Augustovy obelisky
Augustovy obelisky v Římě
Velmi podobné a ve stejnou dobu dovezené do Říma jsou dva obelisky, z nichž jeden sloužil jako sluneční hodiny s návazností na Augustův Ara Pacis (Oltář míru) a druhý byl umístěn na středové spině v Circus Maximus. Oba jsou původem z Egypta a určitě stojí za prohlédnutí při procházkách Římem. K oběma se váže určitá historie a každý sloužil jinému účelu.
Obelisk na Piazza di Montecitorio
nebo také nazývaný Solare. Obelisk je vysoký (21,79, s glóbem 33,97, váha 230 tun). Granitový sloup pochází z egyptského města Heliopolis a byl vztyčen faraónem Psammetichem II. (Psamtik II.) mezi lety 595 – 589 př. n. l. Za Augustovi vlády v roce 10 n. l. byl dovezen z Egypta a použit jako ukazovatel slunečních hodin, gnómon, tzv. Solarium Augusti nebo také Horologium divi Augusti a umístěn na Campus Martius. Gnómon a jeho stavbu popisuje i Vitruvius (I.6.6-7). Přestože sluneční hodiny i poledník měří polohu stínu a měnící se délku dne, poledník označuje pouze poledne, meridian. První návrhy (Buchner DAI) naznačovaly, že obelisk sloužil jako ukazovatel slunečních hodin, které měly udávat čas od Kozoroha, tedy datum Augustova narození (23. září 63 př. n. l.), po Raka a v den narození měl stín ukazovat na Augustův Oltář míru – Ara pacis, což mělo symbolizovat, že ten, který se narodil pro mír, je Augustus.
Některé názory a výzkumy tvrdí, že spíše než solarium, se jednalo o meridian měřící polohu stínu od slunovratu k slunovratu. Čímž vlastně potvrzuje Plinia (Historia naturalis XXXVI.71-72), který když popisoval obelisk a jeho využití na Martově poli napsal, že účelem bylo: „měřit stín den za dnem, jak se postupně zkracoval a pak zase prodlužoval.“ Stavitelé rozhodně vědomě uvažovali o koordinaci slunce, obelisku a poledníku. Přítomnost Ara Pacis je klíčová, což potvrzuje poloha obelisku, který není orientován k poledníku a světovým stranám, ale k oltáři, který je vzdálen 90 m. Stavitelé tak vyzvali diváka, aby viděl tyto dva monumenty v těsném vztahu, protože v té době nic nebránilo ve výhledu mezi monumenty.
Oltář Ara Pacis a Montecitorio obelisk jsou spojeny ve vztahu k Augustovým narozeninám, kdy stín obelisku v době narozenin imperátora vejde dovnitř budovy a padne na oltář. Augustus mohl realizovat dva způsoby oslav: vytvoření specifické malé skupiny zarovnání spojených s jeho narozeninami a zároveň uctění boha Slunce mnohem větší sérií stínových vyrovnání v bodech, které se táhnou po většinu roku. Nic nebránilo Augustovi sledovat oba cíle. Vše, co potřeboval udělat, bylo umístit dva pomníky ve správné vzdálenosti, aby na označeném místě zařadil narozeniny a vytvořil mezi nimi silný vizuální vztah.
Toho dosáhl prostřednictvím sdílené orientace, umístěním obelisku téměř přesně na osu symetrie oltáře a zajištěním nerušeného výhledu na stovky metrů v obou směrech podél osové linie. Víme, že všechny tyto podmínky byly ve skutečnosti splněny nejen za vlády Augusta, ale po opravách ještě mnoho let poté. Dnes není možné potvrdit, ani vyvrátit, že okolí obelisku sloužilo jako solarium. Je možné, že nějaké body byly v prostoru vyznačeny, ale doložit jejich existenci nelze.
Doporučuji shlédnout video: https://www.youtube.com/watch?v=-o2Crtam3R8&list=UUtQrLF1JPprEvP4AO-iSNvw
Plocha, které obsáhly sluneční stíny měla být 160 na 75 m, byla pokryta deskami z travertinu, na nichž snad bronzová písmena označovala hodiny a minuty. Přesnost Horologium divi Augusti, tedy jméno slunečních hodin netrvala dlouho. Plinius Starší ve své Historia naturalis (XXXVI.15) poznamenal, že údaje dané gnómonem (obeliskem) již nejsou spolehlivé a mezi nejpravděpodobnější příčinu tohoto zhoršení označil vliv povodní na stabilitu obelisku. V době Claudia bylo rozšířeno pomerium pomocí kamenů, cippi v souladu se zvykem, který jej umožňuje zvětšit v důsledku expanze státu a zasahovaly do prostoru horologia. Je vůbec otázka, zda celá plocha byla uzpůsobena jako horologium, zda tomu tak skutečně bylo.
Za Domitiana prý byla zvýšena základna za použití původní dlažby a nápisů a obnovila se přesnost horologia. Ovšem tato částečná rekonstrukce je sporná a neexistují věrohodné zprávy o jejím provedení. Nápisy byly uvedeny také v řečtině, pravděpodobně proto, aby i návštěvníci Říma z východu měly možnost si údaje přečíst. Na čtyřech stranách od obelisku se nacházely znaky větrů a jejich názvy. Součástí byl rovněž měděný meridian, jehož funkce je popsána výše. Byl to způsob, jak zdůraznit božský osud narození muže, který převzal titul Augustus, osud předurčený hvězdami a sluncem. Oba dva obelisky, Flaminio obelisk i Solare měly demonstrovat, že Augustus natus ad pacem („Augustus byl zrozen, aby přinesl mír“). Ara Pacis byl zasvěcen 30. ledna 9 př. n. l.
Ke zhroucení obelisku v době mezi 9. a 11. stol. došlo nejspíše při zemětřesení v Římě roku 849 nebo při plenění města normanským vévodou Robertem Guiscardem v roce 1084. Na své cestě do Itálie v roce 1787 popisuje J. W. Goethe rozlomený obelisk stále ležící na nádvoří Palazzo della Vignazzia:
Mohutný obelisk, který Augustus vztyčil na Campus Martius, aby sloužil jako sluneční hodiny, teď ležel v úlomcích, obklopený dřevěným obložením ve špinavém rohu a čekal na smělého architekta, který by mohl být povolán, aby ho znovu postavil. Je vytesán z pravé egyptské žuly a hustě posetý úhlednými naivními figurkami, i když ve známém stylu. Stáli jsme vedle jeho vrcholu, který dříve prorážel vyšší vrstvy vzduchu, a považovali jsme za pozoruhodné vidět na zužujících se bocích nejkrásnější obrazy sfing za sfingou, což byl pohled, který v dřívějších dobách nebylo povoleno žádnému lidskému oku, ale pouze paprskům slunce.“
Vztyčení obelisku se událo za dva roky, kdy papež Pius VI. rozhodl, že nově bude umístěn obelisk na Piazza di Montecitorio. Do obelisku byly doplněny části, které chyběly. Slavností odhalení po restaurování obelisku se uskutečnilo 7. června 1998. Na dvou stranách základny jsou identické nápisy CIL VI. 702, které jsou téměř shodné s nápisy na základně druhého obelisku (CIL VI. 701) a jsou popsány níže.
Obelisk na Piazza del Popollo.
Druhý obelisk, známý také jako Flaminio Obelisk, je vyšší (24m), rovněž granitový a pochází také z města Heliopolis, pochází pouze z mladší doby Ramesse II. (doba vlády 1279–1213 př. n. l.) Váží přibližně 263 tun. Obelisk se v Římě nacházel na spině, odděleném středovém pásu, v Circus maximus. Ve středověku byl nalezen v rozbitém stavu na tři části a znovu byl postaven za pontifikátu Sixta V, tentokrát na náměstí Piazza del Popollo v roce 1589 (geniálním architektem Domenicem Fontanou). Základna má dva stejné nápisy na protilehlých stranách a jsou s nápisem na obelisku, který sloužil jako horologium, téměř shodné. CIL VI, 701 Severní strana:
[I]MP(erator) CAESAR DIVI F(ilius) / AVGVSTVS / PONTIFEX MAXIMVS / [I]MP(erator ) XII CO(n)SVL XI TRIB(unicia) POT(estate). XIV / AEGVPTO IN POTESTATEM POPVLI ROMANI REDACTA [S]OLI DONVM DEDIT
Imperátor, syn božského Caesara / Augustus / nejvyšší kněz / zvolený imperátor 12x / konzul 11x / držitel tribunské moci 14x / přivedl Egypt zpět do moci římského lidu / dáno Solovi (slunečnímu bohu) jako dar
Nápis je zajímavý ze dvou důvodů. První je výraz Aegypto in potestatem / populi romani redacta, zpět do moci římského lidu, to je 20 let poté, co byl Augustův úspěch v Egyptě velkým vojenským a politickým vítězstvím; Antonius a Kleopatra byli nejen poraženi, ale jejich porážka přinesla konec desetiletí trvající občanské války v Římě. Egypt byl nyní římskou provincií a byl přínosem pro její občany díky bohatým zdrojům, které nyní mohli využít. Augustus sice v Res gestae divi Augusti hovoří v podobném duchu: „Egypt jsem přidal do říše římského lidu“, realita byla ovšem jiná. Egypt nespravoval senát jako zastupující instituce, ale zůstal osobním majetkem Augusta, přičemž správcem provincie byl prokonzul jím jmenovaný, legatus Augusti, z jezdeckého stavu. Tato forma pseudomonarchie Egypťanům nijak nevadila, byli zvyklí na vlády faraónů a Augustus si dal pozor, aby se jeho držení Egypta s monarchií nespojovalo.
Umístěním obelisku v cirku dával nápis divákům najevo velikost Augusta. Poslední řádek nápisu Soli donum dedit ilustruje základní stránku jeho osobnosti: pietas, nejenže votivní povaha zasvěcení ukazuje zbožnost k bohům, ale umístění v cirku spojuje věnování s místem, protože cirkus byl spojován s bohem Slunce. Název „circus“ pocházel od Circe (Kirké), dcery boha slunce Hélia, s níž podle mytologie Odysseus zplodil dítě, Latina, předchůdce Latinů. Tacitus se zmiňuje o svatostánku Sola v blízkosti cirku.
Zdroje:
Plinius starší: Naturalis historia XXXVI.14, XXXVI, 72-3. James Eason´s site na Lacus Curtius Tacitus: Letopisy XV.74.1 Marcus Vitruvius Pollio: Deset knih o architektuře, 2009
CIL – EDCS Corpus Inscriptionum Latinarum – Epigraphische Datenbank Clauss/Slaby DAI – Německý archeologický institut
Buchner E.: Die Sonneuhr des Augustus, 1976 a1980 Frischer B., Cipolla, N., Galinsky, K., Salzman, M., Brennan, M.: New Light on the Relationship between the Montecitorio Obelisk and Ara Pacis of Augustus, 2017 Heslin, P.: Augustus, Domitian and So-Called Horologium Augusti, 2007 Goethe J. W.: Italská cesta Humphreys: Roman Circuses, 1986 Barron, C.: The ERC project „Judaism and Rome“ Everitt, A.: Augustus, 2006 Fischer, B., Fillwalk, J.: Virtual meridian of Augustus: Presentation at the Vatican´s Pontifical Academy of Archeology, IDIA Lab, 2013 Zanker, P.: The Augustan Program of Cultural Renewal (part two) Theodosious E.: The conical sundial of the Archeological Museum of Greece, 2013 http://penelope.uchicago.edu/~grout/encyclopaedia_romana/index.html
https://www.youtube.com/watch?v=-o2Crtam3R8&list=UUtQrLF1JPprEvP4AO-iSNvw
