Dolium (dolia)

na rozdíl od klasických amfor jsou dolia velké oválné nádoby s tlustými stěnami a se širokým otvorem, která sloužily především k uskladňování tekutin, vína, filtrovaných i nezpracovaných olejů a omáček garum, ale také pšenice a jiných obilnin. Dolia byla o mnoho větší než amfory a jejich spodní část mohla být provedena do rovné plochy nebo se zaobleným dnem a to vždy bez držadel, některé měly olověné obruče. Jednalo se o vůbec největší keramické nádoby, které Řekové (pithos), Etruskové a Římané vyráběli. Velmi často nápisy na okraji nádob uvádějí objem, který se pohyboval mezi 735 a 1 300 l, v průměru 1000 l, tedy 40 amfor (amphora odpovídala jedné krychlové římské stopě, tj. 26,25 litru). Podobně Palladius píše o obsahu 200 congii v dolium (congium bylo asi 3,5 l), tedy objem 700 litrů.

Vystavená dolia v parku archeologického areálu Ostia Antica.

Dolium a pithos v historii a mýtech

S nádobou dolium (pithos) je spojen kynický filosof Díogenés ze Sinópé (asi 400 – 323 př. n. l.), ve které údajně přebýval a je známý jeho rozhovor s Alexandrem Velikým. Dalším příkladem může být příběh Danaoven, padesáti dcer krále Danaa, které na příkaz svého otce zavraždily své novomanžely o svatební noci a byly bohy odsouzeny věčně nalévat vodu do děravé nádoby. Z mnoha vyobrazení lze vyvodit, že se jednalo o pithos.

Na obrázku je Díiogenés ve svém příbytku. Obraz od Johna W. Waterhouse
Danaovny v podsvětínalévají vodu do bezedné nádoby za účasti sedícího boha Herma

Výroba dolií a jejich uložení

Vzhledem k náročnosti výroby neexistovala jednotná míra obsahu a záleželo na možnostech keramických dílen (latinsky nazývané figlinae), jak velkou nádobu dokáží vyrobit (opus doliare) a proto byla také dolia relativně drahá. Výrobců, kteří by zvládly celý proces výroby nebylo mnoho a tito řemeslníci se nazývali doliarii. Po jejich vytvarování byla dolia umístěna na daném místě a jejich okolí bylo většinou zavezeno, vznikla tím tzv. dolia defossa, doslova „pohřbená dolia“, v antice bývá též užíván termín dolia demissa, defixa a depressa. Vysoko navršená zemina umožnila snadnou manipulaci s obsahem dolií, přičemž výška nádob dosahovala i dvou metrů. Na je vidět na zadní straně zdi oblouk dveří, což potvrzuje umístění dolií na podlaze. O velikosti a užití jsme informováni od antických autorů například Marka Terentia Varra v díle Rerum Rusticarum libri, od Lucia Iunia M. Columelly v De re rustica a od dalších autorů. Cenný zdroj je z Digesty Justiniana a zbytky nalezených nádob údaje od antických autorů jenom potvrzují. Pro uchování kvality vína nebo oleje byl vnitřek dolií vytřen pryskyřicí nebo voskem.

Postavené nádoby dolia a obsypané zeminou. Dům Cassegiato dei Dolii v Ostii. Foto: autor textu

V procesu skladování vína se běžnější, spíše nižší kvality, druhy vín odebíraly ke spotřebě přímo z dolií, tento produkt se nazýval vinum doliare nebo víno de cupa. Kvalitnější vína se uchovávala v amforách. Některé dolia měla vyrytá čísla, která značila obsah nebo byla umělecky vyzdobena reliéfy se zvířaty, scénami z divadla či amfiteátru, objevují se na nich ale i motivy mytologické nebo erotické. Pro uchování se v některých případech nádoby utěsňovaly víky, opercula Doliorum.

Fragment z doliium s vyrytými číslicemi. Villa Petraria, muzeum Dámaso Navarro.

Doprava po moři

Na rozdíl od amfor se nepoužívaly pro distribuci, byly určeny spíše pro trvalé skladování zboží, nicméně některé přepravní lodě měly uzpůsobené vnitřní prostory pro fixaci transportovaných dolií a díky podmořské archeologii se potvrdila dřívější domněnka, že mnoho nádob bylo dopravováno z místa výroby do místa určení nebo mohly nádoby dopravovat tekuté produkty, aniž by musely opustit loď.

Samotná přeprava nebyla bez rizika, protože v případě rozbití dolií by se do lodi vylilo značné množství tekutiny a hrozilo převržení lodi. Proto se postupně od přepravy dolií ustupovalo. Nicméně díky podmořské archeologii se dnes ví, že tvary dolií se dokonce přizpůsobovaly tvaru lodí tak, aby se náklad byl vyvážený a mohlo se převážet větší množství tekutin.

Rekonstrukce lodi s nákladem dolia. M.B. Carre, R. Roman, CCJ, CNRS, Aix-en-Provence

Nálezy lodních vraků s dolii

Jeden z nalezených vraků lodí se nachází u Marciana Marina na severním pobřeží Elby (Punta del Nasuto). Velikost nalezených 10 dolií je úctyhodná, 1 500 až 1 700 litrů obsahu. Jedná se tedy o spíše větší výrobky, které potvrzují, že mohly být transportovány i největší nádoby dolium.

Dolia z poopené lodi blízko Diano Marina. Autor: Gandolfi 2000

Dalším velkým nálezem dolií je potopená loď u Diano Marina v Ligurii se 14 dolii s oválným i podlouhlým tvarem, jejichž obsah se pohybuje od 1 200 do 3 000 litrů ! Čtyři dlouhá, válcovitá dolia byla umístěna v linii podél kýlu lodi, zatímco deset kratších, zaoblenějších dolií bylo rozděleno do dvou linií a položeno podél středu. Mezi dolii byly rozmístěny amfory na přídi i zádi alespoň ve třech se překrývajících řadách. Velmi podobné uspořádání se potvrdilo i u potopené obchodní lodi u Marseille.

Obří dolia z vraku římské lodi, nazvané "La Giraglia". Foto: J. - M. Minville, FFESSM

Z hlediska dolií je asi nejzajímavější vrak „La Giraglia“, objevený u pobřeží Korsiky, jenž je definován jako cisternová loď. Tento typ plavidla byl určen k přepravě dolií ve velkém, protože dolia se zdálo být umístěna v nákladovém prostoru při stavbě lodi. „La Giraglia“ převážela nejméně osm dolii a zbytky lodi umožňují nahlédnout do její konstrukce a poznání, jak taková plavidla přispěla ke vzorcům obchodu v západním Středomoří v době antiky. Cisternová loď byla inovací v konstrukci lodí, která měla reagovat na změny ve výrobě a přepravě vína způsobené římskou expanzí. Stavba podobných lodí začala teprve v Augustově období a pokračovala až do 2. stol. n. l. V té době zřejmě převážil názor, že možnost vylití nákladu a následná destabilizace lodi jsou příliš velké riziko a od stavby těchto lodí se ustoupilo.

I když je loď střední velikosti, upoutá informace, že 60 % rámů trupu bylo dubových, ve Středomoří do té doby nepoužívaného materiálu. Snad byl dub použit na dno trupu, možná se již při stavbě zohledňoval budoucí tekutý a těžký náklad.

Podlouhlý tvar dolium , který mohl vyplnit prázdný prostor na lodích. Ostia Antica. Foto: autor textu.

Dolia byla objevena po celé římské říši, především v severní Africe, v Řecku, na východním pobřeží Hispánie, na jihu a východě Galie a v Itálii (Pompeje, Ostia, Herculaneum; v Boscoreale bylo objeveno ve velké místnosti 72 částečně, nebo zcela zakrytých nádob dolia defossa). Přístavní město Ostia je vzhledem k obchodnímu charakteru místem, kde byly tyto nádoby nalezeny ve velkém množství. Budovy, ve kterých byly nalezeny větší počty dolia.

Caseggiato dei Doli I,IV,5                                   35 dolií
Caseggiato dei Doli I,XIX                                   22 dolií
Magazzino dei Doli III,XIV,3                               21 dolií
Magazzino Annonario V,XI,4-5 vice jak         100 dolií

Čísla na nádobách dolia jsou uváděna jako obsah jsou označována písmeny a značkami, S= semis (polovina), Ɔ = sextarius (přibližně 0,55 l),V několika dalších domech a obchodech tabernae v Ostii se nacházejí jednotky kusů dolia defossa. Některé větší nádoby byly obestavěny v pultech barů a thermopolií, které sloužily jako moderní fast foody.

Tvary dolia jsou na obrázku thermopolia zřetelné. Herculaneum . Foto: autor textu

Zdroje:

Diogenes Laertius: The Lives and opinions of eminent Philosophers, trans. By C. D. Yonge

Curtis Robert I. : A companion to science, Technology and Medicine in ancient Greece and Roma, 2016                                                      Peňa, J. Theodore : Roman pottery in archeological record, 2007 Conison A.: The Organization of Rome´s Wine Trade, 2012        Rickman. Geoffrey R.: Roman Granaries and Store Buildings             Bakker, J. T., Meijling, B.: Bakeries in Ostia-Antica.org                   Hlinovský P, Drbal, V.: Ostia. Průvodce archeologickou lokalitou,2018 Marlier, S. and P. Sibella. “La Giraglia, a dolia wreck of the 1st century BC from Corsica, France: study of its hull remains, 2002                Gambogi, P., Bartoli, D., Atauz, A., Scaradozzi, D.: Dolia Shipwreck: The Roman Shipwreck of Punta del Nasuto (Elba Island, Tuscany), 2008                                                                                                      Carrato, Ch., Ferreras, V. M., Dautria, J.-M., Bois, M.: The biggest Opus doliare production in Narbonese Gaul revealed by archaeometry (first to second centuries A.D.) 2000

Pithos nalezený v paláci Knóssos na Krétě. 1450 - 1400 př. n. l. Výška 114 cm průměr 70 cm. British Museum

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.