Syagriovo království (Regnum Syagrii) 1. díl
Díl 1 – Definice pojmů a historická fakta
Existovalo toto“království“ jako plnohodnotný státní útvar nebo se jedná pouze představu a nepřesné vyjádření galořímského kronikáře Řehoře s Toursu? Tento významný klerik a historik (lat. Gregorius Turonensis) napsal kroniku Historia Francorum (Decem libri historiarum), která je sice kronikou Franků, ale to neznamená, že je kronikou pouze a jen Franků. Šíře záběru biskupa Řehoře je širší a proto se například zmiňuje v obsáhlém díle o Syagriově království. Na otázku je nutné se podívat podrobněji s ohledem na velmi složité vztahy v Galii pozdní antiky, kdy stěhování národů bylo v plném proudu a jednotlivé kmeny se snažily si vydobýt svá území a vytvořit pokud možno nezávislá království nebo domény. Jedním z těchto útvarů bylo tzv. Syagriovo římské království nebo také Království Římanů „Regnum romanorum“. Podivuhodný název, který v sobě nese téměř neslučitelné pojmy jako „římské“ a „království“.
Pozn.: Titulní obrázek ukazuje možný rozsah Syagriova království, který je pravděpodobně přehnaný, ale jako vizuální vodítko je dobrý.
Lokalizace
V jihozápadní Galii soupeřily dva národy o převahu na tomto území, Vizigóti na jih od Loiry a Galie, Burgundové na jihovýchodě. Mezi dalšími menšími skupinami bojujícími o moc byli Armorici, kteří obsadili území dnešní Bretaně. Na severu dnešní Francie přibližně mezi řekami Seinou a Sommou, se rozkládalo tzv. Syagriovo římské království, na severu od něj ovládali rozlehlé území Frankové a na východě podél horního toku Rýna byly osady a města Alamannů. Severně od nich byla malá skupina Durynků. Na jihovýchodě, mezi Seinou a Loirou byli usazeni zbylí Alani, kteří se dostali do Galie společně s Vandaly v roce 406, s nimi zde pobývali Gallořímané a zbytky císařských vojáků s rodinami. Do území okolo Soissons (Seussonae) spadala města Angers (Adevacus), Remeš (Durocortorum), Paříž (Lutetia Parisiorum), Verdun (Virodunum) a část Normandie. Zbytek Porýní a oblast na západ ovládali franští reguli neboli náčelníci, kteří se svými válečnými skupinami sídlili v okolí Tournai, Cambrai, Kolína nad Rýnem a dalších měst regionu.
Syagriovo království nebo také doména Soissons (Seussiones) s hlavním městem Noviodunum byl politický útvar na okraji Západořímské říše (Regnum Romanorum), který trval přibližně 25 let během pozdní antiky. Podle Řehoře z Tours vládli státu na okraji Galie Ægidius a po něm jeho syn Syagrius, byli germánskými národy obklopujícími Soissons označováni jako „králové Římanů“ (latinsky: rex Romanorum), přičemž samotné politické zřízení bylo známé jako Regnum Romanorum, „Království Římanů“.
Historie pojmu
Není známo, zda tento titul používal sám Syagrius nebo jej používali barbaři obklopující jeho říši podobným způsobem, jakým označovali své vlastní vůdce za krále. „Království (neboli doména) Soissons“ je pozdější historiografický termín pro stát, jehož název jako království byl několikrát podrobován kritice (Římané pro sebe neuznávali označení království pro jimi ovládané jakékoli území, vyjma klientských království jiných národů, která sice politicky ovládali, ale nebyla přímo římská). V tomto kontextu může název království znamenat spíše to, že Římané byli považováni v této části Galie za římské císaře. Hodně historiků je skeptických k samotné existenci tohoto útvaru a hlavním pramenem je obsáhlý, ale trochu nespolehlivý Řehoř z Toursu (a jeho práce Libri Historiarum). Pro další popis je důležité si uvědomit, že skutečně žádné jiné údaje, které by potvrzovaly Řehořovo názvosloví neexistují a velká většina historiků si nemyslí, že by takové království jako takové existovalo.
Zde je zásadní pasáž o povaze jeho moci: „V pátém roce své vlády (486) měl pak král Římanů Syagrius, syn Ægidiův, své sídlo ve městě Soissons, které již kdysi ovládal zmíněný Ægidius.“ (Řehoř z Toursu, Kniha II, XXVII)
Skutečnost, že byl králem Soissons, byla „vytvořena“ spojením informací, které nám o něm Řehoř poskytuje. Ale v této větě jsou dva soubory údajů, které by se neměly míchat. První je, že Syagrius byl králem Římanů, pro Římana podivný titul, je pravděpodobně reinterpretací politiky konce 5. století z konce 6. století. Jediné, co z toho nechá vyvodit, je, že měl nějakou formu autority a že byl Řehořem identifikován jako Říman. Druhým prvkem je, že žil v Soissons. Toto město bylo skutečně významné pro pozdější Merovejce (franské krále), kteří jej používali jako jeden ze svých čtyř hlavních sídelních královských měst, tzv. sedes regis.
Verze, která je méně působivá, předpokládá, že Frankové ovládali sever Galie a Řehořovy informace o otci Syagria Ægidiovi, který se stal snad králem v době, kdy nebyl franský král Childerich přítomen. Z toho se dá soudit, že Syagrius, Ægidius, comes Arbogast mladší z Trevíru, Paulus, galský prefekt Flavius Magnus a další vysocí úředníci nebo vojáci drželi nějaké nejasné velení a když bylo potřeba, všichni disponovali nějakou vojenskou silou, ale neměli přesně stanovená a definovaná království. Když centrální stát (západní část říše) kvůli nedostatku finančních prostředků způsobených např. ztrátou severní Afriky a následnému vojenskému úpadku, stále více nemohl plnit svou roli ochrany, postavení vlastníků půdy se tak dostalo pod přímou hrozbu devastace od nájezdníků a v některých částech západu (zejména jižní Británii a severní Galii) nedokázali přežít proces rozkladu. Velmi podobná situace byla v pozdní antice v Dalmatii, kde například magister militum Marcellinus vládl regionu od roku 454 až do své smrti v roce 468 dost autonomně.
Skutečnost, že barbaři zabírali země (anebo je dostávali přímo od císařů), v nichž byla půda a bohatství aristokratů umístěna, jednoduše znamenala, že pokud si chtěli udržet svou půdu a bohatství, museli se tito aristokraté vyrovnat se svými novými pány. Proto se předpokládá, že Childerichova smrt ještě více zdůraznila sílu Syagria na úkor Chlodvíka, alespoň na počátku.
Označení král, rex, je ale také spojeno s hybatelem dění v Itálii, jímž byl Odoacer, ale ten je identifikován nejčastěji jako Skyr, rozhodně ne Říman, naproti tomu Ægidius i Syagrius rozhodně Římany byli. Snad mohl být skutečně Ægidius nazýván „králem Franků“ Rex Francorum, ale jenom jako vedlejší produkt vytváření sfér vlivu v Galii a Michale Kulikowski předpokládá, že neobvyklý titul mohl vycházet z faktu, že jeho comitatenses (vojáci) byly díky regionu silně franské a proto se na něj mohlo pohlížet jako na krále, spíše než jako na generála.
Zdroje jsou uvedeny na konci dílu 3
