Sicílie – Akrai
Půvabné Akrai bylo založeno v roce 664/663 př. n. l. jako řecká osada a bylo umístěno na plochém vrcholku kopce západně od současného města Palazzolo Acreide jihozápadně od Syrakus, v poměrně vysoké nadmořské výšce 770 m (naštěstí vede silnice až k archeologickému parku, jinak by to bylo pro mě dost náročné, protože jsem přijel na místo dost pozdě). Místo bylo zvoleno z čistě strategických důvodů a podle soudobých vojenských obranných kritérií poloha umožňovala ovládat horní tok řeky Anapo a působila i jako předsunutý obranný bod Syrakus. Spolu s Akrai byly založeny další města, jednak Eloro (blízko římské vily Tellaro),[1] [1] ležící 10km od Nota a také Kasmenai, 12km západně od Akrai se stejným záměrem, tedy jako obranné body Syrakus.
[1] Více o další lokalitě Eloro (Helloro) na: https://antickepamatky.cz/anticka-mista/sicilie-eloro-helloro/ a o vile Tellaro je více na: https://antickepamatky.cz/umeni-a-epigrafie/villa-romana-del-tellaro-sicilie/
Historie
Místo bylo opevněno fortifikační zdí a zabíralo zhruba 35 ha. S ohledem na starověké dějiny Akrai, najdeme pouze přímý odkaz na město s tímto názvem ve smlouvě mezi Římem a Syrakusy roku 203 př. n. l. Jméno Akrai je potvrzeno v této podobě Thukydidem (490-395 př.n.l.) a Diodorem Sicilským (1. století př.n.l.), zatímco Stephanus Byzantinus (6. století n. l.)se zmiňuje o městě „Akra“. Všechny tři výše zmíněná místa nebyla v pravém slova smyslu městy s vlastním teritoriem, ale byla budována jako místa garantující bezpečnost Syrakus proti ostatním řeckým městům i proti původnímu obyvatelstvu. To potvrzuje Thukydides, když píše o městě jako o „phrourion“ (malý hrad) ovládaného Syrakusami, které patří do jeho dominia a je tím i možná míněno závislé „polis„, město založené jako pevnost. Zmiňuje se také o tom, že bylo založeno sedmdesát let po Syrakusách. Velikost ovládaného původního území Akrai je nejasná, ale bylo v každém případě součástí panství Syrakus.
V mírové smlouvě uzavřené mezi Římany a Hieronem II (308-215 př. n. l.), bylo zařazeno Akrai mezi majetky tohoto vládce, a pravděpodobně to bylo období největší prosperity (Diodorus, XXIII 4), protože v tomto období byly postaveny největší památky města. Během druhé punské války Akrai následovalo osud Syrakus po válce a bylo zahrnuto Římany mezi městy „stipendiaria„ což znamená, že město bylo povinno platit roční poplatek, tzv. stipendium a to naznačuje, že Akrai se bránilo proti okupaci Římem spolu s vojáky Syrakus. Město se stalo útočištěm stratéga Hippokrata po jeho porážce od Marka Claudia Marcella, římského vojevůdce.
Ačkoli bylo Akrai uvedeno v knihách několika římských a řeckých autorů (Plinius 23-79 n. l., Ptolemaius 100-175 n. l. a Stephanus Byzantinus, je jen málo známé o dějinách Akrai během římské a byzantské doby. Římané využívali město, stejně jako Syrakusy, jako strategickou vojenskou základnu v této oblasti, a z toho zcela jistě plynula velká hospodářská prosperita. Na podporu tohoto tvrzení slouží numismatické nálezy, v římských dobách se v Akrai razily bronzové mince. Jedna z těchto mincí je datovaná z roku 212 př. n. l. zobrazuje bohyni Persefonu na jedné straně a její matku bohyni Démétér na druhé.
Po pádu západní části římské říše, bylo Akrai obsazené vojáky z východní části římské říše a i přes absenci přímých pramenů, studie Bernabò Brea ukázaly, že se určitě stalo Akrai důležitým místem šíření křesťanství, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Akrai určitě nepřežilo hrozné ničení Arabů v roce 827, které způsobilo opuštění starobylého města. V roce 1693 přišla další pohroma v podobě ničivého zemětřesení. Co zůstalo z toho města, bylo používáno jako kamenolom pro stavbu nového města Palazzolo, založeného Normany, blízko od Akrai. Ale rabování pokračovala i v pozdějších stoletích a to téměř do současnosti. Nicméně se našel záznam již v roce 1874 na opatření pro zastavení odvážení starých bloků na „Acremonte
Město a chrámy
Je známé, že akropolis byla na jižním svahu kopce, kde byl objeven chrám postavený v polovině 6. stol. př. n. l. v archaickém provedení. byl hexastylový (6 x 13 sloupů) o rozměrech 18,5 x 39,5 m zasvěcený Afroditě a ve městě se předpokládají se další dva chrámy – Artemidy (tedy Aphrodision, Artemision). Další popisy potvrzují existenci chrámu Zeus Akraios. Z chrámu Afrodity moc nezbylo, pouze základy a zbytky potvrzující existenci dvojité kolonády v přední části chrámu a zbytky zdí celly v zadní části
Město Akrai bylo rozděleno hlavní ulicí, řecky plateia, 4 m širokou, vedoucí z východu na západ prakticky v polovině plata. Spojovala dvě brány na koncích města a je v současné době odkrytá v délce zhruba 200 m s povrchem tvořeným lávovými kameny. Zdá se, že opevnění i když zahrnuté v obvodu města, netvořilo z obranných důvodů homogenní součást skutečného městského centra. Vykopávky také ukázaly křižovatky mezi toto hlavní ulicí s několik dalšími ulicemi, z toho bylo pět na severní straně a dvě na jižní straně. křižovatky nebyly v pravém úhlu, ale spíše mírně nakloněné, vytvářely tak jedinečný územní plán.
Divadlo
Archeologické výzkumy ukazují podle stratigrafie na různá rozvrstvení v centrální oblasti města a datovaná od archaické doby až do římského, císařské období. Z monumentální městské zástavby je základem dórský peripterální chrám na Akropoli, popsaný výše. V 19. století bylo objeveno malé divadlo s maximálním průměru 37,5 m, pochází z 3 stol. př. n. l. a je tvořeno hledištěm cavea, tradičně na svahu, orientovaným do údolí řeky Anapo a skládá se z devíti kerkides (sektorů), oddělených osmi schodišti a osahující dvanáct stupňů.
Orchestra je perfektně tvarovaná do přesného rádiusu a udivuje svojí přesností a provedením v porovnání s ostatními divadly, v podobných koloniích. Ze sedadel i z jeviště zbylo málo, protože se divadlo stalo doslova kamenolomem pro Palazzolo a v byzantské době se proskenia a scena staly mlýnem s osmi sily pro zrní. Povrch v orchestře je tvořen kameny a pochází z římské doby, stejně jako zbytky skene.
Bouleuterion
Na západ od divadla jsou pozůstatky malého bouleuterionu se třemi sektory rozdělenými dvěma schodišti a se šesti řadami sedadel o celkovém rozměru 8,65 x 8,15m. Vchod byl v přední části se zdobeným portikem. Stavba pochází z druhé poloviny 2. stol. př. n. l. a sloužila jako shromaždiště zástupců místních obyvatel, kteří rozhodovali v občanských záležitostech obyvatel. Je zajímavé, že bouleuterion byl spojen podzemní chodbou s divadlem, kde se mohlo shromáždit ostatní obyvatelstvo. V bouleuterionu bylo místo pro jednání až 100 zástupců lidu.
Latomie
Na východ od divadla jsou dvě Latomie (Latomiai), kamenné jeskyně, podobné jako v Syrakusách. Větší se jmenuje Intagliata a menší Intagliatella. Mezi 4. a 3. stol. př. n. l., když se přestaly používat pro těžbu kamene, sloužily jako místo pro uctívání héroů. V křesťansko byzantském období se přetransformovaly jako pohřební komory. Některé dutiny ve skále obsahovaly votivní reliéfy nebo byly tyto reliéfy vytesány přímo na skále, jak je možné ještě dnes vidět na západní straně Intagliatelly s výškou 0,8 m a v délce 2,13 m. Na reliéfu je vyryta skupina třech lidí a oltář se slavnostním obětováním. Na východní straně kopce je další Latomie ze stejného období a je známá jako Jeskyně pohřebního chrámu. Ještě o kousek dál je další skála obsahující vytesané scény, které souvisejí kultem asijské bohyně Kybelé, neboli Magna Mater.
Prameny:
- Gaius Plinius Secundus: Historiae Naturalis na Lacus Curtius
- Diodorus Siculus: The Library of History na Lacus Curtius
Zdroje:
- A, Freeman: The History of Sicily from the Earliest Times, Vol. II a III, 2006
- Cerchiai, L. Janelli, F. Longo: Greek Cities of Magna Graecia and Sicily, 2004
- Herman Hansen, T. Hein,: Inventory of Archaic and Classical Poleis, 2004,
- Bernabò Brea – Francesco D’Angelo, „Il Tempio di Afrodite nell’antica Akrai
- Bernabo Brea: Akrai, Società di Storia Patria per la Sicilia Orientale, Biblioteca III, Monografie Archeologiche della Sicilia, I, Catania 1959 PDF
- Chowaniec R., Gręzak A., Dietary preferences of the inhabitants of ancient Akrai/Acrae (south-eastern Sicily) during Roman times and the Byzantine period, in: Ghilardi, (ed.), Géoarchéologie des îles de Méditerranée. Geoarchaeology of the Mediterranean Islands, Paris 2016,
- Chowaniec R., Comments on the history and topograpfy of Akrai / Acrae in the light of new research, 2015
