Gótský vůdce Gainas
Gótský vůdce Gainas (Gaïnas)
typický gótský vojenský představitel, který sloužil ve východní římské říši jako magister militum za vlády císařů Theodosia I. a Arcadia.
Využití feoderátů
V období pozdní antiky za velkého náporu barbarů na hranice římské říše, se začali ve větší míře využívat v imperiální armádě kontingenty feoderati a laeti, především germánských kmenů. V první fázi měli i své vlastní velitele, což pomáhalo zatmelit nedostatek odvedenců, ale velmi často se obracely síly feoderátů proti svým spojencům. S Góty bojovali Římané snad již od roku 233 za vlády Severa Alexandra, od tohoto data následovalo množství bojů při nájezdech za hranice impéria nebo při větších taženích Gótů.1 Po roce 376 vtrhly houfy Gótů do východních provincií, protože byli tlačeni Huny a po obdržení souhlasu se usadili na římském území v Thrákii a Moesii.2 Otázkou je, zda souhlas byl vyžadován s podmínkou překročení hranic bez výzbroje nebo jestli se mohli usídlit jako feoderati.3 Císařský dvůr vždy předpokládal, že například gótské etnikum se stane nárazníkovým pásmem proti Hunům a také dodavatelem buď branců pro armádu, nebo dodá celé oddíly i s veliteli.
Jedním z gótských bojovníků, kteří dosáhli v římské armádě vysokých hodností byl Gainas, který nepocházel z urozených gótských rodin Balthů nebo Amalů (Tervingové a Greutungové) a tak začínal svoji vojenskou kariéru skutečně od píky, jako pěší bojovník.4 Císař Theodosius ihned po nastoupení vlády uzavřel s některými barbary spojenectví, vedlo to však mezi nimi i k napětí, protože část chtěla dodržet smlouvy s Římany a část se necítila být vázána tímto spojenectvím. V prudkém sporu Gótů zabil Flavius Fravitta, který chtěl dodržet úmluvy, Eriulfa, jenž podněcoval Góty k revoltě. Tato příhoda dokumentuje nestabilní prostředí a nejisté situace v procesu získávání feoderátních jednotek, přičemž bylo víceméně jedno, zda se jedná o východní, či západní část impéria.5
Nicméně získávání feoderátů byla již běžně zavedená praxe a doposud politika impéria vcelku dovedně využívala jednotlivé kmeny, gens, proti nepřátelům a rovněž kmenové nevraživosti nebo i rodové, kdy základem odplaty byla krevní msta. Jako vzorový příklad může sloužit nenávist a ostrá, nepřekročitelná čára mezi dvěma dvojicemi: Alarichem, jeho švagrem, nástupcem Athaulfem a bratry Sarem a Sergerichem. Sarus uprchl do římských služeb, ale Sergerich možná zorganizoval Athaulfovu vraždu, zcela jistě však zabil jeho děti a nastoupil po něm na krátkou dobu jako král Gótů.6
Kariéra Gainy
Podle církevního historika a spisovatele Sócrata Scholastika začínal od píky, když zahájil svou vojenskou kariéru jako obyčejný pěšák.1 Ve známost vešel jako jeden z velitelů gótských kontingentů v bitvě u řeky Frigidu v roce 394 mezi Theodosiem na straně jedné a vzdorocísařem Eugeniem, Arbogastem a Nicomachem Flavianem na straně druhé. Některé zprávy hovoří o účasti pozdějšího krále Vizigótů Alaricha v oddílech Gótů. Gainas jako první útočil v čele pěší jednotky Gótů, kteří se snažili ztéci palisádu, vytvořenou zkušeným Arbogastem.2 Po vítězné bitvě zůstal na západě, ale po smrti Theodosia v lednu 395 a rozdělení říše na západní a východní část, jej opatrovník mladého Honoria a prakticky vládce na západě Flavius Stilicho, poslal po domluvě v čele části Gótů na východ, aby eliminoval vliv Flavia Rufina (magister officiorum v letech 388 – 392 a 392 – 395 praefectus praetorio Východořímské říše) který měl podobnou úlohu jako měl Stilicho na západě a kterého Rufinus nesnášel. Praefectus praetorio Flavius Rufinus měl v rukou faktickou vládu za mladého císaře Arcadia ve východní části říše. V té době měl Gainas titul comes rei militaris.3
Dobrým důvodem byly nepokoje a vzpoury Vizigótů na Balkáně, Gainovy jednotky z východní části římské říše patřily totiž pod Arcadiovu pravomoc, neboť tito Gótové byli smluvení jako feoderati z Thrákie. Alarich, který se cítil nedoceněný, když nebyl pověřen vyšším velením římských jednotek, ale pouze velením nad jednotkami feoderátů a proto se vydal plenit Řecko.4 V letech 395 a 397 organizoval Stilicho kampaně namířené na potlačení vzbouřené vizigótské armády Alaricha, která rabovala v Řecku a v obou případech se dvůr v Konstantinopoli obával, že to byla pouhá záminka pro Stilichona, který mohl pochodovat se svými silami na východ a chopit se moci v hlavním městě.5 Právě v roce 397 přerušil Stilicho akce proti Alarichovi a vracel se do Itálie, pravděpodobně pod vlivem zpráv, že Gildo přerušil dodávky obilí, Gótové ustoupili do Épeiru a usiloval o odstranění Rufina. Téměř s jistotou lze předpokládat, že byl domluvený s Gainem na Rufinově zabití.6
1 Sócratés VI, kap. VI
2 Zosimos IV, 58
3 Doležal str. 24
4 Zosimos V, 5
5 Kulikowski: Rome´s Gothic Wars str. 165-168
6 Grant str. 96
