Fragmenty z Dexippova díla Scythia

Fragmenty z Dexippova díla Scythica

Jedním z nejzajímavějších textových nálezů posledního desetiletí je bezpochyby identifikace série fragmentů, napsaných v klasické řečtině, popisujících barbarské invaze v polovině 3. století n. l., jako práci Publia Herrenia Dexippa. Po diskuzích v odborných kruzích o autorovi fragmentů je dnes nezpochybnitelný fakt, že autorem textu je historik a voják Publius Herrenius Dexippus, jak dokázala doc. Grusková s G. Martinem, a autorství bylo rovněž potvrzeno Mallanem s Davenportem. Upřesnění doby, ve které se jednotlivé události popisují jsou předmětem diskuzí, protože základní literární zdroje jsou neúplné, nepřesné a nebo nejasné. Skvělá práce doc. Gruskové je příkladem tvrzení, že stále je ještě co objevovat, protože nález nového fragmentu Dexippovy Scythiky J. Gruskovou a G. Martinem je obzvláště důležitý pro jeho potenciál vrhnout nové světlo na historické události v Řecku a na Balkáně za vlády císařů Decia, Treboniana Galla, Valerianana, Galliena a Claudia Gothica. 

Figure 3: Vienna, Österreichische Nationalbibliothek, Hist.gr. 73, fol. 194v, lower text Spectral imaging by the Early Manuscripts Electronic Library. Processed image by David Kelbe.© Project FWF P24523-G19

Rozpoznané fragmenty od Dexippa

Na nedávno rozluštěných fragmentech manuskriptu od řeckého dějepisce, vojáka a politika Publia Herennia Dexippa Scythica, je popisováno Deciovo tažení proti gótskému králi Knivovi (Cnivovi), který vpadl na římské území a jeho řeč. Nedá se zřejmě s jistotou určit autor, ale vše nasvědčuje, že to byl Dexippus. Velkou měrou se na dešifrování těchto fragmentů podílela doc. Mgr. J. Grusková, PhD z Bratislavy, když zkoumala s kolegy osm palimpsestových* (pozn.) stránek z Vídně (Vind. Hist. gr. 73, fols. 192–195) o historii nejméně dvou, invazí barbarů do římských provincií na Balkáně. Dílo bylo součástí pojednání Constitutiones Apostolorum ze 4. stol. n. l. (folie 2–184), nově napsané texty pochází z 10. stol., 11 folií pochází ze 13. stol. (na folie185–195 byly přidané různé křesťanské texty jako apendix). Rukopisy se dostaly do Vídně díky habsburskému vyslanci u osmanské říše. Původní text běží souvisle s novým textem mezi dvěma řádky a je běžným téměř okem nerozeznatelný. Čtyři zachované listy tvoří dvě bifolia s čísly 192+193 a 194+195. Text je napsaný ve sloupci s 30 řádky. Doc. Grusková přezkoumávala folie již v roce 2007 a 2008, v té době dokázala rozeznat pouze asi 15 % původního textu, ale to stačilo na to, aby rozpoznala, že se jedná o neznámé historické fragmenty. Text byly nyní zkoumány spektrální analýzou (týmem Early Manuscripts Electronic Library) a přesto byly texty velmi náročné na zpracování. Texty se zabývali i Ch. Mallan a C. Davenport a potvrdili, že texty jsou skutečně s největší pravděpodobností hraničící s jistotou, od Dexippa. Důležitá poznámka se týká názvu Scythové (Skytové), které odráží obvyklé pojmenování kočovných kmenů Římany.

* – Palimpsest, nápis, ze kterého bylo původní písmo odstraněno seškrábáním (pergamen) nebo omytím (papyrus) a nahrazeno novým textem. Nedělo se tak jen ve středověku, nýbrž sekundární použití (reskribace) bylo používané již v antice.

Philippopolis (Plovdiv) Divadlo, autor: Edal Anton Lefterov
Císař Decius. Wikimedia Commons: José Luiz Bernardes Ribeiro. Bust of Decius (loan from Capitoline Museums) - Glyptothek - Munich
Trebonianus Gallus: Wikimedia Commons: Metropolitan Museum of Art

Císař Decius a Dexippova Scythica

Císař Traianus Decius (vládl 249-251), rodák z vesnice blízko Sirmia (Srimská Mitrovica) musel čelit velké invazi Gótů, vedených králem Knivou (Cniva) a podporovaných Karpy. Po přechodu Dunaje v zimě se proud Gótů rozdělil na dvě skupiny, přičemž první obklíčila Philippopolis (dnešní Plovdiv), kde se bránil Titus Julius Priscus a druhá (snad 70 000 mužů), vedená samotným Knivou se vydala proti městu Novae (dnešní Svištov). Tato druhá skupina byla odražena správcem provincie Moesie Superior a pozdějším císařem, Trebonianem Gallem, proto gótské vojsko ustoupilo k Nicopoli ad Istrum (u Dunaje) a oblehlo ji, část Gótů ustoupila k pohoří Haemus (balkánské hory), kde je císař Decius porazil. Římská armáda sice dosáhla zrušení obléhání Nicopole, ale Decius utrpěl porážku v bitvě u Beroe Augusta Traiana (Stara Zagora). V té době se prohlásil z neznámého důvodu Priscus v obléhaném Philippopolis císařem. Snad se dozvěděl o porážce Decia u Beroe. Gótové ale město dobyli a zcela vyplenili (podle Zosima a P. Heathera), Priscus byl pravděpodobně zabit. Trebonianus Gallus připojil své jednotky k prořídlým jednotkám císaře Decia. Podle Jordana gótský král Kniva (Cniva), přestože uzavřel s Priskem dohodu o společném postupu proti Deciovi v létě roku 250, po dlouhém obléhání obsadil Philippopolis a Gótové ve městě loupili a drancovali. Při návratu vcelku úspěšných Gótů zpět do barbarika v roce 251 n. l. se s nimi římské vojsko, s jádrem tří legií, pravděpodobně legio XIV Gemina, legio IV Flavia Felix a legio VII Claudia, srazilo u Abritu (dnešní Dobrudže) v červenci nebo srpnu a v nastalé řeži, po smrti syna Herennia Etrusca, padl i císař a většina jeho vojáků. Jakmile byl zasažen jeho syn šípem a zemřel pronesl prý císař Decius ty slova:

Nikdo ať netruchlí: záhubou jednoho vojáka není stát poškozen.

O bitvě referují Zósimos (který viní budoucího císaře Galla ze spojení s Góty), Zónaras, Syncellos, Dexippus a mnozí další. Cniva rozdělil své síly na tři části a jednu umístil za bažinu. To jsou v krátkém připomenutí události v roce 250 a 251 n. l. ke kterým se vztahují nedávno znovu zpracované a zkoumané manuscripty uložené ve Vídni, které se podařilo rozluštit díky novým technologiím. Jak vidno, ještě stále je co objevovat i na dříve jinak známých dokumentech.

Velmi důležitým zdrojem těchto a následujících událostí na Balkáně při gótských invazích byly zprávy Publia Herennia Dexippa, z nichž mnohé se v průběhu času ztratily, ale byly přepisovány byzantskými kompilátory, takže část přežila ve zlomcích. Gótské invaze, o kterých jsou ve fragmentech od Dexippa záznamy, byly vlastně tři. První (viz první odstavec) v letech 150 – 151 a nejspíše dvě invaze snad v letech 268 – 269, (které jsou popsány v jiném článku o bitvách u řeky Nestos a u města Naissos).

Dexippus napsal dvě díla, která se zabývala událostmi z poloviny 3. století: Chronicle Historia a Scythica. První dílo mělo svého pokračovatele, Eunapia ze Sard. Scythica byla poměrně podrobnou historií gótských invazí, které zasáhly balkánské a anatolské provincie římské říše v polovině 3. století n. l. a vojenské reakce Říma vyvrcholily Aurelianovými vítěznými válkami.

Figure 2: Vienna, Österreichische Nationalbibliothek, Hist.gr. 73, fol. 195r, upper text Spectral imaging by the Early Manuscripts Electronic Library. Visual appearance image. © Project FWF P24523-G19
Figure 4: Vienna, Österreichische Nationalbibliothek, Hist.gr. 73, fol. 195r, lower text Spectral imaging by the Early Manuscripts Electronic Library. Processed image by David Kelbe. © Project FWF P24523-G19

Popis objevených textů

Hist. Gr 73 (folie 192 – 193) popisuje události za vlády císaře Galliena (260-268), které jsou nadále předmětem diskuzí díky nejasnostem v literárních pramenech. Fragment popisuje útok řady „Skythů“ na podunajské a řecké provincii a pokusy obyvatel Soluně a provincie Achaia odrazit invazi. Obzvláště pozoruhodný je detail řeckého odporu, včetně opevnění průsmyku u Thermopyl proti barbarům, zvolení tří generálů dohlížejících na řecké válečné úsilí a počátky strhující řeči v oratio recta přednesené vůdcem jménem Marianus. Doc. Grusková s Martinem události zasazují do herulského útoku z let 267/268. Velitel Marianus promluvil ke shromážděnému vojsku:

Ó Řekové, příležitost naší záchrany, pro kterou jste se shromáždili, a země, ve které jste byli nasazeni, jsou skutečně vhodné k vyvolání vzpomínky na ctnostné činy. Vi předci, bojující na tomto místě v dřívějších dobách, nenechali Řecko na holičkách a nepřipravili jej o svobodný stát, protože statečně bojovali v perských válkách a v Lamianské válce, a když zahnali Antiocha, despotu z Asie, kdy už spolupracovali s Římany, kteří tehdy veleli.

Možná tedy může být štěstím, v souladu s daimonionem (nebeská moc), že bylo přiděleno Řekům k boji proti barbarům v této oblasti (vaše vlastní zásady boje proti válkám se skutečně ukázaly jako platné v minulost). Můžete se však spolehnout na svou přípravu na tyto události i na sílu regionu – v důsledku čehož jste se v předchozích útocích zdáli být nepřátelům hrozní. Kvůli těmto věcem se mi budoucí události nezdají bez naděje, jako lepší …

Marianus patřil mezi tři velitele spolu s Dexippem z Boiotie (zřejmě nebyl totožný s historikem Dexippem) a Philostratem z Athén. Větší problém je s datací, protože se znovu naráží na nejasnost zpráv antických autorů a větší množství barbarských invazí a útoků na římskou říši během „krize třetího století“. Problém je s datováním, část badatelů se kloní k roku 253 / 254 a druhá část k roku 262.

Folie 194 (po dobytí Philippopolis)

Text je o vpádu Gótů, neboli soudobě podle Dexippa „Skythů“, vedených králem Knivou (Cniva, jméno uváděl pouze Jordanes) v roce 250 n. l. V této části textu je Decius znepokojen ztrátou Philippopolis a pochybením pomocných sborů auxiliari. Decius zmiňuje další porážku, k níž došlo „na té pláni“, zjevně o něco dříve než po pádu Philippopolis. Pravděpodobně to lze ztotožnit s bitvou u Beroea (Jordanes Get. 102): za prvé, srovnání „nehody“ s pádem Philippopolis naznačuje, že to bylo pro císaře zásadní překážkou, a poté, co se od Beroea Decius stáhl na sever k Dunaji a nechal Thrákii Gótům. Za druhé, jediný detail, který víme o bitvě u Beroea, je, že to byla léčka. O tom nacházíme informace v Deciově poznámce, že Římané utrpěli porážku v důsledku zrady pomocných oddílů (auxiliari). Když byla shromážděna armáda, asi 80 000 mužů, císař si myslel, že je pro něj příznivá situace i když ztratil pomocné oddíly, ale také chtěl zabránit v přechodu na druhou stranu zajatcům Gótů, z nichž mnozí byli významné osobnosti (senátoři) a když čekal na nepřítele ve vybudovaném táboru, pomyslel si, že by měl povzbudit své vojáky, nechal shromáždit vojsko a pomluvil k němu:

„………..Muži, přeji si, aby vojenská síla a všechna provinční území byla v dobrém stavu a nebyla obsazena nepřáteli. Ale protože momenty lidského života přinášejí různá utrpení (protože je to osud smrtelníků) je povinností uvážlivých lidí přijímat to, co se stane, a neztratit ducha ani se nestát slabým, zoufalým v neštěstí nebo zajetím od Thráků. Dvě neštěstí nabízejí argumenty proti vaší bojácnosti. První z nich bylo způsobeno zradou zvědů spíše, než jakýmkoli naším nedostatkem a thrácké město spíše přepadli, než že by byli stateční v útocích…„

Folie 195 (před dobytím Philippopolis – chronologicky jde o opačné řazení než jsou čísla folií)

(oni) vytvořili zadní voj, prohlašující, že jsou zvláště stateční a mají pověst nejkrutějších. Předstírali, že se stáhnou, ale zůstali v oblast. Postavili tábor tak tajně, jak jen mohli a nedaleko nepřátel, aby mohli být připraveni během krátké doby. Zdrželi se také v noci osvětlení ohni, ze obavy, že by je mohli zahlédnout. Když věřili, že Thrákové jsou přesvědčeni o jejich stažení nedbalostí stráží a někteří se radovali, jako kdyby válka skončila a dosáhli skvělého vítězství, v tu chvíli se rozhodli zaútočit na město. Povzbudila je také výhoda zrady, jeden muž utekl z města a poskytl Cnivovi informace o městě z nenávisti proti jednomu z těch, kdo jsou u moci nebo v naději velké odměny. A přesvědčil Skythy aby vydrželi s jejich plánem útoku do doby, než jim bude dán signál na dohodnutém místě, na kterém překonají hradbu. Pět mužů, kteří se dobrovolně vydali z horlivosti a v naději peněz, poslal Cniva v noci jako zvědy, aby zkontrolovali co bylo domluveno. Cena byla stanovena od krále: 500 dariků pro první, kteří vyšplhají na zdi….…“

Práce na interpretaci textů stále probíhají a zřejmě největší oříšek bude správně datovat popisované události a přesná identifikace osob zúčastněných na událostech invazí Gótů, Herulů a ostatních etnik.

Zdroje :

Zosimos: Stesky posledního Římana, 1983
Jordanes: Gótské dějiny, 2012
Mitthof, F., Martin, G., Grusková, J.: Empire in Crisis: Gothic Invasions and Roman Historiography, 2017 in Tyche Supplementband Nr. 12, 2020
Martin, G., Grusková, J.: “Scythica Vindobonensia” by Dexippus(?): New Fragmentson Decius’ Gothic Wars, 2014
Burche, A.: The Battle of Abrittu, the Imperial Treasury and Aurei in Barbaricum, 2013
Heather, P.: Gótové, 2002
Doležal, S.: Interakce Gótů a římského impéria ve 3. - 5. stol. n. l., 2012
Christopher Mallan, Caillan Davenport: Dexippus and the Gothic Invasions: Interpreting the new Vienna Fragment (Codex Vindobonensis Hist. gr., ff. 192 - 193)
G. Martin, J. Grusková: „Dexippus Vindobonensis“ (?) Ein neues Handschriftenfragment zum sog. Herulereinfall der Jahre 267/268
Philippopolis (Plovdiv) římské opevnění. Wikimedia Commons

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *