Příběh sarkofágu Pianabella

V blízkém okolí antického přístavu Ostie u Říma, pár stovek metrů za hradbami, se nacházela křesťanská bazilika Pianabella z konce 4. století. Hrobky, nacházející se na místě stavby, se poničily, pohřebiště u baziliky Pianabella, nekropole, tak utrpěla nenahraditelné škody, tak jako jiná místa s antickou historií. Nicméně velké škody vznikly také díky aktivitě lupičů mramoru a artefaktů, působících v této oblasti od 10. století až do doby těsně před archeologickými pracemi v letech 1988.  Nejznámějším příkladem z Pianabelly je případ tzv. sarkofágu Pianabella, který byl objeven při archeologickém průzkumu v letech 1988-1991, moderní lupiči jej rozsekali na kusy a část prodali na uměleckém trhu. Italští archeologové našli otisky reliéfu v maltě, ve kterém byl sarkofág zapuštěn a našli zbytky sarkofágu. Jak se příběh sarkofágu vyvíjel, najdete níže a jen poznámka: části sarkofágu jsou součástí výměny artefaktů mezi muzejními organizacemi a to mezinárodním měřítku. To je skvělá ukázka moderní spolupráce muzeí.

Nejdříve se zaměříme na samotný sarkofág. Na tento sarkofág byl použit importovaný proconnéský mramor a jeho výzdobu zřejmě provedli kolem roku 160 n. l. sochaři v Římě nebo poblíž Říma. Na přední straně jsou tři výjevy inspirované Homérovou Iliadou – vlevo ozbrojení Achilla za přítomnosti jeho matky bohyně Thetidy, následuje Achilleův vůz řízený Automedonem a vpravo rozšířená scéna s truchlícím Achillem, který oplakává mrtvého Patrokla. 

Přední panel s matkou Achilea Thetidou, válečným vozem a mrtvý Patrokles

Griffoni (gryphyn) [1] zdobí boční panel víka (loculi) sarkofágu, kde je další scéna z Homérovy Iliady s vláčením těla Hektora (který Patrokla v souboji zabil a poté padl v souboji s Achillem) na levé straně. Uprostřed je velká tabula ansata [2] bez jakéhokoli nápisu a na pravé je znázorněno mytí těla Hektora těsně před vrácením těla mrtvého Hektora jeho otci, králi Priamovi

Víko sarkofágu. Uprostřed je tabula ansata a na krajích Griffoni
Vláčení mrtvého těla Hektora Achillem.
Mytí zabitého Hektorova těla před jeho navrácením králi Priamovi

První etapa sarkofágu – výroba

Tyto jednotlivé scény připomínají epizody ze života hrdiny Achilla, jak jsou znázorněny na atických sarkofázích, ale zahrnují některé prvky v ikonografii římského původu (jako je scéna s posmrtným ložem). Z toho bylo vyvozeno, že sarkofág byl vyzdoben v Římě nebo v jeho okolí, přičemž za vzor byl pravděpodobně použit atický sarkofág dovezený přes Ostii. Tyto římské prvky na Achillově zobrazení jsou jedinečné a naznačují, že sarkofág mohl být vyroben speciálně pro zadavatele. 

Volba řecké literatury jako základ její výzdoby a nápadně vysoká kvalita figurálních scén, nádherně vytesaných do drahého mramoru naznačují, že ten, kdo si ji objednal, byl bohatý a kultivovaný. Objevili se také možní kandidáti – přední ostijská rodina Egriliů, která podle jiných archeologických stop měla pohřební komplex v nekropoli Pianabella mimo Ostii. Ať je to jakkoli, nedochovaly se žádné důkazy, které by ukázaly, kde byl sarkofág uložen a pro koho byl vyroben.

Šipka ukazuje na prostor před apsidou, kde byla postavena zvláštní ohraničená struktura se 100 formae (4 vrstvy po 25 hrobech). S největší pravděpodobností byl v kostele pohřben nějaký mučedník, možná v jediné formae mezi apsidou a strukturou, v pravém úhlu k ostatním hrobům. www.ostia-antica.org

Druhá etapa – sekundární použití

Další doloženou etapou v „životě“ sarkofágu je jeho sekundární, opětovné použití, někdy ve 3. století, v jiném mauzoleu na hřbitově Pianabella. Původní nápis byl odstraněn, takže mohl být připraven pojmout další generaci mrtvých, jehož rodina musela být potěšena, že získala tak kvalitní mramorový sarkofág k pohřbu svého člena.

Mauzoleum bylo původně postaveno někdy v první polovině 2.století, ale během 2. a 3. století prošlo různými úpravami. V jednom z nich byl umístěn sarkofág níže. Na úroveň podlahy, ve tvaru, který byl speciálně postaven pro jeho umístění; podél jejího průčelí byla postavena zeď a nalita malta, aby zaplnila prostory, které kolem ní zbyly. Sarkofág byl nyní mimo dohled, pohřben pod zemí, pravděpodobně proto, aby jej chránil (jako cenný kus mramoru i jako prostor pro mrtvé) proti jakémukoli dalšímu opětovné použití anebo proto, že hrobku používali křesťané a tím, že ji ukryli, tak mohli snižovat hodnotu řeckého mýtu. Opětovné použití pohanské ikonografie křesťany naznačuje, že alespoň někteří členové rodiny Egriliů (pokud byli vlastníky sarkofágu) se stali křesťany na konci 3. století.

Budova Staatliche Antiksammlungen v Mnichově. Foto: Burghard Mücke

Třetí etapa

V roce 1980 získal Antikensammlungen v Berlíně část sarkofágu s výjevy z Homérovy Iliady. Podle prodejce byl v soukromém vlastnictví ve Švýcarsku a sloužil jako květináč na zahradě (!). V roce 1976 byly zbývající části nalezeny in situ [3] během vykopávek na Pianabella, nekropoli jižně od bývalého římského přístavu Ostie (viz výše). Úlomky byly čerstvé. Nepodařilo se nade vší pochybnost prokázat, že příběh o květináči byl mýtus, ale berlínské muzeum se rozhodlo v roce 1992 poslat fragment do Ostie jako trvalou zápůjčku. Recipročně byly poslány do Berlína malby z Ostie, rovněž jako trvale zapůjčené a to vůbec není špatný nápad, protože bohužel v současnosti je v muzeu v Ostii nedostatek místa pro vystavení nástěnných maleb). Nádherné dílo je v ostijském muzeu pod číslem SBAO 43504.

Terme di Nettuno s nádhernýmíi mozaikami, kde byly nalezeny fragmenty sarkofágu. Ostia Antica. Foto: autor článku

Poznámky

  1. Gryphyn je legendární stvoření s tělem, ocasem a zadníma nohama lva; hlava a křídla orel s drápy na předních nohách.
  2.  Tabula ansata je moderní jméno pro tablet s nápisem ve středu a s dvěma naznačenýma rukama na krajích ve tvaru trojúhelníků, které vypadají, jakoby ukazovaly na nápis.
  3. in situ  je odborný termín, v překladu znamená „na místě“ Je tím myšleno, že se něco vyskytuje na „svém původním místě“ a i tam je to zkoumáno.
Struktury v bazilice Pianabella, ve kterých byly hroby. Příčná část je připisována nějakému mučedníkovi nebo jinému významnému muži. Foro: www.ostia-antica.org

Zdroje:

  • Janet Huskinson: Habent sua fata: Writing life histories of Roman Sarcophagi, 2011 from book: Life, Death and Reprezentation.
  • Milton Luiz Torres: Christian Burial Practices at Ostia Antica: Backgrounds and Contexts with a Case Study of the Pianabella Basilica, 2008
  • www.ostia-antica.org

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.