NAXOS (Giardini Naxos)

Historie

Podle všeho nejstarší řecká kolonie na Sicílii, na jejím východním pobřeží, založená okolo roku 734 př.n.l. osadníky z Euboie spolu se skupinou Dórů a Iónů vedených Theoklem (ekistes). Hned po příjezdu postavili osadníci oltář Apollónovi Archegetovi, doprovázejícímu bohovi, kterému bylo obětováno před odjezdem. Ještě v 5. stol.př.n.l. byl oltáře před branami města. Datum založení města popisuje jak Thúkidides, tak Ephoros, který datum spojuje s desátou generací po dobytí Tróje a Hellanikos dodává, že mezi osadníky byli i lidé z ostrova Naxos v Kykladách, podle něhož byla pojmenována osada. Je pochopitelné, že zcela přesné založení není možné určit, ale je pravda, že nejstarší nálezy pocházejí z let 740 až 730 př.n.l., takže Thúkididovo datum může být pravdivé, ale na druhou stranu na Sicílii existuje více nálezů z této doby (Zankle, Katane, Leontinoi). To může znamenat, že řecké osídlení vzniklo víceméně v jeden čas. Volba místa vyhovovala přístavním aktivitám. Nalezené mince, nejstarší na Sicílii, zobrazovaly Dionýsa s hroznem vína, což naznačuje důležitost produkce vína na půdě, která se nehodila k pěstování obilovin. Nejstarší keramické nálezy ukazují na euboiský původ a ne na ostrov Naxos, ale byla nalezena stéla, která obsahuje popis v písmu, který byl užívaný na Naxosu, což by podporovalo teorii o účasti obyvatel Naxosu na založení města. I když město nebylo rozsáhlé, bylo důležité jako bod, odkud byla spojnice s původní vlastí. Naxos založil svojí kolonii Kallipolis, která nebyla dodnes identifikovaná. Po prvním útoku na město ze strany Hippokrata, tyrana z Gely na začátku 5. stol.př.n.l. se město stalo obětí expanze ze strany Syrakus, kdy v roce 476 př.n.l. Hieron zničil město, deportoval obyvatele do Leontinoi a až v roce 460 př.n.l. po pádu vlády rodiny Deinomenidů a restauraci demokratické vlády v Syrakusách, se mohlo obyvatelstvo vrátit a třicet let žilo město v míru. Z té doby pochází další emise mincí s Dionýsem na jedné straně a na druhé s pijícím Silénem. Během první pepoponéské války (427 – 424 př.n.l.) i druhé (415 – 413 př.n.l.) expedice Athén se s nimi Naxos spojil a po porážce Athén bylo město vydrancováno v roce 403 Dionýsiem, půda byla dána Sikelům a obyvatelstvo prodáno do otroctví. Město jako takové přežilo ve velmi omezené míře a bylo koncentrováno kole zálivu a mince z tohoto období nesou nápis Neapolis, nicméně pokračovatelem města bylo Tauromenium (dnešní Taormina), založené přeživšími obyvateli Naxosu v roce 358 př.n.l. vedenými Andromachem, otcem historika Timaia.

Plán města

Původní plán města byl umístěn na svazích Taura na lávové terase u poloostrova Schiso, který uzavírá přírodní záliv. Na západě hraničilo město s řekou Santa Venera. Velmi výhodná poloha u moře byla využívána již od Neolitu a i v době příjezdu Řeků bylo místo osídleno původním obyvatelstvem. Město bylo v první fázi projektovamé na přibližně 10 ha. Z té doby jsou dvě ulice běžící paralelně s pobřežím, tedy v SV – JZ směru a zbytky jednoho domu s jednou místností a lavicí podél jedné stěny. (podobné domy byly Megaře Hybleia). V polovině 7.stol.př.n.l. se Naxos rozrostl na zhruba 40 ha. Ulice orientované severojižně, byly klasicky překříženy vedlejšími ulicemi. Domy měly čela obráceny do ulic. Některé domy byly tzv. typu Pastas, kde spojení místnosti s okolím je řešeno portikem a byly stavěny v archaické době. Na konci 6.stol.př.n.l.bylo město obehnáno dvojitou hradbou polygonálního typu v celkové délce asi 5 km. Na začátku 5.stol.př.n.l.se tvář města změnila a je dost dobře možné, že iniciátorem byl Hieron ze Syrakus, který po obsazení Naxosu v r. 476 mohl dát impuls k nové výstavbě a znovuosídlení dórským obyvatelstvem, pravděpodobně obchodníky. Tvar města byl podle Hippodama z Milétu, tvořený třemi hlavními ulicemi Plateiai ve směru V – Z, z nichž prostřední sloužila jako hlavní ulice města. Čtrnáct Stenopoi projektovaných v pravém úhlu na hlavní ulice rozdělovalo prostor na jednotlivé bloky. V pořadí čtvrtá Stenopoi vedla ve stejném místě jako starší cesta do Zankle (Messina). Na každém místě, kde se střetávaly hlavní a vedlejší ulice byl umístěn podstavec oltáře, všechny stejné velikosti a ze stejného materiálu, lávového kamene. Bloky budov tvořené ulicemi měřily 157 x 39 m s výjimkou těch, které byly u svatyní, ty byly menší. Bloky se sestávaly ze čtyřech domů, oddělených úzkými uličkami, ambitus osahujících drenáže pro odtok dešťové vody. Domy byly ve většině případů velmi malé, s atriem, které bývalo zastřešené. Stále není jasné, kde vlastně ležela Agora, ale podle posledních výzkumů byla v oblasti křížení Stenopos 6 a Plateia C. Místo bylo blízko přístavu a leželo mezi hlavními ulicemi vedoucími do Katane a Zankle. Některé sakrální budovy byly možná bez sloupů, dá se tak usuzovat podle množství terracotových předmětů nalezených na jednom místě. Na konec 7.stol.př.n.l.lze datovat malý chrám C na východní straně města, který byl postaven cella in antis. Nejdůležitější místo pro městské svatyně, Temenos, bylo na J-V okraji města., blízko levého břehu řeky Santa Venere, místo bylo zasvěceno bohyni Afroditě. Bylo postaveno v druhé polovině 7.stol.př.n.l.a koncem století bylo místo obehnáno polygonální hradbou. Místo mělo dvy vchody, jeden na jižní straně a druhý, tvořený Propylajemi, na severní straně. Po vybudování nové fortifikace v 5.stol.př.n.l. se stal jižní vchod součástí hradeb, severní vedl z obytné části města. V Temenosu se nacházela svatyně A se SV – JZ orientací a výstavba spadádo nejstarší doby města, konec 7.stol.př.n.l. V podobné pozici je oltář na jižní straně areálu. Několik oltářů je roztroušených po jižní straně Temenosu a na konci 6.stol.př.n.l.byl postaven chrám B na místě původního chrámu A, jenom v trochu jiné orientaci V – Z. O chrámu se vedly spory, kterému božstvu byl zasvěcen. Část vědců chrám považuje za Aphrodision, jiní za chrám Hery, protože byl její název napsán na nalezené části Hydrie. Hned vedle tohoto areálu byly na břehu Santa Venera objeveny další posvátné objekty. Ve městě měla tradici keramická výroba, produkce váz, amfór eoboiského typu s produkcí mezi 8.a 7.stol.př.n.l., protože těžba jílů potřebných pro výrobu keramiky byla nedaleko, severovýchodně od města a jedna z dílen byla přímo na Temenosu. Obsahovala obdélníkovou pec pro vypalování dlažeb a další kulaté pro vypalování váz, které mohly sloužit pro potřeby kultu. Další dílny byly na kopci Lurunchi na severním okraji obce, kde bylo i skladiště hlíny. Používaly se od konce 6.stol.př.n.l.do 5.stol.př.n.l. Komplex obsahoval tři pece. Další, menší dílna, byla nalezena mezi tokem Santa Venera a Alcantarou. Necropolis byla na severu za městem, podél hlavní ulice vedoucí do Zankle (Stenopos 6). používala se od nejstarších dob města (nalezeno bylo dvacet tomb) až do helénské doby. Další místo pro pohřbívání bylo odkryto na západě města, na poloviční vzdálenosti mezi řekami Santa Venera a Alcantara. Bylo to jakési prodloužení ulice Plateia B.