Fustis a vitis
Existuje mnoho funerálních portrétů centurionů z armády a členů pořádkových kohort cohortes urbanae. Velké množství z nich bylo vypodobněno na náhrobcích s holí a zde může být dost často chyba v popisu. Hůl používaná nočními pořádkovými hlídkami se nazývala fustis a byla často mylně považována za znak centuriona, ten však disponoval metr dlouhou holí z vinné révy, zvanou vitis.
Vitis
Vitis byl dřevěný nástroj, známka centuriona, který jím určoval výcvik a také sloužil k potrestání neposlušných, či pomalých vojáků, castigatio. Odlišné bylo fustuarium, kde byl odsouzený voják zbit obyčejnými holemi (fustis) a kameny. Byl znakem rovněž vojáka evocati, což byl voják, jenž získal propuštění z armády, ale narukoval znovu dobrovolně na vyzvání konzula nebo velitele.
Vitis se během principátu vyvinul z represivního nástroje na pozitivní symbol vojenského postavení a imperiální autority a zůstal jejich poznávacím znamením. Ve skutečnosti se stal nejvýraznějším předmětem, s nímž se setníci zobrazovali na pohřebních reliéfech.
Dřevěné zbraně, spíše než železné, byly použity pro kontrolu davu, protože byly méně smrtelnými zbraněmi a u armády to platilo dvojnásob. Až jako poslední možnost použili pretoriáni železné zbraně proti civilistům. Vyplývá to z incidentu, který popisuje Tacitus (Letopisy 14.61, 14.8) když během demonstrací ve prospěch Neronovy první manželky Octavie vtrhl dav do paláce, byl vyhnán „bitím a ostřím“. Tacitus rovněž zmiňuje jednoho z centurionů, který dostal přezdívku Cedo Alteram („dej mě další“) kvůli neustálému lámání hole o vojáky (Letopisy 1.23). O vitis se zmiňuje jako první Titus Livius v souvislost se Scipionem Aemilianem, poté Plútarchos a další.
Tak jako se měnila armáda v době Diokletiana a Konstantina I., se mění i vitis. Ten je nyní odlišný tvarem, kdy konec hole je opatřen jakousi držadlem ve tvaru houby. (nálezy z Aquileie, jejichž obrázky jsem nenašel).
Fustis
Vojáci nočních hlídek a vigilové (vigilis) císařského Říma, byli vyzbrojeni holí fustis, připraveni vyměřit trest těm, kteří v noci neopatrným zacházením s ohněm způsobili požáry budov. Prefekt vigilů, pokud si vybral, mohl podezřelého ušetřit od bití s fustis a místo toho mu domluvit.
To vše potvrzuje použití fustis jako policejní zbraně. Mimo Řím a kromě beneficiarii jsou vojáci s fustis známi hlavně z Caesareie v Mauretánii, buď proto, že existuje z tohoto města takové množství náhrobků, nebo proto, že tamní lidé byli obzvlášť neukáznění. 
Fustis používal také corporis custos, osobní strážce mauretánských králů nějaký čas před rokem 40 n. l.
Seutonius popisuje hry v cirku (Caligula 26), kdy císař nechal návštěvníky vyhnat holemi: festibus abegit. O život přišlo více než dvacet jezdců a matrón v šarvátce (fracas). Hůl je často k vidění především na náhrobcích městských vojáků. Pravděpodobně byla výbavou městských stráží cohortes urbanae. Fustis byl navíc zbraní beneficiarii, snad k vynucení placení daní. Hůl je vidět spolu s voskovými tabulkami pro vedení záznamů na jejich náhrobcích z Říma, Řecka i Mauretánie.
Zdroje:
- Tacitus: Letopisy, 1975
- Plinius: NH 14.3
- Seutonius: Životopisy dvanácti císařů, 2002
- Graeme A. Ward: From Stick to Scepter: How the Centurion´s Switch Became a Symbol of Roman Power, Society for Classical Studies, 2022
- Michael P. Speidel: The fustis as a soldiers weapon, 1993 in Persee
- Greame A. Ward: Centurions: The Practice of the Roman Officership, 2012
