Akrai - Acre
Historie

Latomiai - 18
Město
Akrai bylo založeno v roce 664 př.n.l. a bylo vybudováno na plošině kopce ve výšce 770m nad mořem, západně od současného města
Palazzolo Acreide ležícího na planině jihozápadně od Syrakus. Toto místo bylo zvoleno z čistě strategických důvodů, podle soudobých vojenských obranných kritérií s možností ovládat horní tok řeky Anapo a to i jako předsunutý obranný bod Syracus. Spolu s Akrai byla založeny další města a to
Eloro (nyní Tellaro), ležící 10km od Nota a
Kasmenai, 12km západně od Akrai se stejným záměrem, jako předsunuté obranné body Syrakus. Akrai bylo opevněno fortifikační zdí a zabíralo zhruba 35 ha. S ohledem na starověké dějiny Akrai, najdeme přímý odkaz na město s tímto názvem pouze ve smlouvě mezi Římem a Syrakusy až v r.203 př. n. l. Jméno Akrai je potvzeno v této podobě Thúkydidem (490-395 př. n. l.) a Diodórem (1. stol. př. n. l.), zatímco Stephanus Byzantinus (6. století n.l.)se zmiňuje o městě
"Akra". Všechny tři uvedená místa nebyla v pravém slova smyslu městy s vlastním teritoriem, ale byla budována jako místa garantující bezpečnost Syracus proti ostatním řeckým městům i proti původnímu obyvatelstvu. To potvrzuje Thúkydidés, když píše o městě jako o
"phrourion"(malé opevněné město) ovládaného Syrakusami, které patří do jeho dominia a je tím i možná míněno jako nezávislé město
polis založené jako pevnost. Zmiňuje se také o tom, že bylo založeno 70let po Syrakusách. Velikost ovládaného původního území Akrai je nejasná, ale bylo v každém případě součástí panství Syrakus (viz M. Herman Hansen, T. Hein," Soupis archaických a klasických poleis ", Oxford University Press, 2004, str. 108).
V mírové smlouvě uzavřené mezi Římany a Hieronem II(308-215 př.n.l.), bylo zařazeno Akrai mezi majetky tohoto vládce, a pravděpodobně se jednalo o období největší prosperity (Diodórus, XXIII 4), protože v té době byly postaveny největší monumenty města. Během druhé punské války Akrai následovalo osud Syrakus po válce a bylo zahrnuto Římany mezi městy Stipendiaria (to znamená, že město bylo povinno platit roční poplatek, tzv. stipendium), což naznačuje, že Akrai se bránilo proti okupaci Římem spolu s vojáky Syrakus. Město se stalo útočištěm stratéga Hippokrata po jeho porážce od Marca Claudia Marcella, římského vojevůdce. Ačkoli bylo Akrai uvedeno v knihách několika římských a řeckých autorů (Plinius [23-79 n.l.], Ptolemaios [100-175 n.l.] a Stephanus Byzantinus, je jen málo známé o dějinách Akrai během římské a byzantské doby. Římané využívali město, stejně jako Syrakusy, jako strategickou vojenskou základnu v této oblasti, a z toho zcela jistě plynula hospodářská prosperita. Na podporu tohoto tvrzení slouží numismatické nálezy, v římských dobách se v Akrai razily vlastní bronzové mince. Jedna z těchto mincí je datovaná z r. 212 př. n. l., zobrazuje bohyni Persefoné na jedné straně a bohyni Démétér na druhé.
Po pádu Římské říše, bylo Akrai obsazené Byzantinci a i přes absenci přímých pramenů, studie Bernabo Brea ukázaly, že se určitě stalo Akrai důležitým místem šíření křesťanství, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Bernabo Brea popisuje, že Akrai určitě nepřežilo hrozné ničení od Arabů v r.827, které způsobilo opuštění starobylého města. V roce 1693 přišla další pohroma v podobě ničivého zemětřesení. Co zůstalo z toho města, bylo používáno jako kamenolom pro stavbu nového města Palazzolo, založeného Normany, blízko od Akrai. Ale rabování pokračovala i v pozdějších stoletích, téměř až do současnosti. Nicméně se našel záznam již v roce 1874 opatření pro zastavení odvážení starých bloků na "Acremonte" (viz Luigi Bernabo Brea - Francesco D'Angelo, "Il Tempio di Afrodite nell'antica Akrai "[", chrám Afrodity ve starověkém Akrai "] ve "Studi acrensi", 1980-1983). Práce na vykopávkách vedl v 19.stol. baron G. Judica (1760-1835), který se zasloužil o mnoho archeologických objevů, mezi jiným našel nápis Zeus „Akraios“
Město

Bouleterion
Je známé, že
akropolis byla na jižním svahu kopce, kde byl objeven chrám postavený v polovině 6.st. př. n. l. v archaickém provedení a pravděpodobně zasvěcený
Afroditě
, popisovaný v některých záznamech jako
Artemiosion
. Další popisy potvrzují existenci chrámů
Zeus Akraios,
Kore a také chrám zasvěcený nymfám. Z chrámu Afrodity mnoho nezbylo, pouze základy

a zbytky potvrzující existenci dvojité kolonády v přední části chrámu a zbytky zdí
celly v zadní části

. Akrai bylo rozdělené hlavní ulicí
plateia 4m širokou, vedoucí z východu na západ prakticky v polovině plata na vrcholu kopce

. Spojovala dvě brány na koncích města a je v současné době odkrytá v délce zhruba 200m s povrchem tvořeným lávovými kameny. Zdá se, že opevnění, i když zahrnuté v obvodu města, netvořilo z obranných důvodů homogenní součást skutečného městského centra. Vykopávky také ukázaly křižovatky mezi toto hlavní ulicí s několik dalšími ulicemi

, z toho bylo pět na severní straně a dvě na jižní straně. křižovatky nebyly v pravém úhlu, ale spíše mírně nakloněnéa vytvářely tak jedinečný územní plán.
Jižně od cenrální platei jsou zbytky lázní thermae s nádržemi
a vedle lázní se nacházejí nymfea.
Archeologické výzkumy ukazují podle stratigrafie na různá rozvrstvení v centrální oblasti města, která jsou datovaná od archaické doby až do římského, císařské období. Z velké městské zástavby je doložen dórský peripterální chrám na Akropoli
, popsaný výše.

Divadlo - Koilon
V 19. století bylo objeveno malé
divadlo s maximálním průměru 37,5 m, pochází z 3 stol. př. n. l. a je tvořeno
caveou (hledištěm) na svahu

, orientovaným do údolí řeky Anopo a skládá se z devíti
kerkides (sektorů), oddělených osmi schodišti a osahující dvanáct stupňů

.
Orchestra
je perfektně tvarovaná do přesného radiusu a udivuje svojí přesností a provedením v porovnání s ostatními divadly v podobných řeckých koloniích. Ze sedadel i z jeviště,
skene
a
paraskenia 
zbylo málo, protože se divadlo stalo doslova kamenolomem pro Palazzolo a v byzantské době se
paraskenia se
scenou staly mlýnem s osmi sily pro zrní. Povrch v orchestře je tvořen kameny a pochází z římské doby, stejně jako zbytky
skene. Na západ od divadla jsou pozůstatky malého
bouleuterionu 
se třemi sektory rozdělenými dvěmi schodišti a se šesti řadami sedadel o rozměrech 8,65 x 8,15m. Vchod byl v přední části se zdobeným portikem

. Stavba pochází z druhé poloviny 2.stol. př. n. l. a sloužila jako schromaždiště zástupců místních obyvatel, kteří rozhodovali v občanských záležitostech obyvatel. Je zajímavé, že
bouleuterion byl spojen podzemní chodbou s divadlem, kde se mohlo schromáždit ostatní obyvatelstvo. V
bouleuterionu bylo místo pro jednání až 100 zástupců lidu

. Tvar je velmi podobný
bouleuterionu v Milétu v Malé Asii.
Nad divadlem byl hexastylový (6 x 13 sloupů)chrám o rozměrech 18,5 x 39,5 m zasvěcený
Afroditě
a předpokládají se další dva chrámy – Artemidin a Kore (jinými slovy Aphrodision, Artemision a Koreion)

Latomiai
Na východ od divadla jsou dvě
Latomie (
Latomiai)

, kamenné jeskyně, podobné jako v Syrakusách. Větší se jmenuje Intagliata

a menší Intagliatella

. Mezi 4. a 3.stol. př. n. l. když se přestaly používat pro těžbu kamene, sloužily jako místo pro uctívání heroů


. V křesťansko byzantském období se používaly jako pohřební komory


. Některé dutiny ve skále obsahovaly votivní reliéfy nebo byly tyto reliéfy vytesány přímo na skále

, jak je možné ještě dnes vidět na západní straně Intagliatelly ve výšce 80cm a v délce 2,13m. Je na ní skupina třech lidí a oltář se slavnostním obětováním. Na východní straně kopce je další Latomie ze stejného období a je známá jako Jeskyně pohřebního chrámu. Ještě o kousek dál je další skála obsahující vytesané scény, které souvisejí s kultem asijské bohyně
Kybelé, neboli Magna Mater (Velká Matka bohů).