Aurelianův templum Solis a uctívání boha Slunce

Velký chrám templum Solis byl postaven v Regio VII na campus Agrippae (templum Solis in campo Agrippae dedicavit), ale přesné místo vyvolalo mnoho diskusí. Zasvěcen byl snad 25. prosince roku 274 císařem Aurelianem. Pro kult bylo ustanoveno collegium pontifika (Dei) Solis [1], byl vyzdoben kořistí ze syrské Palmýry po porážce královny Zenobie v roce 272 a na počest vítězství nad císařem galského císařství Tetrikem v roce 274 n. l. Znovusjednocením říše, která se pod tlakem invazí a vnitřních revolt prakticky fragmentovala, si vysloužil titul Restitutor Orbis, obnovitel světa. Aurelianus mezi jinými administrativními opatřeními prosadil, že se jako součást bezplatného zásobování, annona, bude rozdělovat víno a to možná souviselo s portikem, kde byl sklad vína a ten byl v blízkosti nového chrámu. [2] Ale protože nikdo neidentifikoval zbytky jeho celly nebo základů, někteří badatelé předpokládali, že se jednalo pouze o sloupoví v uzavřeném posvátném prostoru bez vlastního chrámu.

Mapa ukazuje jak Palmýrské království nebo také Palmýrskou říši, tak také Galské císařství. Rok 271

Umístění chrámu

Aurelius Victor uvedl, že Aurelianus postavil fanum – posvátný okrsek – bez zmínky o aedes nebo chrámové budově, ale toto tvrzení by se nemělo brát jako definitivní; Jeho slovní používání nenaznačuje ostrý rozdíl mezi templum a fanum. Regionální katalog, autor Historia Augusta a sv. Jeroným navíc tvrdí, že to, co bylo v tomto okrsku postaveno, byl chrám neboli templum. Vzhledem k širokému použití chrámu pro stavbu a zobrazení chrámu na mincích se zdá být nejpravděpodobnější, že zde byl postaven skutečný chrám jako součást monumentálního okrsku, který Aurelius Victor, který byl v Římě, popsal jako „magnificum“ a pravděpodobně jej i viděl. To, že se chrám nacházel v otevřeném prostoru s portiky, by souhlasilo, protože dřívější chrámy Sola byly s otevřeným prostorem. Chrám stál podle mínění většiny badatelů na místě dnešního kostela S. Silvestro in Capiti a měl orientaci východ – západ.

Nová topografie sluneční oddanosti také hovořila o vojenských vazbách, protože chrám postavil v blízkosti již existujících táborů městských kohort a jehož nově postavené, či přestavěné, kasárny se nacházely nedaleko u nedávno postavené aurelianské zdi. Primární božstvo, jehož podporu Aurelianus zavedl, sluneční bůh Sol, bylo mocné zejména mezi armádou. Z toho důvodu řada Aurelianových císařských předchůdců ve 3. století podporovala své spojení se solárními kulty (Elagabalus, Caracalla, Alexander Severus). Ale Aurelianovo zaměření na Sola jako jeho patrona božstva a jeho způsob uctívání Sola byl jiný než u jeho předchůdců. Solární kult, který importoval do Říma, stavěl na již existujících vzorcích uctívání v armádě (Mithra, Sol).

Bůh Slunce byl velmi staré božstvo. Tento pochází ještě z etruské doby.

Uctívání boha Sol Invictus

Uctívání boha Slunce mělo, i když se to až tak moc neuvádí, poměrně dlouhou tradici v římském náboženství a to již od vzniku města. První chrám boha Slunce, zvaného Pulvinar Sol (Pulvinar Solis) byl za republiky v areálu závodiště Circus Maximus a poté na Quirinalu chrám Sol Indiges (rodící se Slunce). Je nutné také zmínit nejoriginálnější způsob uctívání boha Sola a tím byl Sol Invictus císaře Elagabala. Je znakem jak kontinuity, tak také přechodu v náboženských představách a v jejich změnách. Vedle polyteismu má monoteismus své místo v náboženství pozdní antiky a koncept henoteismu má zde své svébytné místo, tedy uctívání jednoho božstva nad ostatními, aniž by to naznačovalo nepřijímání ostatních bohů.

Uctívání boha Sol Invictus bylo inovativní. Aurelianus zavedl hry, pro které bylo určeno datum 19.–22. října a byli ustanoveni kněží, sacerdotes Soli, kněžství bylo pro privilegované elity a pontifikát (pontifices dei Solis) byl určen pro senátory  (mezi nimi najdeme Praetextata, ideového vůdce pohanské renesance, Memmia Orfita, tchána Symmacha a další významné muže. Zrození boha Slunce se mělo slavit 25. prosince, datum nakonec zdědilo křesťanství a změnilo jej na Boží hod vánoční. Aurelius Victor popisuje chrám jako velkolepý a fungoval minimálně do doby Belisaria, kdy prý vdova Marcia darovala osm porfyrových sloupů do chrámu Hagia Sophia v Konstantinopoli.

Jedinečná Aurelianova mince, na které je nápis: SOL DOMINVS IMPERO ROMANO

Aurelianus ukázal, jak univerzalizace náboženského impulsu podporovaného novým císařem by mohla sjednotit město a její společnost. Změnil také náboženskou identitu města, které v polovině 4. stol. bylo známé svou oddaností nejen Jupiteru, ale i Solovi. Později se císaři snažili vybudovat podporu pro svou vládu tím, že následovali Aureliana v přitažlivosti k univerzálnímu kultu, který stavěl na již existující topografii spolků v městě Řím.

Jako něco zcela nového se na aversu mincí objevila hlava Sola s nápisem: SOL DOMINVS IMPERO ROMANI (Pán římského císařství) a Aurelianem jako knězem. Mincovna Serdica, rok 274. Na aversu je bysta boha Sola. Na reversu stojí Aurelianus v levé ruce drží dlouhé žezlo a obětuje s paterou v pravé ruce u oltáře. Titul Dominus, pán byl na mincích poprvé uveden za Aureliana. Trend používání Dominus jako titulu pokračoval na římských a východořímských mincích do 8. století, kdy jej nahradil titul Basileus, král.

Nápis CIL 06.00710, ILS 4337 Roma, Musei Capitolini, Nuova Galleria Lapidaria, NCE 2412: Soli Sanctissimo sacrum / Ti(berius) Claudius Felix et / Claudia Helpis et / Ti(berius) Claudius Alypus fil(ius) eorum / votum solverunt liben(te)s merito / Calbienses de coh(orte) III // L(ucius) Umbricius / Priscus / libens animo / d(onum) d(edit) Oltář zasvěcený Slunci od Tiberia Claudia Felika, jeho ženy Claudie Helpis a jejich syna Tiberia Claudia Alypa. Člen III. kohorty v Horrea Galbana jako splnění slibu.

Následovníci

Aurelianova verze uctívání Slunce, jak se vyvinula v Římě, dokázala jedinečně sjednotit více společenských tříd ve městě ve 3. století. Sola tam uctívali vojáci a armáda, jak ve městě, tak v celé říši. Ale Aurelianus rozšířil kult tak, aby zahrnoval senátorské elity i lid jako celek. Jeho úspěch zajistil popularitu kultu Sol Invictus dlouho po Aurelianově krátkém pětiletém panování, jak dokládá epigraf z poloviny 4. století. Aurelianovo zaměření na Sola a jeho vývoj nové formy pro uctívání Slunce byly paradigmatické pro budoucího císaře, včetně Maxentia a především Konstantina, který stejně jako Aurelianus vstoupil do Říma po krvavé občanské válce a pokračoval ve vývoji. Tedy nová, i když křesťanské, náboženství v Římě.

Solární christologie nebyla vynálezem Konstantina, [3] ale stejně jako Aurelianus se Konstantinova osobní vděčnost za božskou sílu, která mu zajistila vítězství, přenesla do vývoje nových monumentů, které proměnily město Řím. Stejně jako byl chrám Sol památníkem vítězství Aureliana, tak také první Konstantinova bazilika postavená v Římě jako vděčnost, byl dnešní Laterán

Věnovací deska představující boha Slunce korunovaného slunečními paprsky, bohyni Měsíce s půlměsícem na vlasech a starého muže, možná kněz Jupitera Dolichena jménem salus (blahobyt) a Geniovi vojenské jednotky equites singularies Augusti.. Z oblasti kasáren Equites Singulares ,nalezeno v Diocletianových lázních CIL 06, 31181Soli Invicto / pro salute Imp(eratorum) / et Genio n(umeri) eq(uitum) sing(ularium) / eorum M(arcus) Ulpius / Chresimus sace[r(dos)] / Iovis Doliche[ni] / v(otum) s(olvit) l(ibens) l(aetus) [m(erito)] Wikimedia Commons

Poznámky:

1 – CIL 14.2082: Translata ex obcu / ro loco curante /  Iunio Gallieno v(iro) c(larissimo) p(atre) p(atrum) / po(n)tif(ici) dei Solis Invicti / cur(ante) T(ito) L() L()

2 – Historia Augusta, Božský Aurelianus, 48….důkazem, že Aurelianus skutečně zamýšlel provést tento plán, že k němu dokonce vydal pokyny a že jej aspoň zčásti uskutečnil, je okolnost, že ve sloupořadí chrámu boha je uskladněno fiskální víno, které může dostat římský lid sice ne zadarmo Slunce, ale za mírné ceny.

3 – V křesťanské teologii byl Tertullianus (160–225) první, kdo zdůraznil solární složku křesťanství. Koncept Krista Slunce zavedl Origenes z Alexandrie (185–253) ve své lunární kosmologické teologii, vycházející z helénisticko-asijské kosmologické mytologie a podpořené biblickými citacemi, které Boha obdarovávaly metaforickými astrálními atributy. Origenova kosmologická teologie, která vytvořila koncept Krista jako Slunce.

Mozaika se Solem z domu v Itálice ve Španělsku. Casa del Planetario. Foto: autor textu

Zdroje:

  • Sextus Aurelius Victor: Kniha o císařích (Řím po Marku Aureliovi), 1975
  • Eutropius: Stručný přehled římských dějin od založení města v Eutropius a Festus: Stručné dějiny Říma, 2008
  • HA: Historia Augusta, Portréty světovládců II. Božský Aurelianus,1982
  • Michele Renée Salzmann: The Falls of Rome, Crises, Resilence, and Resurgence in Late Antiquity, 2021
  • Samuel Ball Platner (rev. By Thomas Aschby)
  • Steven Hijmans: SoL Invictus, the winter Solsticem and the origins of Christmas, in Meseion, Series III. Vol. 3, 2003
  • Steven Hijmans: Temples and Priests of Sol in the City of Roma, in Museion, 2010
  • CNG: Classical Numismatic Group – LLC
  • M. Grant: Římští císařové, 2010
  • Migotti: The Cult od SOL INVICTUS and Early Christianity in Aquae Iasae, in Project Muse, 2018

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.