Bilingvní nápis ve městě Leptis Magna
Město Leptis Magna (nebo také Lepcis Magna) na severu Afriky v dnešní Libyi. se po skončení druhé punské války v roce 146 př. n. l. dostalo pod římskou kontrolu. Jakmile však na konci 2. století př. n. l. (112–105 př. n. l.) vypukla válka s Jugurthou, město Leptis Magna se spojilo s Římem a požádalo o přátelství a smlouvu proti numidskému králi. Ačkoli byl městu udělen status municipium s latinskými právy za císaře Vespasiana (vládl 69 – 79 n. l.) a později se stal colonia za Traiana (vláda 98 – 117 n. l.), v raném principátu si zachoval určitou nezávislost, alespoň v místních záležitostech a chod města byl řízen pod punskými magistráty (suffetes, sufesi, punsky šūfeṭ) a kněžími (praefecti sacrorum) po celé 1. stol. n. l. Navzdory této zdánlivé nezávislosti však určité římské kulturní zvyklost, normy a znaky začaly vstupovat do veřejného života s postupným přijetím latiny a se vznikem monumentální veřejné epigrafiky, tak charakteristické pro augustovské období a krátce po něm. Používání novopunštiny a dosazování místních elit do řízení měst, dokládá velmi vstřícný postoj Říma. Nesmíme zapomenout, že Kartágo bylo úhlavním nepřítelem Říma v severoafrickém prostoru a nebylo to zase tak dlouho. Ještě císař Septimius Severus (145 – 211) uměl velmi dobře punsky, po otci měl punský původ a rodina byla dobře etablovaná v římském světě, protože již jeho prastrýcové byli zvoleni konzuly. Velmi dobrým příkladem používání novopunštiny je dedikační nápis z divadla Leptis Magna.
Tento nápis je jedním ze tří latinských textů, které byly umístěny v divadle Leptis (Lepcis) Magna v Libyi. Je to důležitá ukázka toho, jak členové místní provinční elity v římské Libyi vytvořili odlišný charakter pro nápisy na budovách prostřednictvím dvojjazyčných věnování za použití latiny a novopunštiny k vyjádření statusů nebo témat. Výsledkem je unikátní soubor nápisů z Leptis Magna, které odhalují mnoho o předních rodinách města v prvních letech julsko-claudijského principátu.
Nápis pochází z let 1 nebo 2 n. l. a byl umístě nad nejdůležitějším vchodem do divadla aditus maximus. Nápis nese podobný text jako IRT 321 a IRT 232, ale není totožný. Pod nimi jsou dva řádky novopunského písma. Nápisy jsou na svém původním místě (in situ)
Nápis IRT 322 z Leptis (nebo Lepcis) Magna
IMP(eratore) CAESARE DIVI F(ilio) AVG(usto) PONT(ifice) MAX(imo) / TR(ibunicia) POT(estate) XXIV CO(n)N(ule) XIII PATRI PATRIAE / ANNOBAL ORNATOR PATRIAE AMATOR CONCORDIAE FLAMES / SVFES PRAEF(ectus) SACR(orum) HIMILCHONIS TAPAPI F(ilius) RVFVS / D(e) S(ua) P(ecunia) FAC(iendum) COER(avit) / IDEM(que) DEDICAVIT
Nápis je provedený na desce v klasickém provedení tabula ansata. První dva řádky nápisu jsou věnovány Augustovi s použitím titulu otce vlasti (pater patriae), zmiňuje čtyřiadvacetkrát tribunskou moc (tribunicia potestate) a třináctkrát konzulství, proto poměrně přesné datování, neboť datum podle konzulů bylo jedno ze dvou hlavních způsobů datování (druhé bylo ad urbe condita). Zajímavé jsou dvě stisknuté ruce plasticky vystupující z nápisu. Třetí řádek je neobvyklý díky charakteristice muže, který divadlo nechal zhotovil; je popsán jako ozdoba své vlasti a milovník svornosti. Jeho jméno zní Annobal Tapapius Rufus a je uveden jako kněz (flamen) a prefekt posvátných obřadů (praefectus sacrorum je překladem z novopunského addir ‚azarim nebo addir kohanim), dále magistrátní úředník, sufes (suffetus). Annobal Rufus je synem F(ilius) Himilcha Tapapia. Rodina Tapapiů je několikrát v Leptis Magna doložena, dá se tedy říct, že její členové byli elita města.
V jeho jméně se projevuje i dvojí jazykové prostředí ve vyšší úrovni, kdy vedle prvních jmen, punských Annobal a Tapapius, je třetí známé římské jméno Rufus jako tria nomina, přičemž Tapapius je romanizované punské jméno. Obvykle se totiž v Lepcis Magna k punskému jménu přidávalo římské jméno a zde je ještě přidáno třetí jméno, cognomen, snad díky dedikaci Augustovi při jeho věnování divadla městu, aby jméno odpovídalo římským zvyklostem. Na posledním řádku jsou obvyklé formulace o postavení díla za vlastní peníze a věnování.
Čestné tituly Annobala Tapapia jsou neobvyklé, protože se značně podobají titulům používaným samotným Augustem a jejich použití znovu možná ukazuje na snahu autora se ukázat jako velký spojenec Říma. To asi dokazují dvě podané ruce. Další unikátnost bilingvního nápisu tkví v punském nápisu, který zcela vynechává Augustovy tituly ze začátku latinského nápisu a rovněž i římské jméno Rufus. Obecně se soudí, že neuvedení titulů v punském jazyce zachovává Annobalu Rufovi u místních obyvatel, kteří většinou neuměli latinsky, zdání určité autority.
I když to, po pravdě řečeno, neměl až moc zapotřebí, neboť jeho rodina i on sám byli usilovnými staviteli. Na spadlé zdi macella v Leptis Magna byl objeven latinský a neo – punský nápis o postavení této stavby od téhož muže, jímž byl Annobal Himilchonis Tapapi f.(ilius) Rufus. Nápis je z let 9 nebo 8. př. n. l. Římský charakter stavby ukazuje na současnou stavbu. Byl zde zrestaurován nápis, který se skládá ze tří celků: v prvním jsou uvedeny tituly Augusta, ve druhém jméno M. Licinia Crassa Fruguho, (adoptivního) syna konzula Marka Licinia Crassa, prokonzula Afriky a patrona Leptis Magna a třetí část obsahuje nám již známé ANNOBAL IMILCHIONIS F. TAPAPIVS RVFVS SVFET FLAMEN …..atd. Imilchionis je zkrácené Himilcho. Novopunský text je zachován jen zčásti, ale nápis je další důkaz důležitosti rodiny Annobala Rufa.
Jak již bylo uvedeno, Leptis Magna ve svém punském základu setrvávalo celé první století našeho letopočtu a mísily se zde ještě navíc vlivy řeckého helenismu (Řekové nazývali město Léptis Megalé. To jak kosmopolitní byly některé regiony, může může být pro mnohé překvapením, ale ukazuje to na velmi rozumnou politiku Římanů v jednotlivých, nově vzniklých, provinciích.
Zdroje:
IRT – Inscriptions of Roman Tripolitania
Image credit: Ward-Perkins Archive, BSR (Sopr. DLM 1281 Lastre
Bonesho, C. E.: The Whole Theatre: An Analysis of the the Latin (IRT 321) and Neo-Punic (IPT24a) Inscriptions of the Theatre of Lepcis Magna, 2015
www.livius.org
Lacus Curtius
Barron, C.: Dedication to Augustus in Lepcis Magna (IRT 322), 2018
Goodchild, R. G.: Two Monumental Inscription of Lepcis Magna, 1950
Gabrielli, Ch.: Il rex sacrorum in Africa: Testimonianze e Problematiche, 2003 Quinn, J. Crawley: The Reinvention of Lepcis in Bolletino di Archeologia on line, 2008
