Desideriův kříž
V 19. století byl kříž často nazýván křížem Gally Placidie. Je zobrazena na tomto kříži na medailonu Aelia Galla Placidia a její děti, Valentinianus III a Iusta Grata Honoria ? To je fundamentální otázka s ohledem na mnohá použití tohoto medailonu jako portrétu Gally Placidie a jejích dětí.
Desideriův kříž
v Muzeu Brescie [1] je sakrální předmět, crux gemmata [2], obsahující 211 drahokamů nasazených na čtyřech částech kříže, který se nosil ručně připevněný na vysoké holi nebo byl vezen na voze při procesích. Najdeme zde granáty, safíry, lapis lazuli [3], olivíny, křemeny, onyxy, sardonyxy [4] a další. Vzhledem k jeho použití byl vyroben ze dřeva a pokryt zlatými kovovými pláty. Tradice vypráví, že kříž byl dar klášteru San Salvatore a Santa Giulia od posledního langobardského krále Desideria [5], který tento klášter založil v letech 753 až 760 n. l. spolu se svou manželkou Ansou.
Díly z vrcholného středověku jsou velmi důležité svým počtem a pravděpodobně i svým původem při vzniku samotného kříže. Kříži sice dominuje postava Krista Pantokratora sedícího na trůnu, mezi artefakty je ale mnoho částí pocházející z antiky, na kříži jsou kameje a drahokamy s reliéfy a výroba některých uměleckých děl sahá až do 1. stol. př. n. l. Je možné, že několik antických kamejí a opracovaných drahokamů pochází z císařských pokladů, kterých se Desiderius zmocnil v Ravenně v roce 751.
Nádherný je profil bohyně Minervy s korintskou helmou, na které je lohphos [6] byla vyrobena ze sardonyxu. Na koncích je helénistická Niké, což je pravděpodobně jeden z nejstarších kusů na kříži a Hercules bojující s Omphale, královnou Lydie, oba v horní části a je zde také zobrazena Victoria s palmovým listem (Vittoria Alata je symbolem Brescie). Velmi staré je vyobrazení Pegasa s nymfami pod hlavou Medúzy z 1. stol. n. l. Kameny z doby císařské a pozdní antiky najdeme především na rubu kříže a jejich velké množství svědčí o pozoruhodné dostupnosti vysoce kvalitního materiálu, který možná pochází z antických císařských pokladů
Kříž, jako mistrovské dílo vrcholně středověkých zlatníků z 2. poloviny 9. století je stále v perfektním stavu, ale postupem času bylo několikrát restaurováno, pravděpodobně proto, že bylo často používáno při procesích. Mnohé z těchto zásahů jsou zdokumentovány, jako například v roce 1812, kdy sedmnáct nových kamenů nahradilo některé „pohanské“ drahé kameny odebrané jeptiškami, protože byly pro křesťany považovány za urážlivé.
Medailon Gally Placidie a jejích dětí
Jednou z nejznámějších částí celého tzv. Desideriova kříže je medailon se třemi portréty, který je umístěn na přední straně kříže ve spodní části spodního ramene a měří cca 6 cm. Vyrábí se technikou vetro dorato, kdy se mezi dvě vrstvy skla vkládá plátek zlata. Medailon zachycuje portrét tří lidí – dvou mladých lidí (dívka vpravo, chlapec vlevo) a ženy, která je ve srovnání s ostatními dvěma viditelně starší. Postavy jsou zobrazeny s velkou realistickou věrností, jejich tváře a oblečení jsou detailně propracované. Pod horním okrajem se nachází nápis ‚BOYNNEPI KEPAMI‘.
Nejdříve byly postavy identifikovány jako královna Ansa (žena Desideria) se svými dětmi Adelchi a Anselperga, ti žili v 8. století, tento názor byl opuštěn ve prospěch nové hypotézy, jež předpokládala, že je na medailonu Galla Placidii a její děti, nicméně otázka identity stále zůstává nevyřešena, ale bylo s konečnou platností prokázáno, že medailon nepředstavuje Gallu Placidii a její děti, což byla identifikace poprvé navržená v 18. století a zopakovaná pozdějšími spisovateli.
Zdá se, že medailon není římského, ale alexandrijského původu a pravděpodobně pochází ze 3. století n. l. Tento názor zakládá nejen na stylové podobnosti, která spojuje medailon s enkaustickými malířskými technikami antického původu [7], ale je také zřejmá podobnost s portrétními malbami nalezenými ve fajúmských hrobkách, ale také na jednoznačnějších důkazech ve prospěch egyptského původu, které poskytuje nápis, který byl konzultován se známým koptský badatelem, W. E. Crumem, který však nerozluštil nápis, ale potvrdil, že je egyptského původu.
Datum zhotovení medailonu z Brescie je, jak již bylo uvedeno, podle nejnovějších názorů ze 3. století n. l. Takže zobrazené osoby nemohou být Galla Placidia a její děti, které žily ve 4. a 5. století. Přesnější datování se zdá možné. Soudě podle stylu oblékání a úpravy vlasů se věrohodně přiřazuje medailon do doby vlády Alexandra Severa (222-234). Badatelé rozeznávají, že účes se sbíhavým zvlněním je variantou známého typu ‚meloun‘, ale v římském portrétování se nevyskytuje, nachází se na některých sádrových maskách sádrových mumií z 2. nebo 3. století n. l. z Egypta, Zdá se, že tento způsob úpravy vlasů byl typický pro Egypt a může potvrzovat, že medailon z Brescie byl vyrobeno v Egyptě. Zdál se nanejvýš pravděpodobné, že tento proces vznikl, nebo alespoň byl doveden k nejvyšší dokonalosti, v Alexandrii.
Poznámky:
1 – Museo Civico Cristiano Brescia, rozsáhlá muzejní sbírka se nachází jen pár kroků od hlavní antické památky Brescie , Capitolia.
2 – Crux gemmata, latinský název kříže s klenoty, typický pro rannou křesťanskou a raný středověk .
3 – Lapis Lazuli je polodrahokam z něhož se získává přírodní ultramarín.
4 – sardonyx má podobné vlastnosti jako chalcedon a je pojmenován dle přístavu Sardy v Malé Asii. Hojně se používá ve výrobě kamejí a ve šperkařském průmyslu. Tyto druhy šperků byly oblíbeny v římské Pannonii.
5 – Poslední z lombardských králů, který vládl v Itálii, Desiderius nebyl členem královské rodiny, ale významným důstojníkem na královském dvoře. Po smrti svého předchůdce Aistulfa byl Desiderius jmenován králem. Stejně jako jeho předchůdci, Desiderius doufal, že rozšíří lombardskou moc v Itálii, ale tato politika vedla ke konfliktu s papežstvím a jihoitalskými vévodstvími, včetně Beneventa a Spoleta, z nichž se všichni přibližovali karolínské sféře vlivu. Desiderius byl schopen vykonávat kontrolu nad jižními vévodstvími. Jeho pokus zasáhnout do papežských záležitostí byl méně úspěšný; jím jmenovaný protipapež Filip vládl pouze jediný den. A aby dosáhl sblížení s Karlovci, dal Desiderius svou dceru Desideratu za manželku Karlu Velikému. Manželství vydrželo jen krátce a Desiderata byla brzy vrácena svému otci. To v kombinaci s Desideriovou podporou Gerbergy, vdovy po bratru Karla Velikého, Karlomanu I., vyústilo ve válku mezi Karlovci a Langobardy. Desiderius byl nakonec poražen a nucen odejít do kláštera, kde zemřel.
6 – Korintská přilba byla přizpůsobena lidské lebce a její většinu částí chránila zadními díly a nosem. Jako většina řeckých přileb byla často zdobena koňskou hřívou (Lophos).
7 – enkaustace je technika, při níž se používalo barev třených se zvlášť připraveným voskem. Po dokončení se tato vosková malba horkem spojovala a vpalovala k podkladu, byla napojena voskem, enkaustována. Vosk se po prvním zahřátí poškodil.
Zdroje:
- J. Breck: The Ficoroni Medallion and some other Gilded Glasses in the MET F. JSTOR Art Bulletin Vol. 9. No. F1927
- F. de Mély: Le medallion de la croix du musée chretien de Brescia, in Arethuse, 1926 (Jan.), no. io, pp. 1-9.
- J. L. Nicolas: Desiderus´ Cross, 2018 (World in Words Magazine)
- Bc. Adéla Lisáková: Cross of Desiderius, Theses – bachelor thesis, 1922
- http://www.jasperburns.com/gasbresc.html
- https://suggestionbox.communityflavorpack.com/posts/395/king-desiderius-cross
