Lucius Clodius Macer, revolta v roce 68 n. l.
Událost není moc frekventovaná a o to je asi zajímavější. Revolta a pravděpodobná snaha o uzurpaci Clodia Makra se odehrála na pozadí pohnutého roku čtyř císařů v roce 69 n. l.. Macer byl africkým legátem římské říše v době císaře Nerona. V květnu 68 n. l., před rokem čtyř císařů, se v Africe jako místodržící vzbouřil a přerušil zásobování Římem potravinami, [1] pravděpodobně na popud Sulpicia Galby, který se jako velitel v Hispánii Citerior snažil o odstranění Nerona a možná také na podnět členky dvora Calvie Crispinilly. Crispinilla byla pravděpodobně afrického původu a stala se oblíbenkyní císaře Nerona (Tacitus jí označil jako učitelku potěšení, magistra libidinum). [2] Její služba u dvora byla spojena s funkcí správkyně císařského šatníku. Se změnou složení jejích přátel byla považována za podněcovatelku vzpoury Lucia Clodia Makra a byla jí připisována i zásluha na revoltě Servia Sulpicia Galby ke konci vlády Nerona. [3] Po smrti císaře se vdala za bohatého senátora Sexta Traula Montana, její moc a vliv zůstaly.
Začátek vlády Galby
Když Macer, pravděpodobně podpořen Galbou, vyzval provinciály k odvodu do legií na podporu revolty proti Neronovi [4], vytvořil vedle legio III Augusta, které již velel, také novou legii legio I Macriana liberatrix[5], tak to pravděpodobně vzbudilo podezření, že Macer měl také imperiální ambice. Navíc Galba, poté co byl vojskem prohlášen za císaře (2. dubna), ale nebyl podpořen dvěma místodržícími, Verginiem Rufem v Lugdunské Galii a Luciem Clodiem Makrem v Africe a podle Plútarcha každý z jiného důvodu. Clodius měl údajně podíl na rozkrádání majetku a v četných vraždách, kdežto Verginius jako velitel nejlepších legií (porazil vzbouřené vojsko, jemuž velel spojenec Galby Julius Vindex) prohlašoval, ač byl vojskem provolán císařem, že on sám nepřijme vládu, ani jí nepodstoupí někomu jinému, kdo by k tomu nebyl zvolen senátem.[6] Verginius nicméně uznal Galbu jako císaře a odevzdal mu vojsko.[7] V Římě byl rovněž proti jeho zvolení Galby prefekt prétoriánů, praefectus praetorio, Nymphidius Sabinus i když v počáteční fázi prétoriány přesvědčil, aby podporovali Galbu za příslib hmotné odměny. Nymphidius se však sám chtěl zmocnit císařského purpuru s podporou lživého tvrzení, že byl nemanželským synem císaře Gaia Caliguly. Byl však v táboře prétoriánů zabit.[8]
Clodius Macro přerušil dodávky obilí do Říma, neuznal Galbu, začal razit své vlastní mince.[9] V říjnu 68 n. l., nechal Galba zabít Clodia Makra prokurátorem Treboniem Garutianem.[10] Legio I Macriana liberatrix byla po smrti Makra rozpuštěna, aniž zahájila nějakou akci [11], ale vojáci pokračovali na rozkaz císaře Vittelia ve službě [12] a měla tak být snad použita proti Vespasianovi. Pravděpodobnější osud legie je, že demobilizované oddíly byly přiřazeny k jiným jednotkám.
Galba jmenoval prokurátorem Lucceia Albina, aby dohlížel na mauretánské provincie Tingitana a Caesarensis. V provincii Caesarensis byl prokurátorem již za císaře Nerona a provincii Tingitana mu přidal Galba. Díky tomu získal i velení nad malou armádou, tvořenou 19 kohortami, 5 jezdeckými alae a značným počtem Maurů a ohrožoval i Hispánii. Po smrti Galby podporoval v politické anarchii dalšího adepta na císařský úřad, Othona a Tacitus se zmiňuje o Albinovi, který se sám označil za krále pod jménem Juba, krátce poté byl i s manželkou zavražděn.[13]
V kartaginské mincovně nechal Macer vydat denáry, které jsou dnes extrémně vzácné. Je známo jen asi 85, z nichž pouze 20 nese jeho portrét. Na svých denárech používá formulační zkratku S C (senatus consulto); toto se jinak na římských stříbrných mincích objevovalo jen zřídka asi od roku 40 př. n. l. Můžeme to brát jako jeho rozhodnutí vykreslit sebe bez vavřínového věnce nebo čelenky jako důkaz, že si přeje definovat svou vzpouru jen proti Neronovi, nikoli proti senátu.[14]
Lucius Clodius Macer je jeden z mála uzurpátorů nebo podněcovatelů revolty proti ústřední vládě, který s největší pravděpodobností zastavil dodávky obilí do Říma.
Poznámky:
1 – Plútarchos Galba 13
2 – Champlin str. 146
3 – Lightman str. 65
4 – Seutonius 7.10
5 – Chausa
6 – Plútarchos Galba 6
7 – Plútarchos Galba 10
8 – Plútarchos Galba 14
9 – DIR – Galba (68-69 A.D.)
10 – Tacitus 1.7
11 – Chausa
12 – Tacitus 2.97
13 – Mrozewicz str. 204, Tacitus II, 58
14 – Wikipedia
Prameny:
Tacitus: Z dějin císařského Říma, 1976
Seutonius: Životopisy dvanácti císařů, 1998
Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů II, 2007
Zdroje:
Lightman, M. and B.: A to Z of Ancient Greek and Roman Woman, 2000
Champlin, E.: Nero, 2003
Purcell, N.: Wine and Wealth in Ancient Italy, Journal of Roman Studies 75, 1-19, 1985
Chausa, A.: Legio I. Macriana v Yann Le Bohec, Les légions de Rome sous le Haut-Empire (2000 Lyon) 369-371 (Persee)
Donahue, J.: De Imperatoribus Romanis, Galba, Online Encyclopedia of Roman Emperors
Mrozewicz, L.: Flavian Urbanization of Afrika, Studia Europaea Gnesnensia, 7 / 2013
