Akrai - Acre

Historie


Latomiai - 18
Město Akrai bylo založeno v roce 664 př.n.l. a bylo vybudováno na plošině kopce ve výšce 770m nad mořem, západně od současného města Palazzolo Acreide ležícího na planině jihozápadně od Syrakus. Toto místo bylo zvoleno z čistě strategických důvodů, podle soudobých vojenských obranných kritérií s možností ovládat horní tok řeky Anapo a to i jako předsunutý obranný bod Syracus. Spolu s Akrai byla založeny další města a to Eloro (nyní Tellaro), ležící 10km od Nota a Kasmenai, 12km západně od Akrai se stejným záměrem, jako předsunuté obranné body Syrakus. Akrai bylo opevněno fortifikační zdí a zabíralo zhruba 35 ha. S ohledem na starověké dějiny Akrai, najdeme přímý odkaz na město s tímto názvem pouze ve smlouvě mezi Římem a Syrakusy až v r.203 př. n. l. Jméno Akrai je potvzeno v této podobě Thúkydidem (490-395 př. n. l.) a Diodórem (1. stol. př. n. l.), zatímco Stephanus Byzantinus (6. století n.l.)se zmiňuje o městě "Akra". Všechny tři uvedená místa nebyla v pravém slova smyslu městy s vlastním teritoriem, ale byla budována jako místa garantující bezpečnost Syracus proti ostatním řeckým městům i proti původnímu obyvatelstvu. To potvrzuje Thúkydidés, když píše o městě jako o "phrourion"(malé opevněné město) ovládaného Syrakusami, které patří do jeho dominia a je tím i možná míněno jako nezávislé město polis založené jako pevnost. Zmiňuje se také o tom, že bylo založeno 70let po Syrakusách. Velikost ovládaného původního území Akrai je nejasná, ale bylo v každém případě součástí panství Syrakus (viz M. Herman Hansen, T. Hein," Soupis archaických a klasických poleis ", Oxford University Press, 2004, str. 108).

V mírové smlouvě uzavřené mezi Římany a Hieronem II(308-215 př.n.l.), bylo zařazeno Akrai mezi majetky tohoto vládce, a pravděpodobně se jednalo o období největší prosperity (Diodórus, XXIII 4), protože v té době byly postaveny největší monumenty města. Během druhé punské války Akrai následovalo osud Syrakus po válce a bylo zahrnuto Římany mezi městy Stipendiaria (to znamená, že město bylo povinno platit roční poplatek, tzv. stipendium), což naznačuje, že Akrai se bránilo proti okupaci Římem spolu s vojáky Syrakus. Město se stalo útočištěm stratéga Hippokrata po jeho porážce od Marca Claudia Marcella, římského vojevůdce. Ačkoli bylo Akrai uvedeno v knihách několika římských a řeckých autorů (Plinius [23-79 n.l.], Ptolemaios [100-175 n.l.] a Stephanus Byzantinus, je jen málo známé o dějinách Akrai během římské a byzantské doby. Římané využívali město, stejně jako Syrakusy, jako strategickou vojenskou základnu v této oblasti, a z toho zcela jistě plynula hospodářská prosperita. Na podporu tohoto tvrzení slouží numismatické nálezy, v římských dobách se v Akrai razily vlastní bronzové mince. Jedna z těchto mincí je datovaná z r. 212 př. n. l., zobrazuje bohyni Persefoné na jedné straně a bohyni Démétér na druhé.

Po pádu Římské říše, bylo Akrai obsazené Byzantinci a i přes absenci přímých pramenů, studie Bernabo Brea ukázaly, že se určitě stalo Akrai důležitým místem šíření křesťanství, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Bernabo Brea popisuje, že Akrai určitě nepřežilo hrozné ničení od Arabů v r.827, které způsobilo opuštění starobylého města. V roce 1693 přišla další pohroma v podobě ničivého zemětřesení. Co zůstalo z toho města, bylo používáno jako kamenolom pro stavbu nového města Palazzolo, založeného Normany, blízko od Akrai. Ale rabování pokračovala i v pozdějších stoletích, téměř až do současnosti. Nicméně se našel záznam již v roce 1874 opatření pro zastavení odvážení starých bloků na "Acremonte" (viz Luigi Bernabo Brea - Francesco D'Angelo, "Il Tempio di Afrodite nell'antica Akrai "[", chrám Afrodity ve starověkém Akrai "] ve "Studi acrensi", 1980-1983). Práce na vykopávkách vedl v 19.stol. baron G. Judica (1760-1835), který se zasloužil o mnoho archeologických objevů, mezi jiným našel nápis Zeus „Akraios“

Město


Bouleterion
Je známé, že akropolis byla na jižním svahu kopce, kde byl objeven chrám postavený v polovině 6.st. př. n. l. v archaickém provedení a pravděpodobně zasvěcený Afroditě, popisovaný v některých záznamech jako Artemiosion. Další popisy potvrzují existenci chrámů Zeus Akraios, Kore a také chrám zasvěcený nymfám. Z chrámu Afrodity mnoho nezbylo, pouze základy a zbytky potvrzující existenci dvojité kolonády v přední části chrámu a zbytky zdí celly v zadní části. Akrai bylo rozdělené hlavní ulicí plateia 4m širokou, vedoucí z východu na západ prakticky v polovině plata na vrcholu kopce. Spojovala dvě brány na koncích města a je v současné době odkrytá v délce zhruba 200m s povrchem tvořeným lávovými kameny. Zdá se, že opevnění, i když zahrnuté v obvodu města, netvořilo z obranných důvodů homogenní součást skutečného městského centra. Vykopávky také ukázaly křižovatky mezi toto hlavní ulicí s několik dalšími ulicemi, z toho bylo pět na severní straně a dvě na jižní straně. křižovatky nebyly v pravém úhlu, ale spíše mírně nakloněnéa vytvářely tak jedinečný územní plán.

Jižně od cenrální platei jsou zbytky lázní thermae s nádržemi a vedle lázní se nacházejí nymfea.

Archeologické výzkumy ukazují podle stratigrafie na různá rozvrstvení v centrální oblasti města, která jsou datovaná od archaické doby až do římského, císařské období. Z velké městské zástavby je doložen dórský peripterální chrám na Akropoli, popsaný výše.


Divadlo - Koilon
V 19. století bylo objeveno malé divadlo s maximálním průměru 37,5 m, pochází z 3 stol. př. n. l. a je tvořeno caveou (hledištěm) na svahu, orientovaným do údolí řeky Anopo a skládá se z devíti kerkides (sektorů), oddělených osmi schodišti a osahující dvanáct stupňů. Orchestraje perfektně tvarovaná do přesného radiusu a udivuje svojí přesností a provedením v porovnání s ostatními divadly v podobných řeckých koloniích. Ze sedadel i z jeviště, skene a paraskenia zbylo málo, protože se divadlo stalo doslova kamenolomem pro Palazzolo a v byzantské době se paraskenia se scenou staly mlýnem s osmi sily pro zrní. Povrch v orchestře je tvořen kameny a pochází z římské doby, stejně jako zbytky skene. Na západ od divadla jsou pozůstatky malého bouleuterionu se třemi sektory rozdělenými dvěmi schodišti a se šesti řadami sedadel o rozměrech 8,65 x 8,15m. Vchod byl v přední části se zdobeným portikem . Stavba pochází z druhé poloviny 2.stol. př. n. l. a sloužila jako schromaždiště zástupců místních obyvatel, kteří rozhodovali v občanských záležitostech obyvatel. Je zajímavé, že bouleuterion byl spojen podzemní chodbou s divadlem, kde se mohlo schromáždit ostatní obyvatelstvo. V bouleuterionu bylo místo pro jednání až 100 zástupců lidu. Tvar je velmi podobný bouleuterionu v Milétu v Malé Asii. Nad divadlem byl hexastylový (6 x 13 sloupů)chrám o rozměrech 18,5 x 39,5 m zasvěcený Afroditě a předpokládají se další dva chrámy – Artemidin a Kore (jinými slovy Aphrodision, Artemision a Koreion)


Latomiai
Na východ od divadla jsou dvě Latomie (Latomiai), kamenné jeskyně, podobné jako v Syrakusách. Větší se jmenuje Intagliata a menší Intagliatella. Mezi 4. a 3.stol. př. n. l. když se přestaly používat pro těžbu kamene, sloužily jako místo pro uctívání heroů . V křesťansko byzantském období se používaly jako pohřební komory. Některé dutiny ve skále obsahovaly votivní reliéfy nebo byly tyto reliéfy vytesány přímo na skále, jak je možné ještě dnes vidět na západní straně Intagliatelly ve výšce 80cm a v délce 2,13m. Je na ní skupina třech lidí a oltář se slavnostním obětováním. Na východní straně kopce je další Latomie ze stejného období a je známá jako Jeskyně pohřebního chrámu. Ještě o kousek dál je další skála obsahující vytesané scény, které souvisejí s kultem asijské bohyně Kybelé, neboli Magna Mater (Velká Matka bohů).