Selinunte


Chrám E - Pronaos a pohled na cellu.JPG
Na jihozápadním pobřeží Sicílie, 100 km od Agrigenta je největší archeologický areál v Evropě - Selinunte. Tato řecká kolonie byla založena osadníky ze sicilského města Megara Hyblea v roce 728 př.n.l. podle řeckého dějepisce Thúkidida nebo r. 750 podle Diodóra Sicilského. Místo, které si kolonisté zvolili k vybudování města bylo výhodné – na vyvýšeném místě nad mořem a obklopené dvěma ústími řek, vlévajících se do moře, na západě Sélinon (dnes Modione) a na východě Hypsas (Cottone) s úrodným vnitrozemím, vhodným zejména pro obilnářské zemědělství. Divoký celer, který Řekové nazývali sélinon rostl všude okolo a přešel spolu se stejným jménem řeky do názvu města. Rozmístění města ukazuje na jeho strategickou pozici. Ústí řeky Modione sloužilo jako přístav a tvar města na planině nad mořem měl tvar hrušky s užší stranou do vnitrozemí, kde se i dnes nachází zbytky městské severní brány a konec opevnění. Akropole byla na nejižnějším okraji plata a nacházely se zde náboženské i civilní budovy. Město zabíralo rozlohou více jak 20 ha a bylo rozděleno symetricky severojižním ulicí na část západní s Malophórosem a východní kopec. Byla to sice pozice, která měla zapůsobit jak na návštěvníky, tak měla i odradit kohokoliv od napadení, ale byla zároveň nepohodlná. Selinunte byla vlastně nejdále na západ pložená řecká kolonie na Sicílii.


Cardo směrem k jihu.JPG
Ekonomika byla založena na dvou hlavních směrech podnikání a to byla zemědělská produkce a obchod. Díky klimatickým podmínkám se dařilo jak obilovinám, tak hlavně olivám, ostatně jako i dnes v provincii Trapani. Město obchodovalo jak s ostatními řeckými městy , tak i Elymniany, původními obyvateli a i s Kartágem v Afice. Městu se dařilo, rozšiřovalo se a okolo r. 570 př.n.l. založilo svojí kolonii – Heraclea Minoa na velmi úrodném místě, ale především jako obranu před novou kolonií Agrigentem, založenou obyvateli Gely. Civilní i náboženský život byl podobný jako v jejich vlasti, Řecku a nesl samozřejmě jak své výhody plynoucí z demokracie, tak také nevýhody s touto formou vlády spojené. Geografické postavení na Sicílii vedlo k prvním konfliktům se sousedy, jako byla především nehelénská Segesta na severu a také s původním obyvatelstvem ostrova. Již kolem r. 580 př.n.l. vzniklo nepřátelství mezi těmito městy a pravděpodobně, když mluví Diodórus o válce v r. 454 př.n.l. mezi Segestou a Lilybellou, je tím míněno Selinunte. V roce 511 př.n.l., když se vylodil na Sicílii sparťané Dorieus s Eurileontem ve snaze založit kolonii v dnešním Trapani, byli podporováni Selinuntem, ale Dorieus zemřel v boji proti spojeným kartaginsko – elymským silám a Eurileontes se uchýlil do města Minoa (později Heraclea Minoa. Nicméně Pythagoras, tyran v Selinunte, proti němu vytáhl v čele armády v zájmu ochrany svých zájmů. Sparťan se spojil s nepřáteli Pythagora a poté co porazil proti němu vyslanou armádu, se prohlásil tyranem v Heraclea Minoa okolo r. 500 př.n.l. Eurileontes se udržel u moci deset let, poté byl vyhnán, když se Selinunte spojilo s Kartágem.


Opevnění Akropole.JPG
Na začátku 5. stol.př.n.l. se Sicílie stává dějištěm krvavých bojů mezi Kartaginci a řeckými osadníky o nadvládu nad ostrovními koloniemi. Selinunte zůstalo v této válce neutrální, evidentně proto, že nechtělo úpně zpřetrhat obchodní vztahy s elymsko- kartaginským světem. Válka skončila slavným vítězstvím Řeků v bitvě u Himery r. 480 př.n.l. Nová válka se rozhořela mezi městy Selinunte a Segestou, když Selinunte zaútočilo na Alicii (dnešním Salemi) aby zabralo nové teritoria. Selinunte zvítězilo s pomocí Syracus v r. 450 př.n.l.

To se znouvu opakovalo v r. 416 př.n.l., kdy Selinunte zaútočilo ve snaze znovu získat nová území kontrolovaná Segestou, která požádala o pomoc Athény a Kartágo a dostala ji, přičemž Selinunte se spojilo se Syracusami, Agrigentem a Gelou. Athény sice byly poraženy, ale Kartágo se rozhodlo zničit Selinunte jednou provždy, pravděpodobně i z důvodů dalšího možného spojení Syracus a Selinunte. Diodorus popisuje, jak r. 409 př.n.l. Hannibal, velitel šestitisícové kartaginské armády, složené převážně z libyjských žoldnéřů, obléhal šest dnů město a po jeho dobytí ho jeho vojáci zcela zničili za páchání hrozných zvěrstev. Selinunte bojovalo sice velmi odhodlaně, ale zůstalo v boji samo, protože posila ze Syracus nedorazila včas a město zaplatilo krvavou daň : 16 000 lidí zemřelo a 5 000 lidí bylo odvlečeno do otroctví.Zachránilo se pouze 2 500 lidí, kteří dokázali utéct z města a našli azyl v Agrigentu.


Chrám E s architrávem a triglyfy.JPG
Město se z této katastrofy již nikdy nedokázalo plně vzpamatovat a nedosáhlo bývalé slávy, nicméně zůstalo ve sféře řeckého vlivu a v r. 407 př.n.l. se stalo základnou pro Hermocrata, který byl vyhnán ze Syracus a odtud se svojí armádou napadal kartaginské kolonie na západě Sicílie. To ale skončilo Hermokratovou smrtí. V r. 397 př.n.l. Dionysius, syrakuský tyran, zničil kartaginskou základnu v Motyii s armádou, která měla i některé vojáky ze Selinunte. Nicméně neúspěch Dionysia při dobývání Lilybea vedl k uzavření míru mezi Syracusami a Kartágem, přičemž řeka Platani se stala hranicí sféry vlivu obou městskýchstátů. Selinunte tak zůstalo pod punskou kontrolou a ztratilo tak veškerou prestiž v helénském světě. Nic však netrvá věčně a stejný osud stihl zanedlouho Kartágo po válkách s Římem.

Na konci první punské válce bylo Selinunte pod kartaginskou kontrolou a v tu dobu končí život a historie města, protože Kartaginci se rozhodli vysídlit obyvatelstvo do Lilybea a město zničit, aby nepadlo nepřátelům do rukou. Z doby Byzantské říše zbylo několik stop, ale vylidňování pokračovalo tak, že ve středověku se na jméno města zcela zapomnělo.