Leontinoi - Sicílie

LEONTINOI

Historie

U dnešního města Lentini, mezi Catanií (Katane) a Syrakusy leželo staré řecké město Leontinoi, založené Theoklem z prvního řeckého města na Sicílii Naxosu, pět let po založení Syrakus, tedy v roce 729 př.n.l. v blízkosti sídel domorodých Sikelů (Thukidides). S nimi měli noví obyvatelé střídavě dobré a horší vztahy až do doby, kdy přišli do Leontinoi další kolonisté z Megary Hyblai pod vedením Lamise. Prehistorické osídlení je patrné na kopci Metapiccola, kde byly odkryty domy původního obyvatelstva. Jakmile začalo řecké město expandovat, docházelo ke zničení sídel původních obyvatel a to v celém okolí Leontinoi. Obyvatelstvo se věnovalo zemědělství (klasy na mincích) a chovu koní. Bohužel, není moc známo o historii v klasickém období. Na začátku 6.stol.př.n.l.se dostává k moci Panaetius (Panezio), který se prohlásil tyranem a byl to vlastně první samovládce na Sicílii. Na začátku 5.stol.př.n.l.vlivem moci rodu Deinomenides se dostává Leontinoi do sféry vlivu Syrakus, jak je vidět na prvních ražených mincích z druhé čtvrtiny 5.stol znázorňující quadrigu (čtyřspřeží) a na reverzu lví hlavu, symbol města Syrakus. V roce 476 př.n.l. Hierón deportoval do Leontinoi ze zničených měst Naxos a Katane obyvatelstvo. Po pádu Deinomenidů, (Thrasibula) se dostává město do styku s vlivem domorodého Ducezia, který chtěl v oblasti vybudovat nezávislé panství Sikelů a poté se stává členem aliance Chalchedonských měst spolu s Athénami, které přesvědčil velký řečník té doby Gorgyas z Leontinoi aby přišli na pomoc těmto městům. Kongres v Gele roku 424 ratifikoval příměří na celém ostrově a donutil Athény odstoupit od smluv. Město Leontinoi se znovu dostává pod vliv Syrakus a rozdělilo se na dva tábory. Jeden, který tvořili velcí vlastníci půdy, favorizoval Syrakusy a druhý, který vytvářel demokratickou stranu, se přikláněl ke spolupráci s Athénami. Nobilita byla podpořena Syrakusami a demokraté byli vyhnáni do různých částí Sicílie. Opevnění města bylo zničeno a ve městě zůstalo pouze několik obyvatel. To se stalo jednou ze záminek pro druhou Athénskou expedici na Sicílii (415 – 413 př.n.l.), která skončila katastrofou pro Athény. Ve válce sicilských měst proti Kartagincům je po obsazení Gely a Kamariny sice dosažena nezávislost na Syrakusách, ale Leontinoi je obsazeno obyvateli Akragasu v roce 406 př.n.l., nicméně to trvá jen krátký čas, protože nový vládce Syrakus, Dionysios, znovu obsazuje Leontinoi a z města se stává skladiště pro potřeby Syrakus a jeho vojska. Po skončení války je vydáno město nezaplaceným žoldnéřským vojákům. V bojích mezi Dionem a Dionysiem straní město prvnímu a je obsazeno Dionýsiovým generálem Philistem. V dalším konfliktu mezi Timoleontem a Hiketasem je na straně druhého a to vede po jeho porážce k dalším deportacím obyvatel do Syrakus. Poté bylo společně s Tauromeniem (Taormina), Katane (Catanie) a Kamarinou potrestáno Agathoklem za to, že tato města stála na straně Kartága. Během invaze épeirského krále Pyrrha do Itálie požádal tyran města Leontinoi, Heraklides spolu se Syrakusami a Akragasem krále Épeiru o pomoc proti Kartagincům a nabídl jak pomocný kontingent, tak zázemí města a 4 500 koňů. Po odchodu Pyrrha ze Sicílie, je město pevně v rukou Syrakus. V první punské válce je Leontinoi relativně mimo válku a po smrti Hierona II nastupuje jeho synovec Hieronymus. Během druhé punské války je zabití několika římských vojáků bráno jako záminka pro generála Marka Claudia Marcella pro útok na město, kterým je v roce 214 dobyto, vypleněno a obyvatelstvo zmasakrováno. Tím začíná nezadržitelný úpadek města.

Plán města

Vývoj města probíhal mezi dvěmi dominantními kopci San Mauro, Metapiccola a údolím, které vytvářejí. První osídlení bylo na kopci San Mauro a během 6.stol.př.n.l.se rozrůstalo východním směrem ke kopci Metapiccola, které bylo osídleno již v době bronzové a v době příchodu Řeků tady měli sídlo původní obyvatelé ostrova, obydlí byla popsána jako jako dřevěné chatrče, capanna a dostala pořadí A-F. Velmi zřetelně jsou vidět zapuštění obydlí do terénu, které se pohybuje od 0,2 m do 0,8m a velikosti obdélníkových chatrčí jsou v rozmezí 3,5x4,1m do 10x5,1m. Capanny vykazují shodné rysy s nalezenými objekty na Liparech a v Morgantině. Časově jsou řazeny mezi 11.stol.př.n.l.až 9.stol.př.n.l. Podle Polybia byla sídla kolonistů ve vyšších polohách kopců spolu se sakrálními stavbami, v údolí byla Agora spolu s veřejnými budovami. Město mělo dvě brány, jedna byla na jižní straně směrem k Syrakusám a druhá na severní straně, na nižší úrovni, vedoucí k Leontinským polím. Blízko, na západní straně byla další obytná čtvrť, na břehu řeky Lixos (dnes San Eligio). Archeologické práce potvrzují pasáže z Polybia. Na kopci San Mauro bylo nalezeno množství terakotových architektonických nálezů, které pocházejí z výzdoby velkého chrámu a řeckých budov, postavených na skále. Jsou datovány do 8. až 7.stol.př.n.l. Na kopci Metapiccola byly objeveny zbytky chrámu na západním svahu, postaveného v 6.stol.př.n.l. V okolí bylo nalezeno množství terakotových zbytků keramiky attického a korintského původu z druhé poloviny 6.stol.př.n.l. Fortifikace města byla odkryta především na jižním konci, kde byla Jižní brána, syrakuská, jako součást opevnění, které obepínalo celé údolí a běželo ve vyšší hladině dolů po obou stranách údolí v šířce zhruba 160 m. Brána byla, na jižní straně chráněna čvercovou věží. Tento typ obranných věží se vyskytoval u opevnění sicilských měst poměrně často (Eloro, Naxos, Syrakusy). Brána a její bezprostřední okolí prošlo několika etapami stavebních úprav. Hradby byly postaveny v 6.stol.př.n.l.a v průběhu 5.století prošly etapou rozšíření. Poslední stavební úpravy proběhly ve 3.stol.př.n.l. Necropole byla objevena na jižní straně města za jižní bránou podél cesty vedoucí do Syrakus. Byla používána od archaického období do 3.stol.př.n.l. V nejstarším období byly používány tomby k uložení popela mrtvých po kremaci. Druhá Necropolis byla identifikována v oblasti dnešní moderní čtvrti Lentini – Piscitello.

Muzeum První archeologické práce a popisy začaly v r. 1587 Arezzem a rok nato T. Farellem v r. 1588. V 18.století identifikoval Vito Amico celé údolí San Mauro. Větší topografické práce o antickém městě prezentovali v roce 1891 Cavallari a Columba. Ve 20. století vedl archeologické práce P.Orsi. Po 2. světové válce vedl úspěšné práce v letech 1950 až 1955 Giovanni Rizza, které odkryly jižní bránu, tzv. Syrakuskou a popsal i její tři hlavní stavební úpravy. Na kopci S.Mauro vedl práce D. Adamesteanu, který našel okolo Casa Aletta zbytky area sacra z archaického období. Na kopci Metapiccola objevila a popsal G. Rizza sídla z předřeckého období tzv. Capanny (chatrče) a zbytky chrámu. Další dílčí práce probíhaly v letech 1993 v jednotlivých oblastech Necropolí, Via Alaimo, Piazza Umberto, contrada Scala Portazza a Valle Ruccia. Archeologické muzeum bylo založeno v roce 1962 a je rozděleno na jenotlivé sály, které obsahují archeologické nálezy z nejstaršího období neolitu až po období středověku. Antika je zastoupena několika různými typy keramických nádob skyphos, pyxis, kratér, lekythos, lekane, hydria, oinochoé a pod. Jde především o fragmenty kratéru typu Thapsos (730 – 700 př.n.l.). Ze 7.stol.př.n.l. pochází několik kotylai a kylikes se subgeometrickými motivy. Aryballoi ze skupiny Harvard-Heidelberg (660-640 př.n.l.) a jeden typ Mozia. Amfóry typu Corinzio A, transportní amfóry na potraviny (575 -525 př.n.l.). Katharoi s etruským vzorem (625 – 525 př.n.l.), několik oinochoé (650-575 př.n.l.). Keramika je jednak místního původu, tak také importovaná z různých oblastí řeckého světa, Euboia, Attika, iónská města v Malé Asii, kykladské ostrovy , Chios, Kypr, Kréta,Korint apod. Muzeum má několik fragmentů soch (obvyklá Démétér) a část výzdoby (sima)chrámů, nalezené u Casa Aletta, některé spadají na období konce 7.stol.př.n.l.až začátku 6.stol.př.n.l., některé jsou datovány do první čtvrtiny 6.stol.př.n.l. Celý archeologický areál je nepřístupný a moje návštěva byla umožněna díky vstřícnému jednání ze strany ředitelky Archeologického muzea v Lentini, paní dr. Marii Musumi v r. 2012