Aquileia a její přístav
Vedle Patriarchální baziliky a jiných zajímavých památek z doby, kdy měla Aquileia až 100 000 obyvatel, by neměla chybět v itineráři návštěvníka města prohlídka důležitého antického přístavu v Aquilei, protože je to jeden z nejzachovalejších příkladů antických přístavních zařízení. Není a ani nikdy nebyl koncipován jako mořský, využíval řeku Natiso –Natiso cum Turro (dnešní řeka Natisa), pro doky na východní straně řeky a pro přístav na západní straně se sklady (portus flumine) a také kanál řeky pro spojení s mořem. V antice měla řeka na šířku téměř 50 m a řecký geograf Strabón podává zprávu o Aquilei i o obchodních lodích plavících se po řece Natiso.
Největší část přístavu byla postavena za Iulsko-claudijské doby. Místní obyvatelé a římští obchodníci dopravovali do vnitrozemí olivový olej, produkty moře, víno a zpět byly dopravovány kůže, skot, otroci a jiné zboží. O rozsáhlém obchodním styku svědčí skvělé místní muzeum, které obsahuje množství artefaktů z antického období.
Zbytky jednoho z nejlépe zachovaných římských přístavů je možné prohlédnout z cesty, která vznikla v roce 1934 na místě bývalého toku řeky Natiso s ukázkou zbytků antických říms, přičemž jsou podél cesty rozesety další artefakty z římské doby. Na pravé straně (pokud jdeme směrem od brány k Bazilice) vedla část širokého chodníku, který byl využíván pro nakládání a vykládání menších plavidel s nízkým ponorem. Přístav byl jednou z prvních staveb v Aquilei.
Součástí systému byl i kanál Anfora: mimořádný umělý projekt z 2. stol. př. n. l. na západním okraji města, který se táhl v linii šest kilometrů a zabíhal do dnešní laguny Marano. Tento kanál disponoval rovněž přístavem, vybudovaným asi v 1. stol. n. l., byl ale menší než ten popisovaný na východní straně města. Kanál byl zasypán pravděpodobně v roce 238 v době, kdy Maximinus Thrax neúspěšně dobýval Aquileiu a byl svými vojáky před Aquileiou zabit.
Mezi domy byly projektovány cesty, které vedly z místa, kde se lodě vyložily, ke skladům, horreas. Sklady, které byly postaveny v 1. stol. n. l., byly dlouhé přes 300 m, široké 13 m a jejich součástí byly pravděpodobně místnosti, využívané jako kanceláře, stationes. Celková délka přístavu činila okolo 400 m. V tomto období se vystavěla nová nábřeží a dlouhé budovy, otevírající se k řece. Další změny přišly za vlády Konstantina I. (306-337 n. l.) několik let předtím, než byly postaveny nové městské hradby. Od té doby se kvůli zdem a zúžení potoka přestal přístav postupně využívat.
Na několika místech jsou patrné zbytky obranných zdí, které byly původně pravoúhlé; v době, kdy se v roce 361 snažilo vojsko císaře Juliana (Apostaty) dobýt město, přibyly půlkulaté věže proti obléhání města. Aquileiu totiž obsadily dvě Constantiovy vzbouřené legie, které Julianus zajmul u Sirmia a poslal je do Galie. Při dobývání Julianovými jednotkami byla řeka odvedena z koryta, aby se přerušily všechny vodní zdroje.
Nicméně obránci se spokojili s vodou ze studní a všechny pokusy o dobytí byly marné, protože Constantiovy jednotky a obyvatelé nadále kladli tvrdý odpor. To se nezměnilo, dokud Julianus neposlal do města svého velitele pěšího vojska magistra peditum Agila. Agilo, alamanský generál, křičel na občany Aquileie, že Constantius II. zemřel. Obyvatelé města mu zpočátku nevěřili, ale poté, co byl bezpečně vpuštěn do města a přísahal, že mluvil pravdu, se město rozhodlo vzdát.
Zajímavým technickým řešením jsou speciální velké kamenné bloky, z nichž některé měly vodorovný otvor, jiné vyčnívají v horizontálním směru mírně přes linii nábřeží, mají zaoblené hrany a svislý, vertikální otvor. Tyto kameny mohly sloužit jako podpěry pro umístění dřevěných jeřábů potřebných při manipulaci s objemným a těžkým zbožím (Vitruvius, kap. 10) nebo jako kotevní otvory pro smyčky lan. Ze spodní úrovně se rampy napojovaly z nábřeží na městské komunikace, které byly postaveny se širokými nakloněnými rovinami umožňujícími přístup ke skladům. Kuriózní je fakt, že chodníky nesou malé známky herních schémat používaných námořníky a dokaři ve volném čase.
Řecký geograf Strabo popisuje přístav v Aquileji následně: „Obchodní plavidla tam používají vnitrozemskou plavbu po řece Natiso na vzdálenost více než šedesáti stadionů. Aquileia byla vybudována jako obchodní středisko pro ty kmeny Ilyrů, které žijí poblíž řeky Ister; ti druzí nakládají zboží na vozy a vozí do vnitrozemí mořské produkty a víno uložené v dřevěných nádobách a také olivový olej, zatímco ti první dostávají výměnou otroky, dobytek a kůže“.
Prameny:
- Marcus Vitruvius Pollio: Deset knih o architektuře, 2009
- Gaius Plinius Secundus: Historiae Naturalis na Lacus Curtius (angl.)
- Strabón: Geography na Lacus Curtius (angl.)
Zdroje:
- Groh S.: Research on the Urban and Suburban Topografy of Aquileia
- Figelli N. : A Guide to Aquileia, 2015
- Austrian Academy of Sciences: Research on the urban planning and the infrasrtucture of the transport routes of Aquileia.
- Brumat Dellasorte G. : Aquileia and San Canzian Research, conservation, restoration and communication of Aquileia Heritage
- Carta Archeologica online dei Friuli Venezia Giulia
- Rekonstrukce horreas: https://forums.ardacraft.me/t/tharbad/2344/5
