Taormina a Teatro Greco
Město Taormina na východním pobřeží Sicílie je jedním z nejkrásnějších letovisek na ostrově a její největší atrakcí je Teatro Greko. Řecké město Taormina (lat. Tauromenium, řecky Tauromenion) byla založena v roce 396 př. n. l. na hoře Monte Tauros ve výšce 250 nad mořem, později postavená normanská pevnost je ještě o 150 m výše, ale podle popisu Diodora Sicilského, který popisuje neúspěšné dobývání Tauromenia, je možné, že obě plošiny sloužily jako akropole.
Historie města
Před založením města Tauromenia byla oblast osídlena místními Sikely a řecké město bylo založeno přesídlenci z města Naxos, vzdáleného jen asi 6 km na jih v roce 396 př. n. l. poté, co Dionýsius II. ze Syrakus dobyl tuto první řeckou kolonii na Sicílii v roce 403 př. n. Naxos je nejstarší, Řeky založená kolonie na Sicílii, z roku 734 př. n. l. Týž Dionýsios neúspěšně obléhal Tauromenium krátce po jejím založení v roce 394 př. n. l. v průběhu sicilských válek s Kartáginci. Později, v době kdy se syrakuský tyran Agathokles snažil ovládnout Sicílii, povraždil nejméně 600 obyvatel Messény i Tauromenia za to, že zpočátku stáli proti jeho snahám o ovládnutí Sicílie.
V roce 278 př. n. l. se v Tauromeniu vylodil známý épeirský král Pyrrhos, odkud pochodoval na Syrakusy, kde donutil Kartágince zrušit obléhání města a byl prohlášen vládcem Sicílie. V době vlády Hierona II. bylo Tauromenium pod vládou Syrakus a sloužilo Hieronovi, mimo jiné, jako základna pro boj s žoldnéřskými jednotkami Mamertinů; tento konflikt byl předehrou k první punské válce. Po první punské válce se Sicílie stala první římskou kolonií (241 – 212 př. n. l.) a okamžitě se stala důležitým činitelem v římské ekonomice, kdy produkce obilovin na Sicílii se stala téměř nepostradatelnou pro Řím. Za druhé punské války se město pokojně vzdalo Marku Claudiu Marcellovi, což vedlo k oblíbenosti Tauromenia u Římanů a titulu civitas foederata. V době povstání otroků bylo Tauromenium v moci jednoho z těchto vzbouřeneckých oddílů a po zradě dobyto a otroci, kteří se provinili, byli svrženi ze skály.
Za občanské války po smrti G. I. Caesara bylo Tauromenium mocenskou baštou Sexta Pompeia. Při obléhání Octaviánovým vojskem v roce 36 př. n. l. byly jeho oddíly napadeny Sextem Pompeiem a Octavianus přišel o část své flotily a byl dokonce zraněn. V poslední fázi občanských válek, byla tak Sicílie pod Pompeiovým vlivem až do jeho porážky u Naulochu ve stejném roce (36 př. n. l.). Za vlády Augusta se Tauromenium stalo latinskou kolonií. Zdrojem údajů té doby je Cicero (in Verrem, Proti Verrovi).
Památky ve městě
Umístění řecké agory je v oblasti dnešního náměstí Piazza Vittorio Emanuele, kde je zachovaná část chrámu (3. stol. př. n. l.) a agora na přelomu tisíciletí splynula s římským forem. Ve městě byly odkryty různé budovy, část lázní, malý odeon, chrám Ísidy a Serápida a velké množství fragmentů s nápisy.
Historik Timaeus
Řek, původem z Tauromenia žijící v letech 355 / 350 až 260 př. n. l. byl považován za nejvlivnějšího historika od doby Efora (4. stol. př. n. l.) k Polybiovi (2. stol. př. n. l.). Jeho otcem byl Andromachus, jenž založil Tauromenium po zkáze blízkého řeckého města Naxos. Není jasné jestli z donucení nebo o své vlastní vůli opustil v době Agathokla své rodné město. Studoval nejméně 15 let v Řecku a vrátil se na Sicílii až v době vlády Hieróna II. Napsal Historii o 38 knihách a rovněž monografii Pyrrhos.
Řecké divadlo, Teatro Greco
Divadlo vzniklo ve 3. stol. př. n. l., pravděpodobně za vlády syrakuského Hieróna II. na svahu hory Mont Tauro s úchvatným výhledem na záliv a Etnu v pozadí. Zaříznutí do terénu hory bylo docela obvyklé jako u jiných u řeckých divadel a v tomto případě se mohlo přemístit nějakých 100 000 kubických metrů skály a zeminy. Je druhé největší na Sicílii hned po velkém divadle v Syrakusách. Později vybudovaná divadla na Sicílii jsou rozměrově menší.
Průměr činí úctyhodných 107 m, přičemž je 50 m hluboké a 20 m vysoké s tradičním uspořádáním: hlediště, scéna a orchestra (průměr) 29 m, kde je scéna naproti hledišti a kde herci předváděli hry Sofokla, Aeschyla nebo Euripida. Přehledně o částech řeckých divadel a jejich názvosloví:
Scéna byla vyzdobena korintskými sloupy. Orchestra oddělovala hlediště od scény a to bylo místo pro hudebníky, chóry a tanečníky. Stupně pro diváky byly buď vytesány do skály nebo vyzděny z místních kamenů a byly 62 m dlouhé v prvním stupni až po 150 m v poslední řadě, větší část sedadel se do dnešních dnů nedochovala, ale naproti tomu se zachovala zeď, ambulacrum, která obklopovala hlediště, koilon. Rovněž proskenion se zadní stěnou scény a jejími doplňky je v neočekávaně dobrém stavu.
Po obsazení Sicílie Římany bylo divadlo přestavěno podle římských zvyklostí tak, aby mohli v divadle probíhat i gladiátorské hry. V době císaře Traiana se uskutečnila velká rekonstrukce, proto se z původní helénistické stavby se mnoho nezachovalo. Došlo k úpravě scenae frons a především se zvětšila kapacita hlediště koilon, které mohlo nyní pojmout 8 900 až 11 150 návštěvníků s tvarem podkovy, jako jiná helénistická divadla, na horní straně se přidalo ambulacrum, vnější s 47 oblouky a sloupy v průčelí. Vnitřní tvořilo portik. Dvě velké basiliky připojené k parascenia lemovaly budovu scenae, která měla na zadní straně posrticus post scenae. Vnitřní části basilik tvořily dva sály. V současné době se divadlo využívá k divadelním představením.
Svojí polohou bylo divadlo rozhodně jedním z nejkrásnějších v celém antickém svět a i nyní je perlou Sicílie. Škoda, že za mého pobytu bylo po dešti a Etna byla zahalená mraky.
Zdroje:
Diodorus Siculus: XVI, 7.1; XIX, 102.4 na Lacus Curtius
Freeman E. Edward: The History of Sicily, Vol. I – IV, 2011
Bonechi Books: Sicily (Bonechi Art and History Series), 2009
Cerchiai, L; Janelli, L.; Longo, F.: Greek Cities of Magna Graecia and Sicily, 2004
Archaeological Superintendence-Park of Naxos-Taormina
Gabellone, F; Ferrari, I.; Giuri, F.: The Greek-Roman Theater of Taormina: Towards a Reconstruction Proposal Reconstruction as a dialectical Relationship, 2017
Muscolino, F.: Taormina 1465: la concessione del teatro antico (lu Goliseu alias lu Palazu) come residenza signorile e altri casi di riuso di monumenti antichi nella Sicilia del XV secolo
Bell, M.: The Princeton encyclopeadia of classical Sites. Stillwell, Richard. MacDonald, William L. McAlister, Marian Holland. Princeton, N.J. Princeton University Press. 1976.
Battisto, F.; Martinez, M.: Rome and the Polis: Tradition and Change in the Financial Accounts of Tauromenion, I. Century B.C. 2019
