Lucius Artorius Castus jako král Artuš ?
by Pavel Hlinovský · Published · Updated
Každý, kdo viděl film Král Artuš z roku 2004 s Clivem Owenem v hlavní roli, zná vlastně jméno kandidáta na legendárního krále Artuše, ve filmu zazní jméno hlavního hrdiny: Artorius Castus. Jméno je historické, ale těžko mohlo být dáno do souvislosti s králem Artušem, který podle legend vedl boj proti Sasům na počátku 6. stol., kdežto Lucius Castus je doložen mezi koncem 2. stol. n. l. a začátkem 3. stol. n. l., spíše však do 2. století.
Pokud vynecháme postavu krále Artuše, je velmi zajímavá postava legionáře Lucia Artoria Casta, vojáka, který působil v mnoha regionech římské říše a v mnoha vojenských útvarech římské armády. O jeho kariéře se můžeme dozvědět z epigrafických záznamů, které se našly u kostela v Podstraně v dnešním Chorvatsku a především v prvním dlouhém nápise můžeme vysledovat kariéru schopného vojáka a důstojníka legií, která mohla být vodítkem pro vytvoření legendy o králi Artušovi. Existuje mnoho linek, které se promítly do legendy. Když se podrobněji podíváme na nápis 1, tak ten je složen z fragmentů sarkofágu. Nápis sarkofágu, který byl před 19. stoletím rozlomen do dvou částí a zasazen do zdi kostela sv. Martina v chorvatském Podstraně. Poznámka: číslo „7“ je vyobrazení symbolu, který se používali kameníci pro slovo centurio; neuvádím ligaturu (spojování dvou nebo více písmen, např. I a T ve slově item nebo L a E ve slově legio, ligatura je v nápise označena podtržítky). Jak by měl celý nápis vypadat je znázorněno na obrázku rekonstrukce textu
1 – CIL 03, 01919 (CIL 03, 08513, CIL 03, 12813), EDCS-27500014 Podstrana (Pituntium)
datace 180 – 230 n. l.
D(is) M(anibus)
L(ucius) Artori[us Ca]stus |(centurio) leg(ionis)
III Gallicae item [|(centurio) le]g(ionis) VI Ferra
tae item |(centurio) leg(ionis) II Adi[utr(icis) i]tem |(centurio) leg(ionis) V M(a)
c(edonicae) item p(rimus) p(ilus) eiusdem [leg(ionis?)] praeposito(!)
classis Misenatium [pr]aef{f}(ectus) leg(ionis) VI
Victricis duci(!) legg(ionum)[triu]m Britan(n)ici
{mi}a(no)rum adversus Arm[enio]s proc(uratori) cente
nario(!) provinciae Li[b(urniae?) iure] gladi(i) vi
vus ipse sibi et suis [posui]it
Vzhledem k rozlomení sarkofágu a chybějící části (viz výše), existuje několik interpretací latinského textu a rovněž tak překlad je v několika variantách, které se od sebe mírně liší. Uvádím verzi z CIL Clauss Slaby a překlad A. Birleyho:
Mánům, Lucius Artorius Castus, centurio III. legie Gallica, také centurio VI. Legie Ferrata, také centurio II. Legie Adiutrix, také centurio V. Legie Macedonica, také hlavní centurio stejné legie, praepositus* flotily Misenum**, prefekt VI. Legie Victrix, velitel (duci***) tří britských legií proti Arménům (?), prefekt Liburnie**** cum iure gladii – (prefekt s právem odsoudit k smrti). Sám (to) zařídil pro sebe a svou rodinu za svého života
* – praepositus, ustanovený dočasný velitel, v případě spojení Lucia Casta a přístavu Misenum se jednalo zřejmě o velitelskou funkci pěších oddílů v přístavu, sloužících na lodích.
** – Misenum, přístav v Itálii, kde kotvila většina vojenské flotily Říma
*** – dux, velitelská funkce (velící důstojník legií umístěných v provincii, zde zřejmě dočasná funkce)
**** – Liburnie bylo pobřeží Jaderského moře na chorvatské straně.
Lucius Castus jako centurion je uveden vícekrát, nicméně nelze rozpoznat, zda dosáhl této hodnosti po obvyklých 15–20 letech služby nebo zda byl z jezdeckého stavu a začal rovnou jako centurion, i když to nebylo obvyklé (tito centurioni byli tzv. Ex equite Romano).
Legii III Gallica založil G. J. Caesar pro boj s Pompeiem a s císařem Luciem Verem proti Parthům. Později působila ve východních provincií a hrála klíčovou roli v počátcích vlády císaře Elagabala (Heliogabalus), což se projevilo na jeho mincích, kde jsou dva býci, symbol legie.
Legio II Adiutrix („Záchranná“) měla základnu v Aquincum (Budapešť) a účastnila se mnoha válek s Kvády, Markomany a Parthy a její podpora Septimiu Severovi se odrazila na jeho mincích, kde je vyobrazen Pegasus, symbol legie.
V legii VI Victrix („Vítězná“) byla pozice Lucia Casta zřejmě totožná s vyšším velením praefectus castrorum, což se dělo až po velmi dlouhé vojenské službě a byl nominálně třetím nejvyšším důstojníkem legie po tribunovi a legátovi legie, jako nejvyšším mužem legie. Působila v Hispanii a po krátké době v Germanii se přesunula do Yorku (Erboracum), pomáhala stavět Hadriánův i antoninovský val. Někteří Jazygové nebo Sarmaté byli přijati do této legie.
Legie VI Ferrata byla dvojčetem legie Victrix a její hlavní působiště byl Východ, vexillatio se zúčastnilo války s Dáky, ale po roce 150 n. l. Se vyskytuje pouze na východě v Sýrii a Palestině.
Legio V Macedonica, jak název napovídá, sloužila na Balkáně od doby Octaviana a bojovala proti Parthům, Dákům a ke konci 2. stol. proti Jazygům. Lucius Artorius Castus je zmíněn jako primus pilus legie, to znamená starší setník legie. Jím se stávali vojáci s výjimečnými schopnostmi a pokročilým věkem 45-50 let.
Před koncem kariéry vedl výpravu jako dux legionum, dočasný titul pro velitele sboru vojsk vexilationes u legií. To, že je nápis Duci legg Britannici / miarum, neodpovídá zřejmě dvěma legiím s ohledem na legg, tedy dvojí g, spíše zněl nápis trium a ligaturou TR – viz obr. výše (v Británii té doby, byly legie tři). Název Britanicimiarum je podobný kohortě I Britannica nebo Britanniciana, umístěné v Británii, později je jednotka odvelena a nachází se ve Vindoboně (Vídeň). Je tedy pravděpodobné, že velel pouze alae. Otázkou je zkratka protivníka, adversus Arm. Dříve se předpokládalo, že jsou tím míněni Armorici, obyvatelé Bretaně, z velké části Keltové. Nyní se spíše vědci přiklánějí k Arménům (Armenios), proto spíše nápis poukazuje na jeho velení britských oddílů na výpravě proti Arménům během arménské války císaře Lucia Vera v letech 161-166 n. l., což znemožňuje lákavé spojení Artoria Casta a jeho velení sarmatské jízdě.
Zkušení velitelé s praxí jako praefectus castrorum nebo praefectus legionis byli často jmenováni po odchodu z armády do civilních funkcí jako například procurator centenario, státní úředník se soudní pravomocí a podle názvu centenario dostával plat 100 000 sesterciů ročně. Artorius Castus byl jmenován do úřadu v Lirnii, která byla součástí římské Dalmácie.
2 – CIL 03, 12791, EDCS-32400312 Podstrana (Pituntium)
datace 180 – 230 n. l.
L(ucius) Artorius
Castus p(rimus) p(ilus)
leg(ionis) V Ma[c(edonicae)] pr
aefec[t]us leg(ionis)
VI Victric(is)
Jiná verze může znít, že Castus byl možná součástí kontingentu sarmatské jízdy poslané Markem Aureliem do Británie v roce 175 n. l. a mohl být na velitelství legie VI Victrix v Yorku, kde měla základnu. Právě historické skutečnosti, jako například přeložení Sarmatů, kteří byli posláni v počtu 5 500 jezdců do Británie poté, co Markus Aurelius uzavřel z Jazygy dohodu o použití 8 000 jezdců v římské armádě a kteří později sloužili v legio VI Ferrata byly základem mýtu o sarmatském původu Lucia Casta. Ale nikde není přesvědčivě doloženo, že by byl Castus Sarmat, což skutečně nebyl. Právě působení Lucia Casta u legio VI Ferrata v Británii a velení nad vojskem z Británie se také podepsaly nad uvažovaným spojením legendárního krále Artuše a Lucia Artoria Casta.
Římané opustili Británii někdy kolem roku 410. Ještě roku 407 sbíral římské vojáky na tomto území neúspěšný uchazeč o trůn Constantinus III. Po tomto období není zmínka, že by Británie spadala pod římskou vládu, i když hospodářské a zvlášť církevní styky stále pokračovaly a film je zasazen do období zhruba kolem roku 467.
Biskup Germanus, zmiňovaný ve filmu je historická postava, navštívil Británii ve dvacátých letech 5. stol. s cílem vymýtit herezi teologa Pelagia (o kterém je ve filmu rovněž zmínka). Pelagius (354-418) možná pocházel z Británie nebo Irska a odsuzoval laxnost společnosti i teologii Boží milosti, prosazovanou Augustinem. V době příjezdu do Británie by biskupu Germanovi muselo být minimálně 70 let, Pelagius byl v té době v Egyptě, takže přímo za ním nemohl přijet, proto je zřejmě jeho cílem odvézt onoho mladého muže do Říma.
Značná nepřesnost je v reáliích římské vily. Na sever od Hadriánova valu se žádné vily nevyskytovaly a na jih od něj byly vily, které vlastnily především keltské elity, které byly zároveň vlastníky půdy, to ale nevylučuje Římany jako vlastníky, některé vily byly velmi luxusní. Germáni (ve filmu Sasové) by nepřistáli na sever od valu, neboť používali mělké, lehké čluny. Proto se také první Sasové vylodili poblíž Kentu a val přešli směrem do Skotska, nikoli naopak (ty kuše, které používali ve filmu jsou docela velkým anachronismem).
Časově by se mohla postava Lucia Artoria Casta shodovat s Kaledonskou invazí do Británie v letech 183-185, která se odehrála na severu, kde překročili Antoninovský val (Vallum Antonini se nacházel ještě dále na sever od Hadriánova valu, ten však byl opuštěn Římany v roce 164 a znovu byl obsazen nakrátko až za císaře Septimia Severa v roce 208 n. l.
Meč vetknutý v kameni. Římský spisovatel Ammianus Marcellinus ve 4. stol. n. l. říká, že Alanové, kteří žili poblíž Sarmatů, uctívali meč uvázlý v zemi. Mnoho Alanů se stalo součástí římské říše v době velkých barbarských invazí a skončili s Vandaly až v Africe; jiní se usadili kolem dnešního Auxerre a poblíž Valence v Galii. Tvrdí se, že ostatní zůstali v Bretani a stali se tak součástí „keltského“ světa. To je další „spojovací“ můstek mezi Luciem Castem a králem Artušem. V neposlední řadě mohlo jít o jistou příbuznost jména Artorius – Arthur.
Zdroje:
CIL: Clauss Slaby
H. Temporini: Recht (Normen, Verbreitung, Materien)
P. Southern: Late Roman Army, 1996
C. Davenport: A History of the Roman Equestrian Order
A. Goldsworthy: Armáda starého Říma, 2003
T. Green: Arthuriana Early Arthurian Tradition and the Origins of the Legend
G. Halsall: Worlds of Arthur, Facts a Fictions of the Dark Ages, 2013
http://christophergwinn.com/arthuriana/lac-sourcebook/
Legie: Wikipedia
Wikiwand source: Lucius Artorius Castus