Baptisterium San Giovanni in Fonte, Neapol
Přímo v Neapoli mnoho antických památek není, ale rozhodně je zajímavé a unikátní Baptisterium San Giovanni in Fonte. Vstoupit do baptisteria neapolské katedrály a vzhlédnout ke kupoli znamená vrátit se o patnáct století zpět na vrchol císařské éry. Mozaiky jsou ve skutečnosti římské ve všech směrech a ukazuje na značnou podobnost s baptisterii v Ravenně (již popsaná baptisteria Neona a ariánů [1]). Bylo postaveno koncem 4. století a je proto v podstatě současné s některými z nejstarších křesťanských staveb v Římě (Svatopetrská bazilika, Santa Sabina, Mauzoleum Santa Costanza [2], Santa Pudenziana, bazilika Santa Maria Maggiore, San Paolo fuori le Mura) a stavby ve zmíněné Ravenně.
Mozaiky baptisteria neapolské katedrály jsou jednomyslně datovány mezi konec 4. a začátek 5. století. V podstatě patří do stejného století, ve kterém císař Konstantin vydal dekret o toleranci vůči křesťanům v roce 313) a pravděpodobně se jedná o nejstarší baptisterium na Západě. Iniciátorem stavby byl se vší pravděpodobností biskup San Severus, jehož episkopát sahal od roku 357 do roku 409. Významná osobnost své doby byla v přímém vztahu se svatým Ambrožem, se kterým se potkal na koncilu v Capui v roce 392. Ale existují i jiné verze o zakladateli baptisteria (císař Konstantin I., biskup Sotero nebo biskup Vincenzo). Po Ostrogótech ovládali Neapol Byzantinci a poté se bránila Langobardům. Od roku 840 byla Neapol víceméně nezávislá.
Baptisterium bylo v době vzniku samostatnou budovou, která nebyla spojena s bazilikou Santa Restituta, má čtvercový půdorys s délkami stěn 7,6 m (většina baptisterií je šestibokých nebo osmibokých). Dnes je možný přístup k San Giovanni in Fonte z pravé lodi konstantinovské baziliky s malým obnosem za vstup. Čtyři rohové výklenky sjednocují základní čtvercovou strukturu s osmihranným tamburem (bubnem); na tamburu jsou čtyři okna, jejichž velikost byla upravena během úprav v 5. století. Střecha se skládá z malé polokruhové kopule, která obsahuje jeden z nejdůležitějších raně křesťanských mozaikových cyklů.
Popis může začít od středu klenby, kde je – zahrnutý do hvězdné oblohy – staurogram, kde spojení písmen tau T a rho P představuje kříž ⳨, na jehož základně najdeme písmena alfa a omega.
Obloha je zase uzavřena rámem girland a ptáků. Od tohoto začátku je osm segmentů obsahujících scény z Nového zákona. Segmenty jsou zakončeny pásem, který se táhne po celém obvodu kupole baptisteria a je zdoben výjevy zvířat a ve čtyřech nárožních výklencích symboly evangelistů, mezi nimiž jsou umístěny postavy světců oděných v tunice a pallium s ručními věnci z květin.
Bohužel se ztratila důležitá část mozaikového aparátu, ale to, co zůstalo, stále umožňuje plně ocenit jeho původní kvalitu. Současný vchod se nachází na jižní straně křtitelnice, a proto odtamtud najdete následující dochované scény:
Jižní strana: Zázračný úlovek ryb, který ukazuje, jak Kristus říká Petrovi aby hodil své sítě do moře. (Zázračný úlovek a Ježíš chodící po vodě)
Jihovýchodní strana: Traditio legis (předávání zákona Ve scéně dává Kristus svatému Petrovi v přítomnosti svatého Pavla svitek: „zákon“. V praxi to potvrzuje Kristovu vůli udělit autoritu božského původu Petrovi a jeho prostřednictvím i papežství.)
Jihozápadní strana: Vzkříšení (zachovalo se jen částečně)
Severovýchodní strana: Samaritánka u Jákobovy studny (voda života), voda představuje křesťanské zasvěcení a svatba v Kanaánu (v Káně), kde je rovněž daný důraz na vodu, protože Kristus přeměnil vodu na víno.
Symboly jsou, jak bylo v té době zvykem křesťanů, všude v baptisteriu. Především ve světě zvířat. Fénix zastoupený v girlandě, která uzavírá symbol Krista v klenbě, jelen, jehňata, palmy, pastýři. Každá z těchto postav má velmi specifický význam, stejně jako existují dobře odůvodněné teologické důvody pro výběr scén a co mají představovat.
S největší pravděpodobností je nejstarší křesťanskou mozaikou (alespoň v Itálii) mauzoleum Santa Costanza na Via Nomentana. Jsme v první polovině 4. století, asi čtyřicet let před těmito neapolskými mozaikami. Proto také motiv Traditio Legis spojuje dvě památky Říma a Neapole. Zajímavé je, že i zde má místnost kruhový půdorys a mozaiky centrální klenby byly rozděleny do dvanácti segmentů, v neapolském baptisteriu osm, ale bohužel tyto mozaiky potkal tragický osud. Ty z ambulance vyzdobené výjevy (mimo jiné) sklizně hroznů, ptáky a květinové motivy byly zachráněny. Ty v centrální místnosti, které tupý kardinál posoudil jako příliš pohanské v provedení, i když představují scény převzaté ze Starého zákona a evangelia, se ztratily.
Poznámky:
- Baptisterium ariánů: https://antickepamatky.cz/anticka-mista/baptisterium-arianu-v-ravenne/, Neonovo Baptisterium: https://antickepamatky.cz/anticka-mista/neonovo-baptisterium-v-ravenne/
- Mauzoleum Santa Constanza: https://antickepamatky.cz/anticka-mista/kostel-santa-costanza-v-rime/
Zdroje:
- Piccioli, Gattuso, Roviello: Golden folder from the Wall Mosaic of S. Giovanni in Fonte. Remarks and Scientific Analyses on the Constituent Materials.
- Sciaretta: Duomo di Napoli: il mosaico di Santa Maria del Pricipio
- http://www.naplesldm.com/Baptistery.php
- Cameron, “The reign of Constantine, A.D. 306–337”, in The Cambridge An-cient History: Volume 12, The Crisis of Empire, A.D.
