Pompeje


69-Pohled na Kapitol-Jupiterův chrám
O Pompejích toho bylo napsáno a nafilmováno skutečně hodně. Je to místo notoricky známé i díky tragickému osudu města a jeho znovuobjevení a ne nadarmo jen na seznamu UNESCO. Historii města se pokusím stručně shrnout a spíše se zaměřím na jednotlivá místa, která, jak je to u památek běžné, nejsou všechna volně přístupná, takže množství nádherných fresek, maleb a interiérů běžný návštěvník vůbec nevidí. Město je tak rozsáhlé, že se návštěvník stejně pohybuje po známých trasách, u kterých je možné shlédnout dostatečné množství staveb ve velkém rozsahu a udělat si tak obrázek o nádheře alespoň části antického světa.

Město se začalo rozvíjet již od 8.stol.př.n.l. A již v této době bylo ovlivněno jak Etrusky a jejich kulturou, tak i řeckou kulturou, která měla střediska na ostrově Ischii a v Cúmé u dnešní Neapole. Vypovídá o tom i stavby – dórský chrám (Tempio Dórico)nebo Apollónův chrám na Foru (Tempio di Apollo).Přibližně od 5.stol.př.n.l. bylo město a okolí dobyto Samnity a od r. 310 př.n.l. přechází pod vliv Říma.


58-Triangular Forum - vstup
Přibližně ve 2.stol.př.n.l. se město rozvíjí ekonomicky (výroba oleje a pěstování vína) a bohatství města má vliv na výstabu veřejných budov např. Jupiterův chrám (Tempio di Giove), Basilica, Trojúhelníkové Forum a i na soukromé domy, jako Faunův dům ( Casa del Fauno). V letech 90 až 89 př.n.l. se Pompeje staly spojenci italických kmenů, které povstaly proti Římu, ale město bylo pacifikováno Sullou a ze svobodného města se stala kolonie s názvem: Cornelia Veneria Pompeianorum.

První velké varování pro město přichází v r. 2 n.l., kdy velké zemětřesení způsobilo rozsáhlé škody na budovách (uvádí se, že bylo zničeno 60% města). Nicméně hned poté se Pompeje znovu budují snad v ještě nákladnější podobě. Ale ještě než bylo vše hotovo, přichází 24.srpna roku 79 katastrofa. Pod lávovým příkrovem vysokým až 4 m mizí antické Pompeje.


84
K prvním, náhodným, vykopávkám zbytků zdí s popisy a malbami, byl povolám architekt Domenico Fontana, který po shlédnutí několika fresek se sexuálními motivy, znovu zakonzervoval nálezy, protože v tehdejší době bojů mezi katolickou církví a reformací byla prudérnost běžná a jemu se nezdálo, že by měl v odkrývání pokračovat. V roce 1738 se začalo znovu, protože se hledalo vhodné místo pro letní sídlo neapolského krále. Vykopávky vedl od r. 1748 španělský vojenský inženýr Rocque Joaquin de Alcubierre podporovaný králem Karlem Bourbounským, který ve vykopávkách viděl možnost kulturního a politického zviditelnění neapolského království. Později řídil vykopávky Karl Weber, po r. 1764 vojenský inženýr Francisco la Vega a jeho bratr Pietro la Vega, který během francouzské okupace spolupracoval se Salicetim. V roce 1860 to byl Giuseppe Fiorelli, který narazil na lidské oběti a uplatnil techniku zachování těchto těl pomocí sádrových odlitků, ale také měl „problémy“ s některými erotickými malbami a freskami. Když roku 1819 navštívil Neapolský král Ferdinand I se svojí manželkou a dcerou výstavu věnovanou Pompejím a byl tak rozpačitý z těchto kreseb, že je umístil do tajného kabinetu. Tam byly skoro sto let , pak byly znovu uzavřené a přístupné se staly až v r. 1960 a poté zcela v r. 2000. Nezletilí mohou shlédnout dnes tyto obrazy za doprovodu dospělých. V roce 1906 řídí archeologické práce Antonio Sogliano. Bohužel v době II. světové války dochází ke spojeneckému bombardování a ztrátě mnoha maleb. Po r. 1965 se nepokračuje v odkrývání dalších míst, ale veškeré úsilí se věnuje již vykopaných restauraci domů, maleb, mozaik a obrazů. V roce 1980 postihlo Pompeje výrazné zemětřesení a část vykopávek tím dost utrpěla. V současné době trpí archeologický areál nedostatkem peněz na udržování, protože jenom turistů zde ročně projde na 2 000 000. A ne všichni se chovají ohleduplně, takže škody vznikají a je obtížné tomu předcházet.

Stavební fáze a techniky


103
Nejstarší techniky objevené v Pompejích jsou z doby před osazením města Samnity a věšinou se používala technika opus quadratum. Mnoho se z této doby nezachovalo. V samnitském období se sice používala tatáž metoda, ale kameny byly stejné velikosti a hodně staveb obsahuje, tak jako mnoho jiných měst z této doby (3stol.př.n.l.), stavební techniku opus incertum a ve 2.stol.př.n.l. se staví z tufových kamenů opus tufaceum a v této době vzniká velké množství nových, poměrně velikých domů jako např. Casa di Pansa, nebo Casa del Fauno. V 1.stol.př.n.l. je hojně využívána technika opus reticulatum (síť). Později je také využívánny stavby z cihel opus latericium. U nestarších sakrálních budov je díky Řekům z Magna Grecia používán dórský stavební sloh, použitý u Tempio Dorico nebo Foro Triangolare. V iónském slohu je postavena Basilica a sloupy propylají před Forem Triangolare. Na budovách svatyní Fora je již patrný korintský řád. Na podlahách budov je v nejstarších dobách použitá technika drcených střepů, částí cihel a tašek opus signium. Později se začíná objevovat podlaha z kostek – opus tessellatum, která přechází do malých kostiček jak barevných, tak i černobílých a tvoří tak podlahové mozaiky a od 1.stol.př.n.l.se vyskytuje nádherný typ podlahy, opus sectile složený do pravidelných obrazců z různých typů mramorových desek. (Bližší podrobnosti viz Místa - Ostia Antica)


17-Casa dei Ceii - Dionysius
Je potřeba si uvědomit, že nástěnné malby byly velmi důležitou součástí interiéru, protože Římané nepoužívali takové množství nábytku jako v dnešní době. Prakticky každý dům měl nějakou malířskou výzdobu a záleželo jenom na penězích, jak kvalitní a rozsáhlá byla. Na zdech se výzdoba rozděluje na několik časových etap. Nejstarší je I.styl, tzv.inkrustační z období předsamnitského a samnitského a je původem z Řecka. Omítce na zdech se dává vzhled mramorových desek. Hodně byl používán k orámování dveří, oken nebo výklenků. II.stylem se označuje doba těsně po příchodu Římanů a byl charakterizován dekoracemi, které vytvářely dojem prostoru a perspektivy od r.14 do zániku městaje to III.období a styl zvaný ornamentální. Je to doba , kdy se v římském, světě prosazuje jednoduchost dekorací a nakonec IV.období, kde se požíva II.a III.styl. Také barvy jsou výraznější.


52-Casa dei Diadumeni
U obytných domů se dá díky zachovalosti objektů vypozorovat vývoj v architektonických prvcích. Každý ,velikostí již středně veliký dům, vycházel z architektonického centra budovy, atria, které mělo ve střeše otvor, compluvium pro odvod dešťové vody a také bylo jediným zdrojem světla v domě. Na podlaze se voda zachytávala do impluvia, prakticky vždy mramorového. Do atria se vstupovalo chodbou (fauces), okolo atria byly většinou ložnice, cubicula a vzadu se nacházelo tablinum, jakýsi přijímací pokoj a sloužilo i jako jídelna. Dost často se vyskytovali za tabliniem malé zahrady. V římském období se výstavba některých domů stává rozlehlejší a vedle atriového uspořádání se začínají připojovat řecké peristyly, které obecně byly větší a světlejší díky podloubí a součástí peristylů byli i různé bazény, natatio, okrasné zahrady, hortus a v domech se nachází triclinium, jídelna, kde byl stůl a lůžka, protože v římské společnosti se jedlo vleže. Samozřejmě, že ne všechny domy byly takto honosné a většina menších domů měla jeden vchod pro více bytů. Uvnitř bylo zakryté riumtestudinatum a okolo něho byly obytné místnosti. V císařské době se začaly stavět i vícepatrové budovy. Z vykopávek je třeba vyzdvihnout i sochařskou výzdobu. Bronzové nebo mramorové sošky se u obyvatel města vykytovaly ve větším měřítku a byly to z velké části kopie slavných řeckých soch nebo jejich prosté napodobeniny bez kladení důrazu na přesnost vůči originálu. Znovu je zde patrný řecký vliv. Naprostá většina originálů je uložena v Neapolském muzeu.

Prohlídka Pompejí


4-Kasárna gladiátorů
Když začneme prohlídku u vchodu ke kasárnám gladiátorů, kde se podél palaestry, tvořící nádvoří kasáren, dostaneme dál k malému divadlu. Část kasáren v době, kdy tyto stránky píšu (prosinec 2010), spadla po vytrvalých deštích. Problematice zachování památek se budu věnovat na jiném místě. Caserma byly postaveny na začátku 1.stol.př.n.l. a ze začátku sloužily jinému účelu, bylo to jakési předsálí velkého divadla a teprve po zemětřesení v roce 2 n.l. byla tato část přestavěna na kasárna gladiátorů. Gladiátorské hry patřily neodmyslitelně k zábavám v římských městech a gladiátoři se rekrutovali ze zajatců, otroků nebo i chudiny.74 dórských sloupů tvoří krásné nádvoří.


6-Odeion
Malé divadlo, tzv. Odeion je těsně vedle kasáren i velkého divadla. Stavba pochází z konce 1.stol.př.n.l. a nechali jí postavit duumvirové Q.Valgus a M.Porcius. Kapacita není velká, pouhých 1 500 diváků, ale asi proto působí velmi intimně.

Grande Teatro Velké divadlo mně nebylo přáno, neb se cosi upravolalo či opravovalo. Škoda, protože dle fotek je nádherné, pochází z helénské doby, postaveno bylo mezi 3. a 2.spol.př.n.l. vytesáním přímo do lávového svahu. Hlavním znakem divadla je tvar orchestry, která je u řeckých divadel kruhová a divadlo v Pompejích má orchestra tvar podkovy. Svojí částí přiléhá k Foru Triangolare a k místu, kde stál starý dórský chrám. Za císaře Augusta bylo několikrát přestavováno díky iniciativě městských úředníků, kterými byli Marcus Holcornius Rufus a Marcus Holcornius Celer.


8-Via Stabiana
Pokračoval jsem tedy z Odeionu do ulice Via Stabiana, která je lemována po obou stranách krámky, thermopolii a dílnami. Např. obchod s klenbami měl bílý štuk s barevnými ornamenty a kytkami a Thermopolium ve vedlejším obchodě má prodejní pult tvořený doliemi, mezi jejich hrdly vytváří vyzděná deska pult. Tuto oblast Pompejí zasáhla letecká puma v r. 1943.

Na rohu ulic Via Stabiana a Via dell Tempio D´Iside je malý chrám Jova Meilichiose nebo také chrám Aeskulapův, s oltářem před schody do chrámu.


15-Casa dei Ceii
Ulicí Via dell´Amfiteatro se dojde ke Casa dei Ceii na levé straně ulice. V domě jsou nádherné malby na stěnách jak v atriu, tak i v dalších místnostech. Za zmínku stojí postava boha Dionýsa.

Na druhé straně ulice je velký dům Casa del Menandro. Dům vlastnila rodina Poppaeú, která byla spřízněna s císařem Neronem. V domě jsou krásné mozaiky a v jedné z místností se našly ostatky lidí. Celý komplex byl budován postupně, když na původní část ze 3.stol.př.n.l.se přistavovaly další místnosti tak, že v době erupce r.79 zabíral dům polovinu domovního bloku I.10.

Když na konci ulice zabočíme doleva na Via dell´Abbondanza (ulice hojnosti) je na pravé straně Casa di Paquio Proculo s mozaikou hlídacího psa na podlaze vchodu do domu. Na ulici jsou na levé straně stále viditelné volební nápisy na zdech Taberny.


23-Termopolio col Larario-Caupona of Lucius Betutius (Vetutius) Placidus.
Na pravé straně ulice je Thermopolium col Larario (nebo také Caupona Lucius Betutius Placidus) s velmi zachovalým prodejním pultem obloženým mramorem a to dokládá, že ulice byla velmi živým místem, plným obchodů a hospod. Na stěně hospody je zobrazené Larárium (Lárové-bůžci) s se štukovaným trojůhelníkovým tympanonem a na pravé straně je vchod do atria domu. V malé zahrádce bylo objeveno velké množství amfor.

Křížem na protější straně je dům Trebia Valenta, který byl také postižený bombardováním v r. 1943 a odnesla to zeď s mnoha nápisy. Dům měl atrium se středovým impluviem a okolo něho několik pokojů s malbami ve II. stylu. Zajímavost je, že v jedné z místností byla nalezena skříňka s drahocenými mastmi.


31-Casa della Venere in conchiglia
Na konci ulice Via dell´Abbondanza je mezi dvěmi výstavnými budovami Casa della Venere in conchiglia (Venuše v lastuře) s malbou podle které byl dům nazván. Zahradní peristyl byl svojí zelení a chládkem ideálním místem pro odpočinek.

Posledním domem v ulici Via dell´Abbondanza je Casa di Giulia Felice. Velmi rozsáhlý dům s nádhernými sloupy portika. Z domu pocházejí krásné obrazy prodeje oblečení, hrnců a ostatního zboží uložené v neapolském archeologickém muzeu a také obsahoval sedm kulatých obrazů představující sedm dnů v týdnu. Dům obsahoval také praefurnium (topeniště)a v zadní části je nakládací rampa. Součástí domu byly také malé soukromé lázně.


35- Amfiteatr
Po zabočení do ulice Vicolo dell´Anfiteatro se dostaneme k římskému Amfiteátru, který nechali postavit v r. 80 př.n.l. duumvirové Quintus Valgus a Marcus Porcius, kteří také nechali postavit Odeion. Rozměry 136 x 104 m patří mezi ty větší s kapacitou 15 až 20 000 diváků. Aréna byla vykopána do hloubky 6m a vytěžená zemina byla použita ke stavbě podpůrných náspů, zde byla také vybudována podpěrná zeď se slepými oblouky na podpěru. Hlediště bylo rozděleno do tří výšek, přičemž horní (summa cavea) byla nezastřešená, poté byla střední (media cavea) a spodní (ima cavea) určená pro úředníky města, jako byli duumvirové, decurionové nebo pro významné hosty. Podél celé stavby je krytá chodba (cryptoporticus) ve výši spodní části druhého patra. Aréna byla oddělena 2 m vysokou zdí. Po zemětřesení v r.2 n.l., kdy byl amfiteátr poškozen, se o jeho rekonstrukci zasloužili duumvirové, otec a syn steného jména: Caius Cuspius Pansa. Celý areál je poměrně velmi dobře zachovaný.

Hned naproti je veliká Palaestra Grande měřící 140 x 130 m. V době mé návštěvy zavřená.

V bloku domů, na které je v ulici Via dell´Abbondanza Casa di Octavio Quartio, je ze strany Palestra Grande vchod do nádherné zahrady. Ulicí Via di Castricio se dostaneme zpět k Menandrovu domu.


46-Casa del Citarista - střední peristyl s bazénem
Na rohu ulic Via Stabiana a Via dell´Abbondanza je rozsáhlý dům Casa del Citarista s třemi peristyly, horním, středním a spodním a množstvím místností v celkovém počtu 53, což skutečně svědčí o velikosti objektu. Rozložení domu do tří výškových nivelací je velmi působivé a velikosti jednotlivých peristylů vyvolávají dojem vzdušnosti.

Na druhém rohu ulice je Casa dei Diadumeni s impozantním atriem, které tvoří 16 dórských sloupů z tufy okolo impluvia. Po obou stranách atria jsou místnosti ozdobené iónskými sloupy stojícími směrem k atriu a toto atrium je tzv.korintského typu, který není v této době moc obvyklý. Jedná se o dům postavený ve 2.stol.př.n.l. Tyto dva domy jsou u Holconiova rozcestí, na kterém je socha a nápis věnovaný Holconiu Rufovi.

Na pravé straně ulice vedoucí na Forum jsou na pravé straně velké lázně Terme di Stabiana. Vchod je na této ulici a hned od vchodu je vidět krásný porticus s gymnasiem.


59-Foro Tiangolare
Ulicí Via dei Teatri, na které byly po obou stranách krámy a prodejny se dostaneme k Foro Triangolare. Součástí vchodu jsou propylaje s iónskými sloupy a kašnou. Komlex byl postaven ve 2.st.př.n.l. Uvnitř Fora je prostor ze tří stran obklopen dórskými sloupy v celkovém počtu 95 a na jižní straně jsou zbytky republikánského dórského chrámu s pódiem a nad ním je polokruhové sedadlo. U chrámu je oltář a hrobka a dále za ní jsou zbytky thólosu, který má uprostřed studnu a který dal postavit Numerius Trebius.

Sousední prostor s Forem Triangolare je Palestra Sannitica s vchodem z Via del Tempio di Iside.


64-Forum a pohled na Vesuv
Po vrácení na Via dell´Abbondanza se dostaneme k největšímu komplexu budov a tím je Forum, které získávalo současnou podobu postupně, ale zhruba od 2.stol.př.n.l. se stává občanským i náboženským centrem s novým dvoupatrovým porticem, které mělo spodní část v dórském stylu a horní v iónském. Je zajímavé, že architráv obsahoval dórské metopy a triglify. Vlevo, na jižní straně Fora jsou tzv. veřejné budovy pro městskou radu, v levé budově zasedali duumvirové, městští soudci. Pravá budova byla sídlem dekurionů, tedy členy městského senátu, curie. Na jihozápadním rohu Fora jsou zbytky krásné Basilicy, která je pravděpodobně z konce 2.stol.př.n.l. Vnitřek prostoru byl členěn na tři lodi. Největší byla střední s 28 sloupy, které byl stavěny z malých cihel s ostrou hranou, která byla pokládána směrem ven pro snadnější omítnutí. Vnější část budovy byla vyplněna zdí s polosloupy a nad ní byla ještě jedna řada samotných sloupů s rytmyzujícími částmi zdí, které měly jak funkci světelnou, tak i stabilizující. Vchod má předsíň, tvořenou sloupy a obsahuje čtyři schody. Na opačné straně vchodu je část tribunálu s korintskými sloupy, z nichž čtyři boční a vniřní jsou polosloupy. Po delších stranách basilicy byly ještě boční vchody. Funkce basilicy byla v antice velmi důležitá. Sloužila jako soudní budova, ale scházeli se zde i obchodníci a pravděpodobně se zde odehrávala i různá městská jednání.


101-Socha Apollóna
Na západní straně Fora je impozatní Tempio di Apollo. Je to jedna z nejstarších budov na Foru, mnohokrát stavebně upravovaná, naposledy po zemětřesení v r. 2. Okolo vlastního chrámu byl peristyl s 48 sloupy. Původní sloupy byly v iónském stylu, ale později byly přestavěny na korintské a v té době byl chrám obestavěn zdí, takže se porušila původní řecká architektura. Chrám stojí na pódiu s třinácti schody, což ukazuje na italický vliv a před ním je oltář s dedikací od kvatrivirů (úředníci). Chrám měl 6 sloupů v čele (hexagonální) a 9 na stranách. V chrámu se našli sochy, na jedné straně Apollóna, držícího luk a na druhé straně Diany (Artemis).Na východní straně socha boha Herma a také sochy Venuše a Hermafrodíta.

Vedlejší budova tzv. Forum Olitorio. Původně tato budova sloužila jako skladiště a k prodeji obilí a vedle je umístěna měrka pro prodej. Dnes je toto místo určeno jako depozitář pro sbírky nalezených hlavic sloupů, amfor, nádob, odlitky obětí apod.


87-Jovův Chrám
Na jižní straně stojí základy velkého Jupiterova chrámu, Tempio di Giove. Tato sakrální stavba pochází z poloviny 2.stol.př.n.l. Stojí na vysokém podiu se schodištěm prakticky po celé šíři chrámu a čelo chrámu (pronaos) tvořilo šest sloupů (hexagonální), strany tři sloupy s korintskými hlavicemi. Cella nebyla nijak členěna, ale při pozdějších úpravách se prostor rozdělil na tři místnosti pomocí dvou řad sloupů. Na zadní straně byly umístěny obřadní sochy kapitolské trojice bohů. Ještě později bylo podium obloženo mramorem. Obraz Jupiterova chrámu je zachován v dome Caecilie Jucundy, kde jsou také zachyceny jezdecké sochy po stranách schodiště.


76-Macellum-potravinová tržnice
Na severovýchodním rohu Fora je Macellum (potravinová tržnice). Vchod je trojdílný a uprostřed je dvůr, obklopený portikem a ve středu tržnice stávala dvanáctiúhelníková budova s dvanácti sloupy. Ve středu této budovy byl vodojem, sloužící jako rybí vsádka. Při vykopávkách se tady našli rybí šupiny. Naproti vchodu je malá kaple s podiem obložené mramorem a na pravé straně má dvě niky se sochami. Jedna představuje Augusta a druhá buď jeho sestru Octavii nebo někoho z julio-claudijské rodiny anebo manželku někoho, kdo se zasloužil o výstavbu Macella. V levém rohu je další místnost s podiem obloženým mramorem a s neznámým účelem.

Vedle tržnice je svatyně městských lárů, Santuario dei Lari Pubblici

Poté následuje Tempio di Vespasiano s mramorovým oltářem před vlastním chrámem umístěným na podstavci, ke kterému vedly schdy po obou stranách podia a který měl před cellou pronaos tvořený čtyřmi sloupy (tetrastylový chrám). Oltář před chrámem má reliéf s vyobrazením obětování býka.


68-Forum - Architráv s nápisem před Edificio di Eumachina
Na rohu Fora a ulice Via dell´Abbondanza stojí velká budova zvaná Edificio di Eumachia. Stavba byla vystavěna Venušinou kněžkou Eumachií, patronkou fullonů (valchářů). Chrám byl zasvěcen Císařské svornosti „Concordia Augusta“, jak dosvědčuje nápis na archiotrávu : Eumachia L F Sacerd(os) Publ(ica), Nomine Suo Et M Numistri Frontonis Fili Chacidium, Cryptam, Porticus Concordiae Augustae Pietati Sua Pequnia Fecit Cademque Dedicavit. Vchod z Fora má nádherné reliéfové ostění s ptáky a rostlinami. Uvnitř budovy jsou výklenky pro sochy Aenea (hrdina z trojské války), Romula a asi Ceasara a Augusta. V kryté chodbě stála socha Eumachie, kterou věnovali své patronce valcháři.

Na severní straně Fora jsou dva oblouky. Při pohledu na Jupiterův chrám je vlevo oblouk postavený na počest Drusa a napravo stojí oblouk Tiberia nebo Germanika (Iulius Caesar Germanicus 15 př.n.l. - 19 n.l.). V nikách stály sochy Germanicových dětí Nerona a Drusa.

Za tímto obloukem je ještě stavba dalšího oblouku Galigulova. Blízko byly nalezeny zbytky bronzové jezdecké sochy, která stála pravděpodobně na vrcholu oblouku.


113-Tempio della Fortuna Augusta
Na rohu této ulice Via del Foro a na ní kolmé Via della Fortuna je na pravé straně chrám Tempio della Fortuna Augusta, který byl podle nalezeného nápisu postaven na náklady významného obyvatele Pompejí Marca Tulliuse. Zastával funkce duovira (dvoučlenná komise), augura (věštce) a vojenského tribuna. Budova byla značně poničena po prvním zemětřesení v roce 2 a do zkázy Pompejí se již neobnovilo mramorové obložení celly, ale bylo obloženo pouze cihlami. Architektonicky je to klasický tetrastylový italický chrám na pódiu se schodištěm, které má plošinu s oltářem. Pronaos tvořily čtyři sloupy v průčelí (tetrastylový)a ten samý počet na stranách.

Šikmo naproti je Casa del Poeta Tragico, menší dům. Na zemi před vestibulem je hezká mozaika psas nápisem "Cave canem" Pozor na psa a v atriu je obvyklé mramorové impluvium. Na stěnách jsou výjevy z Iliady. Některé fresky byly přeneseny do muzea v Neapoli.


105-Casa di Pansa - Atrium s impluviem
, Vedle ve stejné ulici Via delle Terme stojí Casa di Pansa rozlehlejší dům s impozantním vchodem s postranními vestavěnými sloupy se zdobenými hlavicemi a s velkým impluviem v atriu. Výstavní je peristyls kanelovanými sloupy. Čtyři jsou na kratší straně a šest na delší straně. Zajímavé je tablinum s mozaikovou výzdobou. V domě byla nalezena nádherný bronzový svícen se čtyřmi rameny a v současné době je originál v Muzeu v Neapoli.

Po Via della Fortuna se dostaneme k Via di Mercurio a po ní na severní roh, kde je na levé straně Casa della Fontana Grande, dům který nese název podle své velké kašny. Výzdobena je tragickými maskami a uvnitř je amorek s delfínem.

Blízko je dům Casa del Labirinto s nádherným mramorovým stolem u imluvia v atriu a za atriem je peristyl.


124-Casa di Meleagro - Peristyl
Na konci ulice stojí nádherný dům Casa di Meleagro s velkým peristylem a mramorovým bazénem s nikami střídavě polokruhovými a obdélníkovými. Na zdech jsou nádherné malby a na podlahách mozaiky jako např. v korintském oecusu, ale většina domu byla uzavřena, takže jsou zachyceny pouze exteriéry.

Po vrácení stejnou ulicí zahneme první odbočkou doprava a dojdeme ke Casa di Sallustio s velkým atriovým prostorem. Tím jsme vlastně na rozcestí a ulicí Via Consolare se dostaneme za městskou bránu Porta Ercolano, stavebně smíšenou, původně se třemi oblouky, z nichž prostřední sloužila povozům a postranní chodcům.

Od brány vede Via dei Sepolcri s množstvím výstavních hrobek, s hrobkami na pódiu a se skutečnými monumenty významných rodin až k Diomediově vile, Villa di Diomedi.


142-Peristyl-Villa dei Mysterii
A jako poslední je na této ulici rozsáhlá Villa dei Misteri. První stavební práce spadají do 2.st.př.n.l., ale po prvním zemětřesení se objekt přeměnil na rustikální vilu, tzn. venkovní vilu s místnostmi pro zemědělskou činnost. Velké množství místností s klasickým uspořádáním velkých místností jako boční porticus, tetrastylové tuskánské atrium nebo velký peristyl a okolními obslužnými místnostmi, Za zmínku stojí lis na vymačkávání htroznů v místnosti zvané „torcularium“. Nádherné fresky na stěnách patří do II.stylu a v tablinu jsou malby ve III.období. Sál s dionýskými mystérii patří mezi nejslavnější malby z Pompejí a představuje scény se Satyrem, Silénem, bakchantkami a ženami podstupujícímu obřady. Bohužel byla část vily uzavřená.


157-Peristyl-Casa del Fauno
Zpět do města se dostaneme stejnou cestou, po Via dei Sepolcri a po Via Consolare dojdeme znovu k rozcestí, a poté po Vicolo di Mercurio dojdeme k pravděpodobně nejkrásnější vile v Pompejích, Casa del Fauno. U tohoto objektu je asi nejlépe patrná symbióza dvou stylů, původního italického atriového a importovaného helénského preristylového domu. Tím vlastně dochází k „rozrůstání“ domu, protože oba dva typy na sebe pouze navazují. Byl postaven na základech domu ze 3.stol.př.n.l. na začátku 2.stol.př.n.l.a pozdější peristyl byl postaven na konci 2.stol.př.n.l. Hlavní část domu je západní s vchodem, který obsahuje vestibul s larariem, který se skládá z tempia a prospetta a poté následuje velké tuskánské atrium s impluviem, vyloženým mramorovými, barevnými kosočtverci a v něm je soška tančícího Fauna. Po obou stranách atria jsou úchvatné mozaiky a mezi atriem a prvním peristylem je na podlaze, dle mého soudu, absolutně nejkrásnější antická mozaika, kterou jsem viděl a to je výjev z bitvy u Issu mezi Alexandrem Velikým a Dareiem III

154-Casa del Fauno-Alexander a Dareios III
. Obsahuje cca.1 500 000 barevných kostiček. Originál je samozřejmě uložen v Národním muzeu v Neapoli. Druhý peristyl je větší s rozměry 45 x 40 m. Dům byl několikrát předmětem vykopávek a restaurování.

V ulici Via del Vesuvio je Casa di Cecilio Giocondo s mozaikou obloženým impluviem v atriu. Okolo atria jsou místnosti a v rohu stojí podstavec jako Lararium. Za atriem je vidět Tablinum. Na ulici Vico Storto je Panificio di Modesto – Modestovo pekařství s mlýny na obilí. A protože bylo již pokročilé odpoledne zamířili jsme k východu Porta Stabiana. Cestou se konal v jakési Fullonice (nestačil jsem zaznamenat v které) pravděpodobně nějaký pokus s praním nebo barvením vlny.


177-Tempio di Iside
Poslední velký a zajímavý objekt byl Tempio di Ísida - Ísidin chrám, který stojí za velkým divadlem. Postaven byl ve 2.stol.př.n.l. a opraven po zemětřesení v roce 2 na náklady majetného občana Numeria Popidia Ampliata a ve jménu svého syna. Chrám je umístěn ve středu obezděného prostoru s vnitřní kolonádou a stojí na vysokém pódiu se schodištěm. Na stranách jsou dva výklenky pro sochy bohů Isidina kultu a nad nimi jsou tympanony. V jednom z rohů areálu byla nalezena socha Venuše Na levé straně je tzv. "Purgatorium", kde se prováděly očistné úkony. Uvnitř je podzemní prostor s nádržkou na posvátnou vodu. Na západní straně je velký sál "Ecclesiasterion", ve kterém se prováděly obřady zasvěcení do kultu bohyně Isis.