Případ Julia Festa Hymetia
Případ Julia Festa Hymetia
Ocitáme se v Africe, přesněji v Kartágu. Ammianus Marcellinus v kapitole XXVIII, 1. v předmluvě příběhu o procesech proti římským senátorům v době Valentiniana I. připomíná překvapující vyvlastnění majetku skvělému prokonzulovi provincie Africa Proconsularis v letech 366 – 368 n. l., jímž byl Julius Festus Hymetius a to za údajnou zpronevěru v době, kdy dolehla velká potravinová nouze. Hymetius sám dal na trh obilí z císařských sýpek, jež bylo určeno pro římské obyvatele. Později, když byla úspěšná následující úroda, bez prodlení vrátil obilí zpět. Hymetius prodával v době nouze 10 modiů (měřic) obilí za jeden solidus, při navrácení obilí nakupoval za 1 solidus 30 modiů a rozdíl v cenách poslal císařskému fisku.
Až potud bylo vše v pořádku, neboť zisk pro císařskou pokladnu byl 200 %. Byl však nařčen, že část zisku si přivlastnil, což byl zločin. Navíc byl vyšetřován také haruspex Amantius, kterého vinili z náboženských obřadů pro Hymetia a z nějakých útoků proti císaři. Údajně se našly tajné listy, v nichž Hymetius žádal, aby díky slavnostnímu obřadu se stali císařové vůči němu přívětivějšími (což nic nedokazovalo), ale na konci se četlo cosi útočného proti císaři, jakožto lakotnému hrubiánovi (bohužel to povaze císaře Valentiniána odpovídalo). Poté odvedli Hymetia v roce 371 do města Ocricula (oppidum ductus Ocriculum, dnešní Otricoli u Říma) k výslechu před městským prefektem (praefectus urbi) Ampeliem a vicariem (vicarius urbis Romae) Maximinem. Zdá se, že měl být popraven, ale císař předal věc senátu a ten postupoval uvážlivě, Hymetia odeslal do vyhnanství na dalmatský ostrov Boae k velkému vzteku císaře a Maximina.
Vedle popisu událostí Ammianem Marcellinem lze také vnímat podrážděné jednání císaře Valentiniana I. jako postup proti úředníkovi, který nepožádal císaře o nezbytné povolení disponovat s obilím určeným pro hlavní město. Hladomor (vastitas) byl na mnoha místech Afriky, nedostatek potravin se neomezil pouze na Kartágo. Hymetius čerpal z dodávek tzv. annony (posílání obilí a potravin do Říma) a pokud by africká sklizeň byla tak špatná jako v roce 382, římská annona neměla dostatečné zásoby, potýkala by se s obvyklými a velmi vážnými dopady, politickými a také veřejným pořádkem, které tyto nedostatky způsobovaly.
Reakce císaře Valentiniana I., který se snažil získat popularitu své nové dynastie, dává smysl ještě více, pokud si člověk uvědomí, že v době Hymetiova mandátu císař dokončil pracnou reorganizaci katastrofálního systému římských dodávek, která vyvrcholila v roce 369 n. l. vydáním slavnostního ediktu ad populum který hlásal znovuzavedení přídělu chleba zvaného panis gradilis zdarma s nejvyšší kvalitou. Císařský hněv je snad proto dobře vysvětlen, vzhledem k tomu, že velkorysé, ale neoprávněné gesto prokonzula ohrozilo celou operaci. Navíc nešlo v podstatě o žádnou charitu, obilí bylo dodáno zpět s patřičným ziskem.
Zvýšená pozornost císařského dvora ohledně dodávek obilí se projevil i v pozdějších letech a Codex Theodosianus obsahuje několik nařízení, která přispívala k jasnějšímu pochopení administrativní formy zásobování. Zákon z roku 397, CTh. 14,15, 3:
„Nikdo ať se neodvažuje dotknout se obilí určeného pro Řím, které je uloženo v afrických přístavech nebo by se po změně tras odvážil poslat toto obilí jinému, než ctihodnému městu.“
Základem tohoto příběhu jsou zprávy Ammiana Marcellina o mnoha procesech z období Valentiniana I. Proto byla vyslána delegace významných členů senátu Praetextata, Venusta a Minervia k císaři, kde se snažili o vynášení rozsudků úměrnějších k činům. Valentinianus tak na radu svých agentů a soudců prokonzula podezříval, že neodvedl vše a potrestal jej částečnou konfiskací majetku.
Velkou měrou se na procesech, dalo by se říct dnešními slovy „honu na čarodějnice“, podílel praefectus praetorio Maximinus, který vždy reagoval na podrážděná jednání císaře, který tím byl pověstný, tvrdým postupem proti obviněným a sám iniciativně zaměstnával mnoho špiclů. Ne nadarmo jej Ammianus Marcellinus nazývá „divokým zvířetem“ a „ďábelským inkvizitorem“. Rovněž velmi tvrdě postupoval městský prefekt Claudius Petronius Probus především v daňové oblasti. Je však nutné přiznat Valentinianovi I. jisté prozíravé kroky v náboženských otázkách.
Po smrti císaře byl Hymetius, který byl na nátlak senátu odvolán z exilu, plně rehabilitován. A nejen to: za císařů Valenta (bratra Valentiniana I.), Gratiana a Valentiniana II., na základě petice od afrických provinciálů zaslaná ke dvoru, mu byla udělena v roce 376 mimořádná pocta dvou zlatých soch, jedna v Římě na Foru Traianus a v Kartágu, které nesly nápis CIL 6, 1736 = ILS 1256: „[…] pro jeho význačné zásluhy vůči státu a za to, že svými rozhodnutími a ustanoveními odstranil ze stejné provincie velmi vážný hlad a strádání […] “
Jedná se o obzvláště jasný případ z Traianova fora, který je využíván jako příklad senátorské ctnosti, protože Hymetius který měl to štěstí, že vyvázl živý, nikdy nedosáhl nejvyššího stupně, senátorské pozice. Chvála, která je obsažená v nápisu základny sochy, nebyla přehnaná, ale specifická, vytvořená k vyvrácení obvinění, která proti němu byla vznesena v době vlády Valentiniana I. Nápis nebyl jenom o úspěchu jako prokonzula, ale také o vlastnostech ideálního správce: „Jeho chování bylo čisté a správné“
Hymetii / [3] Iulio Festo Hymetio c(larissimo) v(iro) / correctori Tusciae et Umbriae praetori urbano / consulari Campaniae cum Samnio / vicario urbis Romae aeternae proconsuli / provinciae Africae ob insignia eius / in rem publicam merita et ob depulsam / ab eadem provincia famis et inopiae vastitatem / consiliis et provisionibus et quod caste / in eadem provincia integreque versatus est / [qu]od neque aequitati in cognoscendo / neque iustitiae defuerit quod studium / sacerdotii provinciae restituerit / ut nunc a conpetitoribus adpetatur / quod antea formidini fuerit ob quae eadem / provincia Africa decretis ad divinos principes / dominos nostros missis / Valentem Gratianum et Valentinianum / perpetuos Augustos / statuam unam apud Carthaginem sub auro / alteram quoque Romae eidem sub auro / postulandam esse credidit quod nulli / proconsulum vel ex proconsulibus / statuendam antea postularit // DD(ominis) nn(ostris) Val[ente V et Valentiniano co(n)s(ulibus?)]
Zdroje:
- Ammianus Marcelinus: Dějiny římské říše za soumraku antiky, 2002
- Codex Theodosianus, by C. Pharr, 1952
- Arnheim M. T. W.: The Senatorial Aristocracy in the Later Roman Empire, 1972
- Vera, D.: Una carità razionale: provvedimenti di carestia e finanza pubblica nel Tardo Impero, 2012
- CIL: EDCS Epigraphik-Datenbank Clauss / Slaby
- Grant. M.: Římští císařové, 2002
- Chenault R. R.: The Revival of a Senatorial City in the Fourth Century CE, 2008 . A dissertation submitted in partial fulfillment of the requirements for the degree of Doctor of Philosophy (Greek and Roman History) in The University of Michigan 2008
- den Boeft, J.W. Drijvers, D. Den Hengst, H. Teitler: Philological and Historical Commentary on Ammianus Marcellinus XXVIII, 2011
