Laudatio Turiae, Chvála Turie

Pietas jako příklad římské ctnosti

Antičtí autoři ve svých dílech podávají obraz římské společnosti a rodiny založené na vzájemnosti, oddanosti a respektu, což nejlépe vyjadřují pojmem  pietas. Pietas  a  pius/pia neznamená v antickém vnímaní jen náboženské nebo duchovní hodnoty. Z literárních a epigrafických textů známe pietas vůči rodičům, manželovi či vlasti. Slovo pietas se tedy užívalo ve smyslu svědomitého plnění mravních povinností člověka. V mnoha významech se jednalo o oddanost, příchylnost, dobrotivost, štědrost, úctu, lásku sesterskou nebo bratrskou lásku, ve vztahu ke státu se tak vyjadřovala loajalita, oddanost a mírnost například císaře k poddaným.  Pietas se užívá dodnes ve formě pieta, pokud chceme s láskou a obdivem vyjádřit i nevýslovnou úctu a oddanost, a to i k mrtvým. Vedle virtus je pietas jedním ze základních římských etických ideálů, znamenající smysl pro povinnost.

Častým motivem pro  pietas  je velebeni manželek za jejich loajalitu vůči svým manželům, kteří prokázali v době perzekucí v období  občanských bojů na konci republiky nebo v době pronásledování za vlády císařů  Nerona či Domitiana. V těchto nelehkých časech mnohé římské manželky dobrovolně následovali manžely do vyhnanství nebo za své manžely bojovaly s úřady a nepřejícnými vládními úředníky, kdy šlo mnohdy skutečně o život.

Nejlepším a nejdelším opisem kvalit a charakteru manželky je tzv.  Laudatio Turiae.

Část pohřebního epitafu nalezeného v Římě. Pochází z konce 1. stol. př. n. l. Wikimedia Commons

Nápis dává jedinečný vhled do římského světa z konce 1. století př. n. l. během vzestupu Augusta Caesara (Octaviana), protože rozšířená historie života autorovy manželky se zabývá mnoha aspekty římské společnosti a občanského života. Obecně se tento případ spojuje s Curií, manželkou Quinta Lucretia Vespilla, konzula v roce 19. př. n. l. na základě popisu Valeria Maxima (VI.7.2) a Appiana (Bellum civilum 4,44), které uvádějí, Curia zachránila manžela v podstatě stejným způsobem.

Quintus Lucretius Vespillo byl římský senátor a konzul, jehož kariéra začala během pozdní římské republiky a skončila za vlády císaře Augusta. Lucretius Vespillo sloužil jako voják pod Pompeiem v roce 48 př. n. l. Jeho otec, řečník a právník jménem Quintus Lucretius Vespillo, byl Sullou proskribován a zavražděn. V roce 43 př. n. l. byl mladší Lucretius také proskribován druhým triumvirátem.

Nápis se sice nazývá chvalořečí na Turii, ale ve skutečnosti se na něm nezachovalo ani jméno zesnulé ženy, ani jejího aristokratického manžela, který na ní chválu nechal napsat. Tradičně však byla tato žena z důvodu jmen a popisu událostí, uvedených na nápise, ztotožňovaná s Curií, manželkou Quinta Lucretia Vespilla. V minulosti byl považován za autora Laudatio Turiae, náhrobku s vyrytým epitafem ve formě manželovy chvalozpěvy pro jeho manželku, ale dnes se tato verze autorství odmítá.

Na obrázcích triumvirů je zleva Octavianus Augustus (Glypothek Munich), uprostřed je bysta Marka Antonia (Vatikánská muzea a na posledním je zobrazen Marcus Aemilius Lepidus (Pushkin muzeum Petrohrad)

Obsah nápisu

ILS 8393, CIL 6.41062 EDCS-60700127

Na začátku textu vyjmenovává manžel ctnosti zesnulé manželky, věrnost, poslušnost, přívětivost rozumnost, tkaní vlny, náboženství bez pověr, střízlivost v oblečení, lásku ke svým příbuzným i rodičům jejím i manželovým. Zmiňuje, že jen málo žen by snášelo takové utrpení a vykonalo takové činy.

Podle Valeria Maxima ukryla Turia svého manžela ve své ložnici nad trámy. O tajemství věděla len jedna služka. Sama podstupujíc velké riziko, chránila ho Turia před jistou smrtí. Jméno manželů z nápisu sice neznáme, ale o jejich životě a manželstvích se dozvídáme mnoho. Nápis začíná vyprávěním o smutném osudu rodičů Turie, které kdosi zavraždil den před dceřinou svatbou. Manžel vyzdvihuje fakt, že právě díky úsilí Turie nezůstala tato smrt bez odplaty. O potrestání viníků se musely se svojí sestrou postarat samy, protože jejich muži byli ve vyhnanství – její manžel v Makedonii a manžel jej sestry (Gaius Cluvius) v Africe.

Hlavním tématem chvalořeči je Turiina pietas vůči rodičům, tchýni, jejím ženským příbuzným a manželovi. Oddanost vůči manželovi a otcovi zahrnuje také poslušnost a podřízenost. Důležitou část nápisu tvoří vyprávění o hrdinské snaze Turie zachovat otcovy pozemky podle jeho vůle. Z důvodu formy manželství svých rodičů, neměla matka ani Turia, ani její sestra, právo na majetek, který měl patřit pod  potestas (moc) manželů, protože otec již nežil. Když muži byli ve vyhnanství, majetek jim měl být podle římského práva automaticky zkonfiskovaný. Turii se však podařilo zabezpečit majetek a pozemky a díky zděděným prostředkům si mohla dovolit podporovat svoje rodinné příslušníky. Velkou vděčnost vyjadřuje manžel Turii také za to, že se v době jeho vyhnanství starala také o jeho matku.

V době občanské války Turia podporovala svého manžela ve vyhnanství tím, že mu posílala peníze, dokonce vlastní šperky – zlato a perly, aby mu zabezpečila relativně pohodlný život. Heroicky bojovala i proti jejich protivníkům. Nezalekla se ani fyzického násilí a když skupina ozbrojenců přišla loupit do jejích domu, podařilo se jí je zahnat a uchránit jejich domov.

Další z nalezených fragmentů nápisu (fr. č. 2) Wilay online Library

Turia se zasloužila i o manželův návrat do vlasti prosbami a přímluvami. Nakonec Vespillo dostal od Caesara Augusta (Octaviana) amnestii a bylo mu vráceno občanství. Manžel se v nápise zmiňuje, že za svůj návrat vděčí stejnou měrou manželce a její snaze, jako Augustovi. I když byl manžel oficiálně rehabilitovaný, Turiin trable neskončily, protože do hry vstoupil ještě triumvir Lepidus (Marcus Aemilius):

Musím však říct, že to nejhorší, co se mi v životě stalo bylo to, co se stalo tobě. Když jsem byl, díky a laskavosti a rozsudku nepřítomného Caesara Augusta, rehabilitovaný jako občan svého města, Marka Lepida, jeho přítomného kolegu, si musela svým požadavkem na moji rehabilitaci ještě přesvědčit; a ty si mu ležela u nohou a nejen, že tě ze země nezdvihli, ale naopak tě odtáhli pryč, brutálně jako otroka. Ale přestože tvoje tělo bylo plné modřin, tvého ducha nezlomili a nadále si mu připomínala edikt, ve kterém Caesar vyjádřil radost nad mojí rehabilitací; a i když si musela poslouchat urážlivá slova a strpět kruté rány, přednesla si slova ediktu nahlas, aby bolo známe, kdo je původcem mých smrtelných strastí. Tato věc mu brzy měla uškodit. Co mohlo, byť účinnější jako statečnost, kterou si ukázala? Caesar díky tobě dostal příležitost ukázat svou laskavost, a nejen zachovat můj život, ale díky tvojí obdivuhodné síle se svět dozvěděl o Lepidově krutosti.“

Zcela výjimečný je text, v němž manžel v textu vášnivě popisuje, jak rázně odmítl její návrh přibrat do rodiny ženu, aby nahradila její neplodnost. Tento návrh rozhodně odepřel a téměř jej , manželé žili společně jako muž a žena až do její smrti:

Přiznám se, že jsem se tak rozrušil, že jsem téměř ztratil nad sebou kontrolu; z toho, co si se pokusila udělat, jsem byl tak zděšený, že jsem se sotva stačil uklidnit. Když si jen pomyslím, že tě vůbec napadlo uvažovat o rozchodu dřív, než by se o něj zasloužil osud, když si pomyslím, že se ti v mysli zrodil nápad přestat být mou ženou, když jsem ještě naživu, přeci jsi mi vždy byla věrná, i když já sám jsem byl ve vyhnanství a téměř mrtvý!“

 Navzdory manželově vyhnanství a problémům s tím spojeným, Turia zůstala jeho manželkou až do své smrti; po celých čtyřicet jedna let. Tak dlouhé manželství, nenarušené rozvodem, je popisované jako rarita, povýšená ještě také Turiinými ženskými cnostmi, jako cudnost, poslušnost, společenskost, pracovitost, zbožnost, a náboženství  bez pověr a  pietas  vůči rodině.

Části náhrobku s nápisem jsou uloženy v Museo Nazionale Romano v Terme di Diocleziano v Římě.

Pietas na mincích byla docela častým námětem. Zde je bysta Livie jako Pietas. Online Coins of the Roman Empire
Na reversu je okolo SC (Senatus consultum) nápis s titulem a jménem císaře Vespasiana

Zdroje:

CIL: Corpus Inscriptionum Latinarum, Epigraphic – Datenbank  Clauss / Slaby

ILS: Inscriptiones latinae Selectae

Vistrand, E.: The so-called Laudatio Turiae, Göteborg, 1976

Rošková D.: Turia, Arria, Livia a ďalšie oddané manželky antického Ríma, v Historických rozhľadech, ed. Daniš, Rybár. Acta Historica Posoniensia XXXV, 2018

Slovník antické kultury, spolupracovníci antické knihovny, 1974

Oxford Classical Dictionary, (3rd. Ed.) str. 822

Lawrence, T.: The Laudatio Turiae: A Valuable Source for the Political and Social History of Triumviral and Early Augustan Rome, 2014

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.