Himera

                     

Historie


Tempio della Vittoria - pohled z jihu
Himera byla založena během druhé fáze řeckého osídlování západní části Středomoří a to v roce 649.př.n.l. Podle Thukidida to bylo ze Zankle s pomocí skupiny exulantů ze Syrakus, zvaných Miletidy a další skupinou pocházející z Chalkidy na Euboi, což byla zakladatelské město Zankle. Takže je pravděpodobné, že tři zakladatelé Himery – ekistés byli vlastně vůdci těchto tří skupin obyvatel. Podle pramenů se jmenovali Simos, Euklid a Sacone. Tato směs vytvořila i místní iónsko-dórský dialekt. Město bylo založeno na severním pobřeží Sicílie u Tyrhénského moře v nejzápadnější výspě řeckého osídlení, blízko území, které kontrolovali Kartaginci (epikrateia). A poloha byla učujícím činitelem historie města. První konflikt byl s Akragasem, které se díky svému bohatství a moci neustále rozrůstalo a svůj vliv se snažilo uplatnit i na severu ostrova, protože pak by kontrolovalo spojnici mezi severem a jihem ostrova. To bylo za vlády akragaského tyrana Phalarise (580-550). Konflikt s Kartágem na sebe nenechal dlouho čekat a zhruba po sto letech tyran Theron z Akragasu obsadil Himeru, vyhnal Therilla, syna Crinippa, který měl spojence ve vládci Anaxilasovi z Rhegia (dnešní Reggio di Calabria). Theron ve spojení s rodinou Deinomenidi ze Syrakus a Gely vytvořil spolek s cílem ovládnutí Sicílie jak politicky, tak i vojensky. Došlo tedy k prvnímu vojenskému měření sil mezi Kartágem a řeckými městy. Je dost dobře možné, že došlo i k dohodě mezi Kartágem a Peršany, kteří ve stejnou dobu zaútočili na Řeky ve východní části Středomoří. Mezi národy, které Peršané ovládali a byli v jejich vojsku, byli také Foiničané, kteří založili Kartágo a existoval mezi nimi a novou kolonií čilý obchodní a politický styk. Vojsko, které vypravili na Sicílii na žádost vyhnaného Therilla, bylo pod velenim Hamilkara, syna Hannona a bylo obrovské: 300 00 lidí (Kartaginců, Iberů, Lybijců, Sardiňanů, Elymů Korsičanů, Sicelů, Sikánů a dalších), 200 vojenských plavidel a nespočítaně jiných plavidel zajišťujících logistiku. Po bouři, při které utrpěl Hamilkar dost velké škody, připlul do Panormu (dnešní Palermo) a po třech dnech vyrazil k Himeře, kde rozbil dva tábory, jeden pro pěší vojsko a druhý pro námořnictvo. V prvních střetnutích vítězilo vojsko Hamilkara a Therón okamžitě požádal Gelona aby urychleně přitáhl s vojskem na pomoc. Gelón, který disponoval s minimálně 50 000 pěšáky a 5 000 jezdci, okamžitě vyrazil. V bitvě, kdy uplatnil Gelon svojí chytrost, dobyl tábor pěšího vojska Kartaginců a v boji byl zabit Hamilcar. Podle Diodóra Sicilského zůstalo na bojišti 150 000 mrtvých, protože Řekové nebrali zajatce. Po bitvě byl určen vládcem města Thrasydaeus, syn Theróna. Za jeho despotické vlády došlo k boji s Hierónem ze Syrakus a po vítězství Hieróna byl Thrasydaeus vyhnán jak z Himery, tak i z Akragasu. V době athénské expedice proti Syrakusám se Himera přiklonila k Syrakusám a nedovolila přistání athénského loďstva pod Nikiásovým velením, ale již krátce nato se zde vylodil sparťan Gyllipus a v jeho armádě, která se vydala na pochod k Syracusám, bylo i množství Himeřanů. Krátké období klidu a prosperity skončilo během velké kartaginské expedice (okolo 40 000 vojáků), kterou vedl Hannibal Mago z rodiny Barkasů. Nejdříver dobyl a vyplenil Selinunte a posílen oddíly Elymů a Sikelů se vydal k Himeře. Celkově měla tedy armáda zhruba 50 000 mužů. Himera byla velmi špatně opevněná se slabými fortifikačnímo zdmi, nicméně obyvatelé Himery se postavili na zoufalý odpor a byli také posíleni 3 000 muži ze Syrakus pod velením Diocla, který ale odešel z Himery a nechal tak obyvatele napospas Kartagincům. Po pádu města se Hannibal krutě vypořádal se zajatými Himeřany. Více jak 3 000 jich dal obětovat a popravit na paměť svého děda Hamilcara a celé město srovnal se zemí, aby nic nepřipomínalo jeho porážku a smrt. Část přeživších obyvatel založila nové město Thermae Immerese pár kilometrů na západ. Některé prameny hovoří o tom, že město bylo založeno Kartaginci v r.407 př.n.l. Stále se ale vyskytuje pojmenování Himeřané nebo obyvatelé Himery, protože Cicero mluví o Scipiovi Africanovi, který když dobyl Kartágo posílá sochy obyvatelům do Akragasu a Gely sochy, které odvezli Kartaginci a zároveň posílá Himeřanům odvezené sochy z Himery i do Thermae Immerese. V roce 314 př.n.l. se jméno vyskytuje ve smlouvě mezi Agathoklem a Kartágem, když se Herakleia, Selinus a Himera zmiňují jako města, která zůstávají pod nadvládou Kartága. Himera byla rodištěm básníka Stesichóra, jehož socha byla stále k vidění v Termae Himerenses i v době Cicera. Olympijský vítěz Ergoteles byl obyvatelem, nikoliv rodákem a výše zmiňovaný Agathokles byl rodákem z Thermae. Archeologickým výzkumem samotného chrámu Tempio della Vittoria se zabýval Stefano Vassalo v r. 2005

Plán města


Pohled z Temenosu na Tempio della Vittoria
Město bylo založeno podél levého břehu stejnojmenné řeky a hlavní část města byla na SV cípu plata kousek od pobřeží na na jeho východní části se nacházel Temenos. Obývaná část města byla rozdělena do dvou sektorů. Jeden na poměrně úzkém a rovném platu a druhý na místě zvaném Buonfornello, který byl na severním svahu plata. Dvě Necropole se našly více na jihu na svahu plata Tamburina, která sloužila pro obyvatele horního města. Pro obyvatele spodní části města byla Necropolis na pravém břehu řeky na místě Pestavecchia. Archeologické výzkumy ukazují na dvě etapy budování města. První, spadající do 7.stol.př.n.l.a druhá spadá do druhé čtvrtiny 6.stol., kdy bylo město přestavováno. V této podobě existovalo do zničení města Kartaginci v r. 409.př.n.l. Horní část byla postavena v první fázi a domy byly rozmístěné v rozích plata. Základy domů byly z říčních kamenů a zdi byly postaveny z nepálených cihel a slámovými střechami a prakticky všechny v jednom směru: SV-JZ. Temenos byl vyčleněn pro sakrální budovy božstev, chránících město. Agora se nacházela pravděpodobně západně od svatyní.V druhé polovině 6.stol.se město architektonicky upravilo tak, že středem se stala hlavní městská komunikace plateia, vedoucí severojižním směrem přes celé plato. Byla přerušována 16 vedlejšími ulicemi stenopos

Stenopos I a Insula I
, vedoucími ze západovýchodním směrem a spolu tak vytvořily bloky o velikosti 132 x 64 m. Každý blok byl ještě rozčleněn pasážemi (ambitus) na jednotlivé domy, které se sestávaly z dvora, několika pokojů, obsahující přijímací pokoj. Odkrytá část města, umístěná za Santuariem Athény, je rozdělená na tři bloky – Insulae I, II a III.rozdělených ulicemi stenopos 1 a 2 a byla to nejdůležitější část města. Nicméně z nejstarší doby (druhá polovina 7.stol.př.n.l.) pochází jen velmi málo staveb, které jsou orientovány jinak než pozdější zástavba ze 6.stol.př.n.l. Ulice byly široké 5,6 až 5,8 m. Insulae I má díky tvaru náhorní plošiny trojúhelníkový tvar a nejhůře zachovalá. Insulae IImá rozměr 164 x 32 m a je nejlépe zachovalá a obsahuje i městskou svatyni, která svojí velikostí 16 x 16 m byla identická jako domy v insulae a pocházela z prvního osídlení. Přestavěná byla ve stejné době jako ostatní budovy a stavba je typu oikos se vchodem z východu a obsahovala escharu (obětiště) V budově a v jejím okolí byly nalezeny terracotové votivní předměty, votivní dary v podobě masek rhódského typu a svatyně byla pravděpodobně zasvěcena bohyni Démétér. Z insulae III je odkrytá pouze severní část.

Insula XII
Na jižním konci plata je odkryta insulae XII, která byla rezidenčního typu, sice klasického řeckého typu, ale zřejmě to byly exkluzivnější domy než v Insulae I – III. Okolo vnitřního dvora byly místnosti podél ulice a některé domy měly prodlouženou hlavní obývací místnost spojenou jednou stranou s vnitřním dvorem a poté i s ostatními místnostmi. Zdi byly dvojité s vyplněním vnitřního prostoru říčními kameny (Emplekton). Ještě na jih od předchozí insulae jsou insulae XV a XVI. Rozčlenění a stavby domů ukazují na to, že byly zřejmě využívány pro zemědělské aktivity, kdy se využívalo větších nerozdělených staveb pro skladování a přípravu zemědělských plodin. Větší je insulae XV. Insulae XVI je charakterizovaná velkým vnitřním dvorem, okolo kterého byly otevřené budovy a u zdí byly objeveny příkopy, které možná sloužily pro skladování produktů. Po destrukci města byly tyto budovy později dále využívány.

Tempio A a B - pohled na Anticellu
Hlavním ochranným božsvem města byla bohyně Athéna, jejíž svatyně byla situována na SV straně plata s otevřeným prostorem směrem k moři. Nejstarším chrámem je svatyně A, pocházející z konce 7.stol.př.n.l.svatyně měla naos, který byl v podstatě cella a sekos, v jehož středu byl podstavec, který byl předpokláným základem pro sochu boha nebo bohyně. Měřil 15,75 x 6,04 m. Podobně jako celé město, byl i temenos přestavěn ve 4.stol. Okraj na jižní straně byl upraven do směru městských bloků a chrám B byl postaven na základech chrámu A udržující původní orientaci chrámu. Postaven byl jako hekatompedon, stavba měřící sto stop, tedy 30,7 m ( šířka 10,6 m )bez portika a s trojdílným rozdělením chrámu. Před chrámem byla přidaná menší rampa o rozměrech 2,75 x 3,66 m. Vyzdoben byl reliéfy znázorňující úkoly Heraclea. Mezi koncem 6.stol.a začátkem 5.stol.př.n.l.byl prostor svatyní znovu přestavěn a byly přidány dvě menší stavby, chrám C – Megaron, postavený na severu se stejnou orientací jako chrám B s rozměry 14,3 x 7,15.

Tempio D - pohled od západu
Na opačné straně byl postaven chrám D – také jednoduchý Megaron, ne zcela paralelní s peribolem, na jižním okraji Temenosu o velikosti 13,75 x 6,55 m a s rampou na východní straně s rozměry 5,3 x 3,15 m. Obě stavby byly vyzdobeny teraccotami. Před chrámy A a B je ve vzdálenosti 32 m oltář. Východní část města byla postavena na úbočí horního plata a s výjimkou několika zbytků z prvního založení města, jsou všechny ostatní odkryé stavby z druhého období výstyvby města, tedy ze 6.stol.př.n.l. Dvě částečně odkryté insulae ukazují na šířku ulic okolo 6 m a na budovy, které byly stavěné na uměle vytvořených terasách. Většina domů má vnitřní otevřený prostor, kolem kterého byly postaveny místnosti. Zdi jsou technicky stejně postavené jako na horním paltu, tedy dvě paralelní zdi vyplněné menšími říčními kameny. Tak jako i v insuale II na horním platu, je součástí východní části menší svatyně přímo v městské zástavbě

Východní čtvrť-Sacello
. Sestává se ze čtyřech místností a bylo zde nalezeno mnoho terracotových figurek představujících Démétér a Athénu a spadají do archaického období v letech 575 – 550 př.n.l. Viditelné části zdí pocházejí z doby 430 – 409př.n.l., kdy bylo město zničeno Kartaginci. Spodní město se vyvíjelo velmi rychle. Z první fáze není moc zbytků budov nebo nálezů, ale z konce archaické doby je jich poměrně dost a ukazují na dobu 580 až 560 př.n.l., tedy na dobu, kdy se rozvíjela i horní část města. Plán zástavby je poplatný morfologii terénu, má širší bloky domů a dá se usuzovat, že horní část osídlili spíše majitelé půdy a vůbec majetnější třída, spodní zřejmě obývali kupci a obchodníci, kterým určitě vyhovovala kratší vzdálenost k přístavu. Největší stavbou je určitě tzv. Chrám „della Vittoria“ - Chrám vítězství. Tato stavba byla postavena v první polovině 5 stol.př.n.l.a je to nejdůležitější a největší stavba v Himeře

Tempio della Vittoria-severní část a Monte San Calogero
. S největší pravděpodobností byl chrám zasvěcen Athéně a byl postaven mezi lety 470 – 460 př.n.l. Je to dórský hexastylový, peripterální chrám se 6 sloupy v průčelí a se 14 na stranách. Vstup je do pronau se dvěmi sloupy. Za vstupem do celly jsou po obou stranách schody. Stavba obsahuje také opisthodomos, rovněž se dvěmi sloupy. Rozměry stavby jsou 22,5 x 56m. Stavba byla bohatě zdobena metopy a střešními podobiznami lvích hlav, které jsou k vidění v muzeu v Palermu. Je pravděpodobné, že stavba byla oslavou vítězství řeckých sil na Kartágem. Fronton měl sochařskou výzdobu, z níž se zachovalo jenom pár fragmentů. Chrám byl pravděpodobně zničen požárem a Kartaginci po dobytí Himery v roce 409.př.n.l. V roce 1929 byla Pirrem Marconim ztržena středověká věž a zbytky chrámu byly stabilizovány.

Muzeum


P1040254
V archeologickém areálu je menší muzeum s nálezy jak z horního plata, tak i z necropolí. Část exponátů pochází z potopených lodí a rozsáhlá je kolekce amfor, které jsou různých typů. Korintské, amfory pocházející z řeckých ostrovů Chios, Lesbos, Sámos, tedy z egejského prostředí. Zastoupeny jsou i kyperské. Dalším typem jsou athénské amfory, pocházející ze 6.stol.př.nl. Z té samé doby jsou nálezy etruských váz a amfor a jako poslední skupina fénicko – kartaginských amfor pocházejících z oblasti Afriky nebo hispánské, sardinské a také z kartaginských držav na Sicílii, z Panormosu, Solunta a Motye.