Villa dei Volusii Saturnini u Říma

Těsně vedle vnějšího dálničního okruhu Říma leží Villa Volusii, kterou je tak velmi snadné navštívit při příjezdu po E35 (A1dir ) autem nebo autobusem do Říma u odpočívadla a restaurace (42°08’05.5″N 12°36’09.1″E). Od odpočívadla je vchod do vily ve vzdálenosti pouhých několika desítek metrů. Blízko je archeologická lokalita Locus Feroniae, které souviselo s vilou.

Začíná zde která byla založená někdy kolem roku 50 př. n. l. za Q. Volusia Saturnina, z jezdeckého stavu, který jako praetor sloužil v době Marka Tullia Cicerona. Zajímavá je úvaha A. Symeho, který si myslí, že byl nevlastním synem Tiberia Claudia Nerona (děda císaře Tiberia), což by možná vysvětlovalo růst prestiže rodiny v římské společnosti. Syn Lucius Volusius Saturninus byl jmenován jako consul suffectus a dosáhl dokonce zvolení konzulem v roce 12. n. l. Jak píše Tacitus (III.30):

Rodina Volusiova byla stará, nepovznesla se však nad praeturu; on sám do ní přinesl konzulát a také cenzorský úřad zastával při volbě jezdeckých dekurií a první nahromadil obrovské jmění, jímž slynul onen dům“.

Velké peristylium. Foto: autor článku
Plánek celé vily Volusii Saturnini. Obrázek je ze stránek romanoimpero

Villa sloužila významné rodině Volusiů pravděpodobně i jako výletní místo. Za vlády Augusta přestavěl a rozšířil vilu již zmíněný L. Volusius Saturninus, kdy bylo přistavěno poměrně velké peristylium, obklopené mnoha místnostmi a 24 sloupy. Většina z nich byla později určena jako ergastulum ( místnosti pro otroky). V té době se výrazně měnil venkov, kde vhledem k velkému počtu otroků ubývali kolóni. Produkce venkovských vil (villa rusticana) se mění z pěstování vína a oleje v době republiky, převážně na produkci obilí za císařství. To odpovídá i tlaku levného, dováženého vína i olejů z provincií.

Vlevo od vchodu byla umístěná zahrada (hortus). Foto: autor článku
4ernobílé mozaiky u vchodu do atria. Foto: autor článku
Zajímavý kosočterečný vzor, podobný stavební technice. Foto: autor článku

Svojí stavbou a výzdobou je Villa Volusii Saturnini podobná například vile v Settefenestre. Ve starší části vily je vlevo zahrada, hortus. V této zahradě byla postavena velká exedra se třemi výklenky, zde byly nalezeny tři mramorové sochy: Heraclea a kopie portrétů dvou slavných řeckých dramatiků, Menandra a Euripida. Jádrem vily, která je umístěna na vyvýšeném místě, byl dům s místnostmi okolo atria. Některé z nich mají zdi postavené v architektonickém stylu quasi reticulatum, předchůdci pravidelnějšího opus reticulatum, síťovaném vzoru (lat. rete zn. síť), který se používal od začátku 1. stol. n. l. do Hadrianovi doby. V několika místnostech jsou zdi stavěné ve starším stylu opus incertum, tvořené nepravidelnými menšími kameny, ale všechny podlahy mají nádherné mozaiky s převážně geometrickými vzory. Černobílé jsou většinou z pozdní republiky a polychromované, s jemnými vzory, pocházejí ze začátku císařství. Některé podlahy jsou postaveny v opus spicatum, ve kterém jsou malé obdélníkové kostky kladeny šípovitě (kostra slanečka). Na západní straně atria se nacházela jídelna triclinium a vzadu pracovna.

Elegantní lararium. Foto: autor článku
Krásný stůl v rohu larária novoattickém stylu. Foto: autor článku

Novější část vily je soustředěna kolem rozlehlého peristylu peristylium, kde byly, jak je výše popsáno, pokoje otroků, hospodářské místnosti, skladové prostory, v severozápadním rohu peristylu se nachází velký záchod, forica. Nejzdobnější místností současné villy můžeme považovat krásné lararium, svatyni domácích bůžků s elegantní mozaikovou výzdobou, s polychromovaným symbolem života ve středu, uprostřed místnosti je mramorový oltář se symbolem rodinného kněžství, posvátný strom Arvalských bratří, fratres arvales. Na jedné straně je kulatý stůl v novoattickém stylu – kopie originálu, na polici v zadní části místnosti byly umístěny kopie bust předků a nápisy na jejich počest.

                                                         Jména majitelů vily Volusii Saturnini

K popisu vily, aby byl dokonalý a jednoznačný, vyvstává ještě otázka ohledně jména Volusius, kterého archeologové popisující dolium, téměř jednomyslně prohlásili za majitele villa rustica, a to z dobrého důvodu. Jméno je totiž vyryto do boku dolii poblíž horního post cocturam (hrdla) a zajímavé je, že je chybně napsáno. Nápis zní „VOLUSIVVS“, nikoli „VOLUSIVS“, což naznačuje, že nebyl vyryt majitelem, ale výrobcem po zhotovení a ne příliš pečlivě, což nemělo žádný velký negativní dopad, protože jméno by se pravděpodobně skrylo nánosem zeminy, kterou, jak je známo, byly dolia obsypána (aby uchovala nízkou teplotu obsahu) při použití při kvašení nebo skladování vína. Na dolium je také vyryto jméno „Papia A. Liguri“. Zdá se, že se jednalo o hromadného výrobce (někoho, kdo vybudoval dost dolií, které označil svým štítky a jménem zákazníka, aby mohl snáze rozpoznat, co patří ke kterému zákazníkovi a také jako připomínku na sebe, jako výrobce.

Geometrické mozaiky u atria
Velká forica, toaleta

Rodina Volusii Saturnini nebyla jedinými důležitými osobami se jménem Volusii v Římě; nicméně byli zcela jistě nepřehlédnutelní v 1. stol. n. l. Volusii Saturnini byli jednou z mála konzulárních rodin augustovské doby, kteří si udrželi svou moc až do konce 1. století n. l. a také jedna z mála rodin, která nebyla nijak výrazně postihnutá za Domitianovy vlády. Jejich původ je však nejasný i po pěti jmenovaných konzulech tohoto rodu za sto let. Zdá se, že byli etruského původu a jméno Volusius je běžné v nápisech v Etrurii. Popisovaná velká vila v Etrurii blízko Lucus Feroniae obsahovala několik nápisů na počest tří generací konzulů v rodině. Vila byla nesporně majetkem Volusii Saturnini a možná i jejich centrálním místem pobytu rodiny. Existuje domněnka, že mohli mít svůj primární domov ve Ferentiu, protože to byla obec Livie, manželky Octavia Augusta. Byla to ona, kdo nejprve seznámil rodinu Volusii Saturnini s římskou politikou, a je známo, že udělala totéž pro další rodiny z města Ferentia.


Prvním předkem, který byl pevně spojen se sen
átorským místem je Quintus Volusius. Byl jezdeckým prefektem, který sloužil pod Markem Tulliem Ciceronem. Cicero zmocnil muže tohoto jména předsedat římskému soudu na Kypru. V dopise Atticovi ho Cicero označil za odhodlaného, ale také úžasně abstinujícího muže. Novozélandský archeolog a historik Ronald Syme, žijící v Londýně a působící v Římě naopak předpokládá, že Q. Volusius byl už v době Cicerona nežil a že jeho nevlastní otec byl ve skutečnosti Tiberius Claudius Nero, dědeček císaře Tiberia. Toto rodinné spojení podle Symeho by mohlo vysvětlit rozkvět pozdějších členů rodiny Volusii Saturnina. Lucius Volusius Q. f. Saturninus byl pravděpodobně synem Quinta Volusia. Byl prvním konzulem rodiny a dosáhl hodnosti consul suffectus (náhradní konzul) v roce 12 př. n. l., sloužil jako prokonzul v Africe a byl jmenován císařským legátem v Sýrii. Podle některých zdrojů se oženil s Nonií Pollou z nové konzulární rodiny, jiné zdroje jmenují jako jeho manželku Cornelii Plinii ze slavného rodu Scipionů. V obou případech se mu narodil syn, který se stal konzulem v roce 3 n. l. L. Volusius L. f. Q. n. Saturninus, který dosáhl konzulátu v roce 3 n. l., také zastával úřad augura a byl jedním ze sodalis augustalis (kněžské sdružení). Nějakou dobu zastával post prokonzula provincie Asie a sloužil jako císařský legát v Dalmácii během vlád císařů Tiberia a Gaia (Caliguly). Někdy v této době mu byl udělen čestný titul praefectus urbi, což je znakem velkého vyznamenání v senátu, který držel až do konce svého života. Tacitus (XIII,30) zaznamenal jeho velké bohatství, které získal čestně. Žil ještě v době konzulátu svého mladšího syna v roce 56 n. l. a zemřel ve stejném roce v pozoruhodném věku:

Zato nejlepší pověst zanechal po sobě Lucius Volusianus, který se dočkal třiadevadesáti let života, dobrým hospodařením nabyl znamenitého jmění a žil v nezkaleném přátelství s tolika císaři.“

Bysta Agrippiny mladší
Podlahová mozaika v larariu. Wikimedia Commons

Nero nechal senátem posvětit devět soch na jeho počest, což v římských dějinách nemá obdobu. Předpokládá se, že Nero doufal, že tím činem, když takto ocenil nejoblíbenějšího člena senátu, posílí svůj vlastní smysl pro důležitost.


Tento Volusius měl dva syny.
O starším jménem L. Volusius L. f. L. n. Q. pron. Saturninus, víme jen to, že sloužil jako pontifex (kněz), málo je také známo o mladším synovi Q. Volusia L. f. L. n. Q. pron., narodil se v roce 25 n. l. , tedy v pokročilém věku jeho otce, jeho matkou byla Comelie Plinie z rodu Scipio. Jeho konzulární rok je uveden jako 56, téhož roku (říká Tacitus) se Nero potuluje ulicemi Říma přestrojen za otroka s gangem kamarádů, napadá a terorizuje římské občany. Jediná pozoruhodná událost, jiná než jeho konzulát, nastala když on a T. Sextius Africanus dostali pokyn k sčítání Ga. Mezi nimi došlo ke sporu o hodnost a sčítání lidu nakonec provedl Marcus Trebellius Maximus. Q. Volusius Saturninus se naposledy objevil v roce 63 n. l., protože CIL 6 zmiňuje jméno mezi schůzkami Arvalských bratrů (kněžské sdružení). O dvou synech, kteří se narodili jeho manželce, se nezachovaly žádné informace, kromě toho, že první syn, L. Volusius Saturninus, byl konzulem v roce 87 n. l. a druhý, Q. Volusius Saturninus, byl konzulem v roce 92 n. l. Volusii Saturnini tímto datem zmizeli ze zaznamenané historie.

f. - filius – syn
n. - nomen
pron. - pronoun, již zmíněné jméno

Zdroje:

Tacitus: Letopisy, 1965
Girolamo F. De Simone, De Simone, R. McFarlane: Appoline Project
M. De Franceschini: Ville dell´Agro romano
Annalisa Marzano: Roman Villas in central Italy
A. Cristilli: Public and Private luxuria at Lucus Feronia, The marble skulpture of the Volusii Saturnini Villa
A. Cristili The Villa of the gens Volusia at Lucus Feroniae in A. Cristili, A. Confloni and F. Stok: Experiencing the landscape in antiquity, 2020

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *