Caracallův oblouk ve Volubilis
Caracallův oblouk je jednou z nejvýraznějších památek v antickém městě Volubilis v dnešním Maroku. Je situován na konci hlavní městské ulice decumanus maximus. Anglickými cestovateli byl na kresbách zachycen stav před jednou z největších přírodních katastrof v Evropě, jíž bylo zemětřesení v Lisabonu v roce 1755. 1 Oblouk vytváří výrazný vizuální kontrast s menší bránou Tingis na vzdáleném konci ulice decumanus a nechal jej postavil v roce 216 / 217 spolu s obyvateli města prokurátor Marcus Aurelius Sebastenus (procurator Augusti) na počest císaře Caracally a jeho matky Julie Domny. Otec Caracally, císař Septimius Severus, byl sám původem ze severní Afričan. Caracalla nedlouho před vztyčením oblouku, v roce 212 a oblouku rozšířil římské občanství na obyvatele římských provincií (constitutio Antoniniana), takže mohl být postaven z vděčnosti za udělení římského občanství všem obyvatelům říše anebo se tak stalo z důvodu odpuštění dluhů v provincii. V době, kdy byl oblouk dokončen, byli Caracalla i Julia Domna po smrti. Ve třicátých letech 20. století byl Francouzi oblouk restaurován s chybami, nicméně oko návštěvníka, pokud není specialista a extra odborník, stejně potěší.
1 – Lisabonské zemětřesení následované požáry a tsunami je považováno za jedno ze šesti největších zemětřesení všech dob.
MěstoVolubilis
V roce 44 n. l. bylo království Mauretania, které zahrnovalo celý sever dnešního Maroka a velkou část pobřežního Alžírska, zrušeno a připojeno k Římské říši s následným rozdělením na dvě provincie, Mauretania Tingitana (která má svůj název od starověký Tingis, nyní Tanger v Alžírsku), odpovídající severu moderního Maroka, a Mauretania Caesariensis (sever Alžírska). Tak se Volubilis stalo hlavním městem Mauretánie Tingitana a jedním z hlavních center provincie. Obdobím maximálního rozkvětu města Volubilis bylo 3. stol. n. l., s 20 000 obyvateli, 50 vilami v blízkém okolí a soustavou vojenských opevnění v okolí. 1 V této době byla stavební činnost zvláště aktivní v oblasti veřejných budov, byly postaveny hlavní budovy města, dnešní návštěvníci si stále mohou užívat pohled na rekonstruované stavby: baziliku, lázně, chrámy na Capitolu, forum, nádherné mozaiky a oblouk císaře Caracally.
Vítězný oblouk císaře Caracally
Některé staré fotografie svědčí o tom, že památka byla již jen ruinou v roce 1915, kdy Francouz Chatelain provedl archeologické vykopávky a v důsledku toho byl oblouk zcela přestavěn. Pomník byl poté rekonstruován Francouzi v letech 1930–34. Obnova je však neúplná a její přesnost je sporná. Nápis na vrcholu oblouku byl rekonstruován z fragmentů, kterých si všiml Angličan Windus v roce 1722 při návštěvě marockého vládce Moulaye Ismaila a které byly rozptýleny na zemi před obloukem (viz níže).
1 – V dnešních městech Aïn Schkor, Bled el Gaada, Sidi Moussa, Sidi Said a Bled Takoirant byly umístěny jednotky římské armády (galská a syrská jízda, jezdecká auxiliary z Galie, jednotky z Hispánie a provincie Belgica) a tvořily tak vůči Volubilis předsunuté obranné posty.
Pomocí kreseb cestovatelů Henryho Boyda a Johna Winduse, které zachycují oblouk třicet let před zničujícím zemětřesení, se v pozdějších dobách postupovalo při rekonstrukcích a posouzení jejich věrnosti vůči originálu. Oblouk je postaven z místního kamene a původně byl zakončen bronzovým vozem taženým šesti koňmi. Sochy nymf nalévaly vodu do vyřezávaných mramorových mís na úpatí oblouku. Caracalla a Julia Domna byli zastoupeni na medailónových bystách, ty však byly znehodnoceny. Oblouk byl postaven s největší pravděpodobností jako dík za udělení amnestie na dlužné daně od všech obyvatel provincie Mauretania Tingitana |(podobně jako v marocké Banase), což může dokládat v nápise, že stavba bylo zadáno res publica, tedy obyvateli města. Ale i tato myšlenka o důvodu stavby není zcela jednoznačná.
První významné zdroje dokumentace oblouku ve Volubilis, zejména rytiny západní části fasády stavby se záznamy od anglických cestovatelů Henryho Boyda a Johna Winduse, kteří navštívili dvůr sultána v Meknés v roce 1721. Z nákresů je patrné, že byl oblouk již tehdy částečně zasypaný a vedle baziliky byl jedinou z dálky rozpoznatelnou stavbou, protože se zdála být kompletní až do úrovně překladu. Ovšem po velkém zemětřesení v roce 1775 jsou na obrázku z roku 1830, připisovaného F. svobodnému pánu von Augustinovi 1, jasně vidět zřícení klenby a zůstatek části masivních pilířů. Hlavní měření památky provedl v roce 1878 C. J. Tissot a o pár let později byly pořízeny první fotografie.
1Ferdinand Freiherr von Augustin (* 1807 Wiener Neustadt; † 1861 Baden) také Ferdinand Vincenz von Augustin byl rakouský důstojník, který působil i jako spisovatel. Psal cestopisy a romány pod pseudonymy Aarau a Friedrich Aarau.
První archeologické práce
Francouzi zahájily v roce 1917 první archeologické práce a celkovou restauraci objektu v 30. letech, kdy památka získala současnou podobu. Bloky, které zůstaly, byly očíslovány, rozebrány a poté znovu sestaveny. Claude Domergue (Domergue, 1963) kritizoval nejen nedbalou dokumentaci, ale také francouzské restaurování s odůvodněním, že rekonstrukce pomníku byla chybná, protože mezi překladem a římsou byla znovu vsazena pouze jedna řada bloků, přičemž z nákresů angl. cestovatelů při pohledu na západní průčelí, jsou dobře patrné čtyři řady dochovaných kamenů nad překladem u levého pilíře. V důsledku toho se současná konfigurace památníku jeví oproti původní podobě jako výškově zkrácená verze.
Charakteristika konstrukce
Triumfální pomník má průčelí s jedním obloukem, rámovaný dvěma masivními pilíři, z nichž každý je obohacen dvěma páry podstavců, které původně podpíraly čtyři korintské sloupy, z nichž dnes na východní frontě zůstaly pouze dva na levé straně oblouku. Mezi sloupy jsou některé výklenky, nazývané en bâtière (tj. šikmé), které původně fungovaly jako fontány a nalévaly vodu do nádrží pod nimi, které se nedochovaly. Oblouk je postaven z místního kamene a byl původně zakončen bronzovým vozem taženým šesti koňmi. Na východní i západní frontě je latinský nápis a podle Domerguea nad ním byly výklenky s medailony ročních období, zosobněné snad čtyřmi členy císařské rodiny: Septimiem Severem, Julií Domnou, Caracallou a Getou. Dva velké šestihranné medailony ozdobené gorgoneiony (apotropaický amulet) tvoří dva panely, dvě sochami bohyně Victorie, z nichž zůstaly důležité fragmenty, tvořily dva svislé panely na východní stěně. Dále bylo identifikováno sedm, původně osm reliéfů po dvojicích s vojenskými a rostlinnými motivy vedle nápisů.
Poškození zemětřesením
Ve svém životním cyklu byla památka vážně poškozena zemětřesení několikrát, což ji zničilo téměř úplně. Hlavní příčinou tohoto poškození bylo zcela jistě lisabonské zemětřesení v roce 1755, které vážně ovlivnilo také Maroko, Azory, Kapverdy, Anglii a velkou část Středozemí, přes pobřeží Maroka se přelila dvacetimetrová vlna. Po hlavním zemětřesení z 1. listopadu, s epicentrem v atlantickém oceánu, který způsobil množství obětí, zejména podél pobřeží kvůli tsunami, Replika záchvěvů půdy 18. listopadu způsobilo rovněž smrt mnoha lidí, zejména ve Fèsu a v Meknès, kde byly budovy už silně poškozen z předchozího zemětřesení. Nakonec, nové zemětřesení, s epicenter poblíž Meknès, ještě silnější než předchozí a došlo k němu jen o několik dní později 27. listopadu.
Nápisy
Na východní i západní straně oblouku jsou identické nápisy, jenž se sestával na východní straně z 27 fragmentů, rovněž i západní strana se skládá z několika částí.
HD 026160 and HD 026521 (Níže je první nápis)
CIL – EDCS-59100083
IMP(eratori) CAES(ari) M(arco) AVRELLIO ANTONINO PIO FELICI AVG(usto) PARTH(ico) MAX(imo) BRITT (anico) MAX(imo) GERM(anico) MAX(imo) / PONTIFICI MAX(imo) TRIB(unicia) POT(estate) XX IMP(eratori) IIII CO(n)S(uli)LI IIII P(atri) P(atriae) PROCO(n)S(uli) ET IVLIAE AVG(ustae) PIAE FELICI MATRI / AVG(usti) ET CASTRORVM ET SENATVS ET PATRIAE RES P(ublica) VOLVBILITANORVM OB SINGVLAREM EIVS / ERGA VNIVERSOS ET NOVAM SVPRA OMNES RETRO PRINCIPES INDVLGENTIAM ARCVM / CVM SEIVGIBVS ET ORNAMENTIS OMNIBVS INCOHANTE ET DEDICANTE MARCO AVRELLIO / SEBASTENO PROC(uratore) AVG(usti) DEVOTISSIMO NVMINI EIVS A SOLO FACIENDVM CVRAVIT
Císaři caesarovi, Marku Aureliu Antoninovi [Caracalla], zbožnému, šťastnému Augustovi, velkému vítězi v Parthii, velkému vítězi v Británii, velkému vítězi v Germánii / nejvyššímu knězi, držícímu tribunskou moc po dvacáté, císaři počtvrté, konzulovi počtvrté, otci vlasti, prokonzulovi a Julii Augustě [Julia Domna], zbožné, šťastné císařovně / matce tábora a senátu a vlasti, pro jeho výjimečnou a novou laskavost vůči všem, která je větší než za panovníků, kteří žili dříve, obyvatelé Volubilis / se postarali o zhotovení tohoto oblouku od základů / včetně vozu taženého šesti koňmi a všech ozdob, s Markem Aureliem / Sebastenem, císařským prokurátorem, který je velmi oddaný k božskému Augustovi, se o něj zasloužili a věnovali jej.
Zdroje:
CIL: Epigraphik Datenbank Clauss Slaby
Domergue, C.: L´arc de triomphe de Caracalla a Volubilis (1), 1963
Pancani, G.: L´arco do Caracalla a Volubilis, 2019
Pancani, Galassi, Rovero, Dipasquale, Fazzi, Tempesta: Seismic vulnerability assesment of the triumphal arch of Caracalla (Marocco), 2020
Ross, E.: Presenting Volubilis, ancient capital of Berber Marocco, 2015
Euzennat: Le limes de Tingitana (kap. IV Le Limes deVolubilis),
Roxan, M.: The Auxilia of Mauretania Tingitana, in Latomus T.32, fasc. 4, 1973
Risse, M.: Volubilis. Eine römische Stadt in Marokko von der Frühzeit bis in die islamische Periode, 2001
