Jak Římané uctívali blesky
Fulgur dium conditum a fulgur conditum summanium
Původně Etruskové, později také Římané uctívali blesky, které považovali za znamení od nejvyššího boha Jupitera a místo kam dopadl blesk bylo pro ně nedotknutelné. Ve starověkém římském náboženství byl tzv. bidental posvátné místo postavené na místě kde udeřil blesk a bylo často přikryté čtyřmi kameny. Jméno bidental pochází od dvouletých ovcí se dvěma zuby, které byly obětovány na místě, kde udeřil blesk, kněžími, kteří se nazývali sacerdotes bidentales. Kněží byli podle zákona o korporacích v decurii pod předsednictvím magister quinquennalis. Pokud byla při zasažení bleskem zabita osoba, tak se pohřbila v zemi na rozdíl od tradiční kremace. Jestliže blesk způsobil požár na budově, ta se nehasila, pouze se zabezpečilo okolí, aby se oheň nerozšířil. Místo úderu bylo ohraničeno (někdy kruhovým putealem), a byl zde postaven oltář obklopený zdí nebo plotem, aby na místo nebylo vidět. Místo bylo považováno za posvátné, neměl se jej nikdo dotknout, šlápnout na něj a ani po dokončení úprav místa se na něj dívat. To potvrzuje ještě i Ammianus Marcellinus, kdy došlo k zasažení muže a dvou koní. K místu byli povoláni haruspikové (kněží, kteří předpovídali budoucnost), aby vyložili tento úkaz a Marcellinus potvrzuje zákazy. S rituálem pohřbívání blesku vynikají dva hlavní aspekty. Za prvé je to akt sběru a pohřbívání „zbytků blesku“ nebo „vzniklých požárů“ a za druhé pohřební rituál byl navíc zjevně doprovázen obětí spojenou s modlitbami; texty starověkých autorů naznačují, že příslušnou obětí bylo jehně (viz výše).
Nalezená místa pohřbívání blesků
V římském přístavním městě Ostii, v domě zvaném Domus Fulminata, je k vidění zděná konstrukce, bidental kámen s nápisem F(ulgur) D(ium) C(onditum) a pod deskou byly uloženy předměty nebo jejich části, zasažené bleskem. Rovněž v Pompejích byla nalezena jáma, do které byly sneseny části budovy zasažené bleskem a v maltě zakrývající otvor jámy byla nalezena destička s nápisem fulgur.
Nejpozoruhodnější příklad však pochází z Říma a místo kdysi popsal C. Pietrangeli. Bylo objeveno v roce 1864 během vykopávek prováděných na Martově poli pod Palazzo Righetti (Piazza del Biscione), postavené na místě Pompeiova divadla. V 9 metrech pod dnešní úrovní terénu a 3,30 m pod starou úrovní, byla spatřena v hluboké jámě obložené travertinovými bloky uspořádanými ve tvaru chatrče a ohraničenými nízkou zdí, kolosální bronzová a pozlacená socha Hercula Mastai (s výškou 3,83 m). V době nálezu byla socha v horizontální poloze a na deskách byly nápisy FCS (viz níže). Kámen patřící ke konstrukci a s nápisem FCS naznačuje, že socha byla pohřbena, protože byla zasažena bleskem, a vzhledem k zasažené soše není pochyb o tom, že obřad měl veřejnou povahu.
Umělecky patří nalezená socha do stylu 2. stol. př. n. l., helénistický styl je založený na kánonu proporcí, který zavedl Lyssipos na začátku 4. stol. př. n. l. Na levé ruce, která se opírá o kyj, je přehozena kůže z nemejského lva a v levé ruce drží Hercules jablko Hesperidek.
Slavný archeolog a topograf R. Lanciani (1845 – 1929) odkazuje na glosu Sexta Pompeia Festa (římský gramatik z 2. stol. n. l., původem z Narbo v Galii) o bidentaliích, která uvádí, že se jednalo o malé svatyně nižších božstev, kterým byly obětovány hostiae bidentes, tedy dvouletá jehňata. Právě kněží sacerdotes bidentales se měli zajímat o blesky, přičemž bidental je technický termín pro puteal, díru (připomínající studnu) zanechanou po úderu blesku do země a pro oběti používané k uklidnění boha. a vyčistění místa. Socha s nápisem na podstavci je uložena v Galleria dei Candelabri ve Vatikánu. Praxe pohřbívání blesku je nejlépe doložena v jihovýchodní Galii. I když se pohřbívání blesků datuje hluboko do období republiky, uvedené náboženské úkony pokračovaly, zejména na venkově i za císařství.
Bůh Summanus
Místa zasažená bleskem, byla považována za děsivý příklad božského hněvu, a to se u Římanů nebralo na lehkou váhu. Na místech, kde byl blesk rituálně pohřben se někdy umístily nápisy fulgur dium conditum (FDC), nebo fulgur conditum summanium (FCS): zde je pochován blesk, přičemž Summanus byl bůh nočního blesku na rozdíl od denního. Velmi často se bůh Summanus používal jako epiteton pro Jupitera, nejvyššího římského boha. O blízkém spojení obou bohů svědčí výzdoba štítu Jupiterova chrámu (Jupiter Optimus Maximus), na kterém byl bůh Summanus vypodobněn. Cicero líčí, jak socha zasažena bleskem spadla a hlava se našla v Tibeře. Poté byl vystavěn nový chrám zasvěcený bohu Summanovi a ten byl rovněž zasažen bleskem v roce 197 př. n. l. Každý rok 20. června, den před letním slunovratem, mu byly nabízeny koláčky zvané summanalia vyrobené z medu, mouky a mléka.
Nápisy nalezené na mnoha místech římské říše neměly pouze nějakou pamětní hodnotu, ale sloužily také k označení povahy místa a zviditelnění zákazu. Většina nápisů má jednoduchý nápis, který upozorňoval na blesk, který je na místě pohřben, například nápis (CIL 06, 00206) uložený v Římě nese stručný nápis:
Zdroje:
Sextus Pompeius Festus
Ammianus Marcellinus: Dějiny římské říše za soumraku antiky, 2002
CIL – EDCS: Epigraphik Datenbank Clauss / Slaby
Barbera, M. – Paladino, S. – Poterna, C. : La domus dei Valerii a Roma
Turfa, J. MacIntosh.: Divining the Etruscan World
Lacus Curtius: Bidental L. B. Van der Meer, N. L. C. Stevens, H. Stoeger: Domus Fulminata, The Hous of the Thunderbolt at Ostia Encyclopaedia Brittanica / Summanus Laubry, L.: Les „coups de foudre“ de Jupiter et l´exportation de la religion romaine en Gaule Rodolfo Lanciani: Pagan and Christian Rome, 1893, Wikideck: Hercules of the Forum Boarium
