Byly římské silnice lepší než současné?
Kvalita římských silnic je dostatečně známa, velmi často se objevují zmínky o způsobu jejich výstavby včetně obrázků a popisu struktur při výstavbě a povzdechy, že by ještě dnes obstály, protože byly kvalitnější než dnešní cesty plné výmolů a výtluků. Pokusím se vysvětlit, že to nelze tak jednoduše porovnávat.
Pokud se podíváme na vlastnosti silnic Římanů s komunikacemi za římským limes, tak bylo provedení, síť i znázornění (například na Tabula Peutingeriana) na několikanásobně vyšší úrovni, než za hranicemi římské říše. Nelze ovšem poměřovat naše současné nároky (mnohatunová, velmi hustá doprava – dálnice až 100 000 aut / den, z toho 22 000 těžkých vozů o váze až 25 t nákladu plus auto) s vozy Římanů, jejich frekvencí a rychlostí na silnicích. Na římských komunikacích není nic magického. Byly skvěle postavené, ale podle moderních standardů také lehce zatěžované. Musely vydržet většinou pěší provoz plus koně a vozy. Ty mají přiměřený tlak na povrchy a jsou lehké ve srovnání s tím, co musí vydržet moderní silnice. Nicméně na pravidelnou údržbu, opravu poškození, pokud se někde nějaké objevilo, bylo pohlíženo v římské říši jako na velmi důležitou součást silniční sítě, to ostatně dokládají císařské reskripty v Codex Theodosianus a tím se jejich životnost prodlužovala.
Skutečné kouzlo římských silnic nebylo v tom, jak skvělé byly. Znamenaly daleko lepší cestování než u tehdejších sousedů římské říše, ale ne tak ohromující. Skutečným přínosem cest do Říma byla rozsáhlá síť silnic po celé říši znamenající 400 000 km (85 000 km dlážděných). Většina ostatních států měla jen mozaiku místních silnic, které byly užitečné pro okolí. Řím byl prvním státem, který měl organizovanou celostátní síť kvalitních silnic, které umožňovaly rychlý přesun jednotek (a zboží) do nejvzdálenějších končin říše
Začátky výstavby silnic
V začátcích římských dějin kolem roku 450 př. n. l. je již v Zákoně dvanácti desek určeno, jak mají být silnice široké a zakřivené. Tedy dávno před císařskou dobou. Římské právo definovalo užívání silnic jako nárok (servitus) a zavedlo právo na stezky přes soukromou půdu (ius eundi). Stavby větších silnic v té době spadaly pod jurisdikci konzulů, censorů nebo provinčních místodržících, za opravy v té době byli odpovědní édilové. Obce byly zodpovědné za výstavbu a údržbu viale vicinales (dále v článku je definice jednotlivých cest). Stavitelé se zaměřili na její směrovou přímost, to ano, mnoho dlouhých úseků je rovných, ale neměli bychom si myslet, že všechny byly přímé. Římský důraz na budování rovných silnic často vedl ke strmým sklonům relativně nepraktickým pro většinu ekonomického provozu; v průběhu let si to uvědomili sami Římané a postavili delší, ale lépe zvládnutelné alternativy k existujícím silnicím.
Kvalita silnic
Takže proč se zdá, že římské silnice nemají žádné výmoly a dnešní silnice po celé Evropě ano? Byla římská technologie skutečně tak pokročilá? Věděli Římané něco, co moderní svět ne? Zcela upřímně, ne. Prostě žili v jiné době. American Journal of Archeology uvádí, že více jak 400 míst na silnicích v Pompejích mělo místa, kde se silnice opravovaly. To znamená, že výmoly byly jistě problémem také římských silnic, i když dnes se cesty zdají být stavebně neomylné. A navíc, pokud by se dnes stavěly silnice z monolitického materiálu, jako je kámen, byla by doprava i dost nebezpečná, víme, co umějí kočičí hlavy ještě dnes.
Starost o kvalitu silnic zajišťovaly císařské výnosy a reskripty. Codex Theodosianus proto ve svých 66 reskriptech o opravách silnic, obsahoval především titul 3. De itinere muniendo, povinné veřejné služby, ve kterém svědčí vydané reskripty o důsledné starosti o silnice; například CTh 15.3.3. Imperátoři Valentinianus, Theodosius a Arcadius, augustové, Eusigniovi, pretoriánskému prefektu 26. ledna 387: „Žádný člověk nesmí být považován za osvobozeného od stavby a opravy silnic“
Údržba a opravy silnic
Další nařízení určuje v jakém poměru jednotliví prefekti provincií budou financovat opravy silnic. Příklad nařízení je následující: CTh 15.3.5 Imperátoři Honorius a Theodosius augustové Anthemiovi, pretoriánskému prefektu. Rok 412: „Všechna privilegia získaná prostřednictvím osobních reskriptů prostřednictvím císařských poznámek jsou tímto zrušena a majitelé půdy v celé Bithýnii a ostatních provinciích budou nuceni provést opravu veřejných komunikací a všechny další takové povinné veřejné služby v poměru k počtu pozemkových daní a kapitace (daň z hlavy nebo také z osoby). Daň z jednotek, o kterých je známo, že je vlastní.“
Hmotnosti vozů a použití zvířat
Hmotnost běžných zavazadel nesměla překročit 500 kg (CTh 8.5.30) pro dvoukolové vozíky, protože postroje omezily zatížení, takže dva koně mohly táhnout max. 500 kg, proto to omezení. Pro vůz raeda platila 326 kg (1 000 liber). Samozřejmě se větší vozy nakládaly více, maximálně od 1 000 do 1 500 kg. Výrobci vozíků mohli být pokutováni, pokud při výrobě překročili při výrobě velikosti vozů.
Pro tažné povozy se moc nepoužívaly koně, ale spíše osli, mezci a voli. Mezek byl silnější než osel a dokázal odtáhnout 100–140 kg a denně urazil 50 – 70 km, voli uvezli až 600 kg, ale jen na vzdálenost 15 km za den. Nízkému číslu napovídá i to, že postroj římských tažných koní neměl chomout, který se rozšířil z Východu do Evropy až někdy kolem 9.– 10. století. Do té doby se používalo jho a jařmo. Codex Theodosianus stanovil i maximálně možný počet tažných zvířat pro vozíky (raeda). Pohodlnost cestování na cestách pokrytých velkými kameny s ne úplně rovnou strukturou nebylo to, na co jsme v dnešní době zvyklí a stačí se projít po decumanu v Ostii od jedné brány k druhé a nazpět (2,5 km) a nohy dost trpí. Ale pořád lepší než neudržované stezky v barbariku.
Města a cursus publicum
Zajímavé je, že vozy byly zakázány v městských oblastech, existovaly pouze výjimky. Lex Iulia Municipalis omezil obchodní vozíky na noční přístup do města uvnitř hradeb a do míle za hradbami. Mimo města byli Římané jezdili nebo řídili celou řadu typů vozidel, z nichž některé jsou zde zmíněny. Na konci článku je přehled používaných vozíků v antice.
Vládou financované veřejné silnice nebylo možné zcela volně používat. Poměrně rozsáhle se zmiňuje o poštovním systému římské říše, cursus publicum, založeného Augustem, Codex Theodosianus. Poštovní službu měla i Perská říše (Kýros II. Veliký, 6 stol. př. n. l. Královská silnice) Na dlážděných silnicích se platilo mýtné; někdy u mostů, ale často u bran do města. Mýto vybírali beneficiares, kteří plnili i pořádkovou službu okolo cest a silnic.
Římská poštovní služba využívala jednotlivých stanic pro přepřahání koní nebo mul, silniční síť byla pravidelně protkána ubytovacími místy apod. To umožnilo Římanům zdanit používání silnice i dovoz a vývoz zboží, které se přepravovalo po celé říši. Cestující občané také platili za převoz z jednoho města do druhého, protože koně nebo kočáry byly luxusem, který si ne každý mohl dovolit. Je přirozené, že „pohodlnější cesty“ využívala římská pošta. Cursus publicum je rozsáhlé téma, ke kterému je potřeba se vrátit.
Samozřejmě že silniční síť byla prioritní pro vojsko a teprve poté pro ostatní využití, proto byly cesty rozděleny podle důležitosti a podle určení na:
- 1. Viae publicae, consulares, pretoriae a militaris. Hlavní cesty a silnice, často s mýty. Viae militaris byly určité silnice vyhrazené pouze pro vojsko anebo to byly koridory stávajících silnic.
- Viae privatae, rusticae , agraiae byly cesty stavěné a používané občany nebo komunitami, obvykle nižší kvality.
- 3. Viae vicinales. Podle názvu vesnické silničky, cesty které spojovaly vesnice nebo polnosti.
Obor silničního stavitelství a druhy dopravy v římské říši je sofistikovaná část římských dějin a nelze ji v krátkosti dost dobře popsat v celé šíři.
Prameny:
CTh: Codex Theodosianus, Pharr
Hérodotos: Dějiny 5.52 – 53; 8.98
Diodóros Sicilský: Historická knihovna 19.17.5-6
Zdroje:
W. Wels: Trade and Travel in the Roman Empire, The Classical Journal Vol. 19. No1, 1923, JSTOR,
https://www.cs.mcgill.ca/~rwest/wikispeedia/wpcd/wp/r/Roman_road.htm
Dennis Lynch, Why Do Romans Roads Have no Ptholes? In The Collector
Cornelius van Tilburg: Traffic and Congestion in the Roman Empire,
Colin Adams: Transport in the Roman Empire, 2012
Dr. Judith A. Weller: Roman Traction Systems
UNRV Ancient Roman Empire Forums
Jona Lendering: Royal Roud, 2014
Lefebre des Noëttes: Le Cheval de selle á travers les ages: Contribution á l´histoire de l´ascavage, 1931
Tibi Puiu? How the ancient Romans built roads to last thousends of years, 2022
Quora: Prasan Soni: Master´s of technical Civil Engineering and data Analysis
Lemcke: Imperial Transportation and Comunication from the Third to the Late Fourth Century: Golden Age of the Cursuss Publicus, 2016
