Císař Probus
Císař Probus
(Marcus Aurelius Equitius, vládl v letech 276–282 n. l.)
Doba vlády císařů v období mezi lety 235 až 284 n. l. je všeobecně považována za dobu hluboké a strukturální krize, která těžce postihla římskou říši. Války způsobily vážné problémy ve financování armády a důsledkem byla katastrofální devalvace římské měny na přelomu 50 a 60 let 3. století. Císař Probus patřil mezi tzv. illyrské císaře a svými činy se mohl rovnat velmi úspěšnému císaři Aurelianovi.
Nedostatek kvalitních zdrojů informací od historiků, které by se rovnaly Tacitovi nebo Pliniovi staršímu z minulé doby nebo Ammianu Marcellinovi, jenž je cenným zdrojem z následující doby, nedávají příležitost o osobě Proba zcela hodnověrně a podrobně referovat, ale globálně se jednalo v jeho případě o vojenského císaře, který měl o náplň své vlády postaráno.[1] Ostatně na příkladu císaře Aureliana se ukázala zaneprázdněnost panovníka, který byl nucen nejen neustále bojovat, včetně urychlených přesunů z bojiště na bojiště, ale také věnování se ekonomickým problémům a výstavbě opevnění Říma. Do totožné doby spadá vláda velmi podobné osoby, císaře Proba. Po Aurelianovi vládl krátkou dobu Markus Claudius Tacitus (275-276) a ještě kratší dobu strávil v riskantním povolání císaře Markus Annius Florianus (276), možná nevlastní bratr Tacita, zabitý vlastními vojáky v Tarsu.
Původ a kariéra Proba
Marcus Aurelius Probus se narodil 19. srpna roku 232 n. l. V Sirmiu (dnešní Sremska Mitrovica) Ale datum nemusí být přesné. O jeho původu se mnoho neví, rozhodně nepocházel z vyšších vrstev společnosti a jeho původ i vzestup nijak nevybočuje z podobných příběhů panovníků tehdejší doby. Války byly tehdy vedeny na mnoha frontách, většinou byly také obranného charakteru a proto často vojsko provedlo aklamaci vojevůdce, kterého znalo a věřilo, že pod jeho velením zvládne další konflikty. Císaři se měnili velice často a také se objevují na scéně četní uzurpátoři.[2] Taková situace nepřispívá ke stabilitě autorit u moci. Situace v říši nahrávala schopným vojákům, kteří mnohdy postupovali na žebříčku hodností rychleji, než kdy dříve. U Zosima není žádná zmínka o mládí Proba[3], Historia Augusta se zmiňuje pouze o skrovných poměrech a že měl vznešenější matku než otce Maxima, který prý byl centurionem, poté tribunem a vynikal fyzickou silou.[4]
V době císaře Aureliana byl již Probus zřejmě zkušeným vojákem a Historia Augusta popisuje, že z Valerianova rozhodnutí se stal tribunem a dává mladičkého Proba za vzor.[5] Odůvodněním mělo být vítězství nad Sarmaty na illyrské hranici a poté byl pověřen velením Legio III Felix. Za Galliena a Valeriana byl rovněž úspěšným velitelem a byl ve svém mladém věku jmenován vojenským tribunem. V Illýrii bojovali Aurelianus, Claudius i Probus. Tak jako byla Galie byla v té době zaplavena Franky, tak podobně Rhaetie Alamanny, Thrákie Góty a východ odolával perskému Šápúrovi I. Probus byl jedním z nejvyšších a nejdůležitějších důstojníků císaře Aureliana i jako velitel legio X Gemina[6]. Úspěšně působil v Africe, kdy se v Kartágu pokusil kdosi o uzurpaci. Především Historia Augusta působí dojmem, že se snaží zakrýt neznalost o letech Proba, kdy se teprve dostával na vojenské výsluní a proto popisuje pompézní a důkladné ukázky z údajné korespondence té doby.[7]
Situace v římské říši
Vyčerpávající válčení nepřinášející žádný zisk a vnitřní destabilizace způsobily krizi v římské ekonomice. Jedním z jejích symptomů byla například katastrofální devalvace římské měny na přelomu 50. a 60. let. Výše uvedená neštěstí zřejmě ovlivnily stav římské společnosti. Z tohoto důvodu zřejmě pramenila rostoucí popularita různých kultů nebo křesťanství, které poskytly jakýsi únik z každodenního života a naděje na posmrtný život pro občany římské říše. Příznaky krize lze pozorovat také v kultuře. Nedostatek historických psaných prací, srovnatelnými s dřívějšími spisy Tacita nebo Plinia staršího je významný. Má také velký vliv na naše znalosti o této důležité a rozhodující epochy.[8]
Jestliže byly vlády Claudia II. Gothica a Aureliana vyplněny válkami snad na všech frontách impéria, neznamenalo to, že by s nástupem nového císaře (nepočítáme-li velmi krátké vlády Tacita a po jeho nejasné smrti, Floriana) něco výrazně změnilo. Všechny uvedené císaře můžeme identifikovat jako vojenské císaře, které primárně volilo vojsko aklamací a teprve následně byl stav potvrzen senátem jako fait accompli. Vláda Tacita byla také vyplněna válkou proti Frankům a Germánům v oblasti Galie, kam pronikl jeden z jejich kmenů, (Lugiové) a podnikl tažení proti Gótům do Kilikie.[9]
P. Šimák: Výzbroj římské armády v době císaře Proba
. Samozřejmě se používala i zbroj šupinová a občas dokonce i segmentální. Přímo z Probových mincí pak máme vůbec poslední zobrazení římského vojáka s obdelníkovým štítem (tyto štíty se nicméně v různém kontextu objevují vzácně zobrazeny až do počátku 6. stol., ale u Proba se jedná zcela konkrétně o zobrazení s jasně římským vojákem, ne s gladiátorem, lovcem či v mytologické scéně). Na obrázku je načrtnuto, jak možná takový typický pěšák za Proba vypadal. Téměř všechno je použitelné i pro první polovinu 3. stol., jen jeho helma je nový prvek – helma hřebenová, konstrukce, které už se za Proba jistě začaly objevovat.
V McBridových ilustracích (dále v textu a vojáka od poloviny 3. stol. až konce 3.stol. je ukázána také segmentální přilba z Deir el-Medineh, která byla v nedávných letech nově datována spíš do 6. až 8. stol., ale jak reliéfy z Galeriova oblouku ukazují, tak se velmi podobné helmy nejspíš používaly už koncem 3. století. Přilby typu Niederbieber byly v oběhu minimálně do 60 let 3.stol. což znamená že se jistě vyskytovaly i později, včetně Probovy vlády. Pilum které má kolem ramene nebylo už dlouho běžnou zbraní legionářů. Ross Cowan předpokládá že ho touto dobou používali spíš už jen vybraní specialisté (většina používala hasty-obyčejná kopí která ale začala být delší než dříve), nicméně archeologicky je doloženo až do 70.let 3.stol.
Války v Galii proti Germánům
Po Aurelianově smrti nastaly zmatky v Galii po pádu Galského císařství, toho využili Germáni a po překročení Rýna drancovali Galii, proto zde Probus zahájil úspěšnou kampaň, ihned poté se odebral do Rhaetie a Illýrie, kde porazil Sarmaty a přemístil se do Thrákie, kde se postavil proti aktivním Gótům v roce 277 a přijal jméno Gothicus.
V roce 278 bojoval na Rýně proti Longionům, zajal vůdce Semnona i s jeho synem, ale na prosby Longionů je za záruky vzápětí propustil. Jeho vojska porazila Franky a on Burgundy a Vandaly, založil i předmostí na germánském území (dnešní Švábsko). Ač měl početně slabší armádu, skvělou obrannou taktikou izoloval jejich jednotlivé oddíly a celkově zvítězil a obnovil rýnskou hranici. [15] Zajal vůdce Germánů Igillu a dokázal zapojit 16 000 barbarských válečníků do římské armády po skupinách 50 až 60 lidí. Tím ovšem významně penetroval římskou armádu. Ne snad, že by to bylo poprvé, co římský císař něco podobného udělal, ale počty byly skutečně významné. Také za tyto úspěšné vojenské akce byl poctěn čestným jménem Germanicus maximus.
Uzurpace
Poté se vydal na východ, kde povstal proti císaři Sextus Julius Saturninus, pocházející snad z Galie (HA) nebo byl podle Zosima a Zonara Mauretánec. Zonaras uvádí, že Saturninus byl Probovým přítelem, byl jím jmenován velitelem v Sýrii a tak potrestal muže, který přišel se zprávou o Saturninově vzpouře. Podle Historie Augusta byl zvolen již v Egyptě svými vojáky, ale odmítl, utekl z Alexandrie a až roku 280 se prohlásil císařem. Uzurpace však netrvala dlouho a Saturninus byl zabit svými vojáky.[16]
Zosimos líčí povstání té době v Británii, kterou vedl člověk, kterého doporučil jako velitele, Maur Victorinus. Probus si zavolal Victorina a pokáral jej za jeho radu a odeslal zpět aby napravil svoji chybu. Victorinus skutečně zabil původce vzpoury.[17] V Egyptě byl vytlačen zpět za hranice kmen Blemmyů, který podporoval odpadlá města v Thebaidě, Coptos (Kuft) a Ptolemais (El-Manšah) v krátké válce místních Probových velitelů s Kopty v letech 279-280[18] Zároveň císař nařídil opravu mostů a kanálů podél Nilu v Egyptě s cílem udržet kontinuální dodávky obilí do Říma.[19] V letech 279–280 bojoval podle Zosima v Illýrii proti Vandalům O této události se Historia Augusta, ani ostatní prameny nezmiňují.
S novým perským vládcem Bahramem II. se pravděpodobně dohodl na příměří a urychleně spěchal zpět, protože vypukla povstání a uzurpace, Cestou stihl ještě usadit v římské říši, v Thrákii, velké množství příslušníků germánského kmene Bastarnů (v dobových záznamech Skythů).[20] V Germánsko – galském prostoru se pravděpodobně ve stejnou chvíli vzbouřili jeho velitelé Proculus a Bonosus.
Konec císaře Proba
V roce 281 se vrátil císař do Říma a slavil skvělý triumf jako Gothicus Maximus, Persicus Maximus a Germanicus Maximus při němž pochodovaly velké zástupy poražených nepřátel a pořádaly se působivé hry organizované senátorem L. Caesoniem Oviniem Manliem Rufianem Bassem, který byl Probem jmenovaný a pověřený gescí této události. O události referuje Historia Augusta a z jiných pramenů jde o ověřené informace, Zosimos o ní mlčí, ale na druhou stranu se zmiňuje o vzbouření 80 000 gladiátorů, kteří pronikli do Říma, císař je porazil a nastolil pořádek.[25] Za vlády Proba byla také dokončena fortifikace Roma Aeterna, započatá a z větší části postavená za císaře Aureliana.
Probus měl v úmyslu se znovu vypravit na východ proti Peršanům, ale vojsko bylo ve stavu zřejmé podrážděnosti, protože pokud zrovna nebojovalo, účastnilo se nových zemědělských aktivit císaře Proba, který se vehementně zasazoval o zřizování vinic na sever od Alp a zrušil zákaz císaře Domitiana z roku 91 n. l. O zákazu pěstování vína na sever od Alp.[26] V Sirmiu, kde sbíral vojsko na novou kampaň, se roznesla zpráva, že armáda v Raetii a Noriku prohlásila novým císařem prefekta pretoriánů Marka Aurelia Cara. Oddíl vyslaný Probem na potlačení povstání dezertoval a on sám musel uprchnout před vojskem do jakési věže, kde byl zabit.
Většinou byl císař Probus antickými autory hodnocen kladně. Eutropius (IX, 17) píše: „Byl to muž ducha činnosti a spravedlnosti, který se ve vojenské slávě vyrovnal Aurelianovi a překonal jej v chování.“ Rovněž Zosimos jeho vládu charakterizuje jako moudrou a spravedlivou. Sextus Aurelius Victor přirovnává umění Proba při výcviku nováčků a výcviku vojska k Hannibalovi.
V historické literatuře se stává velmi často, že existují buď protichůdné informace nebo pokud se jeden zdroj o nějaké události zmiňuje, tak druhý o ní mlčí. K tomu přistupuje rozdílné hodnocené jednotlivých aktérů dějinných událostí podle toho, jak zřejmě autoři cítili k někomu náklonnost. Po zrovnoprávnění a následné převaze křesťanského náboženství nad pohanstvím, také podle svého náboženského přesvědčení posuzovali jak postavy, tak také děje.
Prameny:
- Historia Augusta: Portréty světovládců II, 1982
- Zosimos: Stesky posledního Římana, 1983
- Sextus Aurelius Victor: Epitome de caesaribus, Kniha o císařích, 1975
- Eutropius: Breviarium ab urbe condita, english translation J. S. Watson 1886
Zdroje:
- Grant, M.: Římští císařové, 2010
- Gibbon, E.: Úpadek a pád římské říše, 1983
- Kaczanowicz, W.: Probus the Emperor 276 – 282 AD, 2003
- Suski, R. : The assumtion of the title Persicus maximus by Probus,
- McMahon,R.: Probus (276-282 A.D.) amd Rival Claimans (Proculus, Bonosus, and Saturninus) of thr 280s,
- Hrozný, B.: Orient, 1970
Poznámky:
- Kaczanowicz str. 30
- Kaczanowicz str. 35
- Zosimos 1.64
- Historia Augusta – Probus 3,2
- Historia Augusta – Probus 3,4
- V době panování císaře Galliena prošla legie velkými strukturálními změnami, jako ostatní armáda. V době Proba potlačovala povstání Laeliana v takzvaném Galském císařství. www.legioX.pl.
- Kaczanowicz str. 31
- Kaczanowicz str. 33
- Grant – Tacitus str. 207
- Zde je možná zmatek ve zdrojích, protože jeho jméno je snadno zaměnitelné s prefektem Egypta Tenaginem Probem, jenž sloužil nedlouho předtím pod Claudiem II. a bojoval v námořní válce s invazním loďstvem Gótů a Herulů v roce 268 – 269 n. l.
- Zosimos 1. 64
- Grant – Probus str. 210
- Zosimos 1.64
- Zosimos 1.65
- Grant – Probus str. 210
- Historia Augusta, Mc Mahon, Doležal: Interakce Gótů a římského impéria ve 3. až 5. století n. l.
- Zosimos 1.67
- Zosimos 1.69, Grant ale uvádí, že Blemmyové tato města obsadili. Potvrzení porážky Blemmyů je rovněž v práci Hrozný, Orient, 1970 (Archiv Orientální) str. 244
- Epitome de caesaribus 12
- Grant – Probus str. 211
- Kaczanowicz str. 42, Eutropius IX, 17 uvádí, že Proculus a Bonosus byli v Agrippině.
- Gibbon I, 12
- Suski str. 284
- Petráň Z.: Unikátní mince, antoninianus císaře Procula, Numismatické listy 1993
- Kaczanowicz str. 55 – 65
- K této aktivitě se traduje založení vinic na jižní Moravě, kdy po vzniku vinic v dnešním Rakousku, měla římská posádka ve Vindoboně (Vídeň), kterou byla Legio X Gemina, Pia Fidelis, vybudovat opěrný bod na Římském kopci pod Pálavou a vysadit zde první vinice. Ovšem přímý důkaz o výsadbě vinic je až přelomu 8. a 9. století. Po Aureliu Probovi je alespoň pojmenovaná odrůda „Aurelius“.
