Nilské scény v římském světě
Nilské motivy v římském světě
Nilská témata a scény z nich vycházející, plynou z faktu každoročních záplav, které byly Egypťany oslavovány jako požehnání, protože zajistily úrodu na další rok. Festivaly mají velmi starou historii a jejich zpodobnění rovněž. Po bitvě u Actia je v Egyptě představen Octavianus (Augustus) jako nástupce faraonů, čímž z něj učinil svůj osobní majetek. Sám jmenoval prefekta Egypta, praefectus Aegypti, jako nejvyššího římského úředníka v zemi. To znamenalo, že senát neměl na jmenování žádný vliv.
Od této doby je v římském světě patrný vliv Egypta, v materiální oblasti, což bylo především obilí; náboženské, především vzrůstající obliba egyptské bohyně matky Ísidy nebo helénistického boha Serápida, jenž byl plodem náboženského synkretismu, ale také v dekorativní sféře. Země také produkovala papyrus, sklo a různá jemně řemeslně zpracovaná drobná umění, která byla vyvážena do zbytku římské říše. Dobytí Egypta a jeho začlenění do římské říše jako provincie, zahájilo novou fascinaci starověkou kulturou.
Nejen, že byl Egypt považován za starověký ve vztahu k rodící se římské říši (v době své anexe již byla stará tisíciletí), ale byl to také geograficky vzdálené místo s krajinou hodně odlišnou od středomořské krajiny Itálie, a to jak z hlediska svých přírodních prvků (např. řeka Nil a poušť, fauna i flora), tak také uměle vytvořenými děl (např. pyramidy, obelisky a další památky).
Egypt byl navíc Římanům známý také díky používání hieroglyfického písma, jedinečnému pantheonu bohů a bohatým uměleckým tradicím, které se vyznačují osobitým vizuálním stylem a ikonografií. Římské publikum mělo zvláštní vkus na egyptské sochy; nejoblíbenější byly ty, které Římanům připadaly obzvláště „egyptské“, včetně zobrazení králů a královen, mýtických stvoření, jako jsou sfingy a zvířat, namátkou hroši, krokodýli, brodiví práci apod., obelisky a egyptská architektura a sochy byly instalovány na římských forech
Egyptské zvyklosti a pohled na svět
jsou v římských stavbách zastoupeny v mnoha vyobrazeních, na mozaikách, sochách i malbách a tvoří tzv. Aegyptiaca, což je ale moderní termín. Jedním z nejčastěji se objevujících motivů jsou nilské scény, které se v mnoha případech vyznačují vysokou uměleckou hodnotou. Obrácený transfer znamenala tragická smrt Antinooa, oblíbence císaře Hadriana (vládl 117-138), který shodou okolností zemřel ve stejný den (24. října), kdy si obyvatelé Egypta připomínali smrt Osirida. Po Antinoově zbožštění propagoval Hadrianus své uctívání u místního egyptského publika jako inkarnaci Osirida a byl docela úspěšný, místní kněžstvo jej skutečně ztotožnilo s Osiridem. O antinoovi jsou podrobnosti na https://antickepamatky.cz/anticka-mista/antinoos-a-hadrianova-vila-v-tivoli/
Egypt pro Římany často ztělesňoval exotiku. I zde však bývá cítit určitá nevraživost, motivovaná nejspíše nepříjemnými vztahy mezi Římem a Ptolemaiem XII. a také konfliktem s Kleopatrou. Míra, v jaké se egyptské motivy vyskytují v dekorativních kontextech, však naznačuje koexistenci obdivu k Egyptu a jeho kultuře. Tvrzení Versluyse, že nilské výjevy a další aegyptiaca představují podstatnou složku římského diskurzu o Egyptě, je zřejmě dobře vypozorované.
Již Hérodotos se zmiňuje o festivalech, které měly náboženský charakter a byly spojovány s bohy jako byly Isis a Osiris. Později také Plinius popisuje pozdně helénistickou nilskou mozaiku v Palestrině (Praenestre) u Říma (Úvodní foto). V Římě se začínají objevovat nilské motivy již před naším letopočtem, nicméně četnost egyptských scén narůstá po římském ovládnutí Egypta. Hrající a tancující Egypťané jsou zachyceni mnohdy na lodích na řece, někdy v zátokách nebo na nilském břehu. Tanečníci mohli být v nilských scénách doprovázeni hudebníky, ale na některých dochovaných kresbách, například (columbarium ve Villa Doria Pamphilj) jsou pouze mimové, občas v erotických scénách. Hudebníci byli nástrojově vybaveni dvojitými píšťalami, tibia, chrastítky, sistrum nebo bubínky a někdy s rytmickými nožními nástroji (scabella obr. 6). Malby, které obsahovaly všechny postavy, tanečníky, Pygmeje, hudebníky, se vyznačovaly často i erotickými náměty. Některé nilské scény mohly obsahovat pouze faunu a floru bez postav; pro Římany byla některá zvířata zvlášť exotická, hroši, krokodýli, kobry apod.
Nilské scény
V římském světě a rovněž i ve starém Egyptě, se objevují velmi často obrazy a mozaiky s postavami Pygmejů nebo trpaslíků, často s velikými phally (podobně jako římský bůh Priapus). Na nilských scénách tedy najdeme dva typy malých lidí, Pygmeje a trpaslíky, přičemž tyto dva typy nejsou totožné, ale musí být jasně rozlišené. Na jedné straně najdeme negroidní lidi snížené postavy, kteří pravděpodobně představují Pygmeje.
Na druhé straně najdeme trpaslíky patologického typu s nepřiměřenými končetinami, velkými hlavami a vyčnívajícími hýžděmi, které jsou charakteristické pro achondroplazii. Existují i případy, kdy je rozlišení nejasné a umělec jednoduše zobrazil malé lidi s velkými hlavami jako děti. V každém případě bylo záměrem zjevně vylepšit exotickou postavu v nilských scénách těmito zvláštními obyvateli.
Původ této módy bude mít byla vágní znalost, vyjádřená již u Homéra, o existenci trpasličích ras v Etiopii, kde pramení Nil. Nedostatek znalostí o skutečných Pygmejích, kteří byli viděni jen zřídka, mohl snadno vést k záměně mezi pohádkovými Pygmeji a skutečnými trpaslíky. Zdá se, že patologičtí trpaslíci byli v Egyptě běžnější než nyní, a to díky plození dětí v příbuzenskému vztahu. Pygmejové se vyskytují spíše u jednoduchých obydlí a představují obyvatele Etiopie a Egypta, trpaslíci jsou často oblečení v řeckém stylu a reprezentují spíše helénistický svět, kdy byli spojováni se satyry a Dionýsem. Nicméně kromě naznačení rozdílů v populaci a posílení exotického charakteru nilských scén může mít další důvody pro zobrazení obyvatel jako pygmejů a trpaslíků. V klasickém světě také vystupování trpaslíci byli oblíbenou formou zábavy a ve své podstatě měli status jako předmět posměchu. Ten směšný vzhled a chování trpaslíků v nilských scénách tedy mohlo dát římským divákům pocit nadřazenosti a moci nad tím exotickým světem.
Většina vyobrazení zachycuje tyto malé postavy Pygmeje v boji s mořskými živočichy a jeřáby (zvláště ve 2. stol. n. l.), přičemž motiv je známý již od 6. stol. př. n. l. V Ostii se nachází mozaika s Pygmejem v Neptunových lázních. Na jiných mozaikách, či malbách, můžou postavy představovat Egypťany jako cineadoi (tanečníci lascivních tanců, zženštilí muži), v Ostii tyto tanečníky můžeme spatřit na mozaice v hospodě U Alexandra a Helika, caupona Alexander e Helix, která mohla plnit funkci nevěstince, jsou vyobrazeni dva tancující muži, z nichž jeden má velký phallus a oba mají v rukou tyčky.
Postavy držící tyčky má také mozaika, kde dvojice Pygmejů bojuje s krokodýlem, nejinak je tomu i na ostatních dílech týkajících se nilských scén. Tato ikonická výbava vyvolává řadu otázek a dvojice zkřížených tyček byly v minulosti různě interpretovány. Jednak mohly sloužit k udávání tempa nebo plnily pouze apotropaickou, tedy ochranou funkci, mohly být také reminiscencí na egyptského boha Ptaha (Thovta).
Nilské scény jsou v Palestrině u Říma, byly součástí Serapea v přístavu Puteoli, více jak 40 vyobrazení bylo objeveno v Pompejích v Pompejích, nejčastěji fresek, v Herculaneu, v Ostii, vyskytovaly se po celé severní Africe, ve Španělsku je spatříme především v Méridě, ve spodní části mozaiky a Itálice – Nova Urbs a samozřejmě v Egyptě atd.
Zdroje :
- Versluys M. J. : Aegyptiaca Romana: Nilotic Scenes and the Roman View if Egypt, 2002
- Dunbabin K. : Problems in the Iconography of Roman Mime (Review of P. Jones, Rutgers University, 2002)
- David Frankfurter: Religion in Roman Egypt: Assimilation and Resistance, 1998
- Livius: Cultuur, geschiedenis en literatuur obr. Villa Dar Buc Ammera
- www.ostia-antica.com
- Cailín E. Barrett: Nilotic Scenes, Egyptian Religion, and Roman Perseption, 2013
- P.G.P. Meyboom and Miguel John Versluys: The meaning of Dwarfs in Nilotic scenes, 2006
- P.G.P Meyboom: Pygmies and Dwarfs in Nilotic Scenes (Ch. V, n.15), 1994
