Chrám Apollo Sosianus
Při návštěvě Říma se mnoho lidí dostane k Marcellovu divadlu cestou od Kapitolských muzeí (Musei Capitolini) a těsně vedle této velké památky se zachovaly zbytky chrámu. Tři sloupy chrámu, které se dnes dochovaly do plné výšky a jsou ozdobou místa u Marcellova divadla, patří k Augustově přestavbě původního Apollónova chrámu, ale Apollónův kult v této oblasti existoval přinejmenším od poloviny 5. století př. n. l. a byl to jeden z mála kultů, které byly přijaty bez římského ekvivalentu. Hned vedle Apollónova chrámu stál chrám bohyně války Bellony. Chrám stál jako cizí kult mimo pomerium, což z něj činilo pravidelné místo pomeriální pro zasedání senátu mimo pomerium a byl to také jediný Apollonův chrám v Římě, dokud Augustus nezasvětil další chrám na Palatinském kopci. Chrám stál v sousedství velkého portika https://antickepamatky.cz/anticka-mista/porticus-octaviae-v-rime/
První chrámová stavba se datuje do roku 431 př. n. l., kdy konzul Gaius Iulius Mento slavnostně otevřel chrám zasvěcený Apollu lékaři (Medicus), jako splnění slibu, který mu dal během moru v roce 433 př. n. l. Jak popisuje Cassius Dio, k prolévání slz po tři dny u kultovní sochy Apollóna, citované mezi zázraky při smrti mladšího Scipiona, mohlo dojít pouze v tomto chrámu. Proto je chrám také nazýván Apollo Medicus Sosianus.
Radikální přestavbu zahájil Gaius Sosius, pravděpodobně těsně po svém triumfu v roce 34 př. n. l. Při stavbě sousedního divadla Marcellus bylo brzy poté zbořeno čelní schodiště chrámu a nahrazeno dvěma schodišti po stranách do chrámové předsíně. Sosius také dodal do chrámu sošku Apollóna, vyrobenou z cedrového dřeva, dovezenou z Římany vypleněného města Seleukeia v Kilikii.
Gaius Sosianus
byl římský generál a politik, který na konci Republiky podporoval Marka Antonia, byl velitelem v Sýrii a konzulem v roce 32 př. n. l. V senátu se postavil proti Octavianovi. Velel levé části flotily v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. po které byl zajat. Je však možné, že se v bitvě přiklonil k Octavianovi a pozdější omilostnění bylo ukázkou Octavianovy shovívavosti. Byl tedy rehabilitován a dohlížel na přestavbu chrámu Apollo Medicus. Poté byla stavba po něm pojmenována.
Po Augustových fázích jsou známy pouze drobné přestavby, provedené městským prefektem Memmiem V. Orfitem (356 – 359) a snad Aniciem A. F. Glabriem ve dvacátých letech 5. století Chrám by byl uzavřen během pronásledování pohanů v pozdní římské říši, kdy křesťanští císaři vydali edikty zakazující veškeré nekřesťanské bohoslužby a svatyně.
Stavba chrámu
Chrám byl postaven jako hexastylový se sloupy z carrarského mramoru podél přední části https://cs.wikipedia.org/wiki/Antick%C3%BD_chr%C3%A1m i a dvou dlouhých stran chrámové předsíně (pronaos), přičemž ty zadní byly vyrobeny z omítnutých cihel. Nosné části celly byly tvořeny travertinovými bloky a nenosné tvořily tufové kvádry. Zbytky pódiové stěny jsou dochované pod ambity kostela Santa Maria in Campiteli 13 m dlouhé, a přes 2 m silné. Vnitřní stěny celly byly zdobeny dvojitým řádem sloupových dříků z afrického mramoru, spodní s vlysem představujícím etapy bitev zahrnutých do trojitého triumfu Octaviana v roce 29 př. n. l.
Mezi sloupy byly aediculae (malé svatyně) se sloupovými podpěrami z různých barevných mramorů (giallo antico, pavonazzetto a portasanta) a s tympanony v neobvyklých tvarech (trojúhelníkový, půlměsícový a trojúhelníkový tvar pagody). Fasádní architráv byl tvořen bloky travertinu. Hlavní štít chrámu (fronton) byl vyzdoben sochami odstraněnými z klasického chrámu v Řecku. Datují se do let 450 – 425 př. n. l. a vykazují typické znaky amazonomachie. Nyní jsou uloženy v Centrale Montemartini Kapitolských muzeí.
Vybavení chrámu
Podle Plinia při rekonstrukci chrámu zde bylo umístěno množství soch a kreseb: Kresby Aristida z Théb, několik soch Philisca z Rhodu, Socha Apollóna Citharoedus od Timarchida, dřevěná socha Apolla (z cedru) ze Seleucie (viz výše), Umírající děti Niobé, buď dílo Scopase nebo Praxitela a jedna z nejslavnějších soch získaných z okolních oblastí kolem chrámu Apolla Sosiana byla socha lukostřelce Apollóna. Původní umístění této sochy bylo předmětem odborných diskusí. Před chrámem stál perirrhantérion, okrouhlá mělká nádoba s vodou k rituální očistě před vstupem do chrámu nebo posvátného okrsku.
Období po pádu římské říše
Ruiny chrámu byly v pořímském období obsazeny středověkými obydlími až do 30. let 20. století, kdy byly v letech 1926 až 1932 zbořeny, aby bylo možné vidět samostatně Marcellovo divadlo. V těchto zásazích byly nalezeny pozůstatky spadlé kolonády v pozicích, ve kterých spadly, uvnitř oblouků divadla, a proto byly v letech 1937 a 1938 vykopány zbytky pódia a v roce 1940 byly na toto pódium vztyčeny spadlé sloupy, i když pravděpodobně ne v původní poloze. Budova je orientována téměř dokonale na jih, čímž se liší od orientace ostatních sousedních budov, včetně přilehlého chrámu bohyně války Bellony.
Prameny:
- Titus Livius: Dějiny
- Plinius: The Natural History (John Bostock) Kap. 36. 4(4) na www.perseus .tufts.edu
Zdroje:
- Frank Tenney: The Old Apollo Temple and Livy XL, 51, American Journey og Philology, Vol. 40, No.2, 1919
- John F. Miller: Apollo Medicus in the Augustan Age, 2006
- Samuel Ball Blatner: A Topographical Dictionery of Ancient Rome, Thomas Aschby,_Aedes Apollinis in Campio Martio, 1929
- Marco di Mauro: Il Tempio di Apollo Medico a Roma, croce degli archeologi, ollettino Telematico dell’Arte, 2002
- Lesley Askins & Roy A, Adkins: Srarověké Řecko, 2011
