Agrigento (starověký Akragas)
Agrigento (starověký Akragas)
Archeologická lokalita Agrigento, neboli Parco Archeologico e Paesaggistico Valle dei Templi, je zcela právem na seznamu UNESCO, protože bylo ve své slavné době nejen jedním z největších měst antického středomoří, ale hlavně je ve velmi dobrém stavu i nyní.
Boje s Kartaginci
Původní název města byl Akragas a založeno bylo v r. 581 př. n. l. osadníky původně z Rhodu a Kréty, usazených již sto let v blízké Gele. Brzy se ze subkolonie stalo velké a mocné město o jehož velikost se zasloužily dva tyrani, Pharalis a Theron. Nejdůležitějším obchodním partnerem bylo Kartágo na africkém pobřeží, ale často také protivníkem, kterého porazil svazek helénských měst na Sicílii ve slavné bitvě u Himery r.480 př. n. l. Karta se obrátila v roce 406 př.n.l. po dobytí Selinunte a Himery. Kartaginci Akragas dobyli a jeho opevnění srovnali se zemí. Město bylo znovu obnoveno díky kolonistům z jiných řeckých měst a znovu začalo prosperovat ve 4. stol. př. n. l. Přestože se vlastně Akragas vrátil do sféry helénského vlivu, zůstali zde Kartaginci až do definitivního obsazení ostrova Římem po punských válkách a město bylo poslední kartaginskou baštou do r. 210 př. n. l. To již však Akragas byl jenom stínem slavného a mocného města i když nová výstavba v římské době byla poměrně rozsáhlá. Dá se říct, že město mělo krátkou slavnou historii, vyplněnou překvapujíce vysokou mírou ekonomické a sociální prosperity a stavbami jdoucími těsně po sobě. Můžeme si představit, že Akragas bylo jedno velké staveniště s množstvím staveb a to nejvíce v 5.stol. př. n. l.
První archeologické vykopávky za vlády Bourbonů začaly v 18. stol. Na začátku následujícího století byl identifikován obrovský Diův chrám, restaurován Herkulův chrám a chrám Dioskúrů. V r. 1871 začíná rekonstrukce nejzachovalejšího chrámu, Concordia. A konečně ve 20.stol probíhaly archeologické práce na mnoha místech starověkého Akragasu.
Chrámy ve Valle dei Templi
Všeobecně všechny chrámy v antickém Akragasu byly postaveny v řeckém západním koloniálním slohu a vycházely z řeckého originálního modelu https://cs.wikipedia.org/wiki/Antick%C3%BD_chr%C3%A1m . Byly postaveny za použití místního kamene, který je hodně prašný a tak byl povrch staveb chráněn štukem (a nejenom z tohoto důvodu), někde ještě dnes jasně rozpoznatelný. Některé názvy chrámů se jmenují podle tradičních mytologických jmen, jiné byly identifikovány podle popisů, které poskytují třeba Polybius nebo Cicero, který město navštívil.
Trasa prohlídky většinou začíná u Herkulova chrámu, který byl postaven v poslední dekádě 6.stol. př. n. l. v archaickém stavebním slohu. Je to peripterální, hexastylový chrám, který neměl obvyklých 13 sloupů na delší straně, ale 16 a tím byl docela disproporční . Z nich stojí osm na jižní straně, ale ty byly znovu postaveny v letech 1924 – 1931 díky zájmu a péči anglického kapitána Hardcastla, který v tu dobu žil a pracoval v Agrigentu. Chrám měří 67,5 x 25 m s 10 metrovými sloupy. Na východním konci chrámu jsou zbytky obětního oltáře. Z okolí chrámu je vidět směrem k moři pohřební tomba tyrana Therona.
Po Via Sacra se po pár desítkách metrů dostaneme k nejzachovalejšímu chrámu v Agrigentu – chrám Concordia. Společně s Heraionem v Paestum a Theseionem v Athénách je v nejlépe zachovalý hlavně díky tomu, že byl používán celá staletí, protože na konci antické doby byl přeměněn v křesťanskou basiliku zasvěcenou sv. Petrovi a Pavlovi biskupem Gregoriem v r. 596 n. l. Architektonicky jde o klasický hexastylový, peripterální dórský chrám se 6 sloupy vpředu i vzadu a 13 sloupy na delší straně, tedy v klasickém poměru 12+1 s rozměry 40 x 17 m. Vnitřní uspořádání je také kánonické – pronaos (vstupní vestibul), cella (neboli naos, vnitřní místnost chrámu) a opisthodomos (zadní sál chrámu). Zezadu i zepředu celly jsou vždy dva sloupy. Datum stavby je spadá do let 440 až 430 př. n. l. Svými proporcemi je chrám nádherně vyvážený a když si představíme barevné metopy a triglyfy s barevným a plastickým tympanonem, pak dojem krásy a harmonie se vybaví ještě více.
V křesťanské době byly do obou bočních stěn vnitřního místnosti chrámu (cella), probourány průchody, každý se šesti oblouky a mezerami mezi sloupy na vnějším obvodu, peristylium bylo uzavřeno stěnami, dělicí zeď mezi cellou a opisthodomem byla odstraněna a vchod byl přemístěn na západní stranu. Tím byl antický chrám přeměněna na třílodní baziliku, která byla zasvěcena svatým Petrovi a Pavlovi. Přeměna se připisuje biskupu sv. Gregorovi delle Rape. Podle pověsti biskup zasvětil chrám poté, co zahnal démony, kteří tam žili, kteří byli známí jako Eber a Raps a tím doba antiky ve slavném Akragasu definitivně končí. Jméno Concordia pochází z římského nápisu objeveného v okolí chrámu v r. 1822, ale není známo, kterému bohu byl skutečně zasvěcen.
Na konci Via Sacra jsou na nejvyšším bodě zbytky chrámu zasvěceného Heře, v latinské podobě Junoně (Junona Lacinia) a svojí polohou je na ostrohu velmi efektní. Byl postaven mezi lety 470 až 450 př. n. l. na nejvíce panoramatickém místě antického Akragasu. Chrám se sice nedochoval v kompletním stavu, ale je považován za jeden z nejelegantnějších chrámů západní dórské architektury. Sloupy byly dány na svá původní místa v 18. stol. Stylobat (základna) má rozměry 38 x 17 m s 6,36 m vysokými sloupy. Svojí strukturou je to peripterální, hexastylový chám s pronaem, cellou a opisthodomem a dvojicí sloupů na koncích celly (naos). Před chrámem leží velký plochý oltář. Sice se ustálil jeho název jako chrám Héry, ale ta dedikace není vůbec jasná. Možná byl zasvěcen Poseidónovi, protože uvnitř chrámu se našly vázy s mořskými motivy, v každém případě jde o skutečně nádhernou ukázku řecké kreativnosti a stavitelství. Proti východnímu průčelí leží zbytky nejlépe zachovalého oltáře v údolí chrámů. Cesta po Via Sacra nazpět vede z kopce kolem vily Aurea a v místě prodeje vstupenek se přes silnici dá navštívit další archeologický prostor.
Jako první upoutá obrovská hromada sutin, hlavic a částí zdí chrámu Dia Olympského, jednoznačně největšího dórského chrámu v klasickém řeckém světě. Rozměry byly skutečně gigantické: 113 x 56 m, to je fotbalové hřiště a kdo hrál fotbal nebo byl minimálně na stadionu, umí si představit tu obrovskou plochu. A k tomu se musí dodat, že výška byla jako 10 patrový dům! Svým uspořádáním jde o pseudoperipterální chrám s polosloupy ve zdech a to v nezvyklém počtu 7 v průčelí a 14 na stranách. Celá stavba stála na základně ve výši asi 4,5 m nad zemí s pěti schody a chrám byl postaven z menších kamenných bloků stavěných po celém obvodě s polosloupy a mezi nimi byly včleněni tzv. Telamóni, kteří svými pažemi podpírali architráv a jeden z nich leží u ruin chrámu. Jestli měli Telamóni pouze estetickou funkci nebo skutečně pomáhali podpírat stavbu se dnes zcela přesně neví, nicméně gigantičtí byli určitě, protože jenom výška 7,65 m je úctyhodná.
Uvnitř stavby byl jeden prostor, naos, vytvořený zdí, která byla proložena 12 sloupy na každé straně. Pronaos i opisthodomos neměli uzavírací sloupy, ty byly pouze jako prodloužená zeď celly, počet dveří se nepodařilo zjistit. Chrám byl zřejmě zastřešen jen nad okolními koridory celly, peristasis a vnitřní prostor celly byl bez střechy. Vypadá to, že stavitelé se inspirovali při projektování vnitřního prostoru foinicko – kartaginským stavebními vzory, protože ty byly také bez zastřešení vnitřního prostoru. Chrám Dia Olympského byl postaven po vítězství Řeků nad Kartaginci v bitvě u Himéry r. 480 př. n. l. Chrám nebyl zřejmě nikdy zcela dokončen. Práce byly ukončeny v r. 406 př. n. l., kdy Kartaginci zničili město.
Za tímto monumentem stála brána a za ní se rozkládaly svatyně chtonických božstev (podzemní mytologická božstva) a zbytky chrámu Dioskúrů (Kastor a Polydeukés). Chtonická božstva byla u Řeků hodně rozšířena, protože věřili v posmrtný život a tyto božstva vládla v posmrtném životě a současně i nad přírodním cyklem, přijímali člověka na konci jeho životní pouti a k bohům se řadili i původně smrtelní lidé (synové Dia), kteří byli později prohlášeni za bohy (Héraklés). Na tomto místě stojí jenom zlomek chrámu Dioskúrů, tvořený čtyřmi sloupy s částí kladí a frontonu s částí tympanonu. Tři sloupy byly znovu postaveny v roce 1836 v severozápadním rohu stylobatu a čtvrtý byl kvůli stabilitě přidán v roce 1852. Rekonstrukce byla hodně kritizovaná kvůli použití několika kusů z různých období i staveb, ale je také dost těch, kteří věří, že detaily byly přidány v helénsko – římské době.
V každém případě se roh chrámu stal symbolem města. Stavba se datuje mezi lety 480 až 460 př.n.l. a byla postavena jako hexastylový peripterální chrám s 13 sloupy na delší straně, tedy klasické rozložení 6 x 2 + 1 s rozměry 13 x 31 m a vedle tohoto chrámu byly objeveny další základy chrámu, který pravděpodobně nebyl nikdy dokončen. Také zasvěcení chrámu bylo s největší pravděpodobností bohyni Démétér, která patřila ke chtoníckým bohům a stavby v tomto okrsku jim byly věnovány. Pár kroků odtud je kruhové obětní místo.
Za Kolymbetrou jsou ještě ruiny Hefaistova (Vulkánova) chrámu a asi 500 m od vstupu do areálu po silnici vedoucí nahoru do dnešního města jsou zbytky Ecclesiasterionu https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekklesiasterion a Bouleuterionu https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BAleut%C3%A9rion z řecké doby na levé straně. Je zde rovněž muzeum s nádhernými exponáty, především z římské doby. Je zde také tzv. Phalaridovo oratorium, což je římský chrám a na pravé straně silnice vedoucí vzhůru do nového Agrigenta, jsou rozsáhlé zbytky římského osídlení.
Agrigento je úžasné, rozhodně stojí za to ho vidět a snad jediná věc, která nezapadá, je blízkost nového města s hnusnými panelovými domy, ale člověk ten nevkus musí ignorovat.
