Atleti na mozaice v Ostii
Protože začínají Olympijské hry 2024, můžeme je přirozeně spojit s antikou. Soutěže, především atletů, převzali Římané od Řeků, proto najdeme v muzeích mnoho soch a na dochovaných mozaikách velké množství vyobrazených atletů. Jako krásný příklad může sloužit mozaika s atlety z Ostie. Hned na pobřeží se nacházela Mořská brána (Porta Marina), jeden ze vstupů do města Ostia a těsně za branou byla v antice příležitost navštívit Lázně u mořské brány, Terme di Porta Marina. Dnes je vlivem nánosů pobřeží o cca 3,5 km dále
Uprostřed lázní byla velká studená místnost, frigidarium, zdobená převážně geometrickými mozaikami ze 4. a 5. století n. l., v jeho severozápadní části jsou na černobílých mozaikách vyobrazeni atleti při různých soutěžích, boxeři, zápasníci a další sportovci.
Uprostřed scény je stůl s cenami pro vítěze. V pravé části stolu je velká, zdobená koruna se třemi paprsky. Velikost je nepřiměřená, takže mohlo být zobrazeno více detailů. Vlevo je palmová ratolest pro vítěze. Vedle stolu je socha boha Herma se čtvercovou základnou, tzv. herma, s palmovou ratolestí. Dále je na mozaice u stolu kovová mísa na vysoké noze, situla, určená pro olej, dále nádoba s uchem a kroužek se třemi strigily.
Pod stolem jsou vyobrazeni dva boxeři a vousatý rozhodčí v tóze. Postoj boxerů dává tušit, že boj již skončil, ale oba mají ještě rukavice, caesti; v pravém rohu stojí ještě jedna, větší herma. Po obvodě najdeme další atlety, nahý sportovec s činkami (asi 1,8 kg), pravděpodobně skokan do dálky. V antice se atlet ve skoku do dálky nerozbíhal, ale skákal z místa a činky mu pomáhaly k delšímu výkonu.
Jeden z atletů je zobrazen se strigilem v ruce, další z atletů drží svazek strigilů, škrabek na pot, olej a špínu, (strigil primárně používali muži, specificky mužští atleti). Jiný sportovec, discobolos s diskem v pravé ruce má zvednutou levou rukou na znamení vítězství (?). Hod diskem byla starodávná disciplína a Discobolos od řeckého sochaře Myróna je ikonická
Mozaiky dalších dvou soutěžících jsou trochu poškozené a ukazují na pankratisty, antické zápasníky. Trumpetista s korunou na hlavě, podobnou té na stole, snad je to vítěz v nějaké soutěži. Velmi zajímavá je mozaika míče pila lusoria.
Pila lusoria
Římané připouštěli, že se hry s míčem naučili od Řeků (zmínka v Homérově eposu Odyssea). Římané hráli různé hry s několika verzemi uvedeného míče. Pila trigonalis, název pocházel od hráčů stojících v trojúhelníkovém postavení. Follis byl velký nafouknutý míč pro hry možná podobné fotbalu nebo při použití rukou, tak volejbal. Paganica byla rovněž koule, ale tvrdší, vycpaná peřím a k hře se používala ohnutá hůl, tedy tak trochu předchůdce golfu. Harpastum byla menší kožený míč pro hru podobnou ragby nebo fotbalu, protože se mohlo do míče kopat a házet, nikoli míč nosit, hra byla oblíbená mezi legionáři (i na Mušově 
).
Pila lusoria v Lázních u Mořské brány
Způsob zobrazení koule, v antice pila lusoria, je poněkud překvapivý, protože se jedná o ‚bucky ball‘ (alotropická modifikace uhlíku, nemá v češtině přesný výraz) nebo nazývaný ‚fullerene‘, je tedy fotbalový míč s pětiúhelníkovými a šestiúhelníkovými plochami. Mnohostěn bucky ball je geometrická sestava skládající se z 12 pětiúhelníků a (co ji dělá zvláštní) několika šestiúhelníků. Kolem každého pětiúhelníku je pět šestiúhelníků. Každý šestiúhelník sousedí se třemi pětiúhelníky a třemi šestiúhelníky. Obyčejný fotbalový míč je tedy bucky ball.
Chemici objevili, že existuje zvláštní forma uhlíku C60 ve tvaru fotbalového míče. Lidé, kteří objevili C60, obdrželi Nobelovu cenu za chemii v roce 1996. Názvy bucky-ball a fulleren odkazují na amerického architekta Buckminstera Fullera, který – zejména v 60. letech – stavěl velké kupole z hliníkových pěti- a šestiúhelníkových částí. Podle badatelů by ostijská koule mohla být reprezentací dodekahedron koule (12 pětiúhelníkových a 4 šestiúhelníkové plochy), ale je pravděpodobně chybnou prezentací pravidelné dvanácti plošného tvaru (12 pětiúhelníkových ploch): dvě pětiúhelníkové plochy (pentagony) byly nesprávně vyobrazeny jako šestiúhelníky (hexagony) .
Zdroje:
- Encyclopedia Britannica
- Lacus Curtius, W. Smith: pila. Universita Chicago
- Foto: Klaus Heese,
- Parco Archeologico di Ostia a autor článku
- Jan Theo Bakker: www.ostia-antica.org
- Hlinovský, V. Drbal: Ostia, průvodce archeologickou lokalitou, 2018
- https://www.ostiaantica.beniculturali.it/it/home/
