Sicílie – Himera
Himera, stopy bitev z roce 480 př. n. l. a 409 př. n. l. a střední Evropa
Když byly v oblasti Himery na severu Sicílie prováděny silniční výkopové práce, byl objeven ponurý obsah sedmi masových hrobů, v nichž byly odkryty tisíce koster statečných mužů ve věku 15 až 57 let. Vysoká koncentrace mužských koster a hluboká zranění, která utrpěli, spojují hroby do obou urputných bitev mezi Řeky a Kartáginci. Je úžasné, že těla byla pečlivě uspořádána, což je důkazem úcty k mrtvým.
Dalších třicet pohřebišť u hromadných hrobů bylo vyhrazeno pro koně, nejspíše pro jezdce vojáků, kteří s nimi zahynuli na bojišti – podle odborníků vše souvisí s vítěznou a také krvavou bitvou roku 480 př. n. l., jednou z největších bitev starověkého světa.
Některá pohřebiště se bezpochyby vztahují také k bitvě u Himery v roce 409 př. n. l., kdy byla Himera Kartáginci dobyta a srovnána se zemí. Hroby z této doby obsahují chaoticky uložená těla jak mužská, tak i ženská všech věkových kategorií. Himera byla v tomto roce skutečně vypleněna a mnoho lidí nepřežilo. Nalezené pohřebiště je největší jaké kdy bylo na Sicílii objeveno.
Studium mrtvých Himery tak odhaluje děsivou realitu starověkého válčení. Počáteční analýza ukazuje, že někteří muži utrpěli poranění lebky, zatímco kosti jiných vykazují známky seknutí mečem a zásahy šípů. V několika případech byli vojáci pohřbeni s železnými hroty kopí ponechanými v jejich tělech. Jeden muž má stále zbraň, která ho zabila, zaseknutou mezi obratli. Hroty šípů a kopí, které se odkryly, mohou poskytnout i další důležité důkazy. Starověcí vojáci obvykle používali charakteristické zbraně svých domovských oblastí, takže archeologové mohou být schopni zjistit, kdo zabil muže pohřbené v Himera, studiem projektilů uložených v jejich pozůstatcích.
Analýza DNA z těchto hrobů ukazuje, že žoldnéři mohli hrát ve starověkých řeckých armádách větší roli, než historici dosud odhadovali. Ze zkoumaných 16 koster z první bitvy je 7 koster vojáků, pocházejících buď z místního prostředí nebo řeckého. Dalších 9 mělo předky na Kavkaze, dokonce ve střední Evropě, Litvě a střední Asii. Po korelaci genetických a izotopových dat vědci došli k závěru, že tito vojáci s neřeckými předky se narodili daleko od Sicílie. Tuto hypotézu podporuje i fakt, že vojáci řeckého původu byli nalezeni pohřbeni společně a s větší opatrností ve specifické oblasti nekropole, zatímco pozůstatky geneticky rozmanitější skupiny byly nalezeny v jiné oblasti, kde bylo pohřbeno více mrtvých těl, často po přetažení.
Bitva u Himery v roce 480 př. n. l.
Vojsko, které na žádost vyhnaného Therilla,vypravili Kartáginci v roce 480 př. n. l. na Sicílii bylo pod velením Hamilkara, syna Hannona a bylo údajně obrovské: podle Hérodota 300 000 lidí (Kartaginců, Iberů, Libyjců, Sardiňanů, Elymů, Korsičanů, Sikelů a dalších), 200 vojenských plavidel a nespočítaně jiných plavidel zajišťujících logistiku. Samozřejmě, že čísla jsou dobově nafouknutá, aby se množstvím zdůraznilo vítězství Řeků. Ale i s touto výtkou se jednalo o jedno z největších a neslavnějších vítězství Řeků. Po bouři, při které utrpělo invazní loďstvo dost velké škody, především ztratilo převážené koně, připlul Himilkar do Panormu (dnešní Palermo) a po třech dnech vyrazil k Himeře. Část armády táhla pěšky po pobřeží a lodě pluly samostatně.
U Himery postavil dva tábory, jeden pro pěší vojsko na malém kopci a druhý pro námořnictvo na pobřeží, který obehnal palisádou a příkopem. Po vyložení nákladu odeslal Hamilkar lodě na Sardinii pro nové zásoby a pouze část lodí hlídkovala při pobřeží. Tábory mohly sloužit pro obléhání Himery, ale město nebylo zcela uzavřeno.
V prvních střetnutích vítězilo vojsko Hamilkara, Řekové zcela ztratili odvahu, zazdili vstupní brány do města a Thérón okamžitě požádal Gelóna ze Syrakus, aby urychleně přitáhl s vojskem na pomoc. Gelón, který disponoval (opět nadsazený počet) 50 000 pěšáky a 5 000 jezdci, okamžitě vyrazil a po dosažení Himery se utábořil na pravé straně řeky Himery, tábor zpevnil palisádou a hlubokým příkopem. Řecká armáda se spoléhala na hoplíty ze sicilských města a žoldnéře. Jízda se rekrutovala z bohatších vrstev Řeků.
Složení a vybavení kartáginského vojsko je možné porovnat s armádou, se kterou se setkali později mnohokrát Římané v punských válkách. Jádro sice tvořili Kartáginci, ale najímaných žoldnéřů bylo větší množství. Řečtí spojenci ze Selinunte a Anaxilas z Rhegia do bitvy nijak nezasáhli.
Složení řeckého vojska. Ač se traduje o řeckých armádách, že byly složeny poze z Řeků, ve velké většině sice ano, ale podle analýzy kosterních pozůstatků z Himery, bylo vojsko složeno mnoha regionů Středomoří, takže nebylo výhradně sicilské a možná ani ne úplně řecké. To se týká bitvy v roce 480 př. n. l., Druhé střetnutí už byla domácí záležitost ze strany Řeků.
První fáze bitvy
O bitvě se dozvídáme ze dvou zdrojů, Hérodota a Diodóra Sicilského, který uvádí bitvu s většími podrobnostmi. Oba se shodují, že šlo o velkou bitvu. První akcí bylo zajmutí mnoha kartáginských vojáků, kteří byli roztroušeni po krajině a proti Gelónovým jezdcům neměli šanci. Jako vězni byli dovedeni do Himery za nadšení jejích obyvatel. Na akce Gelónových jezdců nemohli Kartáginci nijak odpovědět, díky ztrátě svých koní a proto Hamilkar poslal dopis do Selinunte, město na jihu Sicílie,které bylo tehdy pod Kartáginským vlivem, s žádostí o jezdecké jednotky. Dopis však zachytil Gelón a vlastní jednotky pak vydával za jízdu poslanou Hamilkarovi ze Selinunte, která infiltrovala kartáginský tábor u moře a zároveň Řekové napadli tábor pro pěší. Thérón s ostatním vojskem zůstal v Himeře. Protivníci se střetli před táborem a boj byl dlouhý a nerozhodný.
Vítězství Řeků
Na začátku bitvy řečtí jezdci zabili Hamilkara, když připravoval oběť a poté zapálili lodě, čímž vyvolali velký zmatek v přímořském táboře. Část Kartaginců se snažila zachránit lodě několik jimi přeplněných lodí odplulo. Jakmile se to dozvěděly armády, bojující u druhého tábora, Řekové znásobili své úsilí a Kartágince porazili, ti utekli do tábora, který začali rabovat pronásledující Řekové, ale Iberové v kartaginských službách se zformovali a tvrdě zaútočili na roztroušené Řeky, kterým způsobili značné ztráty. V té chvíli vstoupil Thérón do bitvy a vedl útok na Ibery , přičemž vyvolal zmatek u Iberů, když začal zapalovat jejich stany. Iberové tlak nevydrželi a ustoupili k lodím, které se podařilo dostat na moře. Další obránci tábora se stáhli na blízký kopec, ale později se vzdali.
Údajně ve stejný den, kdy se odehrála bitva u Thermopyl v Řecku, došlo také k bitvě u Himery (což je ale pouze legenda), kdy uplatnil Gelon svojí chytrost, dobyl tábor pěšího vojska Kartáginců a v boji byl zabit Hamilkar. Podle Diodóra byla bilance dost děsivá, polovina kartáginského vojska byla zabita nebo doputovalo jako zajatci do Syrakus a následně poté do Akragasu. Navíc Diodóros uvádí, že lodě, které se podařilo dostat na moře, postihla další pohroma, když byly potopeny v bouři při cestě do Afriky.
Poměry v Himeře po bitvě
Po bitvě byl vládcem města určen Thrasydaeus, syn Théróna. Za jeho despotické vlády došlo k boji s Hierónem ze Syrakus a po vítězství Hieróna byl Thrasydeus vyhnán jak z Himery, tak i z Akragasu (Agrigenta). V době athénské expedice proti Syrakusám se Himera přiklonila k Syrakusám a nedovolila přistání athénského loďstva pod Nikiásovým velením, ale již krátce nato se zde vylodil Sparťan Gyllipus a v jeho armádě, která se vydala na pochod k Syrakusám, bylo i množství Himeřanů.
Zkáza Himery v roce 409 př. n. l.
Krátké období klidu a prosperity skončilo během velké kartaginské expedice (prý okolo 40 000 vojáků), kterou vedl Hannibal Mago z rodiny Barkasů. Nejdříve dobyl a vyplenil sicilské město Selinunte: https://antickepamatky.cz/anticka-mista/selinunte-nejvetsi-archeologicky-park-v-evrope/ a posílen oddíly domorodých Elymů a Sikelů se vydal k Himeře. Celkově měla mít armáda zhruba 50 000 mužů. Himera byla velmi špatně opevněná se slabými fortifikačními zdmi, nicméně obyvatelé Himery se postavili na zoufalý odpor, byli také posíleni 3 000 muži ze Syrakus pod velením Diokla, který se však tak strachoval o osud Syrakus, že odešel z Himery a nechal tak obyvatele napospas Kartagincům. Po pádu města se Hannibal krutě vypořádal se zajatými Himeřany. Více jak 3 000 jich dal obětovat a popravit na paměť svého děda Hamilkara a celé město srovnal se zemí, aby nic nepřipomínalo jeho porážku a smrt.
Založení Thermae Himerenses
Část přeživších obyvatel založilo nové město Thermae Himerenses (dnešní Thermini Imerese), pár kilometrů na západ. Některé prameny hovoří o tom, že město bylo založeno Kartaginci v roce 407 př. n. l. Stále se ale vyskytuje pojmenování Himeřané nebo obyvatelé Himery, protože Cicero mluví o Scipiovi Africanovi který, když dobyl Kartágo posílá obyvatelům do Akragasu a Gely sochy, které odvezli Kartaginci a zároveň posílá Himeřanům odvezené sochy z Himery i do Thermae Himerenses. V roce 314 př. n. l. se jméno vyskytuje ve smlouvě mezi Agathoklem a Kartágem, když se Herakleia, Selinus a Himera zmiňují jako města, která zůstávají pod nadvládou Kartága. Himera byla rodištěm básníka Stesichóra, jehož socha byla stále k vidění v Thermae Himerenses i v době Cicera. Olympijský vítěz Ergoteles byl obyvatelem, nikoliv rodákem a výše zmiňovaný Agathokles byl rodákem z Thermae.
Chrám Vítězství (Tempio della Vittoria)
Největší stavbou je určitě „Tempio della Vittoria“ – Chrám vítězství. Tato stavba byla vybudována v první polovině 5 stol. př. n. l. a je to nejdůležitější a největší stavba v Himeře. S největší pravděpodobností byl chrám zasvěcen Athéně a byl postaven mezi lety 470 – 460 př. n. l. Je to dórský hexastylový, peripterální chrám se 6 sloupy v průčelí a se 14 na stranách. Vstup je do pronau se dvěma sloupy. Za vstupem do celly jsou po obou stranách schody. Stavba obsahuje také opisthodomos, rovněž se dvěma sloupy. Rozměry stavby jsou 22,5 x 56 m. Stavba byla bohatě zdobena metopy a střešními podobiznami lvích hlav, které jsou k vidění v muzeu v Palermu. Je velmi pravděpodobné, že stavba byla oslavou vítězství řeckých sil na Kartágem. Fronton měl sochařskou výzdobu, z níž se zachovalo jenom pár fragmentů. Chrám byl pravděpodobně zničen požárem a Kartaginci po dobytí Himery v roce 409 př. n.l. V roce 1929 byla Pirrem Marconim stržena středověká věž a zbytky chrámu byly stabilizovány.
Muzeum
V archeologickém areálu je menší muzeum s nálezy jak z horního plata, tak i z nekropolí. Část exponátů pochází z potopených lodí a rozsáhlá je kolekce různých typů amfor pocházející především z řeckých ostrovů Chios, Lesbos, Sámos, tedy z egejského prostředí.
Zastoupeny jsou i kyperské. Dalším typem jsou athénské amfory, pocházející ze 6 stol. př. n. l. Z té samé doby jsou nálezy etruských váz a amfor a jako poslední skupina fénicko – kartaginských amfor pocházejících z oblasti Afriky nebo hispánské, sardinské a rovněž z kartaginských držav na Sicílii, z Panormu, Solunta a Motye
Zdroje:
- Didoros Siculus na https://www.perseus.tufts.edu/hopper/ a na Lacus Curtius
- Hérodotos: Dějiny, 1972
- Freeman A. Edward: The History of Sicily vol. II a III.
- Cerchiai L., Jannelli, L., Longo, F.: Greek Cities of Magna Graecia and Sicily, 2004
- http://turningpointsoftheancientworld.com/index.php/2018/12/16/how-significant-was-the-battle-of-himera/
- Granr, M.: Klasické Řecko, 1999
- Archaeological Superintendence Palermo] News Network Archaeology, 2019
- Archeology Magazine Archive, 2011
- David Camarelli,
- Bertolino, Alaimo, Vassallo: Battles of Himera (480 a 409 B.C): Analysis of Biological Finds and Historical Interpretation. Wxperiences of Restoration in the Ruins of Hoimera 2008-2010.
- https://historytellerpodcast.com/2018/06/01/episode-1-8-the-battle-of-himera/
https://www.nature.com/articles/d43978-022-00139-5
