Publius Sittius

Jeden z prvních římských žoldnéřů

 Publius Sittius Nucerinus

 

Pocházel z Kampánie z města Nucera, proto jeho jméno znělo Publius Sittius Nucerinus. Podporoval Catilinu, proto byl podezřelý z účasti na Catilinově spiknutí [1] a poté, co byl Catilina poražen, raději prodal svá italská panství a odešel do Mauretánie a stal se významným žoldnéřem. Bohatý římský jezdec se stal žoldnéřským velitelem krále Boccha II. z východní Mauretánie, jenž byl klientským králem Římanů.

Cicero obžalovává Catilinu v římském senátu, který na obraze sedí osamocen ve druhé řadě napravo. Obraz namaloval Cesare Maccari.

V občanské válce mezi Pompeiem Magnem a Caesarem se několik prudkých střetnutí odehrálo v Africe. Poté, co Caesar překročil Rubikon, Pompeius nařídil vyklidit Řím. Pompeius byl poražen u Farsalu (Pharsalu) v roce 48 př. n. l. Brzy poté, 28. září 48 př. n. l., byl Pompeius po útěku do Egypta ubodán k smrti dvěma římskými důstojníky, kteří pod ním předtím sloužili. Porážka a smrt Pompeia Velikého byly pro římské senátory, kteří se postavili na jeho stranu v roce 50 př. n. l., dvě zničující rány.

G. I. Caesar, Wikimedia Commons, MET
Gnaeus Pompeius Magnus, Wikimedia Commons

Několik prominentních mužů s armádou ovládalo část severní Afriky, včetně Metella Scipia, Marka Petreia, Lucia Afrania, Gneia Pompeia a  Tita Labiena. S omezenou podporou Juby I., numidského krále, začali Caesarovi nepřátelé shromažďovat dostatečně velkou armádu nejen na to, aby byla schopna dobýt africkou provincii, ale potenciálně se přeplavit  pochodovat a napadnout italský poloostrov a zmocnit se Říma. Caesar musel jednat rychle aby si zajistil výhodu.

Nádherná mozaika z Cirty, Museum města Constantine Copyright: © Photo RMN – Christian Jean / Jean Schormans

Publius Sittius bojoval proti králi Jubovi I., a dokonce obsadil Jubovo sídelní město Cirtu poté, co v řadách Caesarovy armády zvítězil nad numidskou armádu vedenou Sabburou až po bitvě u Bagradasu v roce 49 př. n. l., což donutilo numidského panovníka zrevidovat své plány na poslání velké armády na podporu Scipia. [2]

Sittiovi se rovněž připisuje potopení Scipiovy flotily poté, co byl Scipio poražen u v bitvě u Thapsu v roce 46 př. n. l. Osobní přítel Marka Julia Cicerona i Sully měl obchodní zájmy v Hispanii a Mauretánii a je naprosto zřejmé, že jednal v  souladu s plány Julia Caesara, který mu udělil pozemky v těsném okolí Cirty, kde Sittius se svými stoupenci založil Colonia Cirta Sittianorum. Byl zabit v roce 44 př. n. l. numidským princem Arabionem.

Cicero:

Ale Sitius byl jím poslán do dalšího Španělska; aby v té provincii vyvolal pobuřování. Za prvé, ó soudci, Sittius odešel za konzulátu Lucia Julia a Caia Figula, nějaký čas před tímto Catilinovým šíleným obchodem a předtím, než se objevilo jakékoli podezření z tohoto spiknutí. Za druhé, nešel tam poprvé, ale byl tam už před několika lety, za stejným účelem, s jakým šel nyní. A šel nejen s předmětem, ale i s nezbytným předmětem, který měl nějaké důležité účty, aby se vyrovnal s králem Mauretánie. Ale poté, co byl pryč, když Sulla řídil jeho záležitosti jako jeho agent, prodal mnoho z nejkrásnějších farem Publia Sittia, a tím zaplatil své dluhy; takže motiv, který vedl ostatní k této špatnosti, touha, totiž ponechat si svůj majetek, v případě Sittia, který zmenšil svůj pozemkový majetek, aby zaplatil své dluhy, neexistoval.

Publius Sittius je zmíněn v De Bello Africo, historii občanské války v Africe, viděnou Caesarovým zastáncem (Kap. 25, 36, 48, 93, 95 a 96; autor neznámý). Z tohoto textu není jasné, jak se Sittius dostal do Afriky nebo proč se spojil s Caesarem a ne s Metellem Scipionem.

Zbytky antického mostu v Cirtě, Pont El-Kantara v roce 1765 na kresbě Roberta Bruceho a Luigi Baluganiho. Převzato z www.romeartlover.it

Colonia Cirta Sittianorum

I když pod Publiem Sittiem byla Cirta speciální kolonie s určitou autonomií k Římu, pod císařem Augustem ale město získalo plný římský status jako colonia se jménem Iulia Iuvenalis honoris et virtus cirta v roce 27 př. n. l. Od té doby začala Cirta nesmírně růst jako hospodářské centrum římské Afriky se zjednodušeným jménem Cirta. Od Plinia je také známé zajímavé označení města jako Respublica IIII Coloniarum Cirtensium, což znamenalo konfederaci čtyřech měst (Colo, Russicade, Cirta a Milevum).

Město bylo ve 4. století n. l. zničeno, v době , kdy prefekt (praefectus praetorio) císaře Maxentia, Rufius Volusianus porazil uzurpátora Domitia Alexandra, ale za císaře Konstantina po roce 312 bylo znovu vybudováno a od té doby nese označení Constantine. Město znovu poškodili Vandalové, ale po Belisariově útoku na Vandaly a jejich porážce bylo znovu obnoveno.

Stéla s věnováním bohu Baal Ammónovi v punském i řeckém jazyce. Muzeum v Constantine (Alžírsko). Převzato z www.romeartlover.it

Poznámky:

1 – Lucius Sergius Catilina (108 př. n. l.-62 př. n. l.) ze staré vážené římské rodiny, exponent Sully stoupal po úřednickém žebříčku (cursus honorum) až ke správě africké provincie Africa Vetus. Byl obviněn z vydírání. Údajně se snažil zavraždit konzuly a dostat se na nejvyšší stupeň římské republiky. Vystupoval proti Ciceronovi a Gaiu Antoniovi, ale neuspěl ve volbách a Cicero v senátu prosadil jeho odchod z Říma. Catilina se odebral k vojsku do Etrurie a poté, v roce 62 př. n. l. padl v čele svého vojska u Pistoji.

2 – Bitva u Bagradasu v roce 49 př. n. l. Bitva u Bagradas (49 př. n. l.) se odehrála poblíž řeky Bagradas (klasický název Medjerda) na území dnešního Tuniska dne 24. srpna a vybojovali ji velitel Julia Caesara Gaius Scribonius Curio a republikáni Pompeia pod vedením Publia Attia Vara a numidského krále Juby I. Po počátečním úspěchu Curiovy jízdy se situace díky vyčerpané jízdě obrátila a Jubovy hispánské a galské žoldnéřské oddíly byly silnější než síly Curiona. Výsledkem byla zdrcující porážka Caesarových sil a Curionova smrt.

Zdroje:

Gaius Iulius Caesar: De bello Africo (O válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské, 2010)

Gaius Salustius Crispus: Catilina coniuratio, (Catilinovo spiknutí, 1988)

Erich B. Anderson in History Today: Publius Sittius and Caesar´s Revenge, 2013

Dio Cassius na Lacus Curtius

M. Tullius Cicero: The Orations of Marcus Tullius Cicero, angl. 1856

ed. Perseus

S. Bertrandy: Cirta in Encyclopédie Berbére, 1994

https://antickepamatky.cz/velke-projekty/uzurpace-domitia-alexandra-308-311-n-l/

 

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.