Odsouzení Pisona, Senatus consultum de Cn. Pisone Patre

Archeologické museum v Séville

Senatus consultum de Cn. Pisone Patre

Během mojí návštěvy archeologického muzea v Séville jsem pořídil několik fotografií a neunikl mě exponát, respektive dva, o kterých jsem již četl a tak po návratu jsem se k nim vrátil a můžu se tak podělit o podrobnosti v vystaveným předmětům. Jde pravděpodobně o nejvýznamnější exponát zdejšího muzea (!), ze sbírky bronzových desek, které toto muzeum uchovává a to díky jeho historickému významu. V roce 1990 získalo muzeum 23 fragmentů tohoto dokumentu (kopie A) a patří jednoznačně mezi nejvýznamnější nalezené římské písemné dokumenty z 20. století. Existuje šest kopií tohoto politického dokumentu ze začátku našeho letopočtu, který byl distribuován v celé říši: tato je jediná kompletní kopie, další je téměř úplná a ze zbývajících čtyř jsou pouze fragmenty.

Na levém obrázku je deska s rozhodnutím senátu a na pravém je vlys z Ara Pacis , kde je Gemanicus znázorněn jako malý hoch, který drží za ruku Antonii mladší. Foto: autor textu

Jeho obsahem je popis usnesení římského senátu proti Gnaeu Calpurniu Pisonovi (ca.44 nebo 43 př. n. l. – 20 n. l.) poté, co byl souzen (podle lex Iulia maiestatis) za vraždu Germanica, který byl snad otráven a za další přečiny. Nařízení tohoto senátního usnesení zahrnuje zákaz smutku za Pisona, zničení jeho obrazů a odstranění jeho jména z veřejných nápisů, „damnatio memoriae“, jakož i zabavení majetku, kromě pozemků v Illyrii) a majetku jeho spolupracovníků (což se ale neuskutečnilo, majetek byl vydán jeho synům). Sám Piso spáchal sebevraždu. Dokument reaguje na potřebu umlčet politickou šeptandu a zvěsti o smrti Germanika, z nichž některé poukazovaly na samotného císaře Tiberia, jehož byl Germanicus synovcem, adoptivním synem a potenciálním nástupcem. Tacitus proto předpokládal, že jej mohl nechat zavraždit Tiberius. Rovněž Seutonius píše:

Věří se, prostřednictvím legáta Sýrie Gnaea Pisona byl příčinou Germanikovy smrti; někteří soudí, že když byl legát obžalován z tohoto zločinu, byl by ukázal rozkaz, kdyby mu jej, když jej tajně ukazoval, Tiberius nebyl dal odnít a jej uškrtit.“

Rozbroje mezi Pisonem a Germanikem.

G. Calpurnius Piso byl mezi jinými úřady také vojenským tribunem, prokonzulem africké provincie a poté prokonzulem v Hispanii Tarraconensis v roce 9. n. l. V roce 17. n. l. byl určen Germanicus jako vojenský velitel na východě a Piso, jako osobní přítel císaře Tiberia, byl jmenován jeho legátem a prokonzulem v Sýrii se sídlem v Antiochii a tím pod sebe dostal čtyři legie. S Germanikem měli stejné postavení, ale Germanicus měl větší autoritu (iumperium maius). Rozbroje začaly již v Athénách a na Rhodu, kde se ale Germanicus vůči Pisonovi choval zdrženlivě, v Sýrii však znovu pokračoval Piso v urážlivých postojích vůči Germanikovi. V roce 19 n. l. odcestoval Germanicus do Egypta a po návratu zjistil, že Piso jeho příkazy ignoroval, zuřil a trpce mu vyčítal zrušení několika nařízení a změnu smyslu dalších. Vlastně se ani neví, co ze začátku proti sobě postavilo oba muže (i jejich manželky), jisté je , že spory rozdělily armádu i celý Východ. Piso chtěl odcestoval do Říma, ale zdržela jej zpráva, že Germanicus onemocněl, ten v nemoci poslal Pisonovi list, ve kterém mu vypověděl přátelství. Všem přítomným tvrdil, že jej Piso otrávil:

Kdybych umíral přirozenou smrtí, právem bych byl roztrpčen i na bohy, že mne v plné síle předčasnou smrtí odnímají rodičům, dětem a vlasti. Takto však zničen zločinem Pisona a Planciny (manželka Pisona), kladu vám na srdce svou poslední prosbu: oznamte otci i bratrovi, jak trpkými city rozerván, jak úkladně zaskočen jsem skončil nejhorší smrtí nebohý život.“ (Tacitus Letopisy II 71)

Germanicus. Wikimedia Commons, Lateran Museum

Odsouzení Pisona

Po smrti Germanika se Piso vrátil do Sýrie. Mnohé indicie skutečně ukazovaly přímo na Pisona, Tiberius, zřejmě ne moc rád, nařídil vyšetřování. Konal se veřejný proces proti Pisonovi, jeho synovi, manželce a členům jeho domácnosti. Všichni se snažili ze všech sil obhájit. Ještě před koncem soudu a vynesením rozsudku však Piso spáchal sebevraždu, manželka sice byla osvobozena, ale později byl proces částečně revokován a i manželka Plancina spáchala sebevraždu.

Ačkoli vražda Germanika byla jedním z obvinění vznesených proti němu, byl pouze skutečně shledán vinným z opuštění a návratu do Sýrie bez povolení vést válku a za porušení Germanikova imperia, protože i když byli oba prokonzulární hodnosti, jeho autorita byl menší než u Germanika, kterému před jeho odchodem v roce 17 n. l. dal senát větší moc (imperium maius) ve východních provinciích, ostatní obvinění byla odmítnuta: za subordinaci, za ničení vojenské disciplíny, zneužití císařských peněz, podněcování civilní války apod. V dekretu se děkuje Tiberiovi za důraz na klid a mír a za to, že nezahájil čistky. Konstatuje rovněž, že Germanicus poslal mnoho distingovaných dopisů Pisonovi jako odpovědi na jeho provokace, nicméně v posledních dopisech podezřívá Pisona z vraždy. Uvádí kroky Pisona, jenž ignorovaly majestát caesara (Germanika) a dokonce i veřejné právo prokonzula (též míněn Germanicus).

Dekret dále obviňuje Pisona z rozpoutání války v Arménii a Parthii, pokus o vyvolání občanské války v Sýrii po smrti Germanika. Oproti Tacitovu líčení je senátní dekret zbaven čarodějnictví a jedů a ukazuje na obavu senátorů z občanského násilí nebo války. Proti této hrozbě stál římský senát, lidé i jezdci dost pevně. Nápis je posílením jednoty Říma pod imperiální autoritou. Je to možná ten důvodu, proč byl dekret senatus consultum tak bohatě zaznamenán a distribuován a další závažný důvod, byl skutečně velký zájem římského lidu o tento případ.

Zdroje:

Muzeum Sevilla
Tacitus: Letopisy, 1975
Seutonius: Životopisy dvanácti císařů, 1998
Roger Caratini: Tiberius, pohnutý život císaře, 2004
Cassius Dio, Roman History na Lacus Curtius
C. Damon, S. A. Takacs: The Senatus Consultum De Cn. Pisone Patre, Almerican Journal of Philology

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *