Damnatio memoriae

Damnatio memoriae, zatracení  památky (odsouzení)

Prakticky celé dějiny římské říše jsou protkány sentencí damnatio memoriae, samotná latinská fráze je moderní pojem [1] a znamenala, že osoba byla vyjmuta z oficiálních zdrojů. Damnatio memoriae ve skutečnosti není jediný proces, ale zastřešující termín, který popisuje řadu překrývajících se činností. Dnes se používá jako odkaz, kolektivním a nediferencovaným způsobem, ke svazku starověkých římských praktik, které byly zaměřeny na usvědčené zrádce, obvykle po jejich smrti. Po úmrtí osob považovaných senátem nebo republikou za nepřátele státu mohla následovat opatření k vymazání paměti na tyto osoby.

Možností, jakým způsobem osobu, která byla považovaná za tyrana, zrádce nebo nepřítele státu (hostis publicus) odsoudit, byla celá řada (Tacitus Ann. 3.17.8.-18.1): odstranění nápisů jeho jména, vymazání z dokumentů (fasti), zákaz rodině používat mužské jméno praemnomen (Livius 6.20.14), odstranění obrazů a soch, či mincí (Sejanus, Valeria Messalina, atd.), zobrazení osob mohlo být penalizováno (L. Appuleius Saturninus). Nepřímým potrestáním lze považovat i částečné přepisování historie.

Exaktní příklad, jak vypadala stéla po zásahu kameníka, který dostal příkaz vymazat zmínku o osobě, na kterou bylo uvaleno abolitio nominis. Ostia, Caserma dei Vigili, Kasárna hasičů, Původně byla stéla postavena na počest Gety. Foto: autor článku

Některé způsoby byly uplatněny již za republiky, za císařství senát po smrti císaře rozvážil, zda vládce byl hoden stát se bohem nebo zda byl nepřítelem státu, v tomto případě byl vládce oficiálně odsouzen a jeho jméno vymazáno z nápisů (abolitio nominis). Jeho portréty byly mnohdy zničeny. Je nesporné, že rozhodnutí senátu v převážné míře podporovali císaři, kteří byli následníky zemřelých imperátorů a jejich manželek příloha – Damnatio a Apoteóza. V případě zbožštění pak byli v titulatuře svých nástupců označováni jako božští (divi). Obě praxe, zbožštění (deificatio), apoteóza a zatracení (damnatio memoriae), byly opuštěny v době, kdy se křesťanství stalo jediným, státem uznávaným, náboženstvím.

Na levé straně je nápis se jménem Galliena v Římě a na pravé je stéla z provincie, kde je jméno císaře důkladně odstraněno.

Osoba, kterou postihlo odsouzení, nemusela být nutně císařem nebo jeho manželkou, k aktu mohlo dojít i u prominentních politiků, jako v případě Viria Nicomacha Flaviana, senátora a podporovatele vzdorocísaře Eugenia, přesto je právě u tohoto významného tradicionalisty pozoruhodné, že na počátku 30. let 5. stol. n. l. byl posmrtně rehabilitován: https://antickepamatky.cz/osobnosti/zatraceni-a-rehabilitace-pamatky-viria-nicomacha-flaviana/

Je znám reskript císařů Arcadia a Honoria. [2] adresovaný Andromachovi, prefektovi Říma a obsahuje nařízení, že právní rozhodnutí mají být zachována, nicméně jména konzulů jmenovaných Eugeniem musí být zrušena; skončilo to troufalým příkazem: „Ať je ten čas považován za takový, jako by nikdy nebyl“

Císařovna Fulvia Plautilla. Foto: Acropolis Museum

Dalším podobným příkladem je osoba Gaia Fulvia Plautiana, prefekta prétoriánů (praefectus praetorio), jenž byl tchánem císaře Caracally, císař si vzal za ženu jeho dceru Fulvii Plautillu. Celá rodina byla zapletena do mocenských sporů v císařské rodině: v roce 205 n. l. byl Plautianus popraven a jeho jméno bylo odstraněno ze všech nápisů, damnatio memoriae. Zmíněné zatracení mělo vliv na celou rodinu, Fulvia Plautilla i její bratr Plautus Hortensianus byli posláni do vyhnanství a poté v roce 212 n. l. zavražděni. Rodina byla bohatá, vlastnila například thermopolium v Ostii a jedna z mála epigrafických památek zde zůstala. Majetek jeho a rodiny byl tak obrovský, že soud potřeboval identifikovat a shromažďovat zabavené nemovitosti, vybavení domů, pozemky a další cennosti  prostřednictvím speciálně jmenovaného prokurátora (ILS 1370), jímž byl L. Marius Maximus. 

Obdobně se postupovalo i po zlikvidování nebezpečné Gildonovy vzpoury v Africe. viz: https://antickepamatky.cz/velke-projekty/gildo-hrozba-pro-rim/. Po jeho pádu musel být v císařském kancléřství vytvořen zvláštní útvar Gildoniac patrimonii (ND OCC.XII, 5), aby dohlížel na rozsáhlé pozemky zabavené po jeho smrti.

 

Deska s odstraněným jménem Domitiana. Foto: Wikimedia Commons

Nápis z Phillipi v Řecku – viz obrázek

IMP∙VESPASIANo AVG∙ P ∙ P IMP ∙TITO ∙CAESARI ∙AVG [[Domitianus]]CAESAri AVG ∙F ∙ EX ∙ VECTIGALIBVS ∙ PVB ∙ D ∙D:

Císaři Vespasianu Augustovi, otci vlasti, císaři Titovi, císaři (Domitianovi – vymazáno), synové Augusta, mimo veřejné náklady dekretem decurionů.

Někdy se posuzování lidu  o morálním a právním odsouzení lišila od oficiálních prohlášení senátu. Smrt císaře Domitiana nechávala lid klidným, želeli ji vojáci a jásali senátoři. Suetonius (Domitian, 23) zaznamenal po smrti císaře Domitiana, že: 

  .., senátoři se radovali tak nesmírně, ……Také dali přinést hned žebříky, strhnout před celým shromážděním medailóny s jeho podobiznami a na místě je o zem rozbít, posléze vyškrabat jeho jméno na nápisech a vyhladit všechnu památku na něho“.

Plinius mladší říká o zničení soch Domitiana: “ Jak úžasné to bylo, rozbít ty arogantní tváře, zvednout proti nim meče, rozbíjet je našimi sekyrami, jako by naše rány následovaly krev a bolest“.

Severovské Tondo, na kterém je odstraněn Geta. Wikimedia Commons

Jedna z nejznámějších osob, na kterou bylo vyhlášeno odsouzení je Geta, syn Septimia Severa, jehož dal zabít jeho bratr Caracalla (který ovšem dopadl po smrti stejně). Jeho sochu nechal pravděpodobně Caracalla a senát odstranit i z vítězného oblouku Septimia Severa a také z jiných památek. Velmi frekventovaný artefakt je kresba rodiny Septimia Severa se syny Getou, Caracallou, Septimiem Severem a manželkou Julií Domnou, takzvaný Severovské Tondo (foto). [3] Po zavraždění Gety Caracallou byla obličej Gety násilně odstraněn do té míry, že zůstalo na místě pouze dřevo. Část postavy zůstala. To je příklad damnatio memoriae par exellence.

Příkladem, kdy nestačí jen prohlášení o damnatio memoriae, je poprava císaře, ale také uzurpátora Magna Maxima (383 -388) a jeho malého syna Flavia Victora. Useknutá hlava Magna Maxima byla poslána do Kartága, kde byla k vidění ještě po 5 letech a k posílení vzpomínky na jeho pád byly postaveny sochy v Římě na oslavu Theodosia. Prefekt města vztyčil skupinu soch přímo pře curií. Nápis přímo odkazoval na pád Magna Maxima: Extintori Tyrannorum…..Ničiteli tyranů ….ochránce veřejné bezpečnosti. [4]

Velmi výstižné vyjádření a poměru zapomenout a pamatovat si pochází od Themistokla [5], který si naříká nad nemožností „umění zapomenout“ (ars oblivionis), což je úkol mnohem obtížnější než „umění pamatovat si“ (ars memoriae). Velmi výstižné vyjádření.

Poznámky:

1 – Zdá se, že byl poprvé vytvořen v roce 1689 jako název krátké disertační práce publikované v Lipsku

2 – Reskript v Codex Theodosianus CTh 15.14.9 z 21. dubna 395 n. l.

3 – Severovské Tondo je významné i faktem, že jde o jediný namalovaný obraz římského císaře.

4 – Nápisy ve skupině soch jsou CIL VI. 31413 – 4, 36959, 06.3791 a CIL 6.36960. Skupinu soch nechal postavit prefekt města Říma (Praefectus Urbi) Ceionius Rufius Albinus na paměť Theodosia II., Arcadia, Valentiniana II. a také Thermantie Starší, matky Theodosia I.

5 – Themistoklés (524 př. n. l. – 459 př. n. l. v Magnésii) byl vůdcem Athén v době řecko-perských válek, který prosadil vybudování námořnictva na obranu před perskou hrozbou

Sejanus a jeho damnatio memoriae na mincích (abolitio nominis)

Prameny:

  • Seutonius: De vita caesarum, Životopisy dvanácti císařů, 1974
  • Tacitus: Letopisy, 1975
  • T. Livius: Dějiny VI, 1982
  • Notitia Dignitatum OCC

Zdroje:

  • Oxford Classical Dictionary
  • Livius, Cultuur, geschiedenis en literatuur
  • Varner E. R.: Monumenta Graeca et Romana: Mutilation and Transformation, damnatio memoriae
  • Hlinovský P. a Drbal V.: Ostia, průvodce archeologickou lokalitou, 2019
  • Calza Q: Plautus Hortensianus
  • Bednaříková J.: Attila, Hunové, Řím a Evropa, 2012
  • Adrastos Omissi: Damnatio memoriae or creatio memoriae? Memory Sanctions as Creative Processes in the Fourth Century AD, in The Cambridge Classical Journal, 2016

Zbožštělí a zatracení císaři – uvádím jenom významnější císaře a některé jejich manželky.

Jméno                 Doba vlády, nebo úmrtí           Apoteóza (A) nebo

Damnatio memoriae (DM) nebo kanonizace (C), posmrtný soud za zradu (hostis iudicatio)

–—————————————————————————————————–                                 

  • Augustus                        27 př. n. l. – 14 n. l.                                      A
  • Livia                              manželka, zemřela 29                                  A
  • Tiberius                          14  – 37                                                         A
  • Caligula                         37 – 41                                                    DM (?)
  • Julia Drusilla                 manželka Caliguly                                      A
  • Claudius                         41 – 54                                                          A
  • Agrippina mladší            manželka Claudia, zemř. 59                DM
  • Nero                              54 – 68                                                  DM (HI)
  • Poppaea Sabina              manželka Nera, zemř. 65                       A
  • Galba, Vitellius, Otho     68 – 69, 69, 69                                         DM
  • Vespasianus                   69 – 79                                                        A
  • Titus                              79 – 91                                                           A
  • Domitian                        81 – 96                                                        DM
  • Nerva                             96 – 98                                                           A
  • Traianus                         98 – 117                                                        A
  • Plotina                           manželka Traiana, zemř. 123                    A
  • Hadrianus                      117 – 138                                                      A
  • Sabina                           manželka Hadriana, zemř. 137                 A
  • Antoninus Pius              138 – 161                                                     A   
  • Faustina I                       manželka Pia, zemřela 141                      A
  • Marcus Aurelius             161 – 180                                                    A
  • Commodus                    180 – 192                                                   DM
  • Pertinax                         193                                                                A
  • Julianus, P. Niger 193, 193 – 194                                                    DM
  • Septimius Severus          193 – 211                                                   A
  • Julia Domna                   manželka S. Severa, zemřel 217             A
  • Caracalla                        211 – 217                                                   DM
  • Geta                                211                                                              DM
  • Macrinus                        217 – 218                                                    DM
  • Heliogabalus                  218 – 221                                                   DM
  • Severus Alexander         222 – 235                                                    A DM za vlády M. Thráka
  • Maximinus Thrax           235 – 238                                                   DM
  • Gordianus I,II,III            238, 238, 238 – 244                                     A
  • Philippus Arabs              244 – 249                                                    A
  • Syn Philippa Araba                                                                           DM  
  • Decius a synové             249 – 251                                      A také DM
  • Gallienus                       253 – 268                                                      A
  • Claudius II                     268 – 270                                                      A
  • Carus                             282 – 283                                                    DM
  • Numerianus                  283 – 284                                                    DM
  • Diocletianus                   284 – 305                                                    A
  • Maximianus                   285 – 310                                                   DM
  • Constantinus Chlorus     305 -306                                                   A
  • Galerius                         305 – 311                                                      A
  • Maximinus Daia             305 – 313                                                  DM
  • Maxentius                      306 – 312                                                   DM
  • Constantin I                   306 – 337                                                     C
  • Licinius                          308 – 324                                                   DM
  • Constantin II                  337 – 340                                                  DM
  • Constans                        337 – 350                                                  DM
  • Julianus Apostata        361 – 363                                                     A
  • Valentinian I                   364 – 375                                                     A
  • Valens                            364 – 378                                                      A
  • Gratianus                       375 – 383                                                      A
  • Valentinian II                 375 – 392                                                      A
  • Theodosius I                  378 – 395                                                    A
  • Magnus Maximus a syn  383 – 388                                             DM

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.