Co znamená spolium
v historickém kontextu slovo spolium (pl. spolia) znamená válečnou kořist, ukořistěnou zbraň; později se tak označují stavební prvky ze starší budovy použité při stavbě novější. Může se také jednat o dekorativní sochařství znovu použité v jiných památkách. Praxe byla poměrně běžná již od 3. stol. n. l., pokračovala až do středověku a užití spolií se mohlo vyskytovat jak při stavbě nové sakrální budovy (sloupy, mramorové ostění, patky sloupů atd., nebo části mramorových desek vložených do zdí i s textem, Santa Vittoria a to nebo v jakékoli profánní budově (starší cihly, prahy, části starších oltářů, stély apod. Dost běžné bylo použití starších pohřebních stél nebo mramorových desek, kdy se nápisy vyryly na zadní stranu desek a většinou se ani starší text nerušil. Praxe byla tak rozsáhlá, že byl vydán císařský reskript zakazující rabování funerálních monumentů.
Spolia měla také apotropaickou duchovní hodnotu. Apotropaické texty nebo vyobrazení znamená, že jsou nadány magickou mocí odvracet zlo. C. Foss zaznamenal, že v 5. stol. n. l. byly na kamenech pohanských budov (chrám Augusta a Romy) vyryty kříže, jejichž účelem bylo odvrátit démony, kteří číhali v kamenech budov zasvěcených pohanským kultům.
Velké množství stavebního materiálu a mramorových prvků bylo demontováno z flaviovských budov a byly znovu použity pro zdi nových Diocletianových lázní. Pro Romulův chrám postavený Maxentiem (na paměť jeho porážky byl postaven Kontantinův vítězný oblouk) se stavebně využily ornamenty z jiných staveb, včetně severovských bronzových dveří i s mramorovým ostěním a porfyrových sloupů. V některých případech můžeme hovořit i o záměru pomocí spolií zvýšit efekt pro veřejnost, kdy pozorovatel vizuálně vnímá formální nestabilitu jedné plochy nebo změnu v některé části celku.
Konstantinův vítězný oblouk
Jedním z nejznámějších příkladů můžeme vysledovat na reliéfní výzdobě vítězného oblouku Konstantina, na kterém jsou použity reliéfy sekundárně z jiných památek a míst. Mnohé velké reliéfy byly použity z památníků Traiana, Hadriana a Marka Aurelia. Z doby Konstantina pochází nápisy na obou stranách atiky, viz text níže. Je otázkou, jak bylo v té době míněno použití starších reliéfů. Mohlo se jednat o jakési přiblížení Konstantina k velmi úspěšným císařům, nebo se jednalo o pragmatický přístup ke stavbě velkého oblouku (25,7 m široký, 7,5 m hluboký a 21 m vysoký), který tak byl postaven rychleji a s menším nákladem.
IMP(eratori) CAES(ari) FL(avio) CONSTANTINO MAXIMO
P(io) F(elici) AVGVSTO S(enatus) P(opulus) Q(ue) R(omanus)
QVOD INSTIKTV DIVINITAS MENTIS
MAGNITVDE CVM EXERCITV SVO
TAM DE TYRANNO QVAM DE OMNI EIVS
FACTIONE VNO TEMPORE IVSTIS
REMPVBLICAM VLTVS EST ARMIS
ARCVM TRIVMPHIS INSIGNEM DICAVIT
Největšímu imperátorovi Caesarovi Flaviu Constantinovi, zbožnému, šťastnému a vždy spravedlivému, který vedený božstvem a vlastní velikostí mysli s pomocí svého vojska pomstil republiku a porazil tyrana, věnoval senát a lid římský vítězný oblouk jako památník tohoto vítězství.
Spolia byla použita na velkých monumentech, Diokletianův oblouk Arcus Nova, velkých římských stavbách jako v bazilice Santa Maria Maggiore, kostele San Stefano Rotondo nebo v Neonově baptisteriu ortodoxních v Ravenně a dalších, ale také na docela běžných stavbách a to na celém území římské říše.
Spolia v architektuře
V architektuře, když se hovoří o spoliích, jedná se většinou o prvky klasické kolonády, to znamená základny pro sloupy, sloupy jako takové, hlavice a kladí. Estetické principy ovládající tyto prvky byly kodifikovány Vitruviem ve slavném pojednání z druhé poloviny 1. století př. n. l. Právě kvůli tomuto římskému autorovi řadíme kolonády do tří řádů: dórské, iónské nebo korintské. Vitruvius každému věnoval kapitolu, předepsal jejich proporcionální složení a mimochodem pojmenoval všechny jejich požadované části.
Přenášení rysů jednoho řádu na druhý prohlásil za nepřijatelný prohřešek, protože podle jeho názoru má každý řád svébytný charakter, který musí být zachován, aby správně vyjadřoval funkci budovy. U spolií tento Vitruviův názor jednoznačně zaniká, protože spolia se v architektuře hojně využívala již v době antiky.
Sloupové stavby také propagovaly mimořádnou technologickou způsobilost a spolehlivou infrastrukturu impéria. Když se tento systém ve 3. století zhroutil, nebylo možné dodat nově opracované mramory z východního Středomoří do Říma. Kolosální betonové projekty byly stále možné – viz obranná zeď postavená za Aureliana v 70. letech 20. století – ale stavitelé mramorových ozdob se museli obrátit na zásoby podřadných nebo zachráněných materiálů – tedy na spolia. Krize dodávek vyvrcholila na počátku 4. století, a tak se stalo, že první velké spoliové stavby byly císaře Konstantina: jeho vítězný oblouk z let 313-15, katedrála v Lateránu a o něco později postavená bazilika ve Vatikánu nad hrobem sv. Petra.
Kolonády v Lateránské bazilice a bazilice sv. Petra byly složeny, pro mnohé překvapivě, ze spolií. Zdá se, že pro Laterán stavitelé sestavili dvě velké sady sloupů: 38 nebo 40 žulových vysokých monolitů pro hlavní kolonády podél hlavní lodi a 42 mnohem menších sloupů z thesálského mramoru (verde antico) ,s o něco více než třetinovou výškou pro vnější kolonády rozdělující uličky.
V bazilice sv. Petra byly kolonády z hlediska materiálu mnohem rozmanitější. Podrobné záznamy o architektech, kteří zbořili starý kostel v 16. století, naznačují, že mezi nimi bylo dvanáct sloupů ze šedé žuly, 4 sloupy z červené žuly, 16 cipollinových a šest „smíšených“ mramorů (nejméně dva z nich byly lukulské). 44 sloupů hlavní lodi a různé směsi sloupů v uličkách. Zdá se, že sloupy lodi byly rozmístěny v příčných dvojicích. Z tohoto přehledu vyplývá, že spolií bylo v obou bazilikách velké množství.
Starověké kameny byly především materiálem. Byly ceněny pro své materiálové vlastnosti, včetně lesku a barvy, a oceňován pro svou vysokou cenu. Bylo tomu tak, ať už byl kámen vytesán do nových tvarů současnými řemeslníky nebo vystaven ve stavu, v jakém byl nalezen: jako římská lavice, podpěry znovu použité k výrobě ramen biskupského trůnu v S. Marii in Cosmedin, nebo sloupy a hlavice kolonády.
Zdroje:
Elsner, J.: From the culture of spolia to the cult of relics. Papers of the British School at Rome
Kinney: Spolia
Greenhalgh M. : The survival of Roman Antiquities in the Middle Ages
From Rome to Constantinopol: Studies in Honor of Averil Cameron
Codex Theodosianus: CTh 9.17.1 – 5.
Cristina Murer: From the Tombs into the City: Grave Robbingand the Reuse of Funerary Spolia in Late Antique Italy
Recycle The Spolia of the Late Antiquity
