Sicílie, město Tyndaris
Tyndaris
Na úpatí výběžku na severovýchodním pobřeží Sicílie se nachází písečná oblast s řadou malých vodních ploch, jejichž tvar se mění podle pohybu písku a vlivem vln, vytvořených při bouřkách. Pláž je známá pod jménem Marinello nebo Suché moře a váže se k ní několik legend. Na skále se nachází jedno z měst Velkého Řecka Magna Graecia (řecky Mégalé Hellás) Tyndaris nebo také Tyndarion (it. Tindari). Monumentální zříceniny starověkého města Tyndaris jsou hlavní atrakcí pro návštěvníky a vykopávky nadále odhalují více částí města, které obsahují památky na řecké osídlení a také na římskou dobu. Nádherné řecké divadlo, struktura zvaná Basilica a zbytky římských lázní i křesťanský kostel s černou Madonou jsou dostatečně atraktivní pro návštěvu lokality.
Historie
Jedním z měst tzv. Velkého Řecka a subkolonií Syrakus bylo v antice město Tyndaris. Po válkách Kartáginců s vládcem Syrakus Dionýsiem I. a po zničení mnoha měst v této válce se Dionýsios I. rozhodl znovu vybudovat Messanu (dnešní Messina). Poté sebral tisíc osadníků z Lokroi a tisíc z Medmy (subkolonie Epizephyrian Lokroi v Itálii). K nim se přidali další kolonisté z vlastního Řecka a společně znovu osídlili vlastně poslední řeckou kolonii na ostrově a to na jeho severním pobřeží. Stalo se to podle Diodóra Sicilského v r. 395 nebo 396. Bylo vybráno tak, aby bylo z velké části chráněné přírodními překážkami a k tomu se vysoký ostroh, vybíhající do moře a ležící ve výšce zhruba 230 m nad mořem, výborně hodil. Přístup z pevniny je také po velmi příkrém srázu, a navíc bylo město chráněno nejdříve jedním pásem hradeb, později přibylo další vyztužení hradeb. Původní založení města bylo někdy na začátku 4. stol. př. n. l. v době válek mezi Kartaginci a Syrakusami o nadvládu nad Sicílií.
Cicero zaznamenal, že město patřilo mezi 17 měst, která z rozhodnutí římského senátu měla tu čest, ve skutečnosti se zdá, že povinnost, dovézt zlato do svatyně Venuše Ericina (podle města Erice na západě Sicílie), oficiálního sídla praetora, a připravit kontingent 200 vojáků na její obranu, ve skutečnosti byli k dispozici římským guvernérům. Po lex Rupilia z roku 131 př. n. l. v době Cicerona se Tyndaris charakterizuje jako partnerské město se správním statusem socius et amicus populi Romani. Nevíme, zda na základě formální smlouvy foedus, ale městu jsou uznávána autonomní práva, vlastní systémy, zvyky, občanské svobody a samosprávný orgán – magistrát, jehož struktura, funkce a způsoby jednání nejsou známy.
V bojích mezi Octavianem a Sextem Pompeiem byl Tyndaris zpočátku obsazen Pompejovým vojskem, které se statečně bránilo proti Agrippovi. Tyndaris byl obsazen Markem Vipsaniem Agrippou v r. 36 př. n. l. po jeho námořním vítězství u Myl a stal je jeho sicilskou základnou pro boj s Sextem Pompeiem, díky velkým zásobám potravin a výhodné pozici. I proto nechal Octavianus poslat do města pěší vojsko i jízdu.
V době Augusta město přijalo složitý název Colonia Augusta Tyndaritanorum. Krátce poté jej postihla, podle Plinia staršího, velká tragédie, když se polovina města zřítila do moře!
Plán města
Město bylo postaveno na plošině, svažujícím se zpočátku mírně, později příkře k moři s klasickým řeckým uspořádáním. Tři hlavní ulice (plateia) vedoucí směrem severozápadní a jihovýchodním byly protnuty velkým množstvím vedlejších ulic (stenopoi), v současné době označené D až V, to je 17 ulic, které byly v pravém úhlu na hlavní ulice a vytvářely tím bloky budov, přičemž každý blok byl postaven do roviny na umělé terase. Horní plateia vedla zhruba od divadla k bazilice, prostřední je stále ještě patrná i s úpravami z byzantské doby a spodní je prakticky nerozpoznatelná. Součástí objevených horních bloků domů u baziliky mezi Stenopoi D a E je římská vila a lázně, které sousedí s horní plateiou a vyplňují svojí délkou celou šíři bloku Insuly IV.
Celý blok je rozdělen na čtyři části. Nejblíže k horní ulici plateia jsou římské lázně vyplňující prostor po celé šířce bloku a obsahují klasické římské místnosti lázní, thermae Nejvýše je servisní prostor a pod ním je od západu místnost frigidarium (studená místnost) s mozaikami, za ní je přechodová místnost s mozaikou mořského koníka. Dále následuje tepidarium (vlažná místnost) a za ním je nejteplejší místnost caldarium. Poslední tři místnosti mají apsidové bazény a jako zcela poslední v řadě bylo topeniště, praefurnium. Stavby v insuli se datují do 1. stol. n. l. Jedna z mozaik zobrazuje dva kalichy (pilei) představující dva Dioskúry, protektory města
Směrem po svahu dolů k prostřední ulici je jako druhý v pořadí dům Casa C – velká římská vila s peristylem (peristylium). Vchod do vily byl vestibulem. Na severní straně vedle peristylu byl oecus a v severním rohu byla pracovna tablinum s vchodem zvýrazněným dvěma sloupy, vlastní peristyl měl 10 sloupů.
Jako třetí v pořadí je Casa B, dům, který měl vchod ze stenopoi E vestibulem, za ním je místnost zvaná oecus. Na nižším stupni ve svahu je peristyl s impluviem a za ním tablinum s nádržkou.
Jako poslední na svahu jsou na nejnižší úrovni obchody – tabernae a nad nimi jsou sklady. Vchody byly z čela, samozřejmě ze střední ulice plateia. V této části bloku je i místnost, jejíž vznik je ještě z helénské doby.
Bazilika (gymnasion, propyleum)
Název velké budovy basilica (bazilika) je sice hodně používaný, ale není vůbec jisté, že tato budova sloužila jako bazilika. Její vznik je datován do prvních let římské nadvlády, kdy byly postaveny oblouky, Řekové sice tuto techniku znali, ale pro větší budovy ji považovali za nepoužitelnou, zatím co v Římě byla tato technika používána poměrně dlouho. Budova je postavená z pískovcových kvádrů, stejně jako hodně budov v Tyndaris a její název byl buď basilica nebo gymnasium. Protože má stavba tři lodě s oblouky, připomíná chrám, a tak se vžilo označení basilica. Není to ale moc věrohodné, protože jednotlivé lodě v chrámech jsou vždy nějakým způsobem propojené, kdežto tato budova má lodě oddělené, samostatné. Další název gymnasium (řec. gymnasion) je označení budovy pro sportovní využití, kde tři oddělené místnosti mohly sloužit jako místa pro masáže, šatny nebo pro přípravu na závody. Poslední výzkumy ukazují na to, že budova měla pět lodí, čtyři jsou ještě viditelné. Ale umístění budovy ukazuje na nejspíše nějaké velké propylaeon (řecky. propylaeum, propylaje), s velkou prostřední lodí kterou vedla cesta na hlavní náměstí řeckých měst, na agoru, která ležela s největší pravděpodobností na místě dnešního nového kostela. Další dvě boční lodě byly pravděpodobně kryté vedlejší cesty.
Divadlo
Na levém konci horní ulice plateia je nejznámější stavba města Tindaris, divadlo. Jeho umístění je naprosto úžasné, pohledy na záliv Patti a na Tyrhénské moře jsou nádherné. Stavba spadá do období, kdy bylo založeno město, do konce 4. stol. př. n. l. a začátku 3. stol. tedy do časů syrakuského vládce Timoleonta, který byl následníkem Dionýsa mladšího. I když bylo divadlo později přestavováno a upravováno za římské doby, hlavně portik a ostatní cihlové přístavby, je základ divadla beze vší pochybnost řeckou stavbou. Umístění je obvyklé, tedy začleněné theatronem (hledištěm) do svahu a orchestrou s proskeniem na rovině před ním.
Hlediště je rozdělené do 11 klínů (kerkides) s 10 schody a 34 řadami sedadel zhruba 40 cm vysokých a 70 cm hlubokých. Celkový počet dosahoval 3 000 sedících diváků. V římské době se orchestra přeměnila v arénu tím, že se po celé délce hlediště snížila na úroveň orchestry odstraněním čtyř schodů nejbližších orchestře. Skene (scéna) byla také upravena postavením dvou budov, které měly po stranách pasáže s klenbou a oddělovaly tak obě paraskenai od dvou budov se zachováním parodos (vchody na orchestru po stranách divadla).
Hradby
Hradby, které chránily město, byly na všech stranách, mimo směru k moři. Vedle hlavní brány byla, což není zcela obvyklé, přidaná ještě jedna brána. Později byly přidány polokruhové bašty s dvěma věžemi. Celková délka hradeb byla přibližně 3 km. Hradby byly průměrně 3,5 m široké a 7 m vysoké, postavené z pískovcových kvádrů, přesně opracovaných.
Místní muzeum má sbírku artefaktů nalezených na různých místech Tindaris. Jedná se o části soch, mince, nádoby, pohřební nálezy a části výzdob jak z pískovce, tak i z mramoru.
Křesťanství
V roce 498 byla ustanovena diecéze Tindari / Tyndaris. Místní legenda je o poutnici s dítětem, která se přišla podívat na černou Madonu, ale odmítla se k ní modlit vzhledem k barvě sošky. Pláž se vytvořila po nešťastném pádu dítěte ze skály, moře ustoupilo a dítě našli v pořádku na pláži. Poutnice pak změnila názor na Madonu.
Zdroje:
Appianos: Appiani historia Romana II., Krize římské republiky, 1986
Polybios: Dějiny I. 2008
Cerchiai, Jannelli, Longo: Greek Cities of Magna Graecia and Sicily, 2004
Crisholm, H.: Tyndaris, Encyclopaedia Britannica Fasolo, T.: Tyndaris e il suo Territorio,2013 Pfuntner L.: Ubanism and Empire in Roman Sicily, 2014
