Canopus – Villa Adriana u Říma

Nádherná Hadriánova vila byla zcela jistě jedním z nejelegantnějších objektů antického světa. Areál vznikl za císaře Publia Aelia Hadriana (76 – 138, vláda 117 – 138) původem z Hispánie. Milovník řeckého světa a velký cestovatel byl také velmi schopný architekt, což dokázal při projektování a stavbě své vily v Tiburu (dnešní Tivoli) blízko Říma (118-133). Jestliže je celá rozsáhlá vila stavebně a architektonicky velmi zajímavá, přeci jenom je stavba Canopu v mnoha směrech výjimečná.

Část Canopu s instalovanými kopiemi soch řeckých originálů. Foto: autor textu

Kanópos v Egyptě

Jméno Canopus i architektonické ztvárnění napodobuje známé místo Kanópos v Egyptě u Abukiru, v deltě Nilu, které bylo prvním přístavem pro Řeky před založením Alexandrie (6. stol. př. n. l.). Původ jména je v egyptském „Kah Nub„, což znamená „zlatá podlaha“, odkazující se pravděpodobně na zisky obchodníků v přístavu. Jméno Kanopus (Kanópos) se objevuje v první polovině 6. století p. n. l. v básni Solóna a představuje jméno kormidelníka a velitele loďstva spartského krále Menelaa, jenž se vracel z trojské války a Kanópos zde zemřel ve chvíli přistání u egyptských břehů. Bylo po něm pojmenováno město i hvězda. Zdejší chrám boha Osirida v přístavu byl postaven za Ptolemaia III. Euergeta (vládl 246 – 222 př. n. l.), který nechal vydat sérii bilingvních dekretů a podpořil první překlad Starého zákona do řečtiny (Septuaginta) a založil Serapeum v Alexandrii. Díky podmořské archeologii se podařilo nedávno objevit zbytky měst Heracleion a Canopus. Na mořském dně archeologové nalezli zbytky chrámů, nápisy, sochy, mince (z doby Ptolemaia II) a jiné hodnotné nálezy.

Královna Arsinoe II. nalezená na mořském dně bývalého Kanópu. Britské muzeum

Canopus v Tivoli u Říma

Canopus ve Ville Adriana je tvořený umělou nádrží podlouhlého tvaru (euripus) s rozměry 121 m x 18 m, která sloužila hlavně jako odpočinkové místo, ale také bylo zřejmě používáno pro námořní hry, naumachie; na jedné straně je zpola uměle navršená stráň, modelující údolí a na zadní krátké straně vévodí celému komplexu velký objekt, o kterém se dlouho předpokládalo, že se jedná o Serapeum (obr. 10), chrám boha Serapida1. Název vycházel sice z nálezů mnoha egyptských soch, ty ale pocházely z celého areálu vily a v oblasti kanálu se našla pouze jedna socha, která má vztah k Egyptu a tou byla skulptura krokodýla. U původního Kanopu byla rozsáhlá stavba Kanopu, proto se zřejmě vyvolala nález velké stavby v Tiburu asociační vzpomínku na chrám boha Serapida.

1 – Serapis, řecko-egyptský bůh, vznikl spojením (synkretismus) egyptských bohů Usira a Hapiho s řeckými bohy Diem, Asklépiem a Dionýsiem. Kult tohoto boha byl v antice rozšířený po celém Středomoří. Nejvýznamnější chrám Serapida byl v egyptské Alexandrii.

Pohled na triclinium s obrovskou polokupolí. Foto: autor textu

Vše se změnilo nálezem hrobky Antinooa ve vile, jenž byl favoritem císaře Hadriana, který hořce nesl úmrtí svého oblíbence, k němuž došlo na Nilu. Nechal jej zbožštit post mortem, přiznal mu božské pocty a při svých cestách Antinooa stále prezentoval. V Egyptě jej přímo ztotožnili s Osiridem (někdy také Usir), jeho sochy se našly po celém území římské říše a v Athénách Hadrianus založil festival a hry na jeho počest Antinoeia, které se konaly ještě po několik století. Ve vile měl hrob před objektem Cento Camerelle a při jeho objevení se zde našly sochy Antinooa, egyptských bohů, kněží a hodnostářů. Objekt je známý pod jménem Antinoeion. Spekuluje se, že obelisk věnovaný Antinoovi, nyní umístěný v Římě, stál uprostřed pohřebního areálu. Stáli zde i dva egyptští Telamóni, nyní jsou instalovaní ve Vatikánských muzeích.

Antinoos jako egyptský bůh Osiris. Vatikánská muzea

Ve vile měl hrob před objektem Cento Camerelle a při jeho objevení se zde našly sochy Antinooa, egyptských bohů, kněží a hodnostářů. Objekt je známý pod jménem Antinoeion. Spekuluje se, že obelisk věnovaný Antinoovi, nyní umístěný v Římě, stál uprostřed pohřebního areálu. Stáli zde i dva egyptští Telamóni, nyní jsou instalovaní ve Vatikánských muzeích.

Žlutá šipka ukazuje na objevený Antinoeion. Foto: autor textu

Takže výsledkem je, že velká stavba na konci bazénu zřejmě není Serapeum ani chrám na paměť kormidelníka Kanópa, ale pouze veliké a luxusní triclinium na pozadí egyptského Kanópu.

Nádrž Canopu. Pohled z horní cesty. Foto: autor textu

Vodní nádrž (kanál)

Kanál ve Villa Adriana je jedním z dlouhé řady vodních napodobenin tzv. nili (Nil) nebo euripi (Euripus je průliv mezi Euboiou a Egejským mořem), což byly prominentní prvky v římských zahradách již od dob republikánů. Canopus je s 121,4 m na délku s šíří 18 m pravděpodobně největší. Zaoblený severní konec nádrže byl ohraničen kolonádou, nyní obnovenou, se střídajícími se rovnými a klenutými architrávy, které původně rámovaly sochy. V této části Canopu jsou umístěné odlitky soch boha války Area (nebo Thesea) s helmou a štítem a boha Herma, pocházející z doby Severovců, dále kopie zraněných Amazonek (Sciarra a Mattei typ1) a sochy bohů řek Tibery a Nilu s krokodýlem (mezi čelistmi měl olověnou trubku).

1 – Dvě Amazonky jsou kopie typů vytvořených Feidiem a Ktesilaem (nebo Polykleitos) pro Artemidin chrám v Efesu

Karyatidy na pravém břehu jako součást kolonády. Foto: autor textu

Západní břeh byl ohraničen čtyřmi karyatidami zkopírovanými z Erechtheionu v Athénách, dále je lemovaný dvěma Silény, všech šest originálů soch je v blízkém muzeu1 zatímco rekonstrukce předpokládá portik tvořený korintskými sloupy. běžící po délce východní strany.

1Bůh Silénos, průvodce boha Dionýsia, bývá vypodobněn sice jako stařík, ale vyhledává zábavu a pití

Rekonstrukce triclinia a nymfea . Převzato z Virtual World Heritage Lab at Indiana University

Triclinium a nymfaeum

Na jižním konci nádrže je jako první obdélníková nádrž ohraničená čtyřmi sloupy jónského řádu, které pravděpodobně kdysi tvořily otevřenou fasádu před velkou exedrou. Zřejmě zde byl portik, který umožnil hodujícím i přes to, že seděli v otevřené exedře, být ve stínu. Tato rozlehlá půlkruhová síň, současně triclinium (caenatio) a nymfeum (nymfaeum), byla pokryta zvlněnou polokopulí původně zdobenou polychromovanou mozaikou. Stěny v dolní části velké exedry jsou rozčleněny osmi střídavými půlkruhovými a obdélníkovými výklenky (B a C).

Půdorys triclinia a nádrže. Převzato z Ehrlich, Tracy, L.: Ther waterworks of Hadrian´s Villa, 2012 in The Journey of Garden History

Scalette d’acqua (vodní schodiště), po kterém kdysi stékala zurčící voda, jsou umístěny v každém obdélníkovém výklenku. Půlkruhové výklenky mohly mít ukryté fontánové postavy, přes které stříkala voda. To evokuje představu, že kdyby sochy držely mísy nebo talíře, tak by padající voda vytvářela efektní vějíře. Uvnitř exedry Hadrianus vytvořil jídelní pohovku sigma zděné konstrukce, známou jako stibadium, jenž byla z obou stran obklopena vodními kanály.

https://antickepamatky.cz/uncategorized/rimsky-domus-a-jeho-jidelny/ Kromě toho půlkruhový bazén (prvek D) zasazený uprostřed kompozice stibadia mohl mít kolem sebe rozmístěnou pohyblivou jídelní pohovku. Mezi tímto půlkruhovým bazénem a samotnou nádrží F se nacházela čtvercová nádrž E, lemovaná na východě a západě dvěma dalšími jídelními pavilony (na plánku označeno: subsiadiry dining pavilon).

Detailní pohled rekonstrukce stibadia a zadní části triclinia.Převzato z Virtual World Heritage Lab at Indiana University

V hlavní exedře vedl tunel, lemovaný po obou stranách čtyřmi z osmi výklenků pro fontány, na středové ose kanálu i triclinia do velkého centrálního výklenku v zadní stěně. Apsidový výklenek s otvorem v horní části byl pravděpodobně ozdoben velkou fontánou, že které proudila voda do kanálku vedoucího do velké exedry. Vědci mají za to, že tunel byl přemostěn a na můstku bylo lehátko samotného císaře Hadriana. Ostatní účastníci obědů, či večeří, seděli pod jeho horizontem. Celý půlkruhový objekt byl velkolepý, v jeho vnitřní části byla nalezena část socha Scylly1 a další artefakty. Blízko byly nalezeny bysty mladého Hadriana a Julsko -Claudijského muže (snad G. I. Caesar)

1Scylla, mytologická mořská obluda žijící v jeskyni u Messinské úžině. Na druhé straně číhala na mořeplavce Charybda

Detailní půdorys triclinií a stibadia

Zásobování vodou, vodní plochy a stolování

Celý objekt nymfea a triclinia byl zásoben vodou z akvaduktu a tou byl napájen rovněž polokruhový vnitřní kanál ve stibadiu, takže hodovníci měli před sebou i za sebou kanál s tekoucí vodou. Půlkruhová nádrž D uprostřed exedry sbírala všechnu tekoucí vodu a odtud podzemním kanálem do obdélníkového bazénu F před portikem a odtud do velkého kanálu.

Jedno z bočních triclinií . Převzato z Ehrlich, Tracy, L.: Ther waterworks of Hadrian´s Villa, 2012 in The Journey of Garden History

Se svými mramorem obloženými stěnami a polokupolí zdobenou mozaikou měl Canopus daleko k přírodní rustikální jeskyni, přesto byly takové přirovnání používáno. Pod Hadrianem v samotné exedře se usadili členové jeho dvora a významní návštěvníci ve stibadiu na pohovkách uspořádaných do oblouku kolem půlkruhové nádrže a také na pohovkách umístěných ve dvou přilehlých pavilonech. Strávníci ještě nižšího postavení zaujímali pozice pod širým nebem podél břehů nádrže. Všichni museli být ohromeni plovoucími pochutinami v obloukovitém kanále před jejich zraky.

Současný stav tunelu, který vede do nitra stavby. Na pravé i levé straně stibadia jsou výklenky. Foto: autor textu

Navíc pohled na dlouhý kanál a portik na jeho konci dokonale prodloužil pohled do dáli. Canopus v sobě spojoval dvě polohy vodního živlu, v tekoucím stavu z nik, které obklopovaly stibadium a z kanálku proudící vody ze zadní části nymfea a druhou polohu mohla účastník získat pohledem na dlouhý kanál při jídle nebo procházkou po jeho stranách. Proto byl estetický dojem zřejmě dokonalý.

Mramorová podlaha ve stylu opus sectile. Tato část pochází z Malých lázní ve ville Adriana. Foto: autor textu

Mramorová výzdoba

Celá exedra byla vyzdobena mramorovým obložením na stěnách a nádhernými vzory na podlahách v architektonickém stylu opus sectile. A to platí nejenom o Canopu. V celá vile bylo 60 – 70% dlažeb v místnostech a na chodnících pokryto touto technikou. Opus sectile je prastará technika práce s mramorem nebo v některých případech se skleněnou pastou, která umožňuje výrobu crustae (tenkých plátů mramoru) používaných pro dekoraci podlah nebo nástěnných intarzií: je považována za jednu z rafinovanějších technik pro elegantní výzdobu a to jak pro kvalitu a vzácnost použitých materiálů, tak pro extrémní preciznost a přesnost zastoupených dekorativních motivů. Jednotlivé typy jsou na obrázku s popisem místností a jejich čísly a znamenají:

Vzory opus sectile. Převzato z Archeo Tibur.

1 – jednoduché vzory: jednoduché geometrické tvary – trojúhelníky, čtverce, obdélníky, šestiúhelníky, osmiúhelníky, kosočtverce.
2 – čtvercové vzory: hlavní čtverec lemovaný dvěma obdélníky a menším čtvercem umístěným v rohu mezi nimi.
3 – smíšené vzory: všechny ostatní vzory používající dva nebo více geometrických obrazců seskupených dohromady, jako jsou čtverce a osmiúhelníky nebo kosočtverce a trojúhelníky a tak dále.

Opus sectile. Převzato z Archeo Tibur

Architektura

Architektura Canopu ukazuje na význam symetrie a geometrických tvarů, které spojují oblouky a přímky aby vytvořily harmonický celek. Variace různých pavilonů a staveb je nesmírně pestrá a vpravdě řečeno ojedinělá. Jestli nebyla stavba Serapeem, jak se dlouho uvažovalo, tak to nic neubírá na její kráse, dokládající vytříbený vkus císaře Hadriana.

Nádherný rozhled na celý Canopus je z cesty, která vede po vrchní části Serapea a nechá se po ní dojít k tzv. Pretoriu a vnitřní straně Velkých a Malých lázní. Hadriánova vila je bezesporu jedna z nejelegantnějších antických památek nejenom v Itálii, přičemž Canopus je i jedna z nejzajímavějších.

Personifikace boha Nilu s cornucopiem. Foto: autor textu

Zdroje :

Seindal R. : Hadrian´s Villa. Luxurious imperial villa from the first century SE, 2004
Adembri, B.: Hadrian´s Villa, Electa, 1991
Goddio F. : Underwater Archeology in the Canopic Region in Egypt
Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí, 1982
Antonelli, F.; Pensabene, P.: Provenance of marble sculprtures and Artefacts from the so-called Canopus and other building of Villa Adriana, 2012
Ehrlich, Tracy, L.: Ther waterworks of Hadrian´s Villa, 2012 in The Journey of Garden History
Sazlza Prina Ricotti, E.: La ricerca della tomba di Antinoo a Villa Adriana in RPAA, vol. LXXV, 2002 – 2003 str. 113 - 144
Canopus Piranesi http://vwhl.soic.indiana.edu/villa/database(static).php
Giovanni Battista Piranesi: Hadrianova Villa: The Canopus (Avanzi del Tempio Dio Canopo nella Villa Adriana in Tivoli) ca. 1769 https://www.metmuseum.org/art/collection/search/363894

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.