Bitva u Mons Colubrarius
Bitva u Mons Colubrarius
Samotná bitva mezi Vizigóty a římskou armádou se odehrála v místě neurčité polohy, zřejmě na jihu Francie. U Vizigótů převládala pěchota, ale Flavius Aëtius je zahnal po počátečním masakru na útěk a poté i jezdectvo. Krátce nato se objevil vizigótský král Theodorich I. (král v letech 419-451), narazil na zbytky jeho jednotek a naskytl se mu smutný pohled na masakr většiny jeho oddílů. Datum střetnutí nebyl soudobým Merobaudem zaznamenaný a Aëtius se s Vizigóty během svých tažení střetl mnohokrát během bojů v letech 425-430 a 435-439, takže je přesná doba téměř nezjistitelná, pouze poznámka F. Merobauda, že bitva u Mons Colubrarius (Hadí hora) byla svedena nedávno naznačuje, že to bylo kolem roku 438.
Hydatius se sice zmiňuje o 8 000 Gótech zabitých Aëtiem v roce 438, ale není specifikována bitva. Zprávu je snad možné přiřadit ke střetnutí u Mons Colubrarius. Vůdcem Vizigótů nebyl král Theodorich I., ale šlechtic jménem Anaolsus. Bitva patří spíše mezi zapomenuté epizody z válek na Západě v 5. stol., ale díky svým aktérům a okolnostem je zajímavá.
Významná část o bitvě pochází z panegyrického pojednání Flavia Merobauda, původem Franka, který byl známý jako voják pod velením Flavia Aëtia i jako básník a panegyrik Valentiniana III. a Flavia Aëtia. Zdroje hovoří o jeho urozeném původu, ale žil v Hispanii a vlastnil pozemky v severní Galii. Možní byl potomkem slavného generála stejného jména ve 4. století. V 30 letech 4. století byl činný v oblasti Alp a patřil do skupiny vyšších důstojníků comes rei militare nebo také dux. V roce 443 je jmenován magister utriusque militae.
V důsledku vojenských a literárních snah byl kooptován do Senátu jako vir clarissimus (nejnižší hodnost v Senátu), později jako vir spectabilis (nejvyšší senátní titul) a stal se členem císařské konzistoře, rovněž byl jmenován patriciem. V jeho literární činnosti byla například báseň (carmina) pro křest Placidie, mladší dcery Valentiniana III. a jeho manželky Eudoxie. V roce 443 jej Valentinianus III. jmenoval magister utriusque militae. Nakonec, 30. července 435, město Řím a císař Valentinian III. poctili Merobauda tím, že mu postavili bronzovou sochu na Traianově foru.
Panegyrické pojednání Flavia Merobauda, tento text je oslavnou řečí, která byla přednesena při příležitosti třetího konzulátu magistra milites Flavia Aëtia v roce 446. Merobaudes oslavuje Aëtia jako zachránce říše a nositele míru.: zlomek z Panegyric II B, kde Merobaudes píše, že u pobřeží v Salonae potkal někoho, kdo se zúčastnil Aëtiových tažení:
…. „Všechny síly Gótů,“ zvolal, „se vydaly se svým králem, aby drancovaly římské území. Když se náš vůdce o tom dozvěděl -“ již jsem nečekal, až řekne: „Vyšel ven a připojil se k boji,“ protože jsem nepochyboval, že jste to udělal; ihned jsem se zeptal, kde, jak a kolik jste jich přinutili k útěku.
„Na hoře,“ odpověděl tehdy, „kterou starověcí, jako by s předtuchou, nazvali Hadí hora (neboť zde byly nyní zničeny jedy státu), překvapil – jak je jeho zvykem – a zabil většinu nepřátel; jakmile byly pěchotní jednotky, které byly velmi početné, rozprášeny, sám pronásledoval rozptýlené jezdecké jednotky a svou mocí přemohl ty, kteří zůstali stát, a ty, kteří prchali, svou dychtivou rychlostí. Nedlouho poté byl král sám na místě se zbytkem svých sil a ohromen náhlým hrůzným pocitem v blízkosti ušlapaných těl….“
Merobaudes si všímá, že oproti Germánům, kteří měli pouze “hrubé znalosti válečného umění“ („ad bella rudem“), byli Vizigóti sofistikovanými a zkušenými ve válečném umění („adulto marte probatum“). Jak Merobaudes viděl situaci, Gótové již nebyli „rasou z barbarské země“, ale „nepřáteli rovnými [Římanům] ve válce“.
Zároveň Merobaudes využívá ve své oslavném projevu mytologii k vyjádření konce války. „Bohyně války Bellona se vzdává zbraní a přijímá olivovou ratolest – symbol míru“ a další pasáž ukazuje civilizační obrat – místo loupeží a násilí se nyní v krajině pěstuje obilí. Aëtius je zde líčen jako obnovitel řádu a prosperity. Merobaudes líčí Flavia Aëtia jako pacifikátora celého známého světa–od Dunaje po Kavkaz. Je to obraz římského vojevůdce, který přináší klid i do nejdivočejších koutů.
Nápis na podstavci cohy na Traianově Foru.
Flaviu Merobaudovi, s titulem spectabilis, členovi říšské rady (comes sacri confistori). Flaviu Merobaudovi, muži rovnému v moci a učenosti, který je stejně vynikající v jednání chvályhodných věcí jako ve chválení skutků druhých. (Je) zkušený ve správních poplatcích (castra), proslulý svou výmluvností, předčící ve studiu ty, kteří mají více volného času. Od kolébky měl stejnou péči o ctnost a výmluvnost; narodil se s povoláním ke statečnosti a k učení, cvičil s perem i mečem. A nedovolil, aby síla své mysli chřadla ve stínu a temnotě pouhého učeného volna, když ve zbrani bojoval pomocí slov a zbystřil řeč, když [sloužil] v Alpách. Proto je mu udělena jako odměna, nikoli laciné listí nebo nečinný břečťan jako helikonská pocta za [jeho] hlavu, ale bronzová socha, kterou se v dávných dobách uctívali muži vzácného příkladu, kteří byli zkoušeni vojenskou službou nebo byli nejlepšími básníky. Tento [pomník] Říma spolu s nejvznešenějšími císaři Theodosiem a Placidiem Valentinianem, pány všeho, zřídili na fóru Traianus, odměňujíce v muži dávné šlechty a nedávné slávy jeho vojenskou energii, stejně jako báseň, jejímž triumfálním vydáním vzrůstala sláva říše. [na straně] Věnováno třetí den před srpnovými Kalendy, kdy byli naši páni Theodosius popatnácté a Valentinian počtvrté konzuly
Prameny:
- Deanna Brook´s: Prosper´s Chronicle: A critical edition and transaltion of the edition of 445, 2014
- B. Bury: History of the Later Roman Empire, 1923
- Menchen-Helfer: The World of the Huns: Studies in Their History and Culture, 1973
- Jawad Al-Tamini: The Chonicle of Hydatius: Traslation and Overview, 2023
- M. Clover: Flavius Merobaudes, A Translation and Historical Commentary, 1971
- Prchlík: Poslední pohané a jejich postavení v christianizovaném římském imperiu, 2012
- M. Glover: Toward an Understanding of Merobaudes „Panegyric I, 1971 Na JSTOR
- Bachrach: City wals the Urban Enceite in Global Perspective, 2000
- http://laststatues.classics.ox.ac.uk/database/detail.php?record=319
