Gela - Sicílie

Historie


Acropole - pohled na východ
Obyvatelé Rhodu a Kréty byli zakladatelé města Gely 45 let po založení Syrakus, tedy v letech 689 – 688 př.n.l. Podle athénského historika Thúkidida vedli řecké kolonisty Antifémos a Entimos (zakladatelé – ekistés). Rhódští přistěhovalci možná pocházeli z Lindosu na Rhódu, možná mělo nové sídlo jméno Lindioi a není jasné, jestli toto místo se shoduje s Gelou nebo leželo někde jinde.Tento záznam Thúkidida byl podepřen nálezy protokorintské keramiky vyrobené na Rhodu a dalšími keramickými výrobky patřícími do protokorintské keramiky geometrických vzorů, nalezených na Acropoli, na Necropoli Contrada Spina Santa, východně od řeky Gela, podle které dostalo nové město jméno a v místě dnešního parku Giardini Pubblici, kde byla objevena archaická Necropolis. Nejdříve došlo k zástavbě na východě mírného hřbetu na mořem a řekou, později se těžiště výstavby přesunulo na západní část, na mys Capo Soprano

P1040781
. Vlastní založení města se neobešlo bez četných střetnutí s indogenním obyvatelstvem, podle Pausania došlo k vyplenění sikánského místa Omphake jedním ze zakladatelů Gely. V pramenech je také zmínka o místě Ariaiton, město původních obyvatel, které bylo zabráno Gelou a této události byl věnovaný velký krátér, nalezený v Lindosu. I tyto nálezy ukazují na rozpínání teritoria Gely směrem do vnitrozemí ostrova a to především v prostoru řek Himera (Salso) a Halykos (Platani), protože na východě narážela Gela na území kontrolované Kamarinou, městem založeným ze Syracus. Na konci 6.stol.je město ve znamení vlády dvou velmi schopných tyranů, synů olympijského vítěze Pantarese, Kleandra a Hippokrata. Kleandros vládl městu od roku 505 do 499 a Hippokratés od 499 do 491. V těchto letech Gela zaznamenává politický a ekonomický rozkvět a obsazuje Chalkedonská města Naxos, Leontinoi, Catania a za Hippokrata i Kamarinu a do těchto měst byli dosazeni jako vládci lidé, pro Gelu důvěryhodní. Během vlády Hippokrata město razilo stříbrné mince - didrachmy. On sám se zaměřil na ovládnutí Syrakus a jenom díky zásahu Korintu a Korfu se plán nepodařilo uskutečnit. Díky smlouvě se Syrakusy, byla Kamarina, předtím již vydrancovaná, znovuosídlena novými obyvateli, vedenými Glaukem, právě jedním z mužů, jimž vládci Gely důvěřovali. Po smrti Hippokrata se ujímá vlády Gelon, člen původně rhódské rodiny Deinomenidů, jejíž členové byli knězi chtonických božstev Démétér a Kory. Gelon byl poručníkem malých synů Hippokrata, nicméně později začíná vládnou sám. Velmi schopný vládce se oženil v roce 488.př.n.l.s Damaretou, dcerou akragaského tyrana Therona. V roce 488 vyhrál v Olympii závod vozů a na počest zde byly umístěny jeho sochy. Gelon si byl vědom toho, že ovládnutím Syrakus bude kontrolovat celý jihovýchodní cíp Sicílie a při jejich obsazení obratně využil rozporů mezi různými sociálními třídami ve městě a navíc zde umístil mnoho obyvatel pocházejících z Kamariny, Megary Hyblei a Gely. Vláda v Gele byla na deset let předána jeho bratru Hieronovi. Gelon se tak stal během deseti let mocným suverénem, nicméně odmítnul pomoc vlastnímu Řecku ve válce proti Peršanům. Zřejmě mimo jiné také proto, že se dostával do rozporů s Kartaginci, jejichž území se snažil stále omezovat. Kartaginci byli poraženi ve velmi důležité a slavné bitvě u Himery v r. 480 i díky velkému podílu Gely na vítězství a mnoho velkých staveb na různých místech Sicílie připomínalo toto střetnutí a bylo postaveno také i díky obrovskému množství zajatců z této bitvy. Po Gelonově smrti v roce 478 vládl v Gele Polizelo, jeden z jeho bratrů a Hieron vládl v Syracusách. Polizelo se zúčastnil závodů v vozů v Delfách a věnoval panhelénské svatyni bronzovou skupinu soch reprezentující vozataje. Dílo bylo nalezeno v minulém století. O Gele není mnoho zpráv z období těsně následující po tyranii. V roce 456 zemřel v Gele dramatik Aeschylus, který tady i žil. Město vytvořilo alianci s Himerou, Selinunte a Syracusami a bojovalo proti Leontinoi v roce 424., které poskytlo místo pro vyslance sikánských měst, kteří se zúčastnili mírového kongresu, na kterém Syrakuský vládce Hermokrates potvrdil zásadu jednoty ostrova. Toto slavnostní provolání bohužel nebylo vyslyšeno a sikánská města se účastnila války v letech 422 – 413 př.n.l. Poslední dekáda 5.stol.př.n.l.byla pro město osudná, protože bojovalo společně s ostatními sicilskými městy proti Kartágu a bylo zničeno v roce 405 armádou vedenou Himilkonem. Zničení města dost drobně popisuje Diodóros Sicilský. Město bylo totálně opuštěno a většina obyvatel se přesunula do Leontinoi. Město se dlouhý čas nemohlo vzpamatovat a dosáhnout bývalé nádhery a velikosti. Nicméně se stalo po zredukování velikosti tributním městem Kartaginců a je dost pravděpodobné, že se účastnilo expedice Dionisia proti kartaginské Motyi v r. 397 př.n.l. Teprve od druhé poloviny 4.stol.př.n.l. začíná populace přibývat díky znovuoživení sicilských měst Timoleontem, vojevůdcem z řeckého Korintu. Do města se vrátili také někteří původní obyvatelé Gely. Postavily se nové monumenty a těžiště města se přesunulo více na západ, na Capo Soprano. Když Timoleontés zemřel, ocitlo se město znovu v bojích a bylo obsazeno syrakuským vládcem Agathoklem a v roce 311 se stalo město vojenskou základnou pro boj s Kartágem. Pomoc dostala Gela od Xenodica v roce 309.př.n.l. Město získalo na krátkou dobu svobodu, ale jenom do roku 305, kdy bylo znovu obsazeno Agathoklem. V roce 282. př.n.l. se Gela spojila s Mamertini a byla zničena agrigentským tyranem Phintiasem a obyvatelé města byli deportováni do Phinziade, v dnešní době Licata.

Plán města


Acropole
Okolí města bylo osídleno již v době bronzové v prní pol.3.tisíletí a z období starší doby bronzové pocházejí kruhové chýše. Archeologické práce také odhalili terakotové rituální vázy. Od konce 8.stol.př.n.l. začíná osídlování kopce Gely prvními osadníky pocházejícími z Rhodu, přesně v okolí Molino a Vento, z této doby pocházejí nálezy Protokorintské keramiky s geometrickými vzory. V této části Gely se začíná formovat Acropol v prvních letech 7.stol.př.n.l.a to postavením budov, z nichž jeden byl náboženský stánek – Edificio I, což byla svatyně bez peristasis v severní části s orientací východ – západ a se třemi místnostmi a celkové velikosti 9,5 x 4,5m a jižním vchodem a další budova -Edificio IIna východní části. Důležitá svatyně byla odkryta Paolem Orsim pod základy dórského chrámu (Chrám B), to byla také budova bez peristasis zasvěcený Athéně (ochránkyně Rhoďanů). Základy tohoto chámu měly rozměr 34 x 18m a obsahovaly množství terakotových částí výzdoby tohoto chrámu jak s ornamenty, tak i s velkými figurami nebo skupinami postav.


Západní část Acropole
V 6.stol.př.n.l.se posouvá Agora na severní hranu a je stanoven první půdorys ulic se severo-jižními ulicemi - Stenopos IV až VI v pravém úhlu na Plateiae. V důsledku toho byli některé nové svatyně na severní straně a větší chrám Athenaion(Chrám B)na nejvyšším bodě kopce, ze kterého bylo možné vidět jak moře, tak i ústí řeky. Další svatyně (Edificio III,IV,V,VI,VII,VIII a XII)byly objeveny v posledních letech a jsou zakonzervovány v v jejich základní struktuře. Nejjednodušší je budova Edificio V, obdélníková zástavba 11,2 x 4,4m s jižním vchodem, kde se našlo množství votivních darů. Edificio VI ležící mezi Plateiou a Stenopos IV měřila 16 x 7,7m se západním Adytonem a východním vchodem a dvojitou svažitou střechou s kalyptérem hegemonem (prodlouženou střešní taškou) s antefixem hlavy Gorgony. Jediným, severo-jižním směrem, je svatyně s Adytonem, označená jako Edificio VII u Stenopos VI. Zvláštní budova je na východním konci -Edificio VIII, prošla mnoha úpravami, ale původně to byla svatyně megaronového typu 15 x 5,7m s východním vchodem, Adytonem a středovými sloupy. Samozřejmě nejdůležitější budova je ze 6.stol.př.n.l. Athenaion -Chrám B postaveným ve směru východ -západ, postavený jako dórský peripterální hexastylový chrám s 12 sloupy na delší straně, pronaos měl sloupy in antis, byl beze sloupů v celle a měl dřevěný strop. Tympanon, sima i geison byly zdobené malbami. Uprostřed pedimentu (štítu) byla velká maska Gorgony, na rozích byly zvířecí podobizny. Chrám byl zasvěcen Athéně Lindia a byl zničen na konci 6.stol.př.n.l.

Athenaion
Za vlády rodiny Deinomenidi kdy město prosperovalo, se realizoval nový městský stavební plán, stavěly se nové sakrální budovy a také nový chrám, takzvaný chrám C, hexastylový s rozměry 51 x 21,7m a dvanácti sloupy po stranách a pouze jeden sloup byl znovu postaven Paolem Orsim. Stenopoi, široké 4m a 30m od sebe, rozdělovali město do jednotlivých bloků, pravoúhle na Plateia. Po kartaginském obsazení a destrukci města v r. 405.př.n.l., což bylo potvrzeno nálezy vrstev popela, bylo město částečně opuštěno a městské hradby byly strženy. Některé budovy byly používány do první poloviny 4.stol.přn.n.l. Jedna z těchto budov-Edificio XII postavená podél Stenopos III má dvě obdélníkové místnosti užívané jako svatyně-Sacello. Našly se tady malé sošky Athény a Démétér z hlíny. Z budov, postavených ve 4.stol.př.n.l., je zajímavá Edificio XIV, která byla identifikovaná jako mlýn nebo kamenický obchod umístěný na jih od Edificio VIII. V bodovách XII a XXI bylo nalezeno množství tkalcovského závaží. Budovy pocházejí ze stejného období, protože to potvrzují nálezy malých sošek Artemidy, která byla ve 4.stol.př.n.l.spolu s Athénou a Démétér uctívána na Acropoli. Po obsazení města Agathoklem je místo Molino a Vento definitivně opuštěno a to v letech 311 – 310 př.n.l. Jižně od Acropole v místě zvaném Bosco Littorio se našly zbytky přístavu, který byl pravděpodobně využíván od 7.stol.do 5.stol.př.n.l. A před ním zbytky lodě, která obsahovala množství amfór a drahocenných věcí. Datování spadá do období 490 – 480.př.n.l.


P1040769
V Timoleontově době byla Gela znovu ve větší míře obsazena obyvatelstvem a byly postaveny nové budovy na Acropoli trochu jiným architektonickým způsobem, zdi byly v základech silné a zástavba byla terasovitá. Město se více rozvíjelo na západní straně hřebene, na Capo Soprano, kde byly postaveny velmi silné obranné zdi. V dnešní době je zachována část zdí délce zhruba 300m. Spodní část zdi byla postavena z isodomických kamenných blokůa z hliněných cihel, sušených na slunci.V některých částech dosahovala výška hradeb 13m. Jako mnoho antických památek se potýká s problémy chátrání, s méně úspěšnými způsoby ochrany před zvětráváním a slaným prostředím. Jak je možné vidět na některých starších vyobrazeních byla fortifikace chráněna deskami z umělé hmoty, ale pokračující zvětrávání dalo podnět k další ochraně, která je více šetrná ke zdi


Řecké lázně - 24 lázní do kruhu
Z architektonického hlediska je velmi důležité objevení řeckých lázní. Byly vykopány v r. 1957 blízko dnešní nemocnice a komplex se skládá ze dvou místností. První obsahuje dvě skupiny lázeňských trubek spojených vypouštěcím potrubím.Druhá místnost má podpodlahové topení, takže se dá mluvit o hypocaustu. Místnosti byli oddělené zdí, která byla původně omítnutá. První skupina se sestává ze čtrnácti míst, každá ve tvaru podkovy a podlaha byla pokryta terakotovými deskami. V současné době je zachovaných dvanáct lázeňských míst.Okolo byla na severní straně zeď. Lázně jsou řeckého typu a také mají ve spodní části polokruhové dutiny pravděpodobně užívané pro nohy nebo byly využívány pro snadnější vyprazdňování, protože neměly odvodňovací otvory. Druhá skupina má dvacetčtyři míst postavených do kruhu. Všem dvacetičtyřem chybí zadní část, možná proto, že nebyly nikdy dokončeny. Druhá místnost na východní straně, obsahující vytápěcí systém s malou místností a s dvěmi malými uličkami. Horní místnost byla pravděpodobně užívána jako sauna. Celý komplex je dost unikátní a podle mého soudu jde o druhé lázně tohoto typu na Sicílii. Druhý komplex je v Morgantině, nicméně podobné byly objeveny v Řecku v Delfách, Olympii nebo Colophonu. Lázně v Gele pocházejí ze 4. až 3.stol.př.n.l., což potvrzují nálezy amfor italkického a foinického typu, alabastru a mincí z období Timoleontovy vlády. Objekt byl vypálen okolo roku 282 př.n.l. V okolí města se našlo množství pohřebních míst. Necropole objevená P. Orsim východně od řeky na Contrada da Spina Santa obsahovala hliněné tomby uzavřené deskami, tomby uzavřené dvěmi deskami jako stříšky, sarkofágy často opatřené malbami se sloupky uvnitř v rozích, nádobky a vázy s popelem mrtvých. Vzhled tomb ukazuje na 7. až 5.stol.př.n.l. Sakrální místa byla také i jinde, než na Acropoli. Uvnitř města byla dvě místa určená k obětování a užívaná jako svatyně. Jedno tzv. Molino di Pietro bylo dedikováno Diovi Atabyrios. Bylo užíváno až do 4.stol.př.n.l. Druhé místo bylo na jižní terase a bylo zasvěceno Heře, jejíž jméno se našlo jako popis na figuře bohyně během vykopávek. Heraion byl používán do stejné doby. Mimo městské hradby byly svatyně zasvěcená chtonním božstvům. Nejdůležitější bylo na Contrada Bitalem (odvozeno od jména Madona di Bethelem). Byl to Thesmophorion dedikovaný Démétér. Bylo zde nalezeno množství ex voto figurek. Další místa , kde se uctívali chtonní božstva a bohyně Athéna byla na severu na místě zvaném Carrubbazza a v jihovýchodní části dnešní Gely. Zajímavé je místo Heroon věnovaný zakladateli města Antifemovi na jihozápadním svahu od Acropole. Teritorium Gely je jedno z nejlépe archeologicky zdokumentovaných míst na Sicílii díky výzkumným pracím pod vedením Dinu Adamesteana a Piera Orlanda nehledě na výzkumy vedené Paolem Orsim.