Heraclea Minoa

Historie


Casa II - AC - 13
Heraclea Minoa (Herakleia Minôia) je starověké řecké město, ležící na jižním pobřeží Sicílie, při ústí řeky Halycus (dnešní Platani), 25 km západně od Agrigenta. Archeologické nálezy potvrzují, že bylo založeno jako kolonie města Selinunte v polovině 6.století př.n.l. a bylo opuštěno kolem 1.stol.n.l.

Založeno bylo jako ochrana východních hranic Selinunte proti Akragasu. Podle Herodota byla expedice zakládající město vedená Euryleonem, přítelem spartského vojevůdce Doriea, se kterým se pokusili ovládnout Eryx (dnešní Erice) na západě ostrova po roce 510 př.n.l. Dorieus byl později zabit v bitvě proti koaličním silám místních Elymů a Kartaginců. Podle nálezů mincí se zdá, že původní název byl Minoa a teprve v 5 stol.př.n.l. bylo přidáno jméno Heraklea. Od 5.stol.př.n.l. vzrůstala prosperita města, ale město bylo zničeno Kartaginci, kteří se obávali přílišného bohatství a tedy i vlivu města. Poté spadalo pod vliv Agrigenta a díky smlouvě z roku 405 př.n.l.se dostalo pod vliv Kartága. Syracuský vládce Dionysius I Heracleu Minou ovládl v r. 397 během první sicilské váky mezi Syracusami a Kartágem, ale vzápětí připadlo znovu kartaginským silám. V době Dióna (357 př.n.l.) je Heraclea zmíněna jen jako malé město na území Agrigenta, ale pod sférou vlivu Kartága. Ve smlouvách je, podobně jako Himera nebo Selinus, zmíněno jako hraniční město mezi helénským světem a Kartágem. V roce 309 př.n.l. se vládcem města prohlašuje Xenodicus z Agrigenta a deklaruje svojí nezávislost jak na Syracusách, tak i na Kartágu. Nicméně již roku 305 jej obsazuje Agathoklés při jeho návratu z afrického tažení. V roce 278 př.n.l. obsadil Heracleu épeirský král Pyrrhos při jeho tažení na západ Sicílie a při první punské válce ovládl město kartaginský generál Hannón.


Pohled od divadla
. V roce 256 střeží velká kartaginská flotila o 350 lodích přístupy k africkému pobřeží a část se nachází v blízkosti Heraclei Minoi. Pravděpodobně v této době je město jedním z klíčových kartaginských základen. Z tohoto důvodu se zde objevuje další kartaginský generál Carthao, který hlídá přístupy k punskému městu Lilybaeum (dnešní Marsala).

Po trvalém ovládnutí Sicílie Římany následuje etapa, kdy není o městu moc zpráv. Po první občanské válce v Římě přicházejí noví obyvatelé na popud praetora Publia Rupilia. V té době se město řídí městskými nařízeními a je zmiňovámo jako kvetoucí město (Cicero). Poté nastává pomalý úpadek i když je ještě ve 2 stol. zmiňováno Ptolemaiem. První zmínky z novodobé historie pocházejí od Thommasa Fazella,(1498-1570)dominikánského mnicha, který identifikoval město u ústí řeky Platani. Heraclea Minoa byla postavena na vrcholu kopce 150 m na jih od ústí ve výšce zhruba 70m nad mořem. Z té doby se nedochovaly zbytky aquaduktu, které v té době byly ještě rozpoznatelné. V 50.letech 20 století se vykopávkám věnoval profesor Ernesto Milo a který objevil divadlo. Město bylo pravděpodobně opuštěno v 1.stol. n.l..

Plán města


Casa II - AC -1
Heraclea byla postavena ve stejném duchu, jako ostatní řecká města, tedy v pravoúhlém uspořádání a město obklopovaly hradby. Původní, archaické, jsou obsaženy v pozdějším, helénském opevnění – minimálně na severní straně. Helénské hradby byly postaveny v délce 6 km to na nejvíce exponovaných místech, na severní straně, východní a na západní směrem k řece. Jižní část se svažovala poměrně příkře k moři. Ze severní části se zachoval pouze zlomek, protože díky několika sesuvům půdy velká část zmizela. Na severozápadní straně byly zdi dvojité, takže bránily možným útokům od ústí řeky, kde se předpokládá nějaký přístav. Na této straně byla Mořská brána a opevnění bylo půlkruhového tvaru. Zdi byli vyztuženy pravoúhlými věžemi na podporu obrany bran a ještě dalším obranným prvkem byl velký val. Věže byly jak okrouhlé, tak i čtyřhranné v základech postavené z pískovcových kvádrů s nadstavbou z cihel. Šířka zdí byla obdivuhodná, 6,5 m silná. Vnitřní opevnění města souviselo s jeho zmenšením, tedy se zkracováním obranného perimetru, ke kterému došlo mezi 4 a 3 stol.př.n.l..

Tzv.sídliště Primo Strato


Primo Strato - 5
. souvisí s posledním obsazením města v římsko-republikánské době, které leží nad nejstaršími helénistickými stavbami. Skupina osmi budov tohoto komplexu byla objevena v oblasti na jih od divadla. Části komplexu domů s docela nepravidelným plánem, nejčastěji složené z dvou nebo více místností, byly postaveny kolem atria s krbem. a často byly poznamenány úpravami. Domy jsou rozděleny do bloků, ale nejsou rovnoměrně uspořádány, jako je tomu v případě budov vyrovnáných na sídlišti Secondo Strato. Jedna z budov prvního bloku směřuje k severu s verandou na náměstí k divadlu, který sloužil jako otevřený prostor, a výstavba pokračovala i v době, kdy se divadlo přestalo využívat. Budova se skládá ze dvou domů: dům IC, na západě, s čtyřhranným atriem, s krbem a kde jsou pokoje uspořádány okolo atria , a dům IB, také také s velkým atriem obdélníkového tvaru obklopeným pokoji, z nichž některé byly používány jako služební prostory, jak je uvedeno na mozaice podlahy a byly zřejmě používány i pro domácí zvířata. Dům IIC je zakrytý a obsahuje části domů i s štukami,. Dům IE, na severní straně oddělený ulicí, má atrium na jižní straně, kolem něhož jsou uspořádány místnosti, vzhledem k přítomnosti schodiště lze předpokládat, že dům byl postaven s horním patrem. Ostatní prostory, které jsou spojeny s analemmatou (stěnou divadla), byly pravděpodobně hrnčířskou dílnou, díky přítomnosti velkého množství amfor uvnitř.


Divadlo - západní část
Stavba divadla se datuje ke konci 4 stol.př.n.l. Využívá terénu, když je jeho cavea (hlediště) postavena na svahu malého kopce a je orientována na sever. Je rozdělena do devíti klínovitých sektorů (kerkides) osmi klímakes (schodišti), s deseti řadami sedadel z pískovcového kamene a horizontálně jsou hned nad první diazomatou (chodníkem) umístěny čestná sedadla, prohedría. Nad nimi jsou epithéatron (sedadla v kóilonu).Polokruhovitý tvar divadla je protažen po obou stranách orchestry a vytváří tak tvar podkovy. Orchestra i silné opěrné zdi cavey (analemmata) jsou, na rozdíl od sedadel, vcelku dobře zachovalé. Později, za římské doby, byly některé stavby postaveny proti orchestře. Za divadlem za vrcholem kopce byly objeveny základy chrámu a svatyně. Na jih od divadla se odkryly části římského osídlení ze čtvrtého století, tedy republikánského období, ve dvou vrstvách. Horní vrstva musí být spojen se znovuosídlením z období „Rupilius". Na nižší části bloku domů z druhého a třetího století př.n.l.jsou zachovalé dva domy se čtvercovým půdorysem a místnostmi obklopující centrální atrium. Jeden z domů měl dvě patra, jeho vysoké zdi byly z nepálených cihel a podlahy jsou také dobře zachovalé. Druhý dům obsahuje lararium s oltářem a stěny mají malby v prvním pompejském stylu.

Vzhledem k použitým stavebním materiálům je od začátku vykopávek problém se zachováním alespoň současného stavu


Casa II - AC - 3
. V první fázi byly ukotveny u divadla plastové ochranné kryty pomocí ocelových kotev do země a ty byly opatřeny protikorozní ochanou, nicméně časem došlo ke korozi, některé plastové kryty byly poškozeny, takže nezabránily další erozi sedadlových částí a začala i spontánně prorůstat vegetace a rozrušovat stavbu. V současnosti je divadlo chráněno plastovým štítem ve výšce tak, aby vzduch mohl proudit po celém prostoru cavey a zároveň chrání před přílišným vlivem slunečních paprsků.

V areálu je také místní muzeum s nálezy z lokality. i blízkého okolí.