Flavius Ricimer a kostel S. Agata dei Goti
Díky nápisu Flavia Ricimera v apsidě kostela dříve znamenalo, že byl Ricimerem také postaven. Pravděpodobně tomu tak není. Kostel byl známý jako Santa Agata alla Sebera – ecclesia Gothorumquae fuit in Subura. Kostel je historicky velmi zajímavý, jde o paleokřesťanskou baziliku. Nápis měl byl instalován do tohoto kostela Flaviem Ricimerem, praktickým vládcem pozdního Říma při výstavbě kostela v roce 460 n. l.
Ten byl prý postaven pro Góty, jak napovídá název kostela a sám Ricimer zde byl pohřben. Gótové, jako většina barbarů vyznávali ve své velké většině ariánskou víru, proto kostel převzala katolická církev v době pontifikátu Řehoře Velikého až v roce 592 nebo 593 a byl přejmenován, jak je uvedeno v pramenech, na jméno Santa Agata de Caballo, protože stál na vrcholu kopce směrem k Subura od „Monte Cavallo“. “, jak byl také známý kopec Quirinal. Na mozaiku instalovanou Flaviem Ricimerem se bohužel v roce 1589 zřítila apsida. Jedná se o jediný ariánský kostel, který se zachoval.
Původ kostela
Názor, že kostel nechal postavit Flavius Ricimer [1], se v poslední době vyvrací. Především díky nápisu, který se sice nezachoval, ale je známý a v němž text, jak bylo obvyklé, zmiňoval Ricimerovy tituly a tvrdil, že s budovou udělal něco užitečného. Použité latinské slovo je adornavit, ze slovesa adornare, což znamená „zdobit“ nebo „ozdobit“. Soudě podle tohoto textu je tedy pravděpodobnější, že Ricimer nechal spíše vyzdobit stávající kostel, než postavit nový. To je vodítko, že kostel – nebo alespoň církevní budova – může být ve skutečnosti o desítky let starší, než uvádí Atlas starého Říma. Prameny hovoří také o kostele zasvěceném svaté Agátě mezi nejstarší římské diakonie již ve 4. století. Po dobytí Říma Alarichovými Góty v roce 410 n. l. zasvětili kostel ariánskému vyznání.
Dalším z důležitých a tajemných rysů tohoto kostela je, že jeho struktura původně při stavbě nevyužívala římskou stopu jako jednotku měření (0,296 metru), ale místo toho tzv. byzantskou stopu (0,315 metru). To je nepřímý důkaz toho, že kostel byl původně postaven pro krajanskou řeckou komunitu a je dalším dobrým znamením, že Ricimer nebyl iniciátorem založení kostela. Dalším kostelem v Římě s touto zvláštností je San Giovanni a Porta Latina.
Někdymezi roky 459 a 471 nechal Ricimer napsat k mozaikám v apsidě kostela dedikační nápis ve zlatém provedení (ILCV 01637 = D 01294). Mozaika představovala Krista sedícího na zeměkouli se svitkem v jedné ruce a s druhou rukou zvednutou. Kolem něj stálo 12 apoštolů oblečených do pallia.
FL(avius) RICIMER V(ir)I(lustris) MAG(ister) VTRIVSQ(ue) MILITIÆ PATRICIVS ET EX
CONS(ule) ORD(inario) PRO VOTO SVO ADORNAVIT
Překlad:
Flavius Ricimer, velmi slavný muž, velitel obojího vojska,
patricius a bývalý řádný konzul ozdobil (kostel) podle svého slibu.
Znovu zasvěcení kostela katolické církvi
V 6. století byl kostel opuštěn a chátral. Roku 592 papež Řehoř Veliký obnovil kostel pro katolickou bohoslužbu, zasvětil ji sv. Agátě. [2] Je to jediný ariánský kostel, který se v Římě zachoval, s možnou výjimkou zničeného Oratoria al Monte di Giustizia předtím, než bylo pohřbeno pod nádražím Termini. Ricimerova mozaika stála na apsidě kostela až do roku 1589, kdy se zřítila. Naštěstí podrobné poznámky a kopie nápisů a uměleckých děl pořídil krátce před kolapsem Alfonso Ciacconius (vzdělaný dominikán ze Španělska).
Důležité je, že příběh S. Agáty je součástí série vinět ilustrujících vítězství křesťanské ortodoxie nad herezí, zejména arianismem. Toto vyprávění nabylo většího významu na počátku 90. let 6. stol., kdy Langobardi ohrožovali město Řím. Svatí, které si Řehoř vybral, aby znovu zasvětili kostely S. Agatu a S. Severina [3], mohli mít za cíl evokovat jak ariánskou minulost, tak ortodoxní současnost těchto církví. A přestože rituály používané k tomu, aby se S. Agata stala zbožnou pro katolické uctívání, se výrazně nelišily od rituálů používaných k zasvěcení jakéhokoli kostela v pozdně antickém Římě, Řehoř přeměnil obřad znovu zasvěcení v dramatický příběh o triumfu městské pravoslavné komunity, jejího kostela a jeho biskupa.
Na začátku poslední dekády 6. století se shromáždil dav na nejjižnějším svahu Quirinale na okraji Subura v Římě v očekávání nového zasvěcení kostela. Město v tomto období bylo dramaticky jiné, než tomu bylo ještě před stoletím. Povodně, mor a válka v posledních letech snížily již tak klesající populaci na pouhých 50 000, takže části města zůstaly z velké části opuštěné. [4]
A nyní Langobardi (v této době rovněž ariáni), nejprve Ariulf, vévoda ze Spoleta, a následně král Agilulf přicházející ze severu, pohrozili přerušením komunikačních linií spojujících Řím s císařskou vládou v Ravenně. Ale v tento den se lidé v Římě shromáždili k oslavě: smíření Arianorum ecclesia. Kostel, dnes známý jako S. Agata dei Goti, byl pravděpodobně postaven v první polovině 5. století pro městskou ne nikájskou („ariánskou“) křesťanskou komunitu a mohl být zasvěcen Kristu Spasiteli nebo možná Kristu a apoštolů. Pod bedlivým dohledem nového římského biskupa Řehoře I. (590–604) byl kostel, jako spelunca pravitatis hereticae, znovu zasvěcena sv. Agátě a tím se proměnila v prostor vhodný pro ortodoxní křesťanské bohoslužby.
Poznámky:
[1] – Flavius Ricimer 405 – 472, byl germánský velitel císařských legií několika západořímských císařů, nazývaný tvůrce císařů. Původem pocházel z germánského kmene Svébů. Ricimer byl Svéb (Svév) po otci a po matce byl Vizigót. Uvádí se, že mohl být synem Hermericha nebo spíše Hermegaria. Podle Sidonia Apollinara (Carmen 2) byl synem svébského krále Rachily. Po matce vnuk vizigótského krále Walii. Byl tedy „produktem“ svébsko – vizigótské aliance. Protože vstup do armády Západního císařství byl častou volbou pro „poražené z bojů o vedení mezi barbary“. Stejně jako mnoho významných germánských osobností měl i Ricimer vztahové vazby k jiným kmenům, jako byli Burgundové. Například Gundobad, Ricimerův „podřízený a nástupce“, byl jeho synovcem, protože jeho sestra se provdala za burgundského krále Gundericha (Gondioca). Magister militum za Flavia Aëtia a comes domesticorum císaře Maioriana. Ricimer dosáhl svého prvního důležitého vítězství v roce 456, kdy porazil Vandaly v bitvě u Agrigenta a bitvě na Korsice.
[2] – Svatá Agáta (asi 225–251), česky dříve častěji zvaná Háta, byla sicilská panna a křesťanská mučednice. Patří mezi prvomučednice, je jednou ze sedmi žen (vyjma Panny Marie), které jsou jmenovány v římském kánonu při mši svaté. Je hlavní patronkou města Katánie, ochránkyní před zemětřesením a erupcemi sopky Etny. Od 20. století se uctívá také jako patronka chránící před nemocemi (nádory) prsu.
[3] – Kostel S. Severina byl rovněž ariánský, ale je méně doložený, Řehoř Veliký v dopise píše o své touze zasvětit tento kostel v úctě ke katolickému náboženství jako místo, které bylo dříve spojováno s odpornými omyly. Svatý Severin byl světec z Norika (asi 410 – 482).
[4] – Populace klesla z přibližně 800 000 kolem roku 400 n. l. na možná 500 000 v 5.století, na ne více než 100 000 a možná jen na 50 000 během Řehořova pontifikátu. Pro odhady počtu obyvatel Richard Krautheimer: Three Christian Capitals.
Zdroje:
Ralph W. Mathisen: “Ricimer’s Church in Rome: How an Arian Barbarian Prospered in a Nicene World,” in The Power of Religion in Late Antiquity, ed. Andrew Cain and Noel Lenski (Farnham: Ashgate, 2009), 310–11.
Ralph W. Mathisen: Concepts of Citizenship and the Legal Identity of Barbarians in the Later Roman Empire, in American Historical Rewiew, 2006
Samuel Cohen: Spelunca pravitatis hereticae: Gregory I and the Rededication of “Arian” Church Buildings in Late Antique Rome, 2022
