Mauzoleum, cirk a vila císaře Maxentia
Brzy po svém prohlášení císařem v říjnu roku 306 zahájil Maxentius v Římě rozsáhlý stavební program. Mezi několika projekty byl jeden zvlášť osobního charakteru – výstavba velké, palácové předměstské vily poblíž třetího milníku Via Appia. Tento komplex, který nebyl dosud zcela prozkoumán, se sestával z cirku, vlastní vily, která zahrnovala některé dřívější stavby, a z monumentálního mauzolea.
Práce na budovách byly v době Maxentiovy smrti v bitvě u Milvijského mostu v říjnu roku 312 zřejmě nedokončené. V mauzoleu byl pohřben syn Maxentia z prvního manželství Marcus Aurelius Valerius Romulus, jehož matkou byla dcera císaře Galeria, Valeria Maximilla. Vzhledem k faktu, že byl spolu s otcem dvakrát zvolen konzulem (308 a 309) a potřetí v roce 310 byl Maxentius zvolen pouze sám (consul sine collega) je předpoklad, že zemřel v roce 309.
Mauzoleum bylo jistě jedním z nejpropracovanějších pozdně antických císařských mauzoleí, a to jak co do velikosti, tak do svého prostředí. Jedinečný mezi skupinou stál uprostřed obrovského quadriportiku (čtyřstranného portika) obklopujícího otevřený centrální prostor o rozměrech 99,50 x 85 metrů. Stěny portiku, postavené z betonu obloženého cihlami v opus vittatum [1], jsou na třech stranách dobře zachovalé a tyčí se do výšky něco málo přes 7 metrů. Quadriporticus, jeho vnitřní část je tvořena řadou oblouků spočívajících na pravoúhlých pilířích, které jsou víceméně částí stěny, tvoří 52 polí vytvořených pilíři a oblouky, které byly pokryty křížovými klenbami, jejichž sloupky jsou jasně viditelné na vnitřní straně sloupové zdi.
Hlavní vstup do tohoto monumentální struktury směřoval od Via Appia na jihozápadě, stejně jako mauzoleum, které bylo vidět ze silnice. Malé dveře na opačné straně umožňovaly přímý přístup do mauzolea z vily na severovýchodě. Mauzoleum, vycentrované v otevřeném prostoru quadriportika, se dochovalo pouze ve své spodní části, kruhovém pódiu s komorou s pravoúhlým pronaem, na kterém byl v 17. století postaven dům. Nic nestojí nad úrovní spodního podlaží celly. Co však zůstalo, stojí za pozornost a poskytuje docela pevný základ pro rekonstrukci původního vzhledu budovy.
Půdorysně je rotunda téměř dokonale kruhová s vnějším průměrem 33,25 metru včetně základových zdí. Stěny pódia jsou v současném stavu bez fasády silné přibližně 3,5 metru a obepínají komoru o průměru 23,54 metru, členěnou řadou střídajících se půlkruhových a obdélníkových výklenků. Každý výklenek je široký asi 3,6 metru a má malé okénko, které zajišťuje světlo a větrání interiéru. V severovýchodním boku v zadní části rotundy je vstup, nyní zazděný (obr. 64). Na jihozápadě jsou dveře v zadní části výklenku, které vedou do komory pod pronaem. Uprostřed místnosti je masivní osmiboké pilíř o průměru 9 metru, který podpírá klenutý strop a podlahu celly nahoře. Má řadu střídajících se výklenků, které svou velikostí a tvarem odpovídají výklenkům ve stěně komory. Pronaos má rozměr 17 x 22,7 m
Úzké prostory obklopují pilíře a obsahují řadu schodů a plošin, které vedly ke dveřím na každé straně exteriéru pódia. Ty spolu s krátkou chodbou vedoucí do jihozápadního výklenku rotundy umožňovaly přístup do komory. Čtvrté dveře vedly do prostoru pod schody pronau.
Pódium rotundy se tyčí do výše necelých 6 metrů nad úrovní římsy základové zdi, která podpírala její původní obklad (obr. 65). Uvnitř pódia je krypta částečně zapuštěna, s podlahou 2,33 metru pod úrovní okolního terénu. Vnitřní prostory s maximální výškou 7,4 metru překvapí svou rozlehlostí, což je u podzemních pohřebních komor neobvyklá vlastnost.
Mauzoleum je celé postaveno z opus caementicium [2], s exteriérem původně obloženým mramorovými bloky, jejichž fragmenty byly nalezeny, ale žádné další stopy architektonické výzdoby budovy se nedochovaly. Ze současné stavby je patrné, že stěna horní rotundy byla usazena od okraje pódia v úrovni cely. V tomto bodě byl jeho vnější průměr 32,07 metru (109 římských stop). Stěna pronau je jen necelých 17 metrů dlouhá a 22,7 metrů široká, se základy schodiště v jeho přední části, které jsou stejné šířky a délky 8,69 metrů. Na pódiu pronau se nachází obdélníková komora o rozměrech 9,10 x 16,33 metru.
Pronaos, kterému předcházejí jeho široké schody, je hexastylový, tři sloupy hluboký, uspořádané do párů podpírající sedlovou střechu a štít. Celková výška byla okolo 30 m. Vnitřek prostoru byl osvětlen okulem. Předpokládá se proto, že mauzoleum je kopií římského Panteonu v jeho půdorysu i vybavení. Otázkou je v jakém stavu bylo mauzoleum v době smrti Maxentia, obecně se předpokládá, že nebylo zcela dokončeno.
1 – opus vittatum, stavební styl začínající ve 4. století. Charakteristikou jsou řady bloků z vápence (tufa – druh travertinu), střídající se s řadami cihel.
2 – opus caementicium se připravoval ze směsi drceného kamene nebo štěrku a malty. Kamenivo bylo maximální zrnitosti 70 mm, malta se skládala z hydraulického pojiva (směs vápna a cihelné moučky nebo sopečného tufu) a písku
Cirk
Stavba byla až do roku 1825 považována za cirk Caracally díky zdejšímu nálezu mince Caracally, na jejímž reverzu je cirk, takže byl automaticky přiřazen ke Caracallovi. Ale A. Nibby v roce 1825objevil nápisy, které jasně ukazují na Maxentia a jeho syna Valeria Romula: CIL 06, 01138, EDR111327
Divo Romulo n(obilissimae) m(emoriae) v(iro) / co(n)s(uli) or[d(inario) I]I filio / d(omini) n(ostri) Maxent[ii] Invict(i) / [ac perpet(ui)] Aug(usti) nepoti / [Di]vi [M]a̲x̲i̲m̲[i]ani sen(ioris) / [e]t̲ D̲i̲v̲i̲ [Maximiani iu]= / [ni]o̲r̲i̲s̲ a̲c̲ [—].
zbožštělý Romulus, nejvznešenější muž / řádný konzul podruhé syn / našeho pána Maxentia nepřemožitelného / a trvalého Augusta vnuk / božského Maximiana staršího (Maximiana) / a Maximiana Mladšího (Galeria) / a také…
Cirkus byl postaven v plné velikosti, nikoli jako nějaká zmenšenina tak, aby minimálně napodoboval cirky ostatních císařů v jejich hlavních městech (Antiochie, Nicomedea, Milán nebo Thessalonika). Závody vozů mohlo sledovat až 10 000 diváků. Cirk neměl za cíl přímo konkurovat cirku Maximus, kde by se hlavní festivaly nadále konaly (před publikem asi 150 000 lidí). Spíše bylo zamýšleno využít cirk hlavně pro hry oslavující důležité okamžiky v životě a vládě císaře, zejména jeho výročí. Vzhledem k jeho postavení vedle mauzolea je lze předpokládat, že cirkus byl také určen pro kultovní hry, které označují narozeniny deifikovaných pohřbených osob. Nicméně architektonicky odpovídá klasickému cirku, kde je západní strana složena z carceres, řady malých klenutých komor, které tvořily výchozí bod závodů v cirkusu.
Není bez zajímavosti, že při archeologických pracích byl objeven obelisk, který dnes můžeme obdivovat na Piazza Navone.
Villa
Jako základ pro stavbu vily (nebo paláce) posloužila struktura datovaná do doby Heroda Attika z 2. stol. n. l. Byla zde odkryta velká hala s apsidou s příčným vestibulem, klenutá kruhová hala, objemná cisterna, dlouhá obdélníková hala s komplikovaným vytápěcím systémem a velké ambulacrum, který spojoval vilu s pulvinarem (posvátná tribuna cirku). Aula palatina měla na severním konci půlkruhovou apsidu. Palácová konstrukce z počátku 4. století tak vytvořila z obdélníkové místnosti s monumentální apsidou audienční síň jako v Domitianově Domus Flavia na Palatinu. Z tehdejší doby je asi nejvíce charakteristická aula palatina v Trevíru. Dnes je obtížné určit k jakému přesnému účelu vila sloužila, zda to bal zcela soukromá rezidence nebo zda se jednalo o polosoukromý objekt, či zcela veřejnou budovu a zda v něm bydlela rodina nastálo nebo jen občasně.
Zdroje:
- Alfred Frazer: The Iconography of the emperor Maxentius´ buldings in Via Apia in JSTOR, he Art Bulletin Vol. 48, No. 3/4 (Sep. – Dec., 1966), pp. 385-392 (12 pages)
- Vassi: Grand View of Rome, 1765 na www.romeartlover.it
- Chronograph 354 Lacus Curtius
- Aurelius Victor: Epitome Caesaribus
- Olivier Hekster: The city of Rome in late imperial ideology: The Tetrachs, Maxentius, and Constantine, 2011
https://www.keytoumbria.com/Umbria/Maxentius_Complex_on_Via_Appia.html
