KAMARINA

Historie


Kamarina
Město na jihozápadě Sicílie, 20 km od Ragusy bylo založeno Syrakusami v letech 599 – 598 př.n.l. dvěmi zakladateli (ekistes) Daskonem a Menekolem. Z počátku mělo nově založené město přátelské vztahy s endogenními Sikely, kteří měli svá sídla na pláni Dirilloa na kopcích Iblea.Po pouhých 46 letech se dostává do střetu se svojí Polis (zakladatelské město) a snaží se získat nezávislost na Syrakusách. Pokus se nezdařil a jako trest je Kamarina podle Thukidida zničena do základů. Zdá se, že místo zůstalo pusté do r. 495 př.n.l., kdy Hippokratés, tyran z Gely po bitvě u řeky Eloro, získal Kamarinu smlouvou se Syrakusami a znovu vybudoval město. Netrvalo to příliš dlouho a město bylo opět zničeno Gelonem, vládcem ze Syrakus a to v roce 485 př.n.l. Po vyhnání Thrasybula ze Syrakus se vrátili obyvatelé a znovu zakládají Kamarinu s následným rozdělením půdy. O novém městě se zmiňuje Pindaros a oslavuje vítěze z Olympie, pocházejícího z Kamariny, Psaunichés vyhrál závod vozů, tažených mulami. V této době se město dostává do období prosperity, udržuje si nezávislost a patří mezi prominentní města Sicílie. Nicméně stále zůstává rivalem Syrakus a během války mezi Leontinoi a Syrakusami se přiklání k Leontinoi v roce 427 př.n.l. Ve městě ale existovala strana, která se stavěla přátelsky k Syrakusám a je velmi pravděpodobné, že tato skupina měla vliv na uzavření příměří při jednání v Gele. To vedlo k všeobecnému míru na Sicílii. Kamarina je v tomto období natolik silná, že má nějaký majetek na území Morgantiny, která je daleko ve vnitrozemí (Thukidides). O několik let později je Kamarina znovu připravena pomoci Athénám ve válce proti Syrakusám, ale v době kdy se athénské vojsko vylodí na Sicílii, se Kamarina dává na cestu neutrality. O několik let později velká invaze kartaginského vojska za velení Himilcara zpustošila okolí Kamariny na jaře r. 405 př.n.l., ale město samé ne, ale když Dionýsius nedokázal odvrátit pád Gely, jejíž obyvatelstvo bylo donuceno opustit město, mělo to vliv na samotnou Kamarinu, kde všichni obyvatelé opustili město a vydali se do Syrakus a odtud do Leontinoi (Diodóros). Podle smlouvy, uzavřené mezi Dionýsiem a Kartaginci se mohli obyvatelé Agrigenta, Gely a Kamariny vrátit do svých měst, ale jako poplatníci Kartága a se zákazem znovu postavit hradby. To nebrání obyvatelům, aby za pár let neposkytli vojenský kontingent na pomoc Dionýsovi v další válce s Kartágem. Jinak není o Kamarině v době jeho vlády vůbec slyšet, ale předpokládá se, že zřejmě nebyla pod jeho vládou. Po smrti Dionýsia Staršího se přiklání k Dionovi a posílají mu oddíl na pomoc při pochodu na Syrakusy. V době, kdy ovládal Syrakusy Timoleontes se dostává Kamarina znovu na krátký čas do období prosperity, ale za války mezi Agathoklem a Kartaginci opět trpí plundrováním okolí a je vydrancována Mamertinci. Během první punské války se sice přihlásila k Římu, ale poté co město bylo vydáno kartaginskému generálu Himilcarovi v roce 258, se vrátilo hned pod římský vliv. Konzulové A.Atilius a C. Sulpicius potrestali město za odpadnutí od Říma a prodali mnoho obyvatel do otroctví. V roce 255 se okolí města stalo svědkem katastrofy římského loďstva během velké bouře a výsledkem bylo potopení většiny flotily. Z 364 lodí se zachránilo pouhých 80 lodí a ty ještě byly poškozené. Po této epizodě není o Kamarině mnoho slyšet, pouze v části Cicerova traktátu o Verrovi. Nicméně z Ptolemaia se ví, že město v nějaké podobě existovalo do 2.stol.

Plán města


Muzeum 2
Město bylo vybudováno na pobřeží, mezi ústími řek Ippari a Oannis (nyní Rifrescolano) a bylo osídleno již v mladší době bronzové. Fortifikace pochází z poloviny 6.stol.př.n.l., byla postaveno z malých kamenů v délce 7 km a obklopovala území o rozloze 150 ha, které však nikdy nebylo zcela urbanizováno. Zdi byly v 5. a 4.stol.př.n.l. přestavovány a hradby měly tři brány, na východě, západě a na jihu. První založení se odehrávalo okolo hlavní cesty, která vedla po hřbetu kopce od západu na východ a spojovala Agoru se svatyní Athény, která byla zhruba uprostřed města. Necropolí bylo založeno několik, jedna z nich se nacházela východně od města na místě dnešního Rinfrescolaro, zhruba 2 km od chrámu Athény a obsahovala více jak 2 000 tomb a byla užívána hlavně v 5.stol.př.n.l. Další Necropolis byla severně od města v místě zvaném Scoglitti. V polovině 5.stol.př.n.l.se začínají razit peníze a v tomto období je realizována výstavba města, během Gelonova znovuzaložení města. Tedy okolo hlavní ulice – Plateia B, v byzantských dobách transformovala do křesťanského kostela a poté byla stavba systematicky využívána jak ozdroj stavebního kamene. Byl postaven jako klasický tripartitní chrám s celou 39,8 x 15 m.

Severní stoa
V roce 1980 se uskutečnily poslední výzkumy v oblasti Agory, která nebyla příliš vzdálená od přístavu, ke kterému vedla cesta v pravém úhlu na Plateiu B byl blízko ústí řeky Ippari. Během kartaginského útoku na konci 5.stol.př.n.l.byla postavena nová fortifikační zeď, která přetínala město od severu k jihu a stála blízko chrámu Athény. V 5 stol. V té době jsou využívány další prostory jako Necropolis Passo Marinaro, Cosso Campisi a Randello. Při přerozdělování půdy, která souvisela s novým založením vzniklo také v okolí města několik farem, které byly poměrně rozlehlé. Součástí Timoleonových stavebních aktivit bylo rozšíření obyvatelné plochy a to směrem k blízkým kopcům Eracle a Casa Lauretta., které nebyly dříve součástí města. Město bylo rozděleno pěti hlavními ulicemi Plateia a na ně v pravém úhlu navazující vedlejší Stenopoi a vytvořily se tak bloky o velikosti 35 x 135 až 138 m. Jeden z těchto bloků byl odkryt u Casa Lauretta.

Oltáře 2
Velkým atributem Timoleonových aktivit byla výstavba budov na Agoře, která byla v prostoru posledních dvou bloků, vzniklých výstavbou ulic. Místo bylo ze tří stran obklopeno dlouhými budovami s kolonádou – Stoa. Severní stoa obsahovala 17 místností otevřených do portika tvořeného 34 sloupy mezi kterými byly podstavce pro sochy. Na západní straně Agory byla dlouhá budova, pravděpodobně bez portika se vstupy z východní i západní strany. Na severní straně bylo několik místností obsahující lázně s lavicemi. Mimořádný byl objev 800 amfór řecko-italského typu v místě jižní budovy na Agoře. Amfóry jsou datované do 3.stol.př.n.l.a jsou chloubou Archeologického Muzea. Souběžně se severní stoou byla objevena budova, zřejmě starší stoa, která obsahovala rovněž portiko a byla otevřená jižním směrem a tvořila tak spodní Agoru na západní straně. Horní (východní)Agora byla obklopena ze tří stran a otevřená na západ. Na západní straně Agory byly čtyři oltáře- Altare a tři malé svatyně otevřené na východ a orientované severojižním směrem (podobně jako v Morgantině).

Muzeum


P1040361
Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, největší chloubou je kolekce amfór. V první místnosti (bývalá lisovna vína) je zachovalá bronzová helma ze 7.až 6.stol.př.n.l.pocházející z vraku lodi. Z moře byly vyzdviženy také kotvy lodí. V dlouhé části budovy jsou nálezy od nejstarších dob, od doby bronzové. Následují dvě tomby z nejstarší antické doby kolem založení města. Následují sošky nalezené na místě svatyně Persefony a nálezy z okolí chrámu Athény. Ve čtvrté místnosti jsou vidět základy chrámu Athény a na nádvoří část zdí celly, stavba pochází z 5.stol.př.n.l. V muzeu je množství sarkofágů pocházejících z jednotlivých Necropolí,. V západním pavilonu jsou seznamy občanů Kamariny, nalezené v chrámu a pocházejí z doby znovu založení Kamariny z řecké Gely, tzn.okolo roku 460 př.n.l. V další místnosti jsou zmiňované amfóry, je zajímavé, že typy amfór jsou opravdu z celého Středomoří, pocházejí z Korinthu, Attiky, Lakónie, Chia, Etrurie, Fénicie, Massalie atd. Některé sloužily jako dětské urny - enchytrismoi. Následují nálezy z Necropolis