Míry, váhy a mensa ponderaria
Měření objemů a vah v římské říši navázalo na podobné etalony, které se používali v Řecku již od 6. stol. př. n. l., přičemž jenom v Řecku je evidováno 2 000 závaží a v Turecku 7 500. Tato čísla dávají tušit, že se váhám, mírám a etalonům zboží věnovala velká pozornost od nepaměti.
Římské standardy
Amfora byla standardní objemovou mírou pro víno, metreta pro olej, modius pro obilí a libra byla standardní mírou hmotnosti. Aby byl zajištěn poctivý prodej v obchodech, byli obchodníci pravidelně kontrolováni podle pořadí aedily (nebo agoranomoi v řeckém světě) nebo státními úředníky secomarii a v případě nepoctivosti byli jejich majitelé odsouzeni do vyhnanství na vzdálené ostrovy.
V Jupiterově chrámu (Iupiter optimus maximus) v Římě na Forum Romanum byla umístěna pondera publica, jejíž součástí byla standardní amphora pro víno (amphora capitolina), pro olej (metreta), modius (měřice) pro suché míry a pro váhy (libra). Kopie těchto standardů byly vyrobeny pro další chrámy po celé římské říši a sloužily pro vážení a měření na tržištích. Oficiální duplikáty byly uloženy v chrámech Mars Ultor, Castor a Pollux, Ops a dalších. Po uzavření chrámů v r. 393 byly pondery přeneseny do kostelů. Církev tuto instituci přijala a v hlavních bazilikách byla zřízena ponderia. Nejlepší soubor, který je známý, je z kostela S. Maria v Trastevere. V Aquilei byla například objevena závaží, která nesla kalibrační certifikát z chrámu Castora a Polluka ve formě ex(actum) a(d) [triens] Cas(oris aedem). V blízkosti velkých tržit nebo macell existovala místa, kde se mohlo zboží kontrolovat, mensa ponderaria (popis níže).
Lex Silia de ponderibus publicis
Festus píše o zákonu bratrů Siliů, lex Silia de ponderibus publicis o vážení a měření, tento zákon navrhli Publius a Markus Siliové, dva plebejští tribuni, ze kterého zůstaly pouze fragmenty. Zákon, snad z roku 244 př. n. l., lex de ponderibus publicis upravil objemové míry podle hmotnosti tekutiny a nařídil, aby nezákonné úpravy byly trestány. Je zřejmé, že takový zákon pomohl podpořit obchod a skutečnost, že byla stanovena standardní opatření pro prodej vína a pšenice, může naznačovat periodu, kdy se vývoz a dovoz těchto komodit stal problematický. Kupující na trhu mohli dokonce zkontrolovat tyto standardy, pokud by měli podezření, že je obchodníci podvádějí, změřením jejich nákupů na veřejném místě – mensa ponderaria, např. v Tivoli u Říma, kde součástí byla ještě Augustova svatyně, augusteum.
Měřicí systémy a provincie
Počínaje období Augusta, stát založil standardizovaný měřicí systém v průběhu římského imperia, který zčásti usnadnil meziregionální obchod a výpočet daní. Existují však důkazy o tom, že místní měřicí systémy a zvyklosti nebyly zcela zrušeny: například v Egyptě byl stále používán starý ptolemaiovský systém měření. Pozdně antická Carmen de ponderibus et mensuris (kolem roku 400 n. l.) nabízela živý obraz používání praktických způsobů, jak se vyrovnat a zapamatovat si různé římské, řecké a egyptské měřicí systémy. Asi nejpřekvapivější je měřicí stanoviště v macellum v africkém městě Leptis Magna, které obsahuje kamenný reliéf umožňující porovnání třech různých délek: alexandrijský cubit (52,5 cm), punský cubit (51,5 cm) a římskou stopu (29,6 cm); Podobné ukázky konverze měr nejsou v Itálii vůbec známy. Jsou i nepřímé důkazy, že majitelé lodí někde v říši nakupovali zboží, byli jejich lodě vybaveny měřidly aby si mohli zboží změřit, či zvážit.
Váhy
Nejjednodušší typ vah byla libra, dvě symetrická ramena se dvěma miskami nebo háky. Na první se položila měřená část (potravina, výrobek) a na druhou stranu se kladla kalibrovaná měřidla dokud nebyla váha v rovině. Kalibrovaná měřidla byla z kamene, bronzu nebo olova a našlo se jich na území římské říše velké množství. Některá závaží měla podobu bohů; myšlenka, že jsou přítomni bohové, utvrzovala zákazníka, že obchodníkovy váhy jsou poctivé. Koneckonců, kdo by chtěl, aby na něj byl uvalen hněv bohů? Některé váhy měly jiné asociace. Závaží ve tvaru žaludů jsou spojena zejména s armádou. Tato závaží reprezentují sílu římské armády a také sílu žaludu, ze kterého jednoho dne vyroste silný dub.
Kapaliny
Pro kapaliny, jako víno, olej nebo například rybí omáčku garum, či ovocnou omáčku defrutum, se nejvíce používala jako měřicí a transportní jednotka amphora(26,26 l), jenž byla obsahem jedna kubická římská stopa a byla také 48 násobek nejběžnější jednotky pro kapaliny, nazývané sextarius (0,547 l). To však neznamená, že by se vše měřilo jenom jedním typem kapacity. Používalo se velké množství amphorae, které byly typické pro jednotlivé regiony. Španělský olej se převážel a měřil v amforách typu Dressel* 20, které měly obsah 40 až 80 l, existovaly ještě větší nádoby, dolia. Pokud se kapalina převážela přes moře, tak na kontrolní místo na pevnině se pouze zvážil obal i náplní a pokračoval dále. Pro rychlou kontrolu se použila prázdná amfora stejného typu a na obal se umístila značka TP (testa pondo) a údaj o množství. Běžně bývaly obaly označeny jakýmsi razítkem, tituli picti, kde se zaznamenala váha, obsah a někdy i jméno výrobce obalu.
* Dressel. Systemizované označení amfor podle Heinricha Dressela (1845 – 1920) pro jednotlivé druhy a tvary, tzv. Dressel tabella.
Dolia (dolium), je velká oválná nádoba s tlustými stěnami a se širokým otvorem, která sloužila především k uskladňování potravin, vína a oleje. Je zde uvedena jako kapacita, jenž neměla standartizovaný objem. Dolia byla o mnoho větší než amfory a jejich spodní část mohla být provedena do rovné plochy nebo se zaobleným dnem a to vždy bez držadel. Jednalo se o vůbec největší keramické nádoby, které Řekové a Římané vyráběli. Nápisy na okraji nádob uvádějí objem, který se pohyboval mezi 735 a 1 300 l, v průměru 1032 l, tedy asi 40 amphorae. Vzhledem k náročnosti výroby neexistovala jednotná míra obsahu a záleželo na možnostech dílen (figlinae), jak velkou nádobu dokáží vyrobit a proto byla dolia relativně drahá. Po jejich vytvarování byla dolia umístěna na daném místě a jejich okolí bylo většinou zavezeno, vznikla tím tzv. dolia defossa, doslova „pohřbená dolia“, v antice bývá též užíván termín dolia demissa, defixa a depressa. Někdy svádí jejich poloha k domněnce, že se zakopávala, ale to je mylná představa, pouze se obsypala. Vysoko navršená zemina tak umožnila snadnou manipulaci s obsahem dolií, přičemž výška samotných nádob dosahovala i dvou metrů.
Tivoli
Nejdůležitější objev spojený s touto větví římské správy byl učiněn v Tivoli v roce 1883, kdy byly v portiku Herkulova chrámu, sousedícího s nynější katedrály S. Lorenzo, nalezeny dvě téměř dokonalé mensae ponderariae. Tento portik je rozdělen pomocí vyčnívajících pilastrů a každá místnost je vybavena mramorovým stolem spočívajícím na „trapezophoroi“ bohatě zdobeném symboly Herkula a Dionýsa, palicí a thyrsem. Podél hrany dvou stolů jsou podobné nápisy (CIL 14, 03687; 14, 03688; Vzhledem k existenci podstav s dedikačními epigrafy se v budově jistě nacházely sochy Marka Lartidia a Vareny Maiory, patronů velmi bohatého propuštěnce M. Varena Diphila, magistra Herculaneus (Herkulův kult), který nechal postavit na vlastní náklady stavbu komplexu mensa ponderaria sousedící s Augustovou svatyní.
CIL 14, 03688, EDSC-04800012
M(arcus) VARENVS ((mulieris)) ET M(arci) LARTIDI L(ibertus) DIPHILVS MAG(ister) HERCUL(aneus) D(e) S(ua) P(unia) F(aciendum) C(uravit)
Stoly, pocházející z 2. nebo 1. stol. př. n. l. jsou perforovány kónickými otvory o průměru od 200 do 380 milimetrů. Do každé díry byla připevněna mosazná měřítka kapacity pro použití kupujících a prodávajících. Pro měření byl použit jednoduchý důmyslný způsob, jak pro suché, tak pro tekuté míry. Osoba, která si koupila například půl modia fazolí nebo dvacet čtyři sextarií vína a chtěla se ujistit, zda nebyla podvedena při vyjednávání, naplnila nádobu ve správné řadě, poté otevřela ventil na spodku stolu a vypustila testovaný obsah znovu do svého pytle nebo amfory.
Magistráty
Magistrát byl odpovědný za poměr hmotností a měr, mensurae exaequande. Předpisy, týkající se prodejů, měření a vážení zboží, byly v gesci městských úředníků, aedilů. V období principátu nebyly mensa ponderariae pouze nástrojem kontroly prodejců zda dodržují normy na trzích, ale stal se také důležitým prvkem v procesu nákupu obilí za stálé ceny od vesnických obyvatel v některých římských provinciích (Emona). Samozřejmě, že na Východě byly ponderaria označeny řecky, jedno měřidlo pochází z Assos (dnešní Behram) a názvy objemů jsou řeckého původu, běžně používané na východě (řec. kotylé, hémina, xestés), které měly ekvivalenty v římských mírách nebo objemech.
Codex Theodosianus zmiňuje úředníky jako zygostales (z řečtiny), úředník, jehož povinností bylo vypořádat veškerý spor, který vznikl, pokud jde o váhu a hodnotu peněz mezi soukromými osobami v každodenním obchodu. V každém městě působilo několik takových osob. Ponderator byla osoba, která měla na starosti vážení obilí, které bylo dodáno do přístavů.
Pompeje a Herculaneum
Jedna z nejlépe zachovalých pondera je z Pompejích. V jeho historii najdeme úpravu přibližně z roku 20 př. n. l., kdy do něj byly k již existujícím pěti otvorům vysekány čtyři nové měřicí otvory. Magistrátní úředníci svojí činnost nechali napsat na přední část mensa ponderaria CIL X 793 ** (obr. 7)
A(ulus) ClODIVS A(uli) F(ilius) FLACCVS N(umerius) ARCAEVS N(umeri) F(ilius) ARELLIAN(us) CALEDVS /
D(uum)V(iri) I(ure) D(icundo) MENSVRAS EXAEQVANDES EX DEC(urionum) DECR(eto)
Aulus Clodius Flaccus, syn Aula, a Numerius Arcaeus Arellianus Caledus, syn of Numeria, duumvirové* se soudní mocí dohlíželi na opatření standardizace měření v souladu s nařízením městské rady.
Podobné znění o práci duumvirů pochází z Herculanea CIL X 1453 = ILS 5616, které zaznamenává, že dumvirové* Marcus Remkmius Rufus a jeho syn postavili na své náklady ponderu ve městě a usilovně podnikaly kroky k odstranění chyb ve vážení. Dostali na starost správu své pondery. Ukázky snah o přesnější měření a vážení neodstranily občasné snahy o podvody, kdy nápis ukazuje na obchodníka, který žádá o odpuštění za prodej quid minus pondera, (menší míry) ILS 7479
* duumviri – nebo také duoviri v překladu dva muži. Nejvyšší úředníci v římských městech.
Zdroje:
ILS – Inscriptiones Latinae Selectae CIL – Corpus Inscriptiones Latinae CTh – Codex Theodosianus
Berg, R.: Measuring and Measuring Merchandise in Ostia in Life and Death in Multicultural Harbour City: Ostia Antica from the Republic Through Late Antiquity, ed. Arja Karivieri, 2020 Berg, R.: Iconography of the modius measure in Ostia:The Vizualizing of Economic and Cultural Exchange. 2020 Cooly, A.: Pompei a Sourcebook Doyen, Ch.: Digital access to libraries, Pondera online A digital database of ancient commercial weights from the Aegean zone (6th century BCE – 2nd century CE) Hlinovský, P., Drbal, V.: Ostia, průvodce archeologickou lokalitou, 2018 Klenina, Biernacki: Mensa Ponderariae from North-Western Black Sea Region, 2018 König J.: Ordering Knowledge in the Roman Empire Lanciani, R.: Pagan and Christian Rome, 1892 Landart, P.: Finding Ancient Rome: Walks in the city. 2015 Lassard, Y.: Lex Silia de ponderibus publicis, Festus, F. 246, 1941 Robinson, O. F.: City Planning and Administration Sutto, M.: I pesi parlano: i pondera metallici e lapidei iscritti del Museo di Aquileia, 2016 Tarbell, F. B.: A „Mensa Ponderaria“ from Assos, 1891
