Diptych Barberini
I když to není obvyklý konzulární diptych, je rovněž vyrobený ze slonoviny a jako ostatní diptychy pochází z pozdní antiky, ze začátku 6. stol. n. l. a pravděpodobně byl vyroben v Konstantinopoli. Diptych je uložený v Louvru a jedná se skutečně o jedno z nejkrásnějších děl vyrobených ze slonoviny v pozdní antice. V centrální části je basreliéfem vyobrazena postava jezdce, představující nejspíše císaře Justiniana, (do úvahy připadají ještě císaři Anastasius nebo Zeno I.). Dílo je významné tím, že konzulární diptychy znázorňovaly křesťanství pomocí kříže nebo andělů, ale nikdy ne skutečným obrazem Krista a také výrazným basreliéfem jezdce, neboť východní umění u sochařství rezignovalo na třetí rozměr. Plaketa se sestává z pěti částí, přičemž pravá strana mohla být až ve středověku nahrazena deskou s nápisem CONCTANT. N. IMP. CONST. Není zcela jisté, že existovala druhá část diptychu vzhledem k předpokládané celkové váze by asi bylo obtížné psát na desky spojené do diptychu.
Velká hlava sochy Konstantina je vyřezána v typickém abstraktním stylu pozdně římských portrétních soch, zatímco ostatní části těla jsou naturalistické, dokonce až po mozolnaté prsty a vypouklé žíly na předloktí. Hlava měla možná zprostředkovat transcendenci císařovy nadpozemské podstaty nad lidskou sférou, za zmínku stojí nepoměrně velké očí, které hledí k věčnosti z přísně neosobní čelní tváře. By I, Jean-Christophe BENOIST, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2535488
Stejně jako mnoho jiných uměleckých děl římského výtvarného umění jsou diptychy z pozdní antiky plné alegorických postav a vyobrazení odkazuje na antické umění. Nicméně výrazové prostředky jsou již jiné, znamenají ústup od klasické formy ve prospěch expresivnějšího stylu. Nešlo tolik o přesné zobrazení, spíše o pocit toho, co má obraz vyjadřovat. V sochařském umění tehdejší doby mívají postavy disproporční velké hlavy (socha Konstantina I. i Justinianus na diptychu) a ve velké míře jsou obličeje nasměrované přímo k divákovi. V případě Konstantina již nejde tolik o portrét, ale o neosobní symbolický výraz císařského majestátu, povyšující člověka do říše božstev. Ve východořímském umění se stále více zobrazení odchylovalo od řecké a římského naturalistického pojetí k zcela nové formě. V raně křesťanské době dochází na východořímském dvoře k renesanci umění, což potvrzuje diptych Barberini.
Popis Diptychu
Na středovém panelu je za koněm císaře podmaněný barbar v kalhotách a frygickou čapkou, která ukazuje na východní původ barbara, Skytha nebo Peršana. Postava císaře je zobrazena podobně jako postava císaře Justiniana na slavné mozaice v kapli San Vitale v Ravenně. Proto se nejpravděpodobnější postavou na diptychu jeví císař Justinianus. Hlava lva na jeho sandálu tomu také napovídá. Alegorická ženská postava s drapérií plnou ovoce zobrazená pod koněm, drží v dlani nohu imperátora a její pohled směřuje na císaře, symbolizuje Zemi (Gaia) ovládanou císařem a její ruka držící ovoce odkazuje na prosperitu vlády, což je obvyklá alegorie (podobná je na missoriu císaře Theodosia). V pravém rohu je soška okřídlené bohyně vítězství, stojící na glóbu.
Císař má na hlavě korunu posetou perlami, z nichž se čtyři dochovaly. Na sobě má vojenský oděv s kyrysem, pod ním tuniku a na kyrysu je vidět vojenský plášť paludamentum. Boty jsou šněrovací, cothurni. Technika vyřezání postavy císaře je velmi přesná, což dokazují svaly na císařově pravé noze a je téměř klasická. Samozřejmě měřítka postav podtrhují majestát císaře a váží se k theodosiánskému umění. Kůň se dvěma zvednutými předními nohami v póze, která je tradičním vyobrazením v řecko-římském umění, má stylové i ikonografické paralely s antikou. Vliv pozdní antiky je patrný na lehké disproporci císařovy postavy, stopy deformace ve formě a tvaru jeho hlavy, která je zjevně větší ve srovnání s ostatními částmi těla, zdůrazňující výraz obličeje Justiniána, který je klidný, sebevědomý, plný milosti a rozjímání v kontrastu s postavou barbara, který je skryt za kopím. Jde tedy o vítěznou chvíli, nikoli znázornění průběhu boje, což obraz odlišuje od římského pojetí triumfu.
Ve spodní části (nahoře) jsou barbaři s dary a divoká zvěř, všichni se sbíhají k sošce vítězství Victorii, jež drží tropaeum, větev s vojenskou kořistí. Výjev znázorňuje hold imperátorovi. Vpravo jsou orientálně oblečení barbaři se sloními kly, tygrem a malým slonem a přicházejí jakoby z Východu a vojáci z pravé strany, pravděpodobně Germáni, jsou oblečeni do tunik a kalhot a přinášejí rovněž dary imperátorovi.
Na horní desce (obr. 4) jsou dva andělé (nebo archandělé) nesoucí clipeus (štít) s vyobrazením mladého, bezvousého Krista s tehdy módním zvlněným účesem, levou rukou držícího žezlo a pravou rukou žehnajícího. Obvykle se vyobrazení nazývalo imago clipeato, čili portrét na kruhovém štítě. Obraz představuje Krista jako spasitele a ikonograficky je známý jako „Emmanuel“. Má některé nepřímé paralely s tendencí Řeků zobrazovat lidi i bohy v jejich mladém, idealizovaném vzhledu. Po jeho stranách jsou symboly slunce, měsíce a hvězd. Struktura kompozice a původ protagonistů jsou však inspirovány reliéfy sarkofágů z římského mramoru z 1. až 4. století, kdy bylo znázorněno poprsí zesnulých vojáků nebo generálů (imago clipeata) v medailonu. Kristus se zjevuje ve chvíli, kdy na zemi triumfuje císař a tím grafika vyjadřuje symbiózu a harmonii mezi nebeskou a pozemskou vládou.
V levé části (obr. 5) je voják, důstojník pod obloukem s korintskými sloupy, jak naznačuje jeho vojenský oděv, má na sobě kyrys a vojenský plášť paludamentum v rukou drží sošku vítězství, kterou nese císaři. Vše je převzato z klasického římského umění.
Neznámý umělec nebo umělci, kteří vytvořili toto mistrovské dílo byli, jak se předpokládá, z křesťanských dílen u Justinianova dvora, si byli vědomi symboliky nového náboženství a pomocí tohoto motivu zdůraznili obraz císaře nejen jako zručného a smělého válečníka, vítězného v „římském“ smyslu tohoto slova, ale také vítězného v „křesťanském“ smyslu – mírotvorce, který je požehnán, který své nepřátele ne nenáviděl, ale „je k nim dobrý“. Tento zdůrazněný mírumilovný charakter Justiniana vyniká ve srovnání s ukázkami římského umění, kde byly často císaři zobrazováni v kompozicích ve společnosti poražených barbarů, kteří byli zachyceni v pozicích vyloženě poražených, svázaní, klečící nebo očividně trpící a scény zabíraly velkou část prací. U zobrazeného císaře a barbarů se projevuje křesťanské přesvědčení o nepřátelích, vycházející z evangelií, (jako např. Lukáš 6.3.36: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“). Zde je tedy zobrazen samotný okamžik odpuštění a milosrdenství nepříteli, barbarovi a který se vyhýbá krvavým scénám a lidskému utrpení. To je paradoxní vzhledem k průběhu vlády Justiniana, kdy toto období bylo naplněno válkami, povstáními, krvavými bouřemi a snahou císaře obnovit impérium v celé jeho původní velikosti.
Dost možná hrál velkou roli fakt, že v době vzniku diptychu Justinianus dokončil dlouhotrvající válku se sásánovskou Persií Velkým mírem, podepsaným v roce 532. Podle mínění mnohých badatelů jde v případě diptychu Barberini o propagandistický výtvor. Dalším důvodem, proč byl diptych takto koncipován, mohlo souviset s právní reformou z roku 533, která byla publikována pod jménem Digesta, sloužila její četná ustanovení k zajištění statutu křesťanství jako státního náboženství říše, sjednocovala církev. zákony v kodexu vyžadovaly, aby všechny osoby pod jurisdikcí říše vyznávali křesťanskou víru. Justinianus tedy mohl k implementaci těchto pravidel použít četná umělecká díla, jako je slonovina Barberini, mozaiky v Ravenně a opakování kompozice ze slonoviny na bronzových deskách jako příklad pro občany své rozsáhlé říše, jak by se měla řídit Kristovými slovy a řádem a že on je ten, kdo si zaslouží korunu křesťanského císaře, který se svými nepřáteli zachází s moudrostí a laskavostí.
Velmi podobný motivem je rovněž bronzový panel v Byzantském a křesťanském muzeum v Aténách, který pochází ze stejného historického období a výrazově jde také o propagandistické dílo a je téměř replikou Justinianova obrazu, křivek, polohy na koni i gest ústřední postavy s barbarem vlevo od císaře.
Historicky je doložený jako první majitel papežský legát kardinál Francesco Barberini. Stal se součástí sbírky rodiny Barberini v Římě, odtud tedy název antického díla. Původně bylo tvořeno pěti deskami, z nichž pravá byla nahrazena nápisem CONST. N. IMP. CONST. Diptych, který byl spojen pomocí pera a drážky, je z těch větších (asi tolik, kolik dovolil průřez sloním klem), měří 34 x 27 cm
Tento diptych je pozoruhodný svým pokračováním v historii, neboť je spojen s královnou Brunhildou , která nechala na zadní stranu dopsat seznam franských králů, všech příbuzných Brunhildy.
* = Diptych v křesťanském malířství značí dvoukřídlý oltářní obraz, v antice tak byly označovány dvě dřevěné či slonovinové destičky, potažené zpravidla černým voskem. Do této hmoty se psalo kovovým rydlem zvaným stylus. Viz konzulární diptychy na tomto webu.
Úvodní foto: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Diptych_Barberini_Louvre_OA9063_whole.jpg
Zdroje:
Louvre: Feuillet de diptyque en cinq parties : l’Empereur triomphant (Justinien?).
Cutler, A.: The Craft of Ivory_ Sources, Techniques, and Uses in the Mediterranean World, A.D. 200–1400, 1985,
http://www.flickr.com/photos/28433765@N07/7985397251/Ano Margaryan v https://www.artstoriagalleria.com/the-barberini-ivory
Strong, D.: Antické umenie, 1965
Rupley, Z.: Augustus, Justinian, and the artistic transformation of the Roman emperor. 2009
Margyryan, A.: The hiddem messages in early Byzantine art and the Barberini Ivory, Art Storia.
https://www.artstoriagalleria.com/
