Villa Adriana


Canopus
Jedním z nejúchvatnějších objektů, jaké dala antika světu je Villa Adriana. Aby člověk trochu pronikl do rozpoložení člověka, který tento rozsáhlý areál inicioval, je dobré se alespoň v krátkosti seznámit se životem této osoby a tak pochopit, jak a proč vznikl tento architektonický skvost, zařazený od r.1999 mezi světové památky UNESCO.

Publius Aelius Hadrianus (76 – 138, vláda 117 – 138) původem z Hispánie, ale jak uvádí Hadrianus ve své autobiografii, rod pocházel z Adrie při ústí Pádu. Za stejného města, Colonia Italica, pocházel i o čtyřiadvacet starší strýc Marcus Ulpius Trajánus, jeho předchůdce na císařském trůnu (vládl 98 – 117), za jehož vlády dosáhla římská říše největšího rozsahu. Hadrianus byl od svých devíti let sirotkem a jedním ze dvou poručníků byl právě císař Trajánus, který jej určil pro důstojnickou dráhu, ale druhý poručník, Attianus, si všiml jeho citlivé povahy a dbal o všestranné vzdělání. Sochařství, malířství, hudba, matematika a literatura byly obory, které mladému Hadriánovi nejen nevadily, ale věnoval se jim s nadšením. Vůbec jeho největší láskou byla řecká literatura a řeckému jazyku se naučil bravurně ještě ve Španělsku.

V patnácti letech se dostal do Říma a v devatenácti byl jmenován vojenským tribunem legií na severní hranici a kupodivu překvapoval všechny svojí vytrvalostí a sebekázní. Stal se velmi respektovaným vojákem a zároveň také rozumněl potřebám armády i jejích vojáků, o čemž svědčí výborná kondice armády, i když žádná velká válka se v době jeho panování nevedla.

Po svém jmenování císařem se začal plně věnovat své nové profesi a již v jednom z prvních činů, zřízení finančního zastupitelství, které trestalo krácení daní a podplácení, se ukázal jako muž na svém místě, protože výběr daní se při stejném daňovém zatížení podstatně zvedl. Podle jeho životopisce Aelia Spartiana dokázal najednou psát, diktovat a bavit se s přáteli a měl skvělou paměť. Po nějakém čase se vydal na cesty po celé říši a jako první navštívil Galii a poté Germánii. Po Rýnu se dopravil až k jeho ústí a poté přeplul do Anglie. Tam nechal na hranicích se Skotskem postavit limes (= opevněná hraniční zeď,která dodnes nese jeho jméno). Pak se přes Galii dostal do Španělska do Tarragony a hned na jaře přeplul i se svým doprovodem do dnešního Maroka. Následovala cesta přes celé Středozemní moře do Efesu v Malé Asii, kde dal po zemětřesení opravit několik měst a nechal postavit několik chrámů, divadel a lázní. Navšívil Trapezús, Pergamon, Paflagónii (dnešní Turecko)a další rok navštívil Rhodos, několik dalších měsíců strávil v Athénách. Na zpáteční cestě se zastavil na Sicílii a v Římě zůstal pouze rok a poté se vydal na další cestu, tentokrát do provincie Africa.


Canopus 3
Další návštěva Athén již proběhla za horečné stavební činnosti. Nechal zde postavit velkou knihovnu se 120 sloupy a stěnami obloženými mramorem. Jako další následoval gymnasion, akvadukt a výstavba dvou chrámů. Dokonce se nechal zasvětit do eleusínských mystérií. Znovu navštěvuje Malou Asii, konkrétně Jeruzalém, Sýrii, Arábii a vyvrcholení cesty se uskutečnilo v Egyptě, kde se plavil o Nilu i se svojí manželkou Vivií Sabinou a jeho oblíbeným mladíkem Antinoem, ke kterému choval prvděpodobně víc než přátelství. Na této cestě se Antinoos utopil v Nilu a to Hadriána zasáhlo tak, že již nikdy nanabyl původní duševní klid a jakoby ztratil životní energii. Jinocha nechal v Egyptě prohlásit za boha a je zajímavé, že se po celé říši začaly objevovat sochy představující nešťastného mladíka, obyvatelé zřejmě soucítili se svým císařem.


Zimní palác - Edificio con Peschiera
Po návratu do Říma se pustil do svého největšího a nejkrásnějšího stavebního díla, do stavby Villy Adriana v místě, která se stala již v Augustově době oblíbeným výletním a odpočinkovým místem. V Tivoli (starověký Tibur) u Říma pobývali např. Maecenas, Horatius, Catullus, Sallustius nebo Quintilius Varus. Na místě již postavené venkovské vily nechal vybudovat komlex, který obsahoval množství kopii staveb, které navštívila na svých cestách nebo představovaly ozvěnu na ně. Není to jeho jediná stavební činnost, ale Villu nechal postavit v naprosté většině podle svých návrhů. Svým rozsahem nemá konkureci, 120 ha nemají ani Pompeje a po obvodě měřila 11 km. Jenom svým začleněním do okolní krajiny je dokonale harmonická a zcela přirozená. Je příznačné, že Hadriánus věnoval pozornost i takovým estetickým věcem, jako bylo vytvoření krytých podzemních chodeb pro zásobování jednotlivých budov proto, aby pohyb vozíků nerušil čistý a dokonalý dojem z architektury a celková délka chodeb byla 5 km!


Velké Thermy - Frigidarium 2
Celý areál byl postaven v letech 118 – 133 a to ve dvou fázích, v první byly postaveny v letech 118 – 125: Biblioteca, Náměstí u knihoven, Hospitalia, Terme con Heliocaminus, Teatro Maritimo, Caserma dei Vigili, zahrady jižně od Piazza D´Oro a Grande Terme. Ve druhé etapě 125 – 133 ostatní budovy a komplexy. Nejdříve byly přestavěny stávající budovy a postupně byly přistavovány další objekty. Císař Hadrianus Villu používal jako letní rezidenci a po jeho smrti jí upravil císař Diocletianus na konci 3.stol. Poté, co císař Konstantinus ustanovil jako hlavní město říše Konstantinopol, dal podle dostupných popisů mnoho uměleckých děl převézt z Villy do nového hlavního města.


Terme Grande - štuková výzdoba
Ještě později začala Villa chátrat, protože byla využívána vojsky při gótských válkách jako tábořiště, ale ještě ničivější plenění nastalo v 16.stol. během prvních vykopávek. Na tři stovky mistrovských děl bylo umístěno v muzeích a soukromých sbírkách po celém světě. Ve Vatikánském muzeu je římská kopie řeckého originálu famózního Diskobola od Miróna, socha Nioby, v římském Kapitolském muzeu je umístěná skulptura Tři odpočívající satyrové od Práxitela, Venuše od Doidaldase v Národním římském muzeu, Kentauři a Faun v Kapitolském muzeu a nade všemi je obří socha Antinooa jako Dionýsa vystavená ve Vatikánském muzeu. V tomto muzeu a v Kapitolském jsou také umístěny sochy v egyptském stylu. Pouze část děl přispívajících k neskutečné eleganci Villy je vystavena v muzeích a veřejných galeriích, větší část je ve v soukromých sbírkách. Co se týká mozaikových děl z Villy, ty jsou uloženy také ve Vatikánském a Kapitolském muzeu.


Dórské sloupy 3
S objevováním a archeologickými prácemi se začalo v polovině 16.stol. za dohledu kardinála Ippolita II. D´Este (syn Lukrecie Borgie) a prostřednictvím výborného architekta Pirra Ligoria, který práce na vykopávkách popsal ve svých rozsáhlých Codes. Popsal zde nálezy mnoha soch a podzemních chodeb. V 17.stol.s archeologickými prácemi pokračovala rodina Bulgarini a také za kardinála Alessandra Furietiho, který zde našel skvostnou sochu Kentaura od Aristease a Papiase. V 18.stol.velká část Villy patřila hraběti Giuseppe Fedovi, který pokračoval ve vykopávkách, objevil a schromáždil velkou sbírku soch, která se bohužel po smrti jeho syna rozpadla a zároveň se Villa stala objektem velkého zájmu mezi především anglickou šlechtou, které nelitovala jakékoli sumy pro zakoupení artefaktů nalezených ve Ville. V 19.stol., kdy se celý objekt stal italským majetkem, pokračovali práce na vykopávkách a restauraci nalezených soch, mincí, budov apod. Areál nebyl bohužel nikdy stratograficky zdokumentován a tak nejsou skutečně vědecké záznamy o nálezech a průběhu prací ve Ville.

Villa Adriana sloužila jako inspirace pro architekty a malíře (Michelangelo, Boromini, Palladio, Leonardo, Canova). Množství slavných návštěvníků ukazuje na to, že Villa byla nejen jedním z vrcholům antické architektury a umění, ale sloužila také za vzor v období renesance, například jedna z prvních renesančních vil vznikla nedaleko v Tivoli jako Villa d´Este. Mnoho architektonických prvků, použitých v renesanci při stavbách zámků a vil šlechty, mělo svůj vzor ve Ville a sloužilo tak jako obraz bohatství a moci majitelů.

Popis Villy


Paecile
Je zajímavé, že vlastní komplex je koncipován zároveň i jako opevněný prostor, protože leží na terasovitém kopci a jednotivé budovy po okraji Villy ukazují na jejich obranný charakter (budova Hospitálie je vlastně strážnice pro část prétoriánské gardy). Dnešní vstup do areálu Villy je v nejnižším místě svahu a po cestě vzhůru do mírného kopce se dojde k malému domku, kde je umístěný plastický model zrekonstruované Villy. To je velmi dobrý nápad, jak přiblížit návštěvníkovi areál se všemi budovami, u kterých jsou použity názvy pocházející z doby renesance nebo pozdějších dob. Vlastní vchod do Villy začíná až bránou ve zbylé zdi Poecile (9m vysoké), což byl velký porticus o velkém obdélníkovém prostoru 232 x 97 m s dlouhými, rovnými stranami a mírně oblými na kratších stranách. Původní bazén uprostřed byl restaurován do nynější podoby. Název Poecile pochází z názvu malbami zdobeného portica v Athénách . Podle jiných názorů mělo jít o Hippodrom, nicméně asi opravdu šlo o porticus, který poskytoval po celém obvodě dostatek stínu v parném létě nebo úkryt před deštěm.


Centro Camerelle
Celá stavba leží na velké konstrukci tzv. Cento Camerelle (sto komor), která sloužila jako ubytování pro sloužící, otroky a vojáky, ale nijak s Paecile nesouvisela. Je zajímavé, že místnosti měly dvojité zdi proti vlhkosti. Cihly ve stavbě ukazují na datum vzniku a to v letech 123 a 124.

V roce 2000 výzkum Sopritendenza del Archeologica del Lazio (Nejvyšší archeologický úřad v Laziu) odkryl dvojitý silniční systém v blízkosti Cento Camerelle. První silnice byla poměrně úzká a vedl do soustavy cryptoportica pod Vestibulem, Piccolo Terme (malými lázněmi) a Grande Terme (Velkými lázněmi). Tato silnice byla oddělena zdí od hlavní přístupové silnice do Villy, byla vydlážděná kameny a obsahovala vnitřní obdélníkový prostor. Cesta končila u monumentálního schodišťového vchodu do Vestibulu, který byl hlavním vchodem do Villy.

Na malém kopci na východ od hlavní silnice byly objeveny základy budovy, identifikované jako sacellum (svatyně), věnované Antinosovi, tzv. Antinoeion.

Vlevo od Paecile je velmi zajímavá budova, Edificio con Tre Esedre (Dům se třemi exedrami) s obdélníkovou fontánou a atriem s impluviem. Prostředním obloukem je vidět v průhledu tzv. Zimní palác (Edificio con Peschiera).


Malé Thermy 1
Na levé straně, při cestě ke Canopu, jsou Piccole Terme (Malé lázně). Objekt je velmi členitý, je koncipován téměř jako labyrint a asi nejzajímavějším místem je osmiboká síň (Sala ottogonale), mistrovské dílo římské architektury, které poskytovalo v renesanci a baroku velký vzor pro architekty při řešení zakrytí velkých prostor, protože výška je 10,5m. Strany osmiboké místnosti byly střídavě s rovnými a zakřivenými plochami stěn, které podpíraly kruhovou kopuli s otevřeným vrcholem (oculus) v jejím středu a sloužila jako Tepadarium. Na východní straně byla Palaestra, ze které se dveřmi vstupovalo do oválného frigidaria, obsahující dva bazény se studenou vodou v apsidách. Na severní straně byla vnější zeď, která svými světelnými a stínovými efekty byla inspirací pro velikána barokní architektury Francesca Borrrominiho. V lázních byla také kruhová místnost, kde se intenzívně zahříval vzduch a obsahovala také oválný bazén s horkou vodou (caldarium). Mnozí předpokládali, že lázně byly určeny pro ženy a Velké lázně pro muže, ale není to vůbec jisté, spíše převažuje domněnka , že tomu tak nebylo. Je zajímavé, že Malé lázně nikdy nebyly podrobně prostudovány i když se jedná o jedinečné architektonické dílo.


Velké Thermy - Frigidarium 3
Prakticky vedle se nacházejí větší Grande Terme (Velké lázně), které byly koncipované standartně, jako převážná většina římských lázní a sousedily s rozlehlou palaestrou vzadu, určenou k tělesným cvičením.a hrám, jako bylo např. spheristerium, to byla hra s koženým míčem. V porovnání s Piccolo Terme byly Grande Terme méně honosněji vybaveny a to ukazuje na fakt, že byly využívány pro služebnictvo, otroky a vojáky a ne pro muže, jak bylo popsáno výše. Zatímco ve vedlejších Termách byly na zemi krásné mramorové obklady v opus sectile, v Grande Terme byly černobílé a systém komunikací zcela izoloval tyto lázně, protože zatím co z Piccolo Terme se mohlo projít do Zimního paláce nebo cryptoportikem do Pretorium Pavilion nebo schodištěm do výše položených míst Villy, Grande Terme byly přístupné pouze ze strany Vestibulu. Ze strany Piccolo Terme bylo tepidarium, následovalo laconicum s velkou kruhovou halou s apsidou pro horkovzdušnou saunu. Poté následuje frigidarium s apsidami s bazény pro studenou vodu a na závěr caldarium s vytápěnou podlahou pomocí suspensurae (dvojitá podlaha) a i zdmi pomocí kanálů vedených přímo ve zdech. Na pravé straně od obou lázní je Vestibolo (vestibul), kterým se vstupovalo do Villy, jak již bylo výše popsáno. Z Vestibulu vedlo několik cest, z nichž jedna cesta ústila v Paecile, druhou bylo možné dojít ke Canopu a třetí vedla k Piccolo Terme a dále k zimnímu paláci a k ostaním budovám v centru Villy. Vlastní vestibul měl několik nádvoří, krytých portiky. Budova byla dlouho neznámá, teprve nedávno byly zbytky stavby odkryty a vyčištěny.


Pohled na kasárna z Palaestry
U Palaestry, zmíněné v odstavci o Grande Terme, jsou monumentální zbytky budovy zvané Pretorium, která svým názvem evokuje kasárna prétoriánské gardy a svým exteriérem Cento Cameralle. Pravda asi je, že sloužila jako pomocná, obslužná budova, která byla patrová, z toho bylo přízemí spojeno Cryptoportikem (krytou chodbou) s Grande Terme a z horního patra vedla cesta po terase do nymphaea a do umělého bazénu s rybami a cesta poskytovala a ještě poskytuje nádherný pohled na velkou část Villy. Na podlahách byla budova ozdobena mramorovými deskami v opus sectile. V současné době lze vystoupit do druhého patra, odkud je krásný výhled na zimní palác a samozřejmě na Termy. Před Pretoriem byly objeveny zbytky domu i s částí podlahových mozaik, který pravděpodobně sloužil pro řemeslníky, kteří pracovali ve Ville.


Canopus
Za lázněmi a Pretoriem je asi nejkrásnější část Villy Adriana a tou je Canopus. Samo jméno i architektonický styl napodobuje známé egyptské místo u Abukiru, které bylo vyhlášené již v antice pro jeho velkolepost. Nicméně podle Strabónova popisu v Geographii bylo dost odlišné, což nijak nesnižuje tvůrčího ducha císaře Hadriána jako architekta, protože celkový dojem je i nyní nádherný.

Celek je tvořený umělou nádrží podlouhlého tvaru s rozměry 119 m x 18 m, která sloužila hlavně pro námořní hry, naumachie, na jedné straně je zpola uměle navršená stráň, vytvářející údolí a v zadním čele celého komplexu je velké Serapeum, koncipované jako umělá jeskyně ve tvaru mušle s množstvím fontán, nik, apsid a před Serapeem (chrám egyptského boha Sérapida) bylo objeveno velké triclinium (letní jídelna). Celý půkruhový objekt byl velkolepý a uvnitř byla nalezena část sochy Scylly, což byla pravděpodobně odezva na jekyni Sperlonga v Tiberiově vile, kde byla nalezena socha Odyssea oslepujícího obra Polyfema. Na kraji bazénu stojí čtyři Karyatidy (stejné jako originální sochy na Erechteionu v Athénách) a dva Siléni, jejichž originály jsou v blízkém muzeu.


Canopus 3
V přední čísti Canopu jsou odlitky soch Marta, Mercura a Athény, dále starší kopie Amazonky od Feidia a replika Amazonky od sochaře Polykleita. Nádherný rozled na celý Canopus je z cesty, která vede po vrchní části Serapea a nechá se po ní dojít zpět k Pretoriu a po cestě nad Gymnasionem s nádhernými pohledy dolů na oboje Termy.

To je jen kousek ke quadriporticu v tzv. Zimním paláci, kde se nachází Edificio con Peschiera, tato část byla v zimním období vyhřívaná a sloužila jenom císaři. Tím, že byly budovy ve Ville postaveny v různých výškách, byla potřeba je spojit různými schodišti. Pokud budeme brát za základní nivelaci Paecile a Vestibul, tak císařský palác s nymphaem již byl ve vyšší úrovni a i ten byl odstupňovaný.

Velká vodní nádrž Nymphaeum (nebo natatio) již tedy leží poměrně vysoko a nad cryptoportikem. O něco níže jsou dobře zachovalá kasárna hasičů Caserma dei Vigili, podobná kasárnám v Ostii. Budova měla dvě skupiny po třech místnostech s křížovými klenbami otevřenými do čtvercového haly s cihlovou podlahou. Na jižní straně byl velký sál, rozdělený do tří částí, každá s klenbou. Budova měla druhé podlaží.

Za kasárnami je místnost s dórskými čtyřhranými a kanelovanými sloupy Sala dei Pilastri Dorici . Kladí obsahuje několik triglyfů a za sloupy je vchod do Cryptoportica. Další hala o velikosti 32 x 23 m byla zřejmě Basilica a následující velká apsida je vlastně sál, který pravděpodobně byl používán pro slavnostní zasedání soudu. Vchod byl z obdélníkové haly s dvěma sloupy ante a dvěmi koridory po stranách.


Piazza D´Oro
Na jih se rozkládá jeden z nejpozoruhodnějších komplexů ve Ville, Piazza D´Oro, Zlaté náměstí. Byla to velká peristylová stavba o rozloze 51 x 61 m s dlouhým, úzkým bazénem uprostřed, rozděleným dvěma živými ploty a oddělenými zídkou, která sloužila pro umístění soch a zahradami po stranách bazénu. Po obvodě peristylu byly vždy dvě řady toskánských sloupů se střechou, která se svažovala doprostřed nádvoří. Je unikátní již svým zavlažovacím systémem, který byl nedávno odkryt a popsán E.Salza Prina Ricottiovou. Vstup do komplexu byl velkým oktagonálním vestibulem s obdélníkovými a polokruhovými nikami. Střecha byla kopulovitá, podporovaná oblouky, které vycházely z římsy. Proti vchodu, na druhé straně komplexu bylo několik budov, včetně hlavního centrálního místa, které sloužilo pravděpodobně jako letní triclinium a mělo osmiboký tvar, kde se střídaly konvexní a konkávní strany (vyduté směrem ven a dovnitř) a každou podpíraly dva granitové sloupy. Za tricliniem bylo ještě velké nymphaeum. Podlahy byly pokryty v opus sectile. Na levé straně od vestibulu je velké polokruhové nymphaeum a za ním je plošina ukončena prudkým srázem, podepřeným stavbami.


Peristyl císařského paláce
Od basilicy je vlastní císařský palác Imperial Palac, který se skládal z několika velkých místností, za basilicou je peristyl. Jako jedna z mnoha knihoven ve Ville je i zde soukromá knihovna císaře – Biblioteca Privata. Velká část Imperiálního paláce je nad Cryptoporticem con Volta a Mosaico, nádherně zdobenou chodbou se čtyřmi bočními chodbami, která je bohužel nepřístupná. Není možné určit přesné funkce jednotlivých částí rozlehlého paláce, pouze se ví, že je postaven na místě republikánské vily a byl obklopen portikem.

Na výškově nižší úrovni je Hospitalia, která má na podlahách krásné černobílé mozaiky s arabeskovými vzory, v Hadriánově době velmi často používané. Hospitalia má deset ložnic a sloužila pravděpodobně jako ubytovna prétoriánských stráží. Leží těsně u Cryptoportica vedoucího k velkému letnímu tricliniu.


Latinská knihovna
Na stejné výškové úrovni je Cortile delle Biblioteche nádvoří u knihoven, které mělo nymphaeum. Vzhledem k literárním a vůbec uměleckým zájmům císaře Hadriána, je vcelku dost logická přítomnost knihoven a zcela v duchu rozlehlosti Villy jsou i dost velké a výstavné. Od Hospitalia je jako první latinská knihovna, Biblioteca Latina, která měla velkou apsidovou halu. Vedle ní je Biblioteca Greca se dvěmi čtvercovými halami, osazenými čtvercovými výklenky. Velká prostorová otevřenost umožňovala pohled od vchodu až do vnitřních prostor hal a vyšší místnosti měly otopný systém a tak je tedy dost možné, že byl obyvateli Villy využíván v zimním období, ještě před postavením zimního paláce. Obě knihovny byly zdobeny mramorem a měly tvar věží. Obě knihovny měly letní triclinia.

Vodní kruhové divadlo 6
Sousední objekt s Bibliotecou Greca je další z řady velmi fotogenických míst ve Ville a tím je tzv. Teatro Maritimo. Hlavní vchod byl ze strany Sálu folosofů a rozměrově je budova stejná jako Panteon v Římě, samozřejmě s jiným vnitřním uspořádáním, kruhová dispozice s vnitřní kolonádou a vodním kanálem kolem celé budovy a uprostřed s umělým ostrovem. Na ostrůvku byla miniaturní luxusní vila s átriovou zahradou, tricliniem a cubicolou (ložnicí). Na západní straně ostrůvku byly malé lázně, bazén a latríny. Přes kanál byly v antice dva pohyblivé mosty. Podlahy byly v opus sectile. Tohle nádherné místo se nazývalo také Natatorio a bylo již popsáno a zachyceno architektem Andreou Palladiem.


Terme Heliocaminus - Frigidarium
Budova sousedí s Terme con Heliocaminus, jedná se o menší lázně, postavené s budovou heliocaminu, která byla svojím umístěním s stavbou a kopulí určená k intenzivnímu vyhřívání a s používáním vodní páry se dá říct, že místnost byla vlastně sudatorium. Uprostřed byl bazén a místnost měla velké okno, kam dopadalo odpolední slunce, protože budova byla postavena tak, že otevřená část byla v jihozápadním směru. Lázně měly samozřejmě větší frigidarium s plaveckým bazénem, (natatio), tepidarium a caldarium.

Mezi Terme con Heliocaminus a Edificio con Tre Exedra je tzv. Stadion, který má název podle svého tvaru, ale plocha se skládala ze zahrady, to je část nejbližší k Terme con Heliocaminus. Uprostřed byl porticus, který spojoval Edificio con Tre Exedra s palácem a quadroportikem, který je již na výškově vyšší úrovni. Ještě dále směrem k Terme Picollo bylo nymphaeum.

V místě mezi Paecile a Teatro Maritimo je Sala dei Filosofi, to byla velká čtvercová budova s apsidou, její část stále stojí. Objekt byl spojený podzemním tunelem se zahradním Stadionem a Paecile. Objekt sloužil pravděpodobně jako velká audienční síň pro císaře. Byl obložen mramorem a niky ve stěnách obsahovaly sochy.


Chrám Venuše Knídské
Tím je vlastně obsah vlastní Villy vyčerpán, ale v její blízkosti se nachází další zajímavé objekty, jako na pravé straně, směrem z kopce je kruhový chrám Tholos, stojící na umělé terase a byl věnovaný Venuši knídské. Nalevo je budova Casina postavená hrabětem Fede a byla postavená na místě nymphanea. Ještě níže po svahu směrem k hlavnímu vchodu jsou zbytky řeckého divadla Teatro Greco.

V době mé návštěvy nebylo možné navštívit komplex budov jižně od Canopu. Jedná se o budovy Roccabruna, což byl původně kruhový chrám používaný jako panoramatický Pavilon. Ještě jižněji je Academia, která je stále v soukromém vlastnictví. Na východní straně od Academie je Tempio di Apollo Apollónův chrám, což byla velká kruhová hala s více jak 12 m v průměru, v současné době stojí jenom polovina této stavby, která měla v horní části střídavě okna a niky v tom samém tvaru. Ještě dále na jih jsou zbytky tzv.Zootecy. To byla stavba určená k ustájení zvířat určených k obětním rituálům. Za ním je Grande Trapezio. To je podzemní síť chodeb, které pravděpodobně sloužily k zásobování Villy pomocí vozíků. Salza Prima Ricoti má za to , že různé niky, umístěné v chodbách, sloužily jako stáje pro koně a muly, ale M.Franceschini má za to, že struktura je podobná jako cuniculi, které římská architektura používala jako podzemní vodní kanály pro různé účely: drenáže, zavlažování nebo přívod vody a byla známá již z etruských staveb.

Od Grande Trapezio vede cesta k Odeonu, nejjižnější stavbě areálu Villy. Odeon je vlastně menší divadlo, určené pro spíše hudební představení, našli se zde sochy sedících Můz, které jsou nyní v muzeu Prado v Madridu.

Vlevo před Grande Trapezio je Tempio di Pluto a ještě kousek na sever od něj je Mausoleum, které je zcela zarostlé vegetací. Tím je výčet hlavních budov prakticky vyčerpaný. Zbývá jenom několik nevýznamných objektů. Je vcelku jasné, že v době dokončení musel být komplex celé Villy zcela úchvatný a na svou dobu neskutečně elegantní a můžeme jenom litovat toho, že se dnes nelze podívat na originál v neporušeném stavu.