Gaetulská válka
Gaetulská válka v roce 3 – 6 n. l.
Gaetulské válce, která je prvním větším konfliktem v Africe po potvrzení Augusta jako „prvního mezi senátory“. Rozhodně to nebyl první konflikt, protože zdroje zaznamenávají intenzivnější vojenskou činnost a jenom stručný výčet svědčí o velmi rychlém sledu římských vítězství od počátku vlády Octaviana Augusta: Statilius Taurus v roce 34, L. Cornificius v roce 33, Autronius Paetus ve 28 roce, Cornelius Balbus v roce 19. Vše se událo před naším letopočtem. V roce 3 n. l. obdržel prokonzul Passienus Rufus triumfální odznaky za akci v Africe.
Historie vztahů mezi Gaetuli a Římany
Především od Cassia Diona víme, že v v roce 6 n. l., že se odehrávala Gaetulská válka (bellum Gaetolicum). Název ozbrojeného konfliktu je odvozena od jména afrického kmene Gaetulů, který měl zajímavou historii ve vztahu k Římu ještě před tímto střetnutím s římskou mocí. Před bitvou u Thapsu 6. dubna 46 př. n. l. se připojilo tisíce Gaetulů k Caesarovi, když se předtím nacházeli v táboře Metella Scipia Nasicy, jehož podporoval numidský král Juba I. A ani tato událost není první větší zmínka o kmeni Gaetulů; zmiňováni jsou ve válkách s Jugurthou v letech 112 – 106 př. n. l. a poté za bojů Maria a Sully byli někteří příslušníci kmene odměněni pozemky za své spojenectví s Mariem ve válce s Jugurthou. Po dvaceti letech se se ocitá Marius znovu v Africe v naději, že mu pomůže Hiempsal II. (nevlastní bratr Jugurthy). Jeho armádu vytvořili z velké většiny Gaetulové. Vznikla tím aliance mezi římskou demokratickou frakcí a Gaetuli na jedné straně, proti numidským králům a senátorskou frakcí na straně druhé.
Gaetulové
Jeden z mnoha kmenů severní Afriky s převážně nomádským způsobem života. Jak popisuje Sallustius [1]:
„Zpočátku obývali Afriku Gaetulové a Libyjci, drsné a zaostalé kmeny, živící se divočinou a planými rostlinami jako dobytek. Žádné zvykové právo, zákon ani vládce si je nikdy nepodrobili; naslepo se toulali krajinou a nocovali tam, kde je zastihl soumrak.“
Sallustius výslovně uvádí, že byli pod vládou numidských králů. Oblast, kterou kmen Gaetulů obýval není jasně definována, zahrnovala jižní svahy pohoří Atlas od masivu Aurés směrem na západ až k Atlantiku, na jih sahala až k okraji Sahary. Patřili mezi berbersky mluvící národy a jejich velmi různorodé zvyky přispěly k obtížnému definování Gaetulů římskými historiky. Jejich východním sousedem byl kmen Garamantů.
Je zajímavou poznámkou, že římští spisovatelé někdy označují bandity za „Gaetuly“ a Gaetuly jako „bandity“. Pozdější Tacfarinovu vzpouru Aurelius Victor odmítl jako Gaetulorum latrocina, tedy jako gaetulský banditismus (viz Tacfarinova vzpoura). Banditismus byl klasickým jevem v oblastech, nad nimiž se vykonává pouze částečná kontrola. Hegemonistická kultura prostě vnímá jiné projevy sociálních nepokojů jako banditismus. Skutečnost, že kategorie „bandité“ a „Gaetuli“ jsou příležitostně spojeny, zřejmě naznačuje, že Gaetulové byli vnímáni jako negativní nebo rušivý prvek, ne však jako velký soupeř.
Projekty římské kolonizace byly a pravděpodobně zůstaly až do 2. stol. n. l., příliš vzdálené a řídké na to, aby měly dopad až za velké horské hřebeny, a zdá se, že římská administrativa si nedala za úkol plně se zapojit do ovládnutí jižních polonomádských skupin před touto dobou. Cassius Dio potvrzuje představu o uvolněném, zprostředkovaném kontaktu s Římem, když píše, že v roce 3 n. l. kmen Gaetulů povstal proti králi Jubovi z Mauretánie, nespokojen z jednoho či druhého důvodu a „zaujali myšlenku, že i oni by měli být ovládáni Římany.“ Takové prohlášení více než odráží skutečné místní city, vrhá světlo na římské vnímání rozsahu gaetulské motivace stát se součástí provinčního systému, a tedy i na faktický status regionu v té době.
Pozn. [1] – Gaius Sallustius Crispus (86 př. n. l. – 35 nebo 34 př. n. l.), historik, spisovatel, politik a voják. Místodržitel v Africe v nově vytvořené provincii Africa Nova. Člen Caesarovy strany. Ve funkci nebyl moc úspěšný, o čemž svědčí fakt, že po návratu z Afriky byl obviněn ze zpronevěry
Válka v roce 3 až 6 n. l.
Cassius Dio říká, že příčinou Gaetulské války bylo „nespokojenost kmene“ s nadvládou mauretánského krále Juby II. který byl jmenován Octavianem, jenž byl jeho přítelem. Předpokládá se, že jmenování bylo doprovázeno titulem socius et amicus, který zakotvil dar území a loajalitu jeho panovníka vůči Římu, což znamená klientské království. O Jubovi II. a Seléné je článek:
https://antickepamatky.cz/osobnosti/mauzoleum-v-africke-tipase/
Bohužel není známý žádný náznak přesných stížností, které tyto kmeny měly, kromě toho, že byli nespokojeni se vztahem království k Římu. Klientská království, fungující ve více než několika ohledech podobně jako běžné římské provincie, by byla svědkem přímého římského zásahu do jejich místních záležitostí tak často, jak byly ohroženy římské zájmy. A série mincí z království zobrazující propagandistické vojenské obrázky na toto téma naznačuje, že problémy s kmeny pokračovaly až do Tacfarinovi vzpoury.
Průběh války
Rozběhla se gaetulská kampaň, kterou muselo podpořit mobilizací většina římských jednotek rozmístěných v Africe. Jádrem této síly byla legio III Augusta, která byla rozmístěna v Africe nejpozději do roku 30 př. n. l., a od té doby sloužila jako pravidelná legionářská posádka pro římskou Afriku. Legie byly posíleny pomocnými silami krále Juby II., o kterých je známo, že se vrátily z Kappadokie a připojili se ke kampani. Záměrem bylo bezpochyby úplné ovládnutí kmene Gaetulů římskou mocí, zastoupenou vládou krále Juby. Že nešlo o malicherný a zcela bezproblémový konflikt dosvědčuje další legionářské posily, jmenovitě legio XII Fulminata, která však byla z Afriky stažena, jakmile se dosáhlo vítězství.
Což nijak neodporuje tvrzení historika Flora, který zaznamenává, že na jihu byly spíše potlačovány rebelie než vedeny války. Na tak velkém prostoru nebyl schopna jedna legie zcela pacifikovat velmi rychle se pohybující domorodé bojovníky. Nic bližšího o průběhu války nevíme, pouze Cassius Dio informuje, že zvítězil Cossus Cornelius Lentulus [2], který pocházel z významného římského rodu Corneliů. Jako senátor se stal v roce 1 př. n. l. konzulem společně s Luciem Calpurniem Pisonem a přes zdání lenivosti byl pověřen důležitými vojenskými posty a v roce 6 n. l. byl zvolen prokonzulem v Africe a za úspěšnou kampaň proti Gaetulům dostal čestný agnomen (přidané jméno k tria nomina na základě nějakého vojenského úspěchu) Gaetulicus. Jako jeden z mála důvěrníků císaře Tiberia byl poslán v roce 14. n. l. s Tiberiovým synem Drusem do Pannonie ke vzbouřeným jednotkám. Později, v roce 33 n. l. působil jako městský prefekt praefectus Urbi několik let až do své smrti.
Pozn. [2] – Cossus Lentulus, Jeden z mála mužů, kterým důvěřoval císař Tiberius, byl poslán do Panonie v roce 14 n. l., aby doprovázel Tiberiova syna Drusa při potlačování vzpoury tamních legií. Později dostal místo prefekta města, praefectus urbi v roce 33 n. l., který je zastával několik let před svou smrtí. Nakonec byl popraven v roce 39 n. l. za císaře Caliguly. Tacitus: Letopisy 4.42, 6.30.
Prameny:
Aurelius Victor: Sexti Aurelii Historia romana, 1838
Gaius Sallustius Crispus: Catilinovo spiknutí, 1972
Cornelius Tacitus: Letopisy, 1975
Velleius Paterculus a Florus: Dvojí pohled na římské dějiny, 2013
Cassius Dio: Roman History, na Lacus Curtius
Ferntress, E.: Tribe an Faction? The case of the Gaetuli, Mélanges de l´École française de Rome, 1982
Gambash, G.: Rome and Provincial Resistence, 2019
Coltelloni – Trannoy, M.: Juba, Encyclopedie Berbèr, 2003
Cherry, D.: Frontier and Society in Roman North Africa, 1993
